V pravidelné anketě, která navazuje na hlavní téma Kahanu, se ptáme jednotlivých zastupitelských klubů. Položili jsme následující dotaz: V poslední době se ve veřejném prostoru diskutuje o možném zákazu sociálních sítí dětem do 15 let. Jde podle vás o správný směr a proč? Publikujeme stanoviska klubů, které na otázku zareagovaly, a to v abecedním pořadí od A do Z.

Jan Konvalinka, ANO 2011

V principu je nějaká regulace nejspíš v pořádku. Záměrně říkám slova nějaká a nejspíš, protože, tak jako u všeho, i tady je ďábel skrytý v detailu. Chceme-li děti ochránit před negativním vlivem sítí, měli bychom jim sami porozumět a chápat, jak sítě fungují, a čím naše děti mohou ohrozit. Plošně něco „zatrhnout“ je sice fajn a vypadá to chlapácky, jenomže to v důsledku přinese úplně opačný efekt. Nepřenese-li se primární odpovědnost na provozovatele a poskytovatele sociálních sítí, bude to fungovat mizerně. Děti jsou šikovné a vynalézavé, sítím rozumí tisíckrát víc než my a cestičky si k nim pokaždé najdou. Ono taky nejde jen o sítě, jako jsou Tik Tok, Instagram nebo pro nás boomery nejčastější Facebook. Jsou tady streamovací platformy typu YouTube, a hlavně chatovací aplikace, přes které bují kyberšikana přímo brutálním způsobem. Chceme tedy zakázat úplně všechno včetně třeba Whatsappu, Signalu nebo Messengeru? Asi těžko. 

Hranici věku, od kterého může dítě na sítě, stanovit lze, ale musíme zároveň docílit toho, aby provozovatelé platforem dokázali zabezpečit, že obsah bude vhodný i pro děti a mladistvé. Důležité je také to, abychom my sami sítím aspoň trošku rozuměli a dali si velký pozor, co a kde naše děti ze sítí konzumují. Nevyhneme se tomu, nezakážeme jim to, protože bychom je vyčlenili z vrstevnických skupin. Co ale můžeme (spíše musíme), je naučit je kritickému vnímání a schopnosti posuzovat obsah, který konzumují nikoliv jako skutečnou realitu, ale jako záměrně a s nějakým účelem vytvářenou realitu virtuální. 

Vidím v tom i úkol pro školy, které mají děti učit kritickému myšlení a vést je k informační gramotnosti, tj. ke schopnosti nevěřit všemu, co se na sítích nebo na internetu obecně píše. Dlužno dodat, že tento úkol je stále těžší a těžší, protože AI dokáže stále věrněji imitovat realitu a deepfake (smyšlený, ale extrémně realistický) obsah na sítích. Čekají nás v této oblasti výzvy, které jsou rozhodně větší, než si teď myslíme.

Simona Luftová, Česká pirátská strana

V poslední době se ve veřejném prostoru stále častěji diskutuje o možném zákazu sociálních sítí dětem do 15 let. Ochrana dětí je správný cíl, zákaz ale nemusí být jedinou správnou cestou. Plošný zákaz negativní dopady sociálních sítí na děti neodstraní, děti si cestu do zakázaného prostředí vždy najdou. Výsledkem pak bude, že děti na sítích budou dál, jen skrytě, bez pravidel a rodičovského dohledu. 

Jako Piráti prosazujeme systémové a vymahatelné řešení. Skutečný problém není dítě na sociální síti, ale platformy samotné, jejich návykové algoritmy a prostředí, které na pozornosti dětí cílí a vydělává na nich miliardy. Proto Piráti ve sněmovně podpořili zákon o digitální ekonomice, který omezuje cílenou reklamu na nezletilé, zavádí povinnost posuzovat dopady algoritmů na duševní zdraví dětí a dává státu nástroje, jak odpovědnost skutečně vymáhat. 

Co se týče škol, MŠMT právě vydalo metodiku, která školám pomáhá nastavit srozumitelná, spravedlivá a legislativně správná pravidla pro používání mobilních telefonů. Cílem přitom není zařízení plošně zakazovat, ale najít vyvážený přístup, podporovat bezpečné a soustředěné prostředí a zároveň rozvíjet digitální kompetence žáků. 

Digitální prostor musí mít jasná pravidla. Velké platformy dnes formují prostředí, ve kterém vyrůstá celá generace, a je důležité a správné, aby za jeho fungování nesly odpovědnost. Stejně důležité ale je, aby rodiče měli přehled o tom, kde a jak jejich dítě tráví čas online, jaký obsah sleduje a kolik hodin mu věnuje.

Josef Strejc, Příbram 2030

Domnívám se, že sociální sítě samy o sobě nepředstavují problém, který by bylo možné jednoduše vyřešit plošným zákazem do 15 let. Děti a dospívající na těchto platformách tráví čas především ve svém volném čase a sociální sítě se pro ně staly běžnou součástí každodenního života. 

Ještě donedávna jsem byl spíše zastáncem zavedení vyšší věkové hranice. Zdálo se mi, že přísnější omezení by mohlo být jedním z nástrojů, jak děti chránit před některými riziky, která online prostředí přináší. Po diskusích s mladými lidmi jsem však svůj pohled částečně přehodnotil. Z jejich argumentů je zřejmé, že sociální sítě pro ně nejsou jen zdrojem zábavy, ale také důležitým prostředkem komunikace, sdílení informací a udržování sociálních vztahů. Pro dnešní generaci jsou tyto platformy přirozenou součástí života. 

Pokud by tedy měla být stanovena věková hranice, považoval bych za rozumnější její nastavení přibližně na 13 let. Takové řešení by podle mého názoru více odpovídalo realitě současné společnosti a zároveň by ponechalo prostor pro to, aby se děti postupně učily sociální sítě používat zodpovědně a s podporou dospělých. 

Klíčovou roli by podle mě měli hrát především rodiče, nikoli stát. Právě rodiče mají nejlepší možnost sledovat, jak jejich děti technologie využívají, kolik času na sociálních sítích tráví a jaký obsah sledují. Své děti také znají nejlépe, a proto mohou nejlépe posoudit, kdy je vhodné, aby se s těmito platformami začaly seznamovat a v jaké míře je používaly. 

Dnes navíc existuje celá řada nástrojů, které rodičům umožňují používání digitálních technologií u dětí regulovat – například rodičovské kontroly, nastavení časových limitů nebo filtrování obsahu. Mnohem důležitější než samotné zákazy je otevřená komunikace s dětmi, vysvětlování možných rizik a postupné vedení k tomu, aby se v online prostředí pohybovaly bezpečně a zodpovědně.

Jiří a Petra Novotných, Svoboda a přímá demokracie (SPD)

Domníváme se, že plošný zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let není správným řešením. Přestože obavy o bezpečnost a psychické zdraví dětí jsou oprávněné, samotný zákaz podle našeho názoru problém neřeší, ale pouze jej odsouvá. V digitální době jsou sociální sítě přirozenou součástí komunikace, vzdělávání i socializace a snaha je dětem administrativně „odstřihnout“ je spíše nerealistická než účinná. 

Takový zákaz by byl navíc obtížně vymahatelný a vedl by k tomu, že děti by sociální sítě používaly skrytě, bez dohledu rodičů či možnosti otevřeně řešit případné problémy. Místo ochrany by tak mohl vzniknout opačný efekt – menší kontrola a větší riziko. Zároveň by se tím rezignovalo na důležitý cíl: naučit děti odpovědnému a bezpečnému chování v online prostředí, které budou potřebovat po celý život. 

Za smysluplnější považujeme posílení role rodičů, škol a samotných platforem, důraz na digitální gramotnost, jasná pravidla a vymahatelnou odpovědnost provozovatelů sociálních sítí. Děti nelze před moderním světem dlouhodobě izolovat, ale je možné je na něj lépe připravit. Ochrana dětí by proto měla stát na výchově, prevenci a odpovědnosti dospělých, nikoli na jednoduchém, ale nefunkčním zákazu.

Rubriku zpracoval:

Stanislav D. Břeň