K řece Vltavě, původně nejkrásnější české řece, máme blízko. Již v padesátých letech minulého století parta příbramských vodáků Vltavu splouvala pravidelně každé léto. Ještě pamatuji čarokrásnou povltavskou údolní krajinu, vysoko nad hlavou Orlík, divoké Červenské proudy, slavnou a nebezpečnou Novomlýnskou retardéru.

Vltava však svými opakujícími se povodněmi ohrožovala, zaplavovala a ničila povltavské obce, zejména pak Prahu. Proto byl již na přelomu třicátých a čtyřicátých let vypracován systém řady nízkých vodních stupňů, které měly ve svém souhrnu mít podobnou účinnost proti povodním, jako dnešní přehrady, přičemž původní meandrovité koryto řeky by bylo zůstalo zachováno. Po nástupu totalitního režimu však byla pochopitelně dána přednost velkým stavbám socialismu a postupně tak vznikala takzvaná vltavská kaskáda – ve středním Povltaví vyrostly Slapská (1954), Kamýcká (1962) a Orlická (1966) přehradní nádrž.  

Původní Vltava, jak píše Jan Čáka, zmizela. Střední Povltaví dostalo ráz rozlehlých kanadských jezer, nabývajících pro poutníka, turistu, vodáka, sportovce, rybáře, fotografa zcela jinou dimenzi: hausbóty, plachetnice, motorové čluny, vodní lyžování, windsurfing, kempování, osobní lodní doprava, ale naštěstí i tiché zátoky, kde nepotkáte človíčka.  

Je pochopitelné, že ohromná polistopadová touha cestovat po světě, také díky novým pohledům po koronavirové krizi, se postupně vyčerpává. A tak někteří z nás začínáme znovu objevovat své bezprostřední okolí.  

Pro Příbramany je střední Povltaví skvělým a skutečně bohatým rekreačním pokladem. A tak rozhodně stojí za to znovu objevit hrad Zvíkov, Podolský či Žďákovský most s překrásným výhledem na jezero, monumentální zámek Orlík, meandry vodní nádrže Kamýk či rozsáhlou vodní nádrž Slapy s řadou turisticky zajímavých míst a rekreačních oblastí, v neposlední řadě pak kaňon Svatojánských proudů s trampskou osadou Ztracenka na vodní nádrži Štěchovice.  

Jaroslav Hodrment