Hana Vavřincová sleduje více než deset let drogovou scénu v Příbrami jako vedoucí Centra adiktologických služeb Magdaléna. „Alkohol je dostupný nejen finančně, ale také nonstop třeba na benzinkách. Je velmi tolerovanou drogou, která je součástí každodenních životů a rituálů české společnosti,“ varuje před nejrozšířenějším typem závislosti adiktoložka.

 

Čím se zabývá obecně prospěšná společnost Magdaléna?

Magdaléna je organizací, která se zabývá prevencí a léčbou závislostí ve středních Čechách a v Praze. Centrum adiktologických služeb v Příbrami poskytuje služby nejen drogově závislým, ale také i lidem obecně ohroženým závislostí. Zároveň se podílíme na osvětě v oblasti prevence – ve školách i pro ostatní odbornou i širokou veřejnost.

 

Přiblížíte konkrétněji zaměření příbramského centra?

Začnu ve společnosti nejvíce diskutovanými nízkoprahovými službami pro aktivní uživatele návykových látek, tedy především injekční uživatele. Patří sem terénní služby, kdy kolegové vycházejí do ulic a oslovují veřejnost a potenciální drogové uživatele. Dále probíhá služba nazvaná harm reduction, což znamená snižování rizik v souvislosti s aktivním užíváním drog. Základem je výměnný injekční program, osvěta a navázání na sociální službu. V praxi měníme použité injekční stříkačky za čisté, zároveň s lidmi mluvíme o jejich užívání, motivaci ke změně a probíhá standardní sociální práce související s bydlením a dalšími aspekty. Jedná se o naprostý základ drogových služeb, který je bezpečný pro klienty a současně pro společnost. Lidé zůstávají v kontaktu s odborníkem a monitorujeme, jak na tom jsou.

 

Zastavme se u diskutované výměny injekčních jehel.

Společností je výměna injekčních stříkaček často rozporovaná a kolem této služby vzniká mnoho mýtů. Pokud by neprobíhala, nebude výsledkem vymizení počtu závislých, naopak se do veřejného prostoru dostane více použitých injekčních stříkaček. Znamená i ochranu společnosti a samotných uživatelů před přenosem infekčních chorob. Zároveň to může být první kontakt klienta s odbornou službou, skrze kterou se postupně posune až k abstinenci.

 

Jak lidé vnímají vaši práci dnes oproti minulosti, kdy se s pomocí drogově závislým začínalo?

Magdaléna v Příbrami funguje od roku 2002, letos v zimě slavíme dvacáté výročí. Někdy se problematika rozvíří jako politické téma, například v obecné rovině ohledně financování služeb. Názory se pohybují ve vlnách, a pokud nějaké téma hýbe společností, odrazí se i u nás. Když se mluví o financích do zdravotnictví, nevyhne se výměnnému injekčnímu programu. Široká veřejnost už to ale bere jako existující fakt. Občas si někdo postěžuje například v souvislosti s nemocnými cukrovkou, to se však týká celkově našich služeb pro závislé. V minulosti se hodně diskutovaly možné následky, když jsme se ze staré Příbrami stěhovali na sídliště. Vznikla proto obava, co přemístění udělá s danou oblastí a jejím okolím. Pracovníci Magdalény v terénu nejsou vnímáni v takové míře jako pevná, kamenná služba.

 

Když se řekne závislost, mnoha lidem přijdou na mysl zejména takzvané tvrdé drogy. Jaký je podíl vašich klientů závislých právě na nich?

V Příbrami není otevřená drogová scéna, spíše na ulici potkáte výraznější jedince. Existuje tu ale uzavřená drogová scéna. Pokud zůstaneme u injekčního užívání, je hlavní drogou stále pervitin. V čase se situace zásadně nezměnila. I když ji ovlivňuje ekonomika a přidávají se další látky, které jsou dostupnější, jako levný alkohol a nastupuje takzvané polyvalentní užívání (užívání více různých drog, pozn. red.). Věk uživatelů je také víceméně stabilní, trochu stárnou a například s pervitinem – rizikovým injekčním užíváním – začínají až kolem dvaceti let. Výrazně věkově jiný je trend koketování s látkami, což už nespadá do sféry nízkoprahových terénních služeb. Od experimentování s pervitinem zaznamenáváme veliký ústup, přicházejí ale látky běžně dostupné na internetu. Příbrami se ovšem nedotýkají ve velké míře.

 

Působíte ve více okresech v kraji. Nakolik jsou nelegální drogy v Příbrami a okolí problém při srovnání s jinými regiony?

Drogová mapa napříč republikou je různá podle sociálního statusu. Příbramsko má více pervitinovou historii a drogovou scénu, takže tu nenajdeme tolik uživatelů opiátů, například heroinu. V porovnání s lokalitami s velkým průmyslem a obrátkou lidí je tu „čistší“ drogová scéna, tedy že klienti nejsou na první pohled rozpoznatelní. Nějak fungují, mají stálou práci nebo brigádu a bydlení.

 

Kolik těžkých uživatelů tvrdých drog evidujete?

Můžeme mluvit o počtu klientů – kteří chodí měnit jehly nebo skrytě využívají naše služby. V obou případech jsou jich asi dvě stovky. Pokrýváme celé spodní střední Čechy. Dřívější odhady počítaly při dvou stech klientech se dvěma tisíci závislými. Záleží ale, jak jsou klienti na službu navázáni, jak je pro ně bezpečná. Pokud funguje v tomto ohledu lépe, není finální číslo tak vysoké, proto si nemyslím, že by zmiňovaná úměra platila pro Příbram. Počet našich klientů je celkem stabilní. V letech, kdy chybějí finance na pracovníky pro terénní službu, a tudíž ji provozujeme omezeněji, klesají i čísla.

 

Docházejí k vám spíše dlouhodobější uživatelé nebo se daří podchytit i „rané“ experimentátory?

Experimentování zachytíme v nízkoprahových službách minimálně, řešíme ho ale v ambulantních službách. Pracujeme s dlouhodobými uživateli a těmi, kteří s injekčním užíváním začínají a jsou navázáni na drogovou komunitu. Aby přišel hodně mladý člověk s problémem sám od sebe, se moc nestává. V terénu se je podchytit daří. Ve spolupráci s Nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež Bedna probíhá depistáž (cílené vyhledávání – pozn. red.) a mapování mladých uživatelů THC nebo experimentátorů s jinými látkami.

 

Proč lidé začínají fetovat?

Bylo by fajn, kdyby to šlo jednoduše určit. Mírně převažující v inklinaci k závislostem je sociální prostředí, zároveň není nijak směrodatné. Sto procent injekčních uživatelů, se kterými jsem se setkala, si v okamžiku, kdy drogu vyzkoušeli, nezvolili, že budou závislí a užívat jehlou. Důvodem je touha změnit vědomí a zkusit něco, co dodá energii. Je vedena zvědavostí, mládím, únavou, stresem, vyčerpáním. A droga na chvíli zafunguje, je to instantní změna toho, co se mi děje. Záleží pak, jak člověk žije v mezidobí po prvním experimentu. Jestli droga zachutná podruhé a potřetí a zároveň mezi experimenty nic jiného nevstoupí. Droga pak zaplní „mezeru“. To, že někdo drogu zkusí i opakovaně, neznamená, že se stane závislým. Pokud ale experiment zapadne jako kousek skládačky do celé životní situace, stane se jeho součástí.

 

Jak silnou roli hraje dynamika skupiny?

V celé šíři závislostí najdete samotáře i skupinové uživatele. Injekční aplikování není ve velké míře o partě, ale o předání a získání zkušeností. Lidé aktivně nevyhledávají, jak si mají drogu připravit a píchnout. Na druhou stranu si dnes všechny potřebné informace najdou na internetu.

 

Je pro vás internet spíše zátěží než pomocníkem?

Dříve fungovala „lidová ústní slovesnost“, dnes máme a budeme mít internet. Zlo představuje hlavně v experimentech, nikoliv tradičních drogách. Dostupné je úplně všechno. Každý si také najde, co chce, takže míra informací nejen o drogách není vyvážená.

 

Asi každý rodič se bojí, že jeho dítě takříkajíc spadne do drog. Jak lze děti a mladistvé od jejich konzumace odradit?

Při základním „desateru“ vycházím z primární prevence, z pohledu rodiče i pracovníka ambulance, kam přichází dorost. Nejdůležitější je, aby děti vnímaly pravidla a hranice nejen dané společností, ale i rodinou. A aby pro ně byly přijatelné, srozumitelné a dokázaly je respektovat. Zároveň pro ně my, dospělí, musíme být čitelní. Ať už se jedná o měkké drogy, alkohol nebo online závislosti. Nelze zakazovat hraní a telefon dítěti, pokud od nich dospělý nemá také odstup, nebo mluvit o riziku alkoholu, popíjet a dokonce mladistvým alkohol nabízet.

 

Jsou v tomto směru rodiče konzistentní?

Rádi bychom byli konzistentní nepochybně všichni, velmi často ale „vlajeme“ a jsme hledající. Současně dnešní doba přináší ať už chybné pojetí takzvané nevýchovy, kdy se dítě bez veškerých nastavených hranice neorientuje, nebo naopak příliš velké nároky, aniž bychom s dětmi trávili čas. Stejně jako je dynamická doba, je dynamický i vývoj rodiny. Sami dospělí hledají kompromis k tomu, co zprostředkovává online svět, těžko tomu pak mohou rozumět děti. Základem je jasné vytyčení „tady už ne“, nebo vědomí, že už za něco nesu odpovědnost. I drogový experiment musí provázet respekt a znalost, co může do života přinést.

 

Mladiství začínají především s alkoholem, tabákem, trávou. Jak vážný problém představují takzvané měkké a legální návykové látky pro dospívající?

Nejvíce našich klientů je závislých na alkoholu, devastuje celé rodiny. Docházejí k nám také gambleři a i tento problém výrazně postihuje jejich blízké. Takzvané měkké a tvrdé drogy tedy spíše rozlišujeme podle dostupnosti, případně jako u opiátů podle rychlosti nástupu závislosti. Někteří mladí se o sebe bojí, mají více informací, takže zvolňují v experimentování. Současně se rozevírají nůžky sociálního rozdělení a alkohol je tím prvním, po kterém sahají děti už třeba ve třinácti letech také v Příbrami. Podceňovány jsou léky, kdy děti nemusí chodit na nelegální trh, ale najdou je dostupné v domácí lékárně.

 

Aktuálně jsou velmi medializované nikotinové sáčky.

Nikotinové sáčky představují velké riziko. Množství nikotinu, které do sebe děti od dvanácti let naprosto legálně a zatím bez legislativního opatření dostávají, znamená jednu až dvě krabičky cigaret denně. Čekáme, že přinesou těžké nikotinové závislosti. Nikotin pomáhá řešit tlak na výkon a dětem se líbí. Současně není cítit, takže rodiče ani pedagogové nemají moc šancí k odhalení.

 

Zmiňovala jste sociální rozměr. Spousta dětí vyrůstá v příbramských ubytovnách, není to ale stereotyp, že jsou semeništěm všeho špatného?

Na ubytovnách je vyšší pravděpodobnost rizikového chování. Najdete tu vysokou koncentraci lidí, kteří procházejí nějakou těžkou životní fází. V krizi jsme výbušní, plačtiví, v Česku ji zapíjíme. Děti to samozřejmě vidí a často kopírují rodičovské vzory. Problematiku a míru pití i jinde v domácnostech odkryl covid. Předtím to pouze nebylo tak vidět jako právě na ubytovnách.

 

Je důvodem pití snadná dostupnost alkoholu v České republice?

Alkohol je dostupný nejen finančně, ale také nonstop třeba na benzinkách. Je ale především velmi tolerovanou drogou, která je součástí každodenních životů, rituálů. Naštěstí se již podařilo otevřít otázku malých dětí a nealko piva, které může mít až půl procenta alkoholu. Vidíme, že ho třeba o čarodějnicích pijí i tříleté děti milujících rodičů. Téma české společnosti a alkoholu je opravdu široké.

 

Lze s tím v budoucích dvaceti, třiceti letech něco dělat, nebo je historický a možná i kulturní základ opravdu silný a odolný vůči změně?

Ano, dá a myslím, že se to děje i díky oboru adiktologie. Odborníci jsou občas slyšet. Zmíním kampaň nazvanou Nechmel děti, která vznikla na základě našeho „vyděšení“. Neznamená to, že alkohol nebude v budoucnu v určitých vrstvách společnosti oblíbený. Nemělo by se ale podceňovat riziko závislosti.

 

Od některých lze slyšet názor, že alkohol je opravdu těžký jed a dá se přitom „nahradit“ méně devastující trávou. Lze takto uvažovat?

Tráva opravdu nezpůsobuje rakovinu jater, abychom zmínili pozitivum oproti alkoholu. Není tady ale historicky etablovaná a jednoduše nevíme, co by přinesl její legální prodej. Škodlivost či přínos marihuany vyžaduje diskusi napříč společností, nicméně i tak představuje závislostní potenciál. A člověk má jednoduše sklon k závislostem – vztahovým, na jídle, cukru. A my řešíme, jaká bude a jak moc poškodí jednotlivce a skupinu. Musíme si také otevřeně říct, že pokud užíváme nějakou látku, nekončí to vždy devastací.

 

Jestliže bychom tedy chtěli „trvale udržitelně“ přijímat nějakou drogu, kdy si říct, že už se dostávám za hranu?

Právě že si tohle neřeknete. Hranice mezi rekreačním užíváním drog nebo gamblingem je velmi tenká. Pokud bychom byli schopni riziko zaregistrovat, nevznikne závislost.

 

A lze identifikovat varovné signály předcházející závislost?

Ano, když začínáme měnit sociální prostředí a návyky – jsem častěji na sociální síti než venku, jedeme v noci přes půl města pro kávu a cigarety. Představují jasné známky závislosti, kterých si ale většinou nevšimneme. Když nastanou, už nemusíme být s to závislost zastavit.

 

Je podle vás adekvátní poměr prevence a represe vůči nelegálním drogám?

Je to ve vlnách. Ať už v otázce marihuany, která má nezpochybnitelné léčebné účinky, ale také efekt závislosti. Řeší se boj proti drogám, jež tady vždycky byly, ale je třeba hodně pracovat na osvětě. Pouze represe nic nevyřeší. Platí, že pokud převažuje dostatečná prevence, je potřeba menší míra represe. Člověk pozorný sám k sobě pozná, že se něco děje.

 

Co vyvolala v oblasti závislostí vašich klientů i společnosti pandemie?

Jak na klienty, tak na společnost měla pandemie stejný účinek. Nějakým způsobem je rozhodila, způsobila úzkosti. Většina závislých klientů má i psychické problémy, které se prohloubily. Dopad na společnost je předčasné hodnotit, ale u nás došlo k nárůstu takzvaných prvokontaktů – lidí, kteří si uvědomili problém s alkoholem a vyhledali nás. V běžném životě nejsme často schopní zachytit, že se něco bortí. Ale zavření doma jsme zaregistrovali problémy své nebo partnerské. Takže nastal šok a zjištění, jak na tom jsme, vzrostl počet úzkostí a medikací. Také recepty posílané na telefon vyvolaly nárůst lékových závislostí. Online školní docházka způsobila, že děti tráví mnohem více času ve virtuálním světě než dříve. Což platí i pro dospělé.

 

Zvedl se během pandemie zájem o odbornou pomoc?

Poptávka po našich službách byla vždycky vysoká, ale teď zažíváme obrovský zájem, a to především kvůli skokově zhoršujícímu se psychickému stavu nejen mezi dospělými, ale bohužel i mezi dětskou a dospívající populací, pro kterou navíc zcela chybějí psychiatři. Více než polovina našich klientů trpí nejen závislostí, ale kombinací, ať už jsou to úzkosti, deprese a další psychické problémy a poruchy. 

 

Domníváte se, že se online svět či virtuální realita mohou stát jakousi drogou budoucnosti?

Osobně si myslím, že ano. Ale vůbec nevíme, co se stane dětem, které už v online světě vyrostly. Každopádně přes online dokážeme nasytit ledacos a je na to experty i stavěn. Nejen touhu po hraní a sázení, ale stále více také zaplňuje běžné sociální kontakty. Možná přinese závislost, nebo půjde o další vývojovou fázi a zlepšení vztahů přímo s virtuálním prostorem.

 

Dnešní střední generace ještě vyrostla takříkajíc v analogu. Když se bavíte s mladými lidmi se závislostí na online světě, jak posuzujete, co je vlastně „normál“?

Každého klienta bez ohledu na typ závislosti nemůžu posuzovat podle sebe. Řídit se musím podle něho, ale cíleně mu mám zprostředkovat kvalitní život.

 

Co to znamená – kvalitní život?

Představa kvalitního života je jeho vlastní. Když už sem člověk dobrovolně přijde, přichází pro změnu. Pokud ho někdo přivede, je to složitější, i když zároveň chápe, že v sociálním systému selhává a nechce to tak nechat. Kvalitu posuzuje on, nikoliv já.

 

Kvalita jeho života mu ale může vyhovovat, jakkoliv plodí problémy v rodině a jinde.

Můžeme najít kompromis jako kontrolované pití. Pokud sem dochází celá rodina a pracujeme s rodinným systémem, tak se hledá. Ale ten člověk tady zároveň sedí a důvodem je potřeba změny, která vyžaduje čas. Pochopitelně jsou lidé, kteří se snaží svůj pohled prosadit. Vždycky je tu ovšem nějaká dynamika, třeba jen fakt, že manželce vadí časté návštěvy hospody.

 

V Příbrami byly ještě nedávno stovky hracích automatů, v současnosti lidé mohou hrát na telefonech. Nepřesunul se problém gamblingu jen do jiného prostoru?

Systém hodně pomohl lidem, kteří byli závislí na hraní v kamenných hernách, a zadluženým klientům, protože je do nich nepustí. Zároveň se hraní a sázení opravdu přeneslo do online sféry, kde je hůře odhalitelné a je zde mnohem jednodušší získat půjčku.

 

Dá se s tím něco dělat?

Informovat, komunikovat s provozovateli webů, kde jsou alespoň odkazy na naše služby. Jednáme o omezeních ve výši finanční částky, kterou lze vsadit. Sebeomezení je pro závislého velmi těžký krok a potřebuje prvotní restrikci zvenčí.

 

A hráči z kamenných heren přešli na internet?

Ne zcela, v online herně najdete jiný typ hráčů než v kamenných hernách. Dříve byly automaty v každém předsálí hospody a alkohol zbavuje lidi vůle, snadněji pak prohrají výplatu a sociální dávky. Na tyto hráče není online přímo cílený.

 

Kolika lidem, kteří vyhledají pomoc, se podaří svou závislost překonat a už se k ní nevrátit?

Klienti se vracejí, i když ne vždy s recidivou, někdy se přijdou pochlubit. Relaps nebo laps je častý. Vezměte si jakékoliv rozhodnutí, ať už jde o abstinenci nebo běhání. Začneme pravidelně běhat a pak jsme líní, vyvrtneme si kotník a přestaneme. S abstinencí je to úplně stejné. Člověk chce zkusit, jak na tom je, a dá si tři piva. Někdo může a někdo ne, ale zásadní pro to, jestli zvládne dál abstinovat a fungovat, to není. Relaps i recidiva jsou běžnou součástí nejen abstinence, ale také každodenních změn.

 

Na kterých projektech Magdaléna spolupracuje s městem nebo krajem?

S městem Příbram spolupracujeme dlouhodobě a na několika úrovních. V rámci sociální a zdravotní oblasti dlouhodobě finančně podporuje naše dvě registrované sociální služby, kontaktní centrum a adiktologickou ambulanci, které jsou určeny pro osoby a rodiny, jež se potýkají se závislostí. S městem jsme také spolupracovali při vzdělávání a podpoře pedagogů a dalších pedagogických pracovníků zejména s ohledem na posílení jejich role v oblasti prevence vzniku rizikového chování mez žáky a studenty. Rozvíjíme vzájemné partnerské vztahy a spolupracujeme i s místními neziskovými organizacemi a spolky. Aktivně se účastníme komunitních akcí, výborů a komisí, sdílíme naše zkušenosti s projektovým managementem a podporujeme rozvoj potřebných projektů na místní úrovni. Nedávno jsme se aktivně zapojili v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině.

 

Máte dostatečně zajištěné financování z veřejných zdrojů?

Středočeský kraj je jedním z našich nejvýznamnějších partnerů při zajišťování sociálních služeb a pomoci v kraji. Podporuje naše služby formou jednoletých dotací například z dotačního Fondu prevence nebo Humanitárního fondu. Financování sociálních služeb je ale dlouhodobě nevyhovující, administrativně náročné a každoročně nejisté. A to jak na krajské, tak na národní úrovni. Každoročně tak zažíváme náročné situace, kdy jsou služby rozjeté, mají nasmlouvané klienty a my si do poslední chvíle nejsme jistí, zda na danou službu získáme dostatečný objem financí. Naše potřeby plánovat, rozvíjet a přizpůsobovat aktivity a služby společenským trendům v oblasti závislosti a duševního zdraví a tomu, co naši klienti skutečně potřebují, naráží na jistou krátkozrakost systému financování. Tento rok je situace navíc o to složitější, že státní i krajské rozpočty jsou zatíženy dopady pandemie, uprchlickou krizí, válkou na Ukrajině a zároveň nepředvídatelným nárůstem inflace a cen. Dlouhodobě máme v léčebných ambulantních programech naplněnou kapacitu, a jestliže se nebude podpora pro tyto služby napříč republikou řešit, můžeme čekat problém.

 

Stanislav D. Břeň 

Hana Vavřincová je vedoucí Centra adiktologických služeb Magdaléna v Příbrami, kde působí od roku 2010. Předtím se problematice závislostí věnovala od roku 2006, sociální práci od roku 2000. Vystudovala andragogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského. Absolvovala také psychoterapeutický výcvik SUR (Skála Urban Rubeš) na Pražské vysoké škole psychosociálních studií.

 

 

Činnost Magdalény Příbram v číslech

Kontaktní služby: 97 klientů, více než 1000 kontaktů, 20 340 vyměněných injekčních stříkaček

Terénní program: 70 klientů, 9905 vyměněných injekčních stříkaček

Ambulantní léčba: 195 klientů (z toho 37 rodinných příslušníků) a 1007 individuálních a rodinných konzultací a terapií

Pozn. Data jsou za první pololetí 2022.