Ačkoliv Příbram má v současnosti dostatek zdrojů pro výrobu pitné vody, výhled pro příští roky ukazuje, že je třeba více investovat do zajištění kvalitní pitné vody, omezit plýtvání a také renovovat vodohospodářskou infrastrukturu. Tuto skutečnost si nejvíce uvědomují lidé, kteří vodu čerpají pouze ze svých studní, jež mnohdy vysychají nebo jejichž hladiny zaklesávají, ale také příjemci zpravodajského servisu příbramského vodohospodáře. Nemine totiž týden, aby se v informační esemesce neobjevila zpráva o havárii a možném omezení dodávek vody.

Vodohospodářský majetek patří mezi městská aktiva, která nejsou prakticky vidět. Stojí tedy za připomenutí, jaká se pod zemí skrývá hodnota a v jakém je stavu. Ve vodohospodářském majetku, tedy mimo jiné i ve vodovodních a kanalizačních rozvodech, má město zhruba tři miliardy korun. Značný majetek, který ale zároveň už něco pamatuje. Jeho stáří se pohybuje mezi 50 a 80 lety. „Tento věk znamená, že většina vodohospodářského majetku se blíží ke konci své životnosti nebo ho již dosáhla. Stáří se přímo promítá do rostoucího počtu havárií a potřebných finančních prostředků na jejich odstraňování,“ vysvětlil Robert Morávek, provozní a technický ředitel společnost 1. SčV, která podle smlouvy s městem provozuje příbramskou vodohospodářskou infrastrukturu.

Svízelná situace napříč sítí

Stáří vodohospodářského majetku se pak promítá hned do několika potíží. „Nejčastějšími problémy v současné době jsou poruchy a havárie technologických prvků městské čistírny odpadních vod. Roste počet havárií, které svým rozsahem technického poškození vyžadují opravu nad rámec běžných oprav,“ řekl Robert Morávek. Zároveň nelze přesně konkretizovat určitou oblast města, kde by se problémy koncentrovaly. Z dosavadních zkušeností 1. SčV vyplývá, že se problémy s dosluhujícím majetkem projevují ve všech městských čtvrtích a osadách. „K současným nejdůležitějším budoucím investicím patří městská čistírna odpadních vod, zejména technologická linka. Nedílnou součástí každoročního plánu investic a obnovy reflektujícího právě zmiňované stáří a technický stav jsou i další investiční akce, přičemž nejefektivnějším nástrojem k určení priorit pro obnovu a rekonstrukci je vlastníkem plánovaný generel vodovodů a kanalizací,“ dodal Robert Morávek.

Pro úplnost je třeba připomenout, že město sice vlastní vodohospodářskou soustavu, ale nemá na starosti provoz. Model, kdy přenechává provoz externí firmě, funguje ve většině českých měst, ačkoliv jsou i taková sídla, která si majetek provozují sama (na druhou stranu jsou i města, která vodohospodářskou síť odprodala a nyní se nad ní, většinou obtížně, snaží převzít kontrolu). Deklarovanou výhodou „příbramského systému“ je, že síť provozuje odborná firma, ale rozhodování o směřování investic, rozšíření kapacit, plánovaných opravách a částečně i cenách je na straně města.

Postupující sucho

Donedávna se obyvatelé Příbrami o vodu většinově zajímali jen na konci roku, kdy se rozhodovalo o zvýšení nebo udržení poplatku za vodné a stočné. Situace se ale poměrně rychle mění, protože i místní občané začínají pociťovat důsledky klimatické změny. V našich zeměpisných podmínkách souvisí především s odlišnou sezónní distribucí a objemem srážek, kdy zažíváme zimy bez sněhu, přívalové deště a dlouhá sušší období. Suché periody se protahují, což vede k poklesu hladin povrchových i spodních vod. Přitom se předpokládá, že extrémnější projevy počasí budou nadále sílit.

Usychající stromy, prázdná koryta potoků, žluté trávníky na zahradě, přemnožení dřevokazného hmyzu v městských lesích nebo schnoucí plodiny na polích vidí každý, a tak se stávají politickým problémem, jímž se musí zabývat vedení města a příbramské zastupitelstvo. Jedním z důležitých prvků a přípravou do budoucna je obnova a posílení vodovodní sítě předpokládající vyšší investice. „Doposud se ročně do vodohospodářského majetku investovala částka kolem 30 milionů korun. Ta neumožňovala potřebnou rekonstrukci, což se projevuje v nárůstu havárií. Abychom byli schopni majetek obnovit, museli jsme navýšit roční investice na 50 milionů,“ uvedl příbramský starosta Jan Konvalinka. K tématu probíhala před několika týdny také diskuse na zasedání zastupitelstva. „Vodohospodářský majetek města je bohužel ve stavu, který je bez zvýšení investic dlouhodobě neudržitelný. Důvodem jsou stále ještě výrazně rozevřené nůžky mezi současnými investicemi do obnovy majetku a jeho životností. V minulém volebním období se udělala řada kroků, které si kladly za cíl tento trend zvrátit,“ vyjádřil se k problematice pro Kahan příbramský zastupitel Václav Švenda. Za připomenutí stojí například fakt, že byl vytvořen fond vodohospodářského majetku, který zajišťuje, že veškeré vybrané prostředky za nájemné od společnosti 1. SčV je možné použít pouze k obnově vodohospodářského majetku. „V předchozích dobách byly vybrané peníze za nájemné součástí rozpočtu, a leckdy se použily na jiné účely. Revizí a zpřesněním prošla také smlouva s provozovatelem. Chátrání vodohospodářské soustavy se však podařilo pouze zpomalit a je nutné této oblasti věnovat další pozornost,“ zmínil Václav Švenda.

Proč roste vodné a stočné

Komplikovaná diskuse o vodě a investicích do vodohospodářského majetku nemusí nutně každého zajímat. Má však jeden praktický dopad, a to jsou ceny za „kubík“ vody, kterou občané platí. Pokud se zvýšil roční objem investic ze 30 milionů na 50 milionů korun, nemůže být rozdíl plně pokryt z městského rozpočtu. Proto narostla cena vodného a stočného. V polovině prosince příbramské zastupitelstvo zvýšilo cenu vodného na 56,98 korun za „kubík“ a cenu stočného na 34,71 korun. Ceny jsou včetně 15% DPH, ale od května se počítá se snížení sazby DPH za vodu na 10 %. „Tím by se cena změnila ještě jednou, tentokrát směrem dolů. Konečná cena vodného a stočného by po této úpravě byla 87,71 korun za m³. V důsledku zaplatí domácnosti s běžnou spotřebou vody měsíčně asi o 34 Kč za osobu navíc,“ upřesnil Jan Konvalinka.

Výši vodného a stočného by v dlouhodobém horizontu mohl příznivě ovlivnit druhotný dopad zvýšených investic. V průběhu následujících let by měl totiž klesat počet havarijních událostí, na které jen v loňském roce šlo přes 11 milionů korun. Havarijní zásahy jsou většinou finančně náročnější. Za druhé by mohlo dojít ke snížení objemu vody, která se ztrácí v zastaralém řadu. Přesná čísla nejsou známa, ale podle srovnání českých měst lze uvést, že v trubní síti mizí 10 až 20 % vody.

Například profesní Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) konstatuje, že investice do oprav, rekonstrukcí a obnovy vodohospodářské infrastruktury jsou základní podmínkou snižování ztrát vody v trubní síti. „V roce 2018 bylo v platbách za vodné a stočné vygenerováno přes 14,3 miliard korun určených na opravu a obnovu infrastruktury, což činilo podíl 38,3 procent z průměrné souhrnné výše vodného a stočného. V současné době tak tyto prostředky tvoří největší nákladovou položku, která je do plateb za vodné a stočné pro koncové odběratele zahrnována,“ konstatoval ve své zprávě ředitel SOVAK Oldřich Vlasák a dále konstatoval: „Za pozitivní lze označit i skutečnost, že souhrnná výše těchto prostředků každý rok roste, když od roku 2010 byla v platbách za vodné a stočné vygenerována částka určená na opravu a obnovu infrastruktury v souhrnné výši 109,1 miliard korun. Přes tento pozitivní vývoj je ale nutné vzít v potaz i situaci zejména nejmenších měst a obcí ČR, které v mnoha případech netvoří prostředky na budoucí obnovu v potřebné výši.“

Příprava teprve začíná

V roce 2018 sucho postihlo více než 90 % území České republiky, vodou se proto začínají zabývat další české obce a města. Podle společnosti Wavin, která iniciovala loňský průzkum se zapojením 35 českých obcí, však reakce není dostatečně rychlá. Firma ve své zprávě informovala, že koncepční plán, který by řešil rozvoj vodního hospodářství v souvislosti s nedostatkem vody, má pouze 27 % obcí. Krizový scénář pro situaci, kdy voda dojde nebo jí bude skutečný nedostatek, pak má pouhá pětina respondentů a „překvapením bylo také zjištění, že více než 50 % dotazovaných obcí nevyužilo a ani neplánuje využít dotace určené pro řešení extrémního sucha.“

Z citovaného průzkumu dále vyplynulo, že skoro polovina českých obcí pociťuje velký nedostatek vody a dvě třetiny obcí plánují v rozmezí pěti let architektonické řešení proti nedostatku vody. Více než dvě třetiny obcí chtějí investovat do řešení, jako jsou úpravy kanalizační a vodovodní sítě, regulace využívání užitkové vody, zadržování vody v krajině, prohlubování vrtů a odbahňování rybníků. Některé obce budují i takzvané suchovody zajišťující dodávku vody do míst, kde jsou občané odkázáni na provizorní čerpání pitné vody z cisteren.

Současné zvýšení investic do příbramského vodohospodářského majetku by podle oslovených mělo být pro následující léta dostačující. „Věřím, že pokud se bude současné nájemné od 1. SČV chytře a obezřetně investovat, tak by částka přibližně 50 milionů korun měla být dostatečná. Zároveň by zkvalitnění vodovodní sítě mělo znamenat stabilizaci ceny vody na další léta. Vše bude ovšem záviset na přístupu současného vedení města,“ domnívá se zastupitel Václav Švenda. Podle Roberta Morávka je díky posílení financování „dostatečně zajištěno bezproblémové zásobování pitnou vodou a odvádění vody odpadní“. Podle všeho by tedy Příbram nedostatkem vody trpět neměla a „havarijní esemesky“ by mohly chodit stále méně.

Stanislav D. Břeň

Devadesát litrů na osobu a den
V roce 2018 bylo pro potřeby výroby pitné vody v Česku odebráno celkem 625,1 mil. m³ surové vody, z toho 326,0 mil. m³ bylo odebráno z povrchových zdrojů a 299,1 mil. m³ z podzemních zdrojů. Předloni bylo vyrobeno 609,7 mil. m³ pitné vody. Domácnostem napojeným na veřejný vodovod byla dodána a fakturována pitná voda v objemu 327,8 mil. m³, spotřeba pitné vody v domácnosti činila v přepočtu na osobu a den 89,2 litru. Od roku 2013 došlo k navýšení spotřeby o dva litry na osobu a den, což lze přičíst především vyšší míře využívání pitné vody z veřejných vodovodů v domácnostech, které disponují i individuálním zdrojem vody (studna).

Ztráty vody v roce 2018 dosáhly v trubní síti objemu 95 mil. m³, oproti roku 2017 tak bylo ušetřeno 2,8 mil. m³, což při výše uvedené průměrné spotřebě představuje roční spotřebu pitné vody 86 000 obyvatel ČR. Snižování ztrát vody v trubní síti je tak nákladově nejefektivnějším a nejúčinnějším nástrojem zmírňování negativních následků sucha a nedostatku vody. Z celkového objemu dodaných pitných vod představovaly ztráty vody podíl 15,8 %. V řadě měst ČR jsou dosahovány ztráty ještě výrazně nižší, například v Praze 13,5 %, Brně 9,2 % či Ostravě 11,3 %.

Zdroj: Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR