K litinové soše Panny Marie, zvané Železná panna, se vypravíme do jihovýchodních Brd. Tato významná brdská památka je skryta v lese západně od hřebene, začínajícího vrchem Štěrbina (753 m), pokračujícího Hradeckým hřebenem (721 m) a končícího Altánem (669 m). Je s ní spojena příhoda postřeleného a přeživšího mladého hraběte.

K Železné panně se nejspíš vydáme po žluté značce, a to od severu z Voltuše nebo od jihu z Vacíkova. Je možné použít i modrou, která na své cestě z Bezděkova pod Třemšínem či od vrchu Třemšín žlutou kříží.

 Pokud půjdeme z Voltuše, asi se cestou zastavíme u pomníku Jakuba Jana Ryby, nebo se půjdeme rozhlédnout z opravdu pěkné Voltušské vyhlídky. Mineme vlevo ve svahu skryté skalisko, zvané Kočičí Hrádek. Poté vpravo od cesty najdeme studánku Štadruž, za níž následuje stejnojmenná křižovatka. Zde se žlutá setkává s modrou. Odtud už je k Železné panně po žluté (ta se od modré odpojí) jen asi 0,5 km.

 Z Vacíkova mineme hájovnu Chytava a odtud se po žluté dostaneme k lovecké boudě Soudná (nedaleko je studánka U Soudné boudy). Odtud urazíme ještě asi 2,5 km, než mezi stromy uvidíme výklenek, ve kterém stojí Železná panna.

 Podle místního názvu Železná panna je vlastně litinová socha Panny Marie. Je kryta výklenkem, okolo něhož je postavena čtvercová ohrádka. Socha stojí na profilovaném kamenném soklu, na němž je nápis 8. Oktober 1880. Plastika je ztvárněním Panny Marie Immaculaty, tedy Neposkvrněné, která stojí na zeměkouli, pod nohou má hada s jablkem v tlamě – symbol satana. Jedná se o velmi pěkně výtvarně provedenou kolorovanou litinu v životní velikosti. Panna Maria zde stojí prostovlasá, v dlouhé nařasené říze, s dlaněmi obrácenými vpřed.

 Vznik této brdské památky je spojen s příběhem mladého hraběte, který zde byl nešťastnou náhodou při lovu postřelen. Po nehodě se v péči lékařů uzdravil. Jeho modlitby byly vyslyšeny, a tak na místě nehody prý nechal postavit tuto krásnou a jistě i nákladnou sochu. Některé prameny ovšem uvádějí, že se snad mělo jednat o samotného hraběte Eduarda Pálffyho, kterého postřelili pytláci, doloženo to však není.

Jaroslav Hodrment