I malý krok se počítá

Nízkoprahové denní centrum a noclehárna v Příbrami působí pět let. Nízkoprahové zařízení nejdříve sídlilo v prostorách bývalé protialkoholní záchytné stanice, které však byly nevyhovující. Město postavilo nové centrum pro osoby bez domova, které je v provozu přes tři roky. Denní centrum má kapacitu 30 a noclehárna 24 klientů.  

Klientem Nízkoprahového denního centra a noclehárny se může stát člověk, kterému je osmnáct a více let. Klientela našeho zařízení je velmi různorodá, ale je možné ji rozdělit podle nejčastějších typů. 

Nízké důchody, nemoci, stárnutí populace

Bezdomovectví seniorů je těsně spjato se stárnutím populace, nemocemi, které stáří provázejí, a nízkými důchody. Člověk s nízkým důchodem si nemůže dovolit pobyt v pečovatelském domě ani domově důchodců. Navíc vznikne-li akutní potřeba vyhledání jednoho nebo druhého zařízení, jsou čekací doby na umístění velmi dlouhé. Senior tedy přečkává způsobem, který není ideální (v nízkoprahovém zařízení a noclehárně), a pokud se dočká přijetí do některého ze zařízení, neumí v něm žít, protože si vytvořil návyk na život na ulici. Je závislý na společenství a pomoci svých kolegů, které vnímá jako svoji rodinu. Ve chvíli přijetí do pečovatelského domu nebo domova důchodců, kde jsou lidé, kteří žijí naprosto odlišným způsobem života, se ocitá sám. Zaznamenali jsme i případy, že senior umírá brzy po umístění do zařízení. Abychom předešli vyloučení ze společnosti těch seniorů, kterým se podařilo dostat do některého z pobytových zařízení, snažíme se jim umožnit návštěvy denního centra a zprostředkovat jim setkávání s přáteli. Většinou však klienti zůstávají v našem zařízení tak dlouho, dokud jim to zdravotní stav dovolí. 

Nemocní lidé bez domova

Zdravotní stav bezdomovců je jedním z dalších problémů. Velké procento osob bez domova má postižení či chorobu. Většina z nich neplatí zdravotní pojištění a tím nemohou čerpat lékařskou péči. Pokud dojde k nemoci nebo zranění osoby bez přístřeší, je jí poskytnuta pouze základní zdravotní péče. Jestliže přijede záchranná služba a lékař vyhodnotí situaci jako méně vážnou, je provedeno ošetření na místě a pacient je propuštěn zpět na ulici. Lékař samozřejmě doporučuje, aby si dotyčný vyřídil doklady a pak řešil svůj zdravotní stav. Pokud se ale ošetřený cítí lépe, už k tomu nedojde. Snažíme se klientovi vysvětlit důležitost péče o zdravotní stav a skrze terénní služby jim pomoci. V souvislosti se zdravotní péčí se také setkáváme s tím, že člověk bez domova předstírá závažnou nemoc nebo epileptický záchvat, i když mu nic není. Musí být přivolána záchranná služba, a to jenom proto, aby se o něj někdo zajímal. V této chvíli musíme klientovi sdělit, že svým jednáním blokuje sanitku, kterou někdo potřebuje pro záchranu života. 

Závislost na ulici

Závislost je velmi závažným problémem našich klientů. V této skupině je osoba, která netrpí nějakou závislostí, spíše výjimkou. Lze pochopit, že člověk, který se ocitl na samém dně, vyhledá alkohol nebo drogu proto, aby se alespoň na chvíli cítil lépe a zapomněl na své starosti. V tu chvíli nevnímá, že návrat do společnosti pro něj bude prakticky nemožný. Existuje mizivé procento závislých lidí bez domova, kteří vyhledají léčbu, úspěšně ji absolvují a pak bez recidivy po zbytek života abstinují. Setkáváme se s poměrně častým nástupem do léčby, ale je to spíše účelové jednání. Klienti mají zájem o léčbu hlavně v zimních měsících, aby přečkali nejchladnější období. Většinou však léčbu nedokončí, a pokud ano, velmi brzy se vracejí ke svým původním návykům, a to i vlivem okolí, v němž se pohybují. V tomto případě se nám osvědčila změna prostředí, konkrétně motivace ubytováním. Na tomto postupu se s klientem předem domluvíme a realizujeme jej hned po návratu z léčebny. 

Po propuštění z výkonu trestu

Lidé bez domova jsou ve větší míře než ostatní ohroženi zločinem. Mohou se stát pachateli, ale i oběťmi kriminálních činů. Mezi našimi klienty se nachází vysoké množství osob propuštěných z výkonu trestu. A jelikož se lidé bez domova navzájem přizpůsobují, je nasnadě, že ti, kteří ještě trestný čin nespáchali, se o to pokusí. 

Protože lidé bez domova jsou izolováni od lidí vyskytujících se v jejich dřívějším životě, kdy pracovali, měli rodinu, přátele a určité společenské postavení, a přitom je pro ně důležité neztratit sociální kontakty, stýkají se s lidmi své úrovně. Lidé žijící v této komunitě se brzy naučí nebát se ostudy a trestu, protože ve výkonu trestu je jim poskytnuta strava i bydlení. Při opakujících se deliktech a následujících návratech do výkonu trestu zde nacházejí i své přátele. 

Klienti bez práce

Další nesnáz představuje nástup do zaměstnání. Pokud se již podaří nalézt si práci, nemá klient finanční prostředky na vstupní lékařskou prohlídku. Praxe je taková, že zaměstnavatel má firemního lékaře, který si vyžádá výpis lékařské dokumentace z karty budoucího zaměstnaného. Člověk bez domova se ale málokdy nachází v místě, kde má lékaře, a tak potřebuje ještě finance na cestu. Pokud se jedná o zaměstnání v potravinářství, musí se vystavit potravinářský průkaz, což je také zpoplatněno. Člověk bez domova tak mnohdy nenastoupí do zaměstnání, protože je pro něj prakticky nemožné sehnat potřebné finance a úřady práce nenabízejí pro tyto případy dávku mimořádné okamžité pomoci. 

Jedna z prvních otázek zaměstnavatele míří na místo bydliště potenciálního zaměstnance. Pokud uvede nízkoprahové denní centrum, existuje malá možnost, že bude do práce přijat. V těchto případech se snažíme zprostředkovat klientovi brigádu. Finanční prostředky takto získané pak použije na vstupní prohlídku do nového zaměstnání. 

Další problém tvoří setrvání klienta v zaměstnání, protože dlouhodobě nezaměstnaný ztrácí pracovní návyky. V našem nízkoprahovém zařízení máme možnost aktivizační činnosti, při které klient získává kredity, jimiž může uhradit zpoplatněné služby, jako jsou nocleh nebo praní prádla. Tuto činnost volíme tak, aby odpovídala fyzickým schopnostem klienta, od žehlení po sekání trávy. Vykonáváním aktivizační činnosti si klient pracovní návyky postupně osvojuje. Osvědčil se nám úklid mimo prostory denního centra, kdy obyvatelé města vidí, že i osoby bez domova dovedou pracovat. Klienti si pak vyzkoušejí, kolik úsilí stojí úklid a nedopalek cigarety pak příště odhodí na místo k tomu určené. 

Kromě špatné zaměstnavatelnosti je jedním ze závažných důsledků nekorektní jednání ze strany zaměstnavatelů, kteří zneužívají situace, v níž se lidé bez domova nacházejí. Zaměstnavatelé často odmítají uzavírat s těmito osobami pracovní smlouvy a dávají jim jen minimální mzdu. 

Každý klient je jedinečný

Při své práci musíme mít vždy na paměti, že každý člověk je jedinečný. Proto je nutné volit ke každému individuální přístup práce. Také vycházíme z toho, že pro člověka, jenž se jednou ocitl na ulici, je velmi těžké zařadit se zpět do společnosti. Motivaci k další práci je tak třeba brát i z malého úspěchu našich klientů. 

Michaela Nesvačilová, Nízkoprahové denní centrum a noclehárna CSZS