„Problém nového koronaviru v zásadě spočívá pouze v tom obrovském nárůstu pacientů v určitém čase, což velmi zatěžuje zdravotnický systém, který na to není stavěný,“ říká ředitel příbramské nemocnice Stanislav Holobrada. Vedle boje s koronavirem však „válečný stav“ souvisí i s kyberútoky na nemocnice nebo novou zkušeností, kdy pacient napadne lékařské zařízení.

 

Nemocnice má za sebou náročný rok. Převažuje u lékařů a sester vyčerpání, nebo spíše odhodlání dále profesionálně pomáhat pacientům?

Nesmírně si vážím toho, že jsou profesionálové i v takto složitých okamžicích. Když se rozjížděla první, druhá i třetí vlna, projevili se jako jasní profíci. Na druhou stranu panuje obrovská únava, která s drobným odpočinkem v letním období trvá už téměř rok. Zpočátku se objevil i strach z neznámého onemocnění, zvláště poté, co jsme měli kolegu s velmi těžkým průběhem. Naštěstí to dobře dopadlo, ale dovnitř nemocnice to mělo negativní vliv právě z hlediska obav. Druhá vlna však byla složitější a s Vánoci jsme vstoupili do třetí vlny, která je ještě komplikovanější.

 

V jakém smyslu?

Je to rychlejší nástup. Počtem hospitalizovaných jsme sice dosáhli vrcholu na přelomu října a listopadu, ale nyní máme z 90 procent naplněna lůžka intenzivní péče.

 

Rozhovor vedeme 5. ledna, kdy začínáte s vakcinací zdravotníků. Jaký je plán očkování pro následující týdny? Připomenu jen, že naši čtenáři dostanou zpravodaj do rukou nejdříve 22. ledna.

Tehdy bychom už měli být plně soběstační v tom smyslu, že budeme mít vakcínu firem BioNTech a Pfizer. Bude asi už proočkována první vlna, řekněme A1, což zahrnuje urgentní příjem, ARO, JIP a záchranku. V druhé vlně bychom měli očkovat takzvaná covidária a ostatní zaměstnance nemocnice. To by mělo být hotovo do konce ledna. V další fázi se přidají policisté, hasiči a učitelé. Následovat by měla skupina ohrožených osob z domovů seniorů.

 

O jakém počtu očkovaných mluvíme v případě nemocnice?

Zhruba dvanáct stovek, ale v tuto chvíli není úplně jasné, zda se všichni očkovat nechají.

 

Zdravotníci tuto povinnost nemají?

Ne, je to na dobrovolné bázi. Doplnil bych, že v rámci šetření s vakcínou je doporučeno, aby ti, kteří už covid prodělali a mají určitou úroveň protilátek ve lhůtě 90 dnů, nebyli očkováni hned zpočátku. Kdo měl covid v říjnu nebo listopadu, bude očkován třeba až v únoru. To bychom už měli dostat procesně jednodušší formu vakcíny Oxford/AstraZeneca. Tehdy se už staneme i distribučním centrem pro praktické lékaře.

 

Tu první vakcínu je třeba mrazit až na teploty minus 80 stupňů Celsia. To je jediný problém, který je s vakcinací spojen?

Ano, to je jediné. U druhé vakcíny má být teplota kolem minus 20 stupňů Celsia, což považujeme za standard.

 

Když bude probíhat distribuce pro praktické lékaře, způsobí to nějaké logistické problémy?

Ta první vakcína pro praktiky zatím nebude. Oni jí zřejmě budou očkovaní, ale sami ji nebudou podávat. Logisticky náročné to bude zřejmě u obyvatel domovů seniorů, protože podle doporučení společnosti Pfizer by mělo očkování probíhat na jednom místě. Do nemocnice můžeme pozvat oddělení hasičů nebo policie, ale těžko sem budeme vozit klienty z domovů seniorů. Předpokládám tedy, že bude možnost výjezdu s očkováním, i když to nyní odporuje pravidlům. Pokud bude už v té době druhá vakcína, bude vše podstatně jednodušší. Dodal bych, že všechno se poměrně dynamicky vyvíjí, proto očekávám, že tento naznačený plán dozná v čase určitých změn.

 

Kdy bude podle vás možné očkovat širokou veřejnost, která o to projeví zájem?

Původně jsme si mysleli, že to bude během února. Ale podle vyjádření ministerstva zdravotnictví se široká a primárně neohrožená část veřejnosti dostane k očkovací látce až v létě.

 

Bude podle vás vakcína právě tím, co ukončí téměř roční pandemickou krizi? Kdy byste očekával, že vše bude za námi? V létě?

Je to v rovině prognózy nebo věštění. Obecně platí, že když infekční nemoc vstoupí do vnímavé populace, tak se dá předpokládat průběh, který jsme viděli. Kdo nemoc přežije, projde vlastně první imunizací neboli promořením. Další stupeň představuje vakcína, kdy se tonizuje imunitní systém jednotlivce, respektive populace. Infekce v populaci dále zůstává, ale každý její projev je slabší a slabší. Když se podíváme na chřipku, tak u vnímavých jedinců, typicky polymorbidního seniora bez očkování, může toto onemocnění způsobit smrt. Když bude takový člověk očkován, tak chřipku dostane, ale nebude mít tak razantní průběh. To stejné je u nového koronaviru. Do léta v populaci určitě zůstane, možná zažijeme ještě podzimní vlnu, ale už s podstatně méně dramatickým průběhem. To vše za předpokladu, že populace bude proočkovaná.

 

To by měli slyšet lidé v ohrožených skupinách, kteří očkování odmítají…

Svoboda člověka se projevuje také v tom, že i vakcinace je dobrovolná. V dobách minulých, kdy svobodu nikdo neřešil, bylo očkování povinné. To mělo ten efekt, že byla očkována významná část populace. Díky tomu některé nemoci zcela vymizely, nebo se významně snížil jejich výskyt. Je škoda, když lidé z ohrožených skupin patří mezi odpůrce vakcinace, protože část z nich bude mít jistě komplikovanější průběh nemoci.

 

Na začátku dubna loňského roku jste řekl: „Domnívám se, že nyní jsme zhruba v první třetině průběhu této nákazy v České republice.“ Nyní už víme, že máme za sebou takzvanou první vlnu, druhou, nyní jsme asi ve třetí, vy mluvíte o další ještě na podzim 2021. Nakolik vás osobně překvapilo, jak se pandemie vyvíjela?

Každé onemocnění má své vlny – začátek, kulminaci a pozvolný dopad. Jediné, co je opravdu překvapivé, byla strmější křivka ve fázi kulminace nemoci. Ale to je dané tím, že populace ještě není očkovaná. V první vlně také panovaly větší restrikce a společnost se projevovala disciplinovaněji. Počáteční křivka tedy měla podstatně plošší náběh. Ve druhé vlně to začalo daleko strměji. Kromě zdravotnictví nikdo nechtěl další omezování, proto byl nárůst tak razantní. Teď se pochopitelně projevují dopady vánočního a novoročního období.

 

Někteří ředitelé nemocnic si stěžovali na nedostatečné informace nejen o vakcinaci ze strany centrálních orgánů, případně krajů. Jak hodnotíte úroveň informovanosti od zřizovatele nebo státních orgánů?

Z pohledu ředitele nemocnice bych řekl, že po zdravotnické stránce jsme dobře informačně propojení a máme vhled do pandemie. Sledujeme výskyt, počet hospitalizací, případně závažnost. V tomto případě si informace předáváme a komunikace je velmi dobrá. Ve smyslu hygienicko-epidemiologickém a působení na celou populaci jsem rezervovaný až kritický, protože hygienicko-epidemiologický obraz nemoci je deformován politiky, populismem nebo dezinformacemi. Žije to vlastním životem. To pak může vyvolávat nedorozumění nebo populismus dalších lidí, kteří se chtějí zviditelnit. A to se zpětně negativně promítá do zdravotnictví.

 

Jak pandemie změnila příbramskou nemocnici a jak poznamenala celé české zdravotnictví?

V krátkodobém hledisku obrovsky stoupla důležitost zdravotnictví. Zdravotníkům se tleskalo a dostávali dárky. To ale postupně odeznělo a k určité disociaci nyní dochází i v rámci zdravotnického stavu. Personál, který byl a je v covidáriích, dostal přislíbené finanční odměny, a řekl bych, že to vyvolovalo spíše napětí než pocit ocenění. Z dlouhodobějšího pohledu vidím šanci, že zdravotnictví získá lepší stavební i přístrojové vybavení. Nesmí se samozřejmě stát, že po dvou nebo třech letech se na vše zapomene a vrátíme se do starých kolejí. Měli bychom počítat s tím, že tyto nemoci se budou spíše objevovat, než že úplně zmizí. V rámci solidární společnosti má mít člověk přístup k opravdu moderní medicíně, a to se dá dělat jen v dobrých nemocnicích a s personálem, který je na profesionální úrovni, tedy dobře zaplacený.

 

A máte pocit, že společnost přijala fakt, že do zdravotnictví je nutno investovat?

Jsme spíš skeptik. Jedna věc jsou investice do zdravotnictví, aby bylo lépe připraveno na pandemie. To se týká zejména filtrů, pomůcek nebo proškolení zdravotníků, jak se mají chránit. Druhou věcí je výchova společnosti a poslední rok jsme se projevovali jako ti, kteří jsou velmi těžko vychovatelní. Stačilo si přečíst zprávy o tom, co se o svátcích dělo na oficiálně zavřených sjezdovkách.

 

Na druhou stranu - nezdá se vám, že se jako společnost věnujeme novému koronaviru s až příliš velkou naléhavostí a možná na úkor jiných a podstatně závažnějších záležitostí, včetně těch zdravotních?

To určitě. Problém nového koronaviru v zásadě spočívá „pouze“ v tom obrovském nárůstu pacientů v určitém čase, což velmi zatěžuje zdravotnický systém, který na to není stavěný. Pokud by se společnost chovala ohleduplně a podobně jako na jaře se přerušilo komunitní šíření, potom by došlo k oploštění křivky nárůstu a nový koronavirus by nevyvolával takové problémy.

 

Během roku se několikrát uzavírala oddělení různých typů péče a odkládaly se neakutní výkony. Až se sečtou škody, promítne se podle vás pandemie v celkově horším zdravotním stavu populace?

Odkládání neakutních záležitostí ze strany nemocnice, ale také strach pacientů z příchodu k lékaři se projeví v tom, že některé stavy se mohou zkomplikovat. V Příbrami se snažíme neomezovat onkologickou péči a akutní péči v případech, jako jsou traumata, náhlá příhoda břišní nebo srdeční. Lidé však také musí mít v uvozovkách odvahu přijít do nemocnice nebo schopnost nepodcenit začínající příznaky. Pochopitelně jistý problém spočívá i na straně nemocnic, které pacientům říkají, aby radši nechodili, pokud nemají závažné projevy. Až pandemie odezní, zaznamenáme jistě několik kazuistik, kdy pacienti podcenili příznaky spojené i nespojené s covidem a v obavě z koronaviru k lékaři nešli.

 

Má pandemie vliv na digitalizaci zdravotnictví?

Vezmu to trochu obecněji. Před více než rokem české zdravotnictví vstoupilo do „válečného stavu“. Přišel útok psychicky nemocného pacienta v Ostravě. To byl první nečekaný atak na zdravotnictví. V loňském roce byla benešovská nemocnice cílem kyberútoku, který ji zcela ochromil už po několika minutách. Když nemáte přístup do informačního systému, můžete pacienta resuscitovat vlastníma rukama, ale přitom si musíte pamatovat postup, abyste jej posléze mohl zapsat. Pacienta ale už nedostanete na rentgen, protože nefunguje systém žádanek, odeberete sice krev, ale už nefunguje analyzátor. Kyberútok odhalil křehkost moderního způsobu vedení zdravotnické dokumentace a benešovská nemocnice se vlivem toho vrátila o desítky let zpátky.

Pak se volně přešlo do začátku pandemie. „Válečný stav“ ve zdravotnictví tak trvá už od podzimu 2019. Reaguje se na to různými programy na ochranu měkkých cílů, posílením kyberbezpečnosti, protipandemickými opatřeními s režimovými opatřeními a ochrannými pomůckami… Vedle běžných zdravotnických úkolů se tedy na nás valí obrovské množství dalších výzev a povinností. Digitalizace a kyberbezpečnost jsou jedny z těch nejdůležitějších a nejnaléhavějších.

 

Myslel jsem to i z pohledu určitých neefektivit, které ve zdravotnictví mohou být. Například státní správa fungovala v koronakrizi pružněji – více věcí se dalo vyřešit pomocí e-mailu nebo telefonicky. Poklesla ve zdravotnictví třeba byrokratická náročnost?

Jako lékař si pamatuji používání psacího stroje. Tehdy bylo největším problémem vložit správně kopírák, aby kopie byla čitelná. Když byste před 30 lety optimálně nezaložil zprávu a pacient si stěžoval, tak bych z toho jako ředitel neměl takovou obavu. Byl jiný vztah lékař – pacient. Současná administrativní zátěž hodně souvisí s posunem právního vědomí a náročností klientů. Pokud přijde pacient s právníkem, který bude napadat určité rozhodnutí s požadavkem na milionová odškodnění, tak při perfektně vedené administrativě můžeme nemocnici ochránit. Samozřejmě dokumentace chrání i pacienta.

 

Slyší na tento argument vaši kolegové v nemocnici?

Někteří lékaři příliš ne, ale vždycky říkám, že je to především pro jejich dobro. Když se stane problém a někdo něco špatně naředí nebo podá, tak v dokumentaci téměř stoprocentně zjistíme, kde se stala chyba.

 

Někteří lidé příbramskou nemocnici velmi chválí, jsou však i tací, kteří si stěžují. Ať už to má objektivní nebo ryze subjektivní základ, existují nezávislá hodnocení péče, která potvrzují, že příbramská nemocnice funguje na minimálně standardní úrovni?

Máme například hodnocení z programu Kvalitou očima pacientů a existuje několik dalších agentur, které sbírají podobná data. Podle hodnocení samotných klientů patříme určitě k průměrným či nadprůměrným. Z hlediska odborné kvality – a pracoval jsem na klinice v Praze i v okresních špitálech – se domnívám, že v jednotlivých oborech máme vynikající úroveň. Neexistuje operace nebo vyšetření, kdy bych nahradil příbramskou nemocnici třeba nějakou pražskou.

 

Podle čeho dalšího se mohou pacienti orientovat při hodnocení nemocnice?

Rozdělil bych akutní a plánovanou péči. Když jde pacient na plánovaný zákrok, přichází více méně z vlastního rozhodnutí a má určitá očekávání. Akutní péči si jako pacient nenaplánujete, a najednou tak vstupujete do systému, jehož zdravotnický personál musí vyvinout nesmírnou profesionalitu. V tomto případě se velmi utváří celkový dojem z nemocnice. S akutní péčí souvisí i nelékařská péče. Když je první kontakt v podobě toho anděla, sestřičky, která se usměje a uklidní vás, pak je skoro vyhráno. Když narazíte na toho čerta, který vás hned seřve, že obtěžujete, tak může potom přijít sebezázračnější doktor, a většinou už je všechno ztraceno. A pochopitelně to neplatí jen o sestrách, ale také o doktorech a doktorkách. Zažijete-li pozitivní přístup, přestane vás bolet i zlomená noha. Když vám zdravotně skoro nic nebude a budete mít konflikt hned u recepce, tak si z nemocnice odnesete přinejmenším nepříjemný dojem.

 

Stanislav D. Břeň

Stanislav Holobrada

V roce 1989 studoval na Fakultě všeobecného lékařství UK Praha, v letech 1993, resp. 2001 získal atestaci z chirurgie prvního a druhého stupně. V období 1989 a 1990 působil na chirurgii v Příbrami a stejné povolání vykonával v letech 1990–1992 v Berouně. Do roku 2008 pak pracoval na chirurgické klinice 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a v Nemocnici Motol. V období 2002–2006 zastával post starosty Dobříše, v roce 2007 se pak stal členem ČSSD. Příbramskou nemocnici vede od roku 2008. 

Je škoda, když lidé z ohrožených skupin patří mezi odpůrce vakcinace, protože část z nich bude mít jistě komplikovanější průběh nemoci.