V rámci dubnového zasedání zastupitelstva se stala věc, kterou jsem za těch šest let, co jsem starostou, nezažil. V rámci posledního bodu, kterým byla diskuse, tu vystupovali dva občané. Jejich příspěvky byly poměrně košaté a obzvláště v případě prvního diskutujícího, kterým byl občan, politik a publicista Tomáš Mosler, se týkaly věcí nemajících souvislosti s body v řádném schváleném programu. Řešily se tu víceméně osobní spory a nesoulady ve vyjádřeních uváděných v mediálním prostoru. 

Během dlouhé dubnové rozpravy zastupitelstva se začali zastupitelé (převážně ti opoziční) postupně odhlašovat a opouštěli zasedání. V jeden čas jsme se dokonce octli na hraně usnášeníschopnosti. Na jednu stranu jsem to bral jako projev neúcty k člověku, který přišel diskutovat, ale na druhou stranu jsem chápal, že předlouhou, zacyklenou a mnohdy ne zcela srozumitelnou diskusi zastupitelé absolvovat už nechtěli. Nelíbilo se mi, že odcházejí, ale jak říkám, dokázal jsem to pochopit. A přesně tohle byl pro mě impuls, kdy jsem si řekl, že je na čase podívat se na jednací řád a nastavit ho tak, aby se diskuse vrátily do věcné roviny. Aby se jasně zformuloval základní problém, položila(y) otázka(y) a bylo dost času na jejich zodpovězení. Nic víc, nic míň. Mluvit může kdo chce, o čem chce, s kým chce. Na tom se nic nemění. Mění se to, že příspěvky nemohou být libovolně dlouhé, to je vše. 

Časové omezení rozpravy je naprosto běžný úzus zastupitelstev obecních i krajských. Pro návrh změn našeho jednacího řádu jsme vycházeli z metodických materiálů Ministerstva vnitra ČR, které je v dané věci i dozorovým orgánem. Jinými slovy, nevytvořili jsme nic, co by v rámci republiky nebylo běžné. Jde o to, naučit se formulovat své myšlenky a postoje tak, aby byla jednání efektivní a netočila se v někdy nesrozumitelných kruzích. 

Na otázku, proč dochází ke změnám až nyní, odpovím obyčejně a lidsky. Dospěl čas k tomu, aby se z jednání vrcholného orgánu obce přestala dělat žvanírna a politické kolbiště nebo snad dokonce místo k vyřizování osobních sporů. Opravdu se jednou za měsíc nesetkáváme k tomu, abychom si vzájemně dokazovali, kdo má větší ego a kdo dokáže hovořit déle. V dobách, kdy bylo zastupitelstvo jedinou příležitostí, jak se politicky „předvést“, se to dalo pochopit, doba se ale notně posunula. 

Tak je to náhubkový zákon, nebo není? Nedávno jsem dostal i tuto otázku. Ne, není. Tak jako si teď může zastupitelstvo odhlasovat ukončení rozpravy, může stejným způsobem na návrh kteréhokoliv zastupitele rozpravu zbavit omezení. Pak se může o jednom tématu jednat třeba deset hodin. Typicky mě napadají rozpravy o rozpočtu, dotacích, velkých investičních projektech, velkých prodejích či nákupech atd. Ty by rozhodně omezovány být neměly. Aby bylo omezení vyvážené, platí jak pro veřejnost, tak pro zastupitele. Pro všechny zastupitele. Často slýchám, že chceme umlčet pouze opozici. Zde je nutné upozornit na to, že omezení platí pro všechny, tudíž i pro koaliční zastupitele. A vím hned o několika z nich, kteří si budou muset při formulaci svých příspěvků trochu pospíšit. 

Jan Konvalinka
starosta města