Po zářijovém jednání zastupitelstva (více jsme psali v Kahanu 10/2024) se zintenzivnila debata o provozování příbramské vodohospodářské infrastruktury. Přinášíme k tomu tři názorové příspěvky – zastupitele Václava Dvořáka a občana Tomáše Moslera a také vyjádření vedení města od starosty Jana Konvalinky.

Skok po hlavě do neznámé vody a odtok peněz do ciziny

V čem je špatný postup vedení města a části příbramského zastupitelstva k městskému vodohospodářskému majetku? Proč je upřednostňovaná varianta provozování pro město krajně nevýhodná? Rozhodování o „příbramské vodě“ vyvolává řadu otázek o transparentnosti a ekonomické výhodnosti tohoto kroku. 

Aby byl čtenář v obraze, je nutný krátký úvod. Příbramské trubky patří městu, které je pronajímá firmě 1. SčV (ta patří francouzské skupině Veolia). 1. SčV od občanů pro sebe vybírá vodné a stočné (V+S). Nájemní smlouva měla skončit 28. února 2024. V dubnu 2022 se tehdejší zastupitelstvo města (ZM) vedené Janem Konvalinkou jednohlasně, na doporučení poradenské firmy, rozhodlo vybrat nového nájemce ve výběrovém řízení. Problém ale zřejmě nastal, když se zjistilo, že nejlepší nabídku nepodala 1. SčV a nájemcem by se od 1. března 2024 měl stát někdo jiný. Na 18. prosince 2023 bylo svoláno mimořádné ZM. Na něj předložila rada města (RM) materiály navrhující vyhlásit vítěze výběrového řízení. Naprosto neočekávaně ale padl návrh výběrové řízení zrušit, a tak si to koalice s SPD odhlasovaly. Argumentem bylo heslo „příbramská voda do našich rukou, naše peníze nemají téct do ciziny.“ Bylo to v rozporu se vším, co město doposud dělalo, nebyl k tomu sebemenší rozbor, jen toto heslo. Dalo by se to přirovnat ke skoku po hlavě do neznámé vody. Kdo z toho měl prospěch, byla 1.SčV, neboť nevypadla ze hry. 

Varianta výhodná pouze pro 1. SčV

ZM tehdy uložilo RM, aby začala připravovat další postup v duchu výše uvedeného hesla. ZM následně prodloužilo smlouvu s 1. SčV do 15. prosince 2024, aby vznikl časový prostor pro splnění tohoto úkolu a voda dále tekla. RM v červnu zastupitelům představila několik variant dalšího možného postupu, kdy ve většině hrála dominantní roli 1. SčV. Byl to ale jen obecný právní rozbor bez ekonomických kalkulací. Na jeho základě nešlo nic rozhodnout a zastupitelé si vyžádali ekonomické posouzení. Tuto analýzu dostali na své druhé zářijové zasedání. Spolu s analýzou dostali do podkladů tzv. term sheet (TS), což je plán dalšího postupu s vymezením základních mantinelů. TS byl zpracován jen pro jedinou variantu, kterou si Veolia vybrala a RM to přijala. Zpracovali jej externí právníci města na základě parametrů dojednaných mezi Veolií a RM. RM chtěla od ZM schválit tyto mantinely TS:

• 1. SčV založí koncem 2024 novou prázdnou firmu, jejíž hodnota bude 100 000 korun.
• 1. SčV obratem prodá městu 60 % v této firmě za cenu 40 milionů korun (to je požadavek Veolie). Cena bude splácena postupně a nesplacená částka bude úročena roční sazbou téměř 7 %.
• Veškeré manažerské řízení této firmy bude v rukou 1. SčV. Rozhodnutí na valné hromadě musejí být odsouhlasena oběma stranami čili majorita města nehraje roli ani zde.
• V této firmě bude jen 12 zaměstnanců a téměř veškeré služby bude odebírat od 1. SčV. Bude využívat majetek a know-how 1. SčV.
• Město této firmě pronajme trubky nejméně na 15 let a tato firma bude vybírat V+S, které má podle plánu za 15 let dosahovat celkem 3,3 miliardy.

Z těchto podmínek jasně vyplývá, že se organizačně nemá nic změnit oproti současnosti: město bude i nadále někomu pronajímat trubky a ten si bude pro sebe vybírat V+S. Tato firma bude ovládána 1. SčV, byť v ní bude mít minoritu. Know-how i potřebný majetek zůstane plně v rukou 1. SčV. Peníze budou i nadále plynout do Francie, a to dokonce v zesíleném toku (viz dále). 

To nejzásadnější tkví v ekonomice. Nemohu čtenáře dusit komentářem ekonomické analýzy zpracované na objednávku RM, takže zase jen heslovitě její hlavní závěry:

• Nesplacená část kupní ceny nové firmy bude úročena a úroky za dobu splácení dosáhnou 21 mil. korun. Celková cena za pořízení 60 % podílu v této prázdné firmě bude 61 mil. korun, přičemž skutečná cena tohoto podílu v okamžiku koupě je 60 000 korun. Tyto miliony odtečou do Francie.
• 1. SčV dosáhla za poslední čtyři roky v součtu ztrátu 1 mil. korun. Analýza přiznává, že ziskovosti nové firmy lze dosáhnout jen zdražováním V+S. V plánu je běžné inflační zdražování navýšit ještě nadinflačně, a to od roku 2025 o 2 % a od roku 2028 o další 4 %. Tato zdražení se samozřejmě promítnou do každého následujícího roku a v roce 2040 má být V+S oproti letošku dražší o 62 %. Zdražování o inflaci je nutné pochopit. Ale jen ta dvě nadinflační zdražení dají za dobu trvání smlouvy 110 mil. korun, které by museli občané zaplatit navíc.
• Když vezmeme v úvahu to, že město něco vydá (61 mil. korun) a něco získá (možné zisky v důsledku zdražování V+S), tak to v součtu vychází tak, jako by si svoje peníze uložilo s ročním úrokem 2,1 %. Podle sdělení pana místostarosty Vladimíra Karpíška má nyní město uloženy volné peníze s úrokem 6,5 % ročně.
• Všichni víme, že hodnota peněz se v čase vlivem inflace snižuje. Tedy 100 korun, které držím dnes je více než stovka, kterou dostanu za rok. Analýza příslušným postupem přepočetla, co město v průběhu 15 let vydá a co získá. Konečný výsledek je hodně smutný: podle analýzy vychází ztráta 2 mil. korun, podle mého výpočtu to je ztráta 4 mil. korun.
• Město má uhradit svůj dluh (61 mil. korun) francouzské Veolii z vytvořeného zisku. Když dostane město svůj podíl na zisku 61 mil. korun, tak potom dostane 1. SčV za svůj 40 % podíl ve firmě 40 mil. korun a ty také asi odtečou do Francie. Závěr: těch 110 mil. korun, které Příbramští zaplatí za zdražení vody, odtečou téměř všechny do ciziny, nikoliv do obnovy trubek.
• Městu je navrhováno, aby po uplynutí 15 let od 1. SčV odkoupilo její 40% podíl na firmě. To ale bude pořád jen prázdná skořápka bez know-how a potřebného majetku, to vše zůstane v 1. SčV. Město bude po 15 letech vůči 1. SčV stejně bezmocné jako na začátku smlouvy.

Nepochopitelné rozhodnutí a nezáviděníhodná situace

Pokusím se udělat shrnutí:

• RM silně tlačí na pokračování spolupráce právě s 1. SčV. Navrhuje zastupitelům vytvořit dlouhodobý a nevyvážený vztah, kdy majorita města v nové společnosti je k ničemu.
• Občané by měli zaplatit na V+S nad úroveň inflace 110 mil. korun, které jsou nutné k tomu, aby nová společnost vytvořila potřebný zisk. Město si z něj vezme 61 mil. korun a odevzdá je do Francie jako splátku dluhu. Dalších 40 mil. korun by do Francie odteklo jako zisk 1. SčV.
• Městu po těchto operacích zůstane jen 60% podíl na nemajetné firmě, která nebude schopna bez odborného partnera svoje trubky provozovat, francouzská společnost zbohatne o 100 mil. korun.
• Snad ani není možné, aby někdo to, co bylo zastupitelům předloženo ke schválení, považoval za naplnění cíle „příbramská voda do našich rukou, naše peníze nemají téct do ciziny.“ Mám radost, že alespoň zastupitelům za SPD toto došlo.
• Pokud někdo takové návrhy RM prosazuje, tak to vyvolává otázku, co je za tím. Zájmy města to určitě nejsou.
• A smutná pravda na konec. Naprosto hazardní a nepochopitelné rozhodnutí části zastupitelů z 18. prosince 2023, absence potřebné aktivity RM směrem ke vzniku skutečně nezávislé nové firmy, a naopak tlak na závislost na 1. SčV dostaly město do nezáviděníhodné situace, kdy už je možné hledat jen to nejméně špatné řešení. Plnou zodpovědnost nese vládnoucí koalice v čele se starostou.

Aktualizace po reakci Jana Konvalinky v této rubrice:

• RM dostala v prosinci 2023 uloženo (hlasy koaličních zastupitelů) připravit tzv. vlastnickou variantu spravování VHI, kdy nepotečou peníze Příbramských do ciziny, ale zůstanou doma.RM v červnu 2024 žádala ZM o posvěcení varianty společného podniku s 1. SčV, o které tvrdila, že to je nejlepší cesta. Ta ale nemá s vlastnickou variantou nic společného.
• Zastupitelé si k rozhodnutí vyžádali zpracování ekonomického posudku, který chyběl.
• Tento posudek, věnující se převážně variantě společného podniku s 1. SčV, jsme dostali v září a já jsem z něj vycházel. Pan Konvalinka nyní říká, že čísla byla jen první nezávazný nástřel. Zastupitelé ale na jejich základě měli schválit jedinou cestu budoucího vývoje.
• Pan Konvalinka říká, že do nové společnosti budou vedle základního kapitálu vložena i jiná aktiva. Ano, ale již zapomněl, že ve stejné hodnotě jako „jiná aktiva“ budou také vloženy „jiné závazky“, takže hodnota firmy zůstane těch 100 000 korun. A veškerou odbornou činnost má tato firma nakupovat od stávající 1. SčV, rovněž manažersky má být v jejích rukou. Celkově mohu říci, že rádoby ekonomické úvahy pana starosty mi vyvolávají úsměv na tváři.
• V ekonomickém rozboru je uvedeno dvojí skokové navýšení ceny (nad úroveň inflace) V+S, bez nichž by nová firma nevytvořila zisk. Celkem to dělá asi 110 milionů korun, které by měly odtéct z kapes Příbramských do Francie, kde sídlí hlavní vítěz tohoto příběhu.
• Nechápu, proč pan Konvalinka tvrdí, že opozice vytváří atmosféru strachu. Zřejmě tak hodnotí naši snahu dodržovat zastupitelský slib, hájení zájmu města, ne cizí firmy.

Mohl bych pokračovat dále, ale nechám to na 25. listopadu, dívejte se a udělejte si svůj názor. 

Václav Dvořák
zastupitel za Spojence

Jde radnice záměrně na ruku 1. SčV?

Trochu jako blesk z čistého nebe zapůsobilo říjnové vyjádření města v souvislosti s budoucím provozováním VHI. Radnice podle tohoto stanoviska, které se týká stamilionového byznysu, dále pracuje také s variantou společného podniku s firmou 1. SčV. 

Přitom při zasedání zastupitelstva v září byla z různých projednávaných variant odhlasována k podrobnější analýze pouze ta, podle které by 100% vlastníkem provozní společnosti bylo město. Naopak další prověřování vzniku společného podniku – který ani neodpovídá požadavku na vlastnický model, jenž zastupitelé dříve schválili – nezískalo dostatečnou podporu. (O tématu má zastupitelstvo znovu jednat 25. listopadu.). 

Město se při svém postupu odvolává na platnost usnesení zastupitelstva z června 2024, které radu města pověřilo rozpracováním varianty koupě části závodu a varianty společného podniku a jejich porovnáním s variantou nové, městem vlastněné provozní společnosti. Toto zadání ovšem už bylo splněno projednáním v září, kdy byly předloženy zevrubné materiály a proběhla mnohahodinová diskuse; zastupitelé následně hlasovali s výše uvedeným výsledkem. 

Jistou absurditu situace ostatně dokládá i to, že s podobnou logikou („stále platí jakési starší usnesení“) by město mohlo bez jakýchkoli odkladů zahájit nové (druhé) koncesní řízení. Původní ukládací usnesení z dubna 2022 nebylo nikdy revokováno, přesto radnice vcelku pochopitelně kroky směrem k novému koncesnímu řízení nečiní – tehdejší usnesení bylo i bez zrušení „překonáno“ dalším vývojem a postupem jiným směrem. 

Ať už bude provoz vyřešen libovolným způsobem, je úlohou radnice rozhodovat nestranně a v zájmu města a občanů, nikoli soukromých firem. Zároveň by své jednání měla srozumitelným způsobem vysvětlovat. Její počínání v souvislosti s „vodou“ – nyní i v uplynulém roce – opakovaně vzbuzuje pochybnosti, že záměrně za každou cenu umetá cestičku právě a pouze pro 1. SčV. Z jakého důvodu? 

Tomáš Mosler
občan Příbrami

Když někdo pro jeden strom nevidí celý les

Jsou lidé, kteří pro jedno číslo v tabulce už nedokáží postihnout celek. Napadá mě i srovnání s příslovím, že někdo pro jeden strom nevidí celý les. Za to se nelze na pana Dvořáka ale zlobit. Každý máme vidění světa jiné, někdo vidí jen titěrný detail, jiný se rozhlíží na komplexní úrovni. Co nás naopak na přístupu pana Dvořáka mrzet může, je to, že ačkoliv sám sebe pasuje do role všeznalého a neomylného ekonoma, nepřišel doposud s ničím jiným než s kritikou toho, co někdo jiný vymyslí a předloží. 

Na jednání zastupitelstva 23. září 2024 pan Dvořák nepochopil jednu jedinou, ale přesto naprosto kruciální věc. A to, považme, i přes to, že se mu to snažilo několik lidí, včetně mě, opakovaně vysvětlit. Čísla, která několik hodin systematicky rozebíral, byla jen úplně prvním nástřelem – návrhem k dalším jednáním. Za definitivní je mohl považovat jen někdo, kdo podkladový materiál buď nečetl, nebo nepochopil, nebo záměrně pochopit nechtěl. 

Pojďme si některé věci vysvětlit tentokráte beze snahy komukoliv nasazovat psí hlavu.

V úvodu zopakuji to nejdůležitější – nabídka k obchodní transakci ze strany Veolie byla pouze prvním nezávazným krokem a měla vést k následným obchodním jednáním, kde by vedení města ve spolupráci s odborníky na právo a byznys vyjednávalo co nejvýhodnější podmínky pro město. Současná ekonomická analýza v rámci předloženého Term sheetu není v žádném parametru konečná ani závazná, jelikož tvrdá obchodní jednání měla teprve nastat. O nezávaznosti dokumentu Term sheet jsme se na jednání opakovaně zmiňovali. 

Spolupráce je popisována tak, že mají být získány již existující a životaschopné provozní kapacity. Je tudíž zcela logické jednat o koupi podniku se stávajícím provozovatelem, který jimi již mnoho let disponuje.  Získal je jako nástupnická organizace původního státního podniku v rámci privatizace v 90. letech 20. století. Dodnes je v provozu neoddělitelný systém majetku města a Svazku obcí pro vodovody a kanalizace (SVAK) provozovaný jednou entitou. Jedná se o nedělitelnou vodárenskou soustavu, která mimo rozvodné sítě disponuje i tím nejdůležitějším – zdroji vody. Jen pro doplnění – město Příbram zdroje vody nevlastní, vodu si nakupuje od SVAK. 

Tvrzení o koupi prázdné firmy s hodnotou 100 000 korun je lživé. Předpokladem transakce je, že 1. SčV založí na své riziko a náklady společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 100 000 korun, který plně splatí před vznikem společnosti. Následně ale do této společnosti na své náklady 1. SčV vloží část svého závodu, sloužící nyní k provozování města Příbram. Tato část závodu zahrnuje mj. zaměstnance, hmotný i nehmotný majetek, dodavatelské smlouvy s garantovanými podmínkami aj. Teprve potom by město Příbram zakoupilo podíl v této společnosti – podmínkou realizace koupě je vklad předem vymezeného závodu, popsaného v předchozí větě. Vkladem uvedených aktiv se hodnota společnosti významně navýší. Právní zástupci města garantují, že toto bude reflektováno v budoucích smlouvách. Takže pro zjednodušení – žádný milionový nákup prázdné obálky se nekoná. 

Navržená koupě podílu o velikosti 60 % ve společnosti je pouze první fází transakce směřující k získání úplné kontroly nad provozní společností. S touto koupí je spojeno získání dominantního vlivu v provozní společnosti. Dále je v časovém rozvrhu Term sheetu plánováno s pozdějším zapojením SVAK do provozní společnosti. Součástí Term Sheetu je i ujednání o budoucím právu opce na zbývající podíl 40 % v provozní společnosti po uplynutí sjednané doby navrhované v pevném rozsahu 15 let. Pakliže město následně uplatní své opční právo, stane se se SVAK jediným vlastníkem této provozní společnosti. Tedy je nutné na transakci nahlížet jako na celek, dlouhodobou investici, včetně opčních práv. Opět pro zjednodušení – v tomto okamžiku konečně dojde k tomu, že bude ustavena jednota vlastnictví zdrojů, infrastruktury a vlastního provozování. Propojení nejen na fyzické bázi, ale i na té obchodní se svazkem obcí je pak definitivním krokem k získání absolutní kontroly nad vlastní vodou a jejím provozováním. Jen to zcela logicky pár let potrvá. 

Totálně předčasně (a přesto tak dlouho) se hovořilo o úročení kupní ceny. O tomhle také ještě není rozhodnuto. Je to totiž podmíněno tím, zda si město bude přát odklad její úhrady či nikoliv, o čemž bude dost intenzivně jednáno. Protože má město před sebou ale řadu velkých a finančně náročných investic, zdá se nanejvýš logické, že půjde modelem se samofinacovatelnou schopností, tedy že bude kupní cena závodu placena ze ziskových dividend. Výše případného úroku také nebyla pevně stanovena. Opět šlo jen o prvotní návrh k dalším jednáním. Následná realita může být diametrálně odlišná. 

Parametrem, který občany města zajímá asi nejvíce, je výše vodné a stočného. Předpokladem pro tvorbu jejich cen pro přechodné období bylo v Term sheetu uvedeno navýšení pouze o inflaci a ekonomicky oprávněné náklady podle skutečnosti. Jinými slovy, není naší snahou skokově navyšovat lidem náklady na vodu. Vzpomeňme na prakticky nulové navýšení mezi roky 2023 a 2024. Postupnému zdražování se ale v čase nevyhneme. Stoupají provozní náklady a je zapotřebí do sítě investovat. Vývoj cen vodného a stočného je modelován tak, aby byl sociálně únosný a zároveň aby neměl za následek chřadnutí infrastruktury. Přesně v tomto duchu je modelována i cena vodného a stočného pro rok 2025. 

V rámci jednání onoho zastupitelstva 23. září zazněla i série poměrně nebezpečných polopravd týkajících se institutu tzv. veřejné služby. To je, zjednodušeně řečeno, krizový stav, kdy nemáte provozovatele vodohospodářské infrastruktury (VHI) a je vám nějakým orgánem státní moci určen. Dokonce z úst některých diskutujících byl takový stav označen jako ničemu nevadící a vcelku neškodný. Lež jako věž. O tom, jak velký průšvih veřejná služba je, by mohl vyjít zvláštní článek (a taky vyjde). 

Provozování vodohospodářské infrastruktury a jeho různé modely jsou nesmírně obsáhlou a složitou problematikou, do které se málokomu chce pronikat. Bohužel tato složitost nahrává některým jedincům k vytváření zjednodušujících narativů o zaručené lumpárně a podvodu. Bohužel jsme svědky toho, jak nás opozice žene do situace, kdy za současného vytváření atmosféry strachu a pocitu beznaděje nebudeme mít vůli učinit krok, ke kterému se bez větších obstrukcí a obav rozhodlo už mnoho měst v ČR. 

Aby čtenář neměl pocit, že se oním (ne)rozhodnutím v pondělí 23. září všechno zastavilo, uvedu, co se právě děje. Intenzivně se pracuje na tom, aby město dostálo zákonným povinnostem, tedy mělo řádným způsobem provozovaný svůj vodohospodářský majetek. Na 25. listopadu bude svoláno zastupitelstvo, které definitivně rozhodne, kudy se provozování VHI bude v následujících letech ubírat.   

Jan Konvalinka
starosta města zvolený za ANO

Rubriku připravil:
Stanislav D. Břeň