Jeho genialita spočívala v umění spojit bohaté informace s vypravěčským talentem a krásnými vyobrazeními, která byla podmíněna láskou ke zdejšímu kraji. Jan Čáka byl osobitým a pracovitým umělcem s neobvyklou skromností a pevnými zásadami. A také hrdým brdským, podbrdským a příbramským patriotem.

Přestože se Jan Čáka narodil 12. června 1929 v Praze, většina jeho předků pocházela z Příbrami a Březových Hor. On sám měl k tomuto kraji blízko už od dětství, jezdil sem pravidelně za svými prarodiči. V roce 1941 se rodina natrvalo vrátila do Příbrami. Na přání své maminky šel Jan Čáka studovat zdejší obchodní školu, ta však o rok později byla uzavřena a její žáci totálně nasazeni. 

Po skončení války školu dostudoval. Úřednická práce ho nenaplňovala, a tak se přihlásil na Státní grafickou školu v Praze. Po jejím absolvování a po splnění povinné vojenské služby se vrátil zpět do Příbrami a působil zde jako kartograf Uranových dolů. V roce 1967 se stal členem Svazu výtvarných umělců, od té doby pracoval již jenom ve svobodném povolání.  

Jako člen Junáka měl blízko k české krajině, kterou prochodil s batohem na zádech. I proto jeho první kniha nesla název Po Brdech se chodí pěšky. K ní přibylo Toulání po Brdech. Všechna místa, o kterých psal, chtěl vždy vidět na vlastní oči. „Přál bych si, aby moje práce vzbudily v lidech, pro něž je tento kraj opravdovým domovem, zájem o hlubší poznání jeho minulosti. Aby to poznání prohloubilo lásku k místům, kde žijí, a možná i zaselo semínka nové aktivity,“ říkával. 

Nejvíce z jeho díla je spjato s Podbrdskem a středním Povltavím. Na „svoje“ město vzpomínal v knihách Kráčím starou Příbramí, Zmizelá Příbram starou flexaretou, Příbramská zákoutí nebo Příbramské lidové písně, popěvky a říkanky, které v 70. letech vyšly, ale vlivem své „ideologické závadnosti“ byly záhy zničeny. 

Byl to právě skauting, kvůli kterému se o Jana Čáku zajímala Státní bezpečnost. Přestože se během normalizačních let dostal do existenčních problémů, zůstal vždy věrný svým zásadám: nezpronevěřit se životním názorům, svému přesvědčení a dokonale odvádět profesionální práci. V 90. letech došlo k reedici několika starších titulů a publikoval své nejrozsáhlejší dílo, Zmizelou Vltavu. V této době vyšla také jeho kniha Střední Brdy – krajina neznámá. Celkem vydal přes 30 knih a drobných publikací. 

Výsledkem Čákovy práce nebyly jen hodnotné texty, ale i množství kreseb, grafik a heraldických návrhů. Značná část jeho tvorby se snoubila s hornictvím a osobní vztah měl k Březovým Horám. Jeho jménem bylo pojmenováno vyhlídkové místo v Brdech poblíž vrchu Praha: Čákova vyhlídka. 

Životní cesta brdského poutníka a příbramského patriota se uzavřela 2. září 2018. 

Václav Bešťák
s využitím textů Hany Ročňákové a s přispěním Aleny Čákové

Po stopách Jana Čáky

Nádraží: Po uzavření obchodní školy během německé okupace byli její studenti totálně nasazeni. Jan Čáka toto období strávil prací na příbramském nádraží.

Brdy: Jeho láskou byly Brdy. O místech, která poznával s batohem na zádech, se vždy chtěl dozvědět co nejvíc. Jeho cesty často vedly do archivů, muzeí a k pamětníkům

Penzion U Muzea: Osobní vztah měl k Březovým Horám. Právě tady také prožil poslední měsíce svého života. Jedna z jeho dcer, Alena Čáková, tu dnes vede Penzion U Muzea.

Hornické muzeum Příbram: Na ochozu věže Ševčinského dolu Hornického muzea Příbram se nacházejí Čákovy grafiky, které znázorňují a popisují panorama Březových Hor a horizont Brd.

foto: Karolina Ketmanová

úvodní foto: Petr Ježek, CC BY-SA 4.0 (Wikimedia Commons)