Dáváte, nebo dostáváte k Vánocům knížky? A také máte tolik rádi tu vůni papíru a knihařských lepidel, která se z nich line?

Úplně stejně může v těchto dnech vonět kniha příběhů třiadvacátého roku. Ta se nám všem, ať už jsme si o ní Ježíškovi psali nebo ne, objevila na nočních stolcích a zůstane tam až do příštího Silvestra. Vtipné na ní je to, že má úplně všechny listy prázdné. Začnou se plnit písmenky postupně, podle toho, co se v následujících měsících přihodí. Do určité míry to skýtá příležitost alespoň částečně obsah jednotlivých kapitol ovlivnit, i když… 

Do naší pomyslné městské knihovny jsme nedávno uložili obsáhlou tetralogii příběhů let osmnáct až dvacet dva. První díl připomíná spíše budovatelské dílo o tom, jak se nám daří, jak prosperujeme a jak není nic, čeho bychom se měli bát. Druhý a třetí díl značně potemní a děsí čtenáře vyprávěním o zákeřné nemoci a věznění společnosti v okovech lockdownů. Čtvrtý díl nese podtitul Na východní frontě neklid, přičemž končí kapitolami s názvy Plyn nad zlato a S proudem nejsou žerty. Osobně jsem moc rád, že jsme tyto čtyři „bichle“ nacpali k ostatním do regálu a můžeme začít psát příběhy nové. Tohle totiž nechcete znovu ani číst a už vůbec ne znovu zažívat. 

Slibme si, že uděláme všechno pro to, aby se za rok ta naše pomyslná knížka s třiadvacítkou na přebalu dobře četla. Zkusme zapracovat na tom, aby měly jednotlivé příběhy šťastné konce, aby dobro vítězilo (nebo aspoň remizovalo) nad zlem, aby nepřevládly pitomé názory a nálady ve společnosti, aby se nám, tak jako v uplynulých letech, podařilo učinit víc a dotáhnout věci dál, než jen to „tak nějak přežít“. Dokázali jsme, že to umíme, proto se výzev nového roku bát nemusíme. 

Jan Konvalinka
starosta města