V létě 1569 zemřel hormistr Hans Möckel. Jeho nástupcem se stal v únoru 1570 horník Christoff Gabisch z Českých Budějovic, který v Příbrami prožil pohnuté roky před jejím povýšením na královské horní město.

Zástavní majitelkou Příbrami byla Kateřina z Lokšan, dříve Šternberková, a již znovu provdaná za Jiřího Popela z Lobkovic na Libochovicích, mladšího o deset let, který stejně jako její zemřelý manžel Ladislav v mládí vstoupil do služeb Ferdinanda Tyrolského. Lobkovicovi působili příbramským obyvatelům příkoří, a tak se jich celá městská obec chtěla zbavit.

Zatímco v roce 1569 pracovalo 13 dolů, v roce 1570 jich zůstalo šest na Vrančické hoře u Životic (Darované štěstí, Svatý Vavřinec) a dva na Bohaté útěše na Lískovém vrchu mezi Obecnicí a Lhotou u Příbrami (v nejstarších německých originálech HasellPergh a nikoliv Haseperg od slova Hase – zajíc, jak se často mylně uvádí) a její hořejší druhé a třetí míře. Hormistr Gabisch měl roční plat 80 zl. rýnských a dostal k ruce místo dvou přísežných dva štajgry s ročním platem po 24 zl. rýn., hutního písaře s týdenním platem jeden zl. český a paliče stříbra s platem čtyři feniky z každé hřivny stříbra a čtvrtletně tři tolary. Roční výnos z hor činil v roce 1570 ještě 129 hřiven stříbra (nejúspěšnější byl rok 1553 s 2132 hřivnami), roku 1571 produkce klesla na 29 hřiven a kolem 20 hřiven se pohybovala během celého Gabischova hormistrování. Nejprve bylo totiž třeba vybudovat pro důl Matky boží nový čerpací stroj. Zároveň bylo nutné překonat silnou jalovou vrstvu, která přerušovala bohaté žíly klesající do hloubky.

Pohrůžka císařským hněvem

Příbramská obec si stěžovala na úpadek hor císaři Maxmiliánovi a prosila ho o udělení svobod horního města. Slibovala, že kdyby jí byly ponechány posudné a další daně z nápojů, investovala by je do dolů. Maxmilián 27. února 1570 však pouze potvrdil Příbrami její dosavadní privilegia a pohrozil císařským hněvem každému, kdo by je porušoval. 

Začátkem července 1570 poslala Kateřina Lobkovicová úředníkům komory žádost o polovinu desátku z příbramských hor. Odpověděli jí, že císař si na svých zástavních statcích vždy vymiňuje veškeré horní záležitosti, ale pokud ona má ohledně poloviny desátku od císaře nějaké obdarování, má je předložit komoře. Nic takového ale neměla. 

V roce 1574, kdy se objevuje mezi lénhavíři (samostatnými investory dolování) hormistrova manželka Katharina, odůvodnili Příbramští špatným jednáním Kateřiny Lobkovicové úpadek příbramských dolů: „Tak z té příčiny a tím sociováním hory Jeho Milosti císařské se zlehčují, jednak proto, že pro takové těžkosti mnozí z nás téměř nevíme časem, co děláme, a jiní z mladosti své byvše nákladníci, když vidí, jaká se v tom překážka děje, upouštějí od toho. Též i přespolní lidé, když o tom slyší, i kdyby měli v úmyslu na hory vynakládat nebo se u nás usadit, obávají se téhož, co se děje měšťanům, a nechtějí se zničit. Což je všechno ke škodě Jeho Milosti císařské a chudých obyvatel.“ 

Císař Maxmilián v listopadu nařídil prokurátorovi, aby Kateřinu obeslal k příštímu komornímu soudu, a sdělil mu, že se Kateřina Lobkovicová nepěkně projevila, ohání se císařským dekretem z roku 1566 a odmítá mu zástavní statek Příbram postoupit zpět s tím, že jí byl dán dědičně, což ale není pravda. Zakončil své psaní povzdechem, že něčeho takového se od Kateřiny nenadál.

Káčo, připij nám

Kateřininy excesy napřesrok pokračovaly uvězněním příbramských konšelů v Březnici. Poddaní na jejích panstvích se vzbouřili. Když Kateřina Lobkovicová dorazila do Příbrami, rozjaření lidé nechali vyzvánět na všechny zvony a vrchnost uvítali velkou cínovou konvicí zředěného piva. Obklopili kočár a volali: „Káčo, připij nám!“ Kateřina se lekla a z města ujela.

Celou scénu viděl správce mincmistrovského úřadu, který sem právě přijel na prohlídku hor. Povolal posily, obnovil pořádek a napsal komornímu soudu list, aby byli vůdci vzpoury pro výstrahu ostatním potrestáni smrtí. Dozor nad Příbramí svěřil Pavlu Korkovi z Korkyně. 

V té době v Praze vrcholily přípravy na novelizaci Narovnání o hory a kovy z roku 1534, které Maxmilián podepsal 18. září 1575 s cílem zajistit provoz stříbrných a zlatých dolů bez překážek ze strany gruntovních pánů. Zároveň byl tehdy v Praze zvolen a korunován českým králem nejstarší Maxmiliánův syn Rudolf. 

V březnu 1576 přikázal komorní soud Lobkovicovým, aby se zřekli Příbrami bez náhrady. Panství bylo přisouzeno králi, jeho správa však byla svěřena Janu Skalickému ze Skalice, jejich dosavadnímu hejtmanovi. Stále se dolovalo v Bohaté útěše a pracovalo se na několika místech na Strachovském vrchu, kde se roku 1577 pokračovalo v budování již začatého kunstwerku (čerpacího zařízení). Razily se především štoly a překopy. 

Ruda se zpracovávala v blízké, takzvané nové huti na Litavce pod Podskalským mlýnem, ovšem velmi sešlé. Listem z 11. června 1577 nový nejvyšší mincmistr Vilém z Oppersdorfu na základě Gabischovy stížnosti zakázal Janu Skalickému lovit u nové hutě pstruhy a jiné ryby v rybníku, který tam císař nechal udělat jako hutní nádržku.

Nedostatky v účtech

V roce 1578 vydal nejvyšší mincmistr na žádost horníků dobrozdání, že doly potřebují další finanční výpomoc. Při revizi starších horních účtů se však začátkem roku 1579 našly nedostatky v účtech horního desátku za rok 1574. Rudolf II. z nich pochopitelně činil odpovědného hormistra Gabische. Také Urban Netter, podnikatel z dolů na Vrančickém vrchu, hormistra obvinil z jakési újmy, ale žaloval i horního písaře Jeremiase Görnera a šichtmistra Benedikta Ilmana, který tu s Gabischem pracoval deset let. Vypukl mezi nimi spor, který císař Rudolf II. předal apelačnímu soudu. Netter brzy potom zemřel a je známo jen to, že Netterovo podnikání v dolech převzala jeho vdova. 

Od jara 1579 se v Příbrami proslýchalo, že nastanou velké změny. Čtyři noví majitelé březohorských domů spěchali, aby jim jejich koupě potvrdil hormistr Gabisch, který je před časem povolil. V srpnu 1579 prodala Kateřina Lobkovicová svůj příbramský dům s pozemky. Dne 20. listopadu 1579 povýšil Rudolf II. Příbram na královské horní město a přenechal mu daň z nápojů pro financování dolů. Zdejší obec se řídila Právy městskými Království českého Pavla Kristiána Koldína, ale zároveň platily ve zdejších horách Jáchymovský horní řád a Narovnání o hory z roku 1575. Všechno, co se mezi horníky stejně jako mezi ostatními obyvateli města přihodilo v občanských věcech a netýkalo se hor, se projednávalo před purkmistrem a konšely. V hrdelních věcech se od městského soudu strany odvolávaly k pražskému apelačnímu soudu. 

Spory vzniklé na příbramských horách vrchu Březového v horních záležitostech soudil zdejší hormistr a horní přísežní. Pokud se některá ze stran cítila poškozena, mohla se odvolat k nejvyššímu mincmistrovi (a hormistrovi) Království českého. Ten obnovoval příbramskou městskou radu a rozhodoval o obsazení horních úřadů. Městská rada mu musela skládat účty ze svého hospodaření a investic do dolů a nejvyšší mincmistr společně s nejvyšším hormistrem schvalovali její návrhy, kam peníze vkládat. 

Stříbro se odvádělo do královské mincovny v Praze, také Rudolf II. však ponechal Příbramským testy od pálení stříbra a malá zrnka vážící méně než půl lotu. Měly se dávat obci na podporu bohoslužeb a chudiny.

Nadějný, ale zanedbaný zdroj stříbra

Císař poslal do Příbrami na vizitaci dolů vynikajícího horního odborníka a nejvyššího hormistra Lazara Erckera, který roku 1580 psal o zdejších horách jako o nadějném zdroji stříbra, který byl posledních dvacet let zanedbáván. Jako nejslibnější se mu jevilo žilné pásmo Naší milé paní (Matky boží). Spokojeně uvedl, že tímto účelem bylo již upraveno několik štol. Na nový čerpací stroj, schopný vyčerpat důlní vodu až z hloubky 800 m, poskytl císař 900 zlatých a městská obec 1000 zlatých. O Erckerově blízkém vztahu k Příbrami svědčí i celostránková iluminace v příbramském graduálu s jeho erbem uděleným v roce 1575. Musela ho stát spoustu peněz. 

Přesto byli hormistr Christoff Gabisch a horní písař Jeremias Görner asi v létě 1580 ze služby propuštěni a pak se několik měsíců museli u komory domáhat nevyplacené mzdy za poslední čtvrtletí. Hormistrem byl jmenován dosavadní horní přísežný Ondřej Strnad. Býval hormistrem zlatých dolů v Kníně, odkud přišel v roce 1576 do Příbrami a stal se hutním písařem a přísežným. Pokračoval v budování kunstwerku a úpravách nové huti a puchýrny, které během posledních šesti let značně zchátraly. Již v létě 1582 však podlehl epidemii moru. Téhož roku mizí z pramenů i šichtmistr Benedikt Ilman.

Dům U Modré hvězdy

Christoff Gabisch v Příbrami zůstal a mor přežil. V květnu 1584 se objevuje jako šichtmistr na hořejší 8.. 9., 10., a 11. míře za Naší milou paní. Patřil mu pěkný dům s pozemky Na Podsedcích, v dnešní Dlouhé ulici. Dne 30. prosince 1587 od něj tento dům se zahradou a dědinkou, tj. pozemky táhnoucími se k Svaté Hoře, koupila za 85 kop míšeňských v hotovosti (hormistrův roční plat) urozená paní Anna Skřivecká z Rohatec. Pak tento dům zvaný Gabišovský vlastnili členové již zmíněného rodu Skalických ze Skalice. V 18. století byl zbarokizován. Nyní se mu říká U Modré hvězdy a má č. p. 94/III. Od roku 1958 je kulturní památkou, protože je jedním z mála domů, který přežil demolici historického jádra Příbrami ve druhé polovině 20. století. 

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram

Fotografie březohorských domů a ulic

Příbramský archiv shání staré fotografie březohorských domů a ulic, mohou být i z rodinných alb s lidmi. Budou použity pro chystanou knihu o Březových Horách, která vyjde v tomto roce. Čím starší fotografie, tím lepší. Snímky naskenujeme, nebo prosíme o zaslání kvalitního skenu (v rozlišení 300 dpi) na e-mail vera.smolova@soapraha.cz.