Při vyslovení slova tráva nebo zeleň se obzvláště letos nejednomu zaměstnanci Technických služeb udělá mdlo. Skutečně.

Letošek byl pro trávu jednoznačně rokem hojnosti. Střídání deštivých a teplých dnů způsobilo, že ta zelená potvora rostla prakticky před očima. Sotva se podařilo ji někde sestřihnout do slušivé fazóny, poskočila svévolně o několik centimetrů a začala se tvářit tak, že v životě neviděla sekačku. Léta fungující harmonogram sečení po jednotlivých částech města se stal najednou spíše smutnou vzpomínkou na sušší léta. Na mnoha místech se sekalo vícekrát a je dost pravděpodobné, že se bude dosekávat ještě ke konci září. Traktůrky a křovinořezy pak nejspíš plynule vyměníme za frézy, pluhy a hrabla. 

Teď ale vážněji. Všimli jste si někdy, jak je naše město zelené? Nemyslím tím, že by bylo pod nadvládou nějakých ekologických „grýndýlových“ fanatiků. Mám na mysli objem ploch se stromy, keři a trávníky. Schválně, až se budete potulovat po internetu, zkuste se mrknout na česká města z výšky a porovnat, jak zelená jsou. Příbram bude rozhodně patřit mezi ta nejzelenější. Málokde u nás najdete plochu, která by byla naprostou betonovou pouští. A to je dobře. 

Městská zeleň má neoddiskutovatelně prospěšný vliv na kvalitu života ve městě. Krom toho, že produkuje kyslík a skýtá stín v parných dnech, tak přispívá k jakési vizuální pohodě. Nevýhodou je to, že zeleň vyžaduje nikdy nekončící péči, neboť má ze své přírodní podstaty neustálou tendenci bujet a přerůstat hlavně tam, kde vadí ve výhledu do křižovatek a brání v průchodu po chodnících. Zeleni se také dost dobře daří na těch nejvíce nepřístupných místech, kam se nedá pořádně dostat s technikou. 

Asi už jste pochopili, že hlavním tématem tohoto čísla Kahanu je zeleň. Přeji vám příjemné počtení třeba někde na lavičce ve stínu některého ze stromů v našem městě. 

Jan Konvalinka, starosta města Příbram