Ve čtvrtek 19. února si město Příbram připomene hrdinství a odvahu 16 občanů Příbramska, kteří byli za svoji protinacistickou odbojovou činnost 19. února 1945 popraveni ve věznici Brandenburg u Berlína. Vzpomínková akce se uskuteční od 11.00 ve foyer Divadla A. Dvořáka Příbram za účasti vedení města Příbram, potomků hrdinů a dalších hostů.

Pod gilotinou v popravčí cele zhasl život 16 statečných mužů z Příbramska. Zastupovali jednotlivé nejsilnější proudy zdejšího odbojového hnutí, sloučené počátkem roku 1943 v tzv. ilegální Krajský národní revoluční výbor v Příbrami. Jednalo se o vedoucí činitele tajné vojenské organizace Obrana národa s krycím názvem Oliver, v čele s bývalým legionářem mjr. Aloisem Laubem, generálem in memoriam, a berním úředníkem, důstojníkem v záloze Stanislavem Vojířem.

Další významnou složku tvořila učitelská odbojová skupina, v některých materiálech označovaná jako učitelsko-hornická, řídícího učitele Jindřicha Majera, napojená na celonárodní Petiční výbor Věrni zůstaneme docenta Josefa Fischera z Prahy. Nechybělo ani zastoupení hornického a železničářského hnutí odporu reprezentovaného předsedou ilegálního Krajského národního revolučního výboru, pracovníkem protektorátních drah Františkem Markem (byl zatčen i jeho syn Karel, ten však přežil věznění). Spolu s nimi sdíleli stejný osud nejbližší spolubojovníci – ředitel živnostenské pokračovací školy a por. bývalé čs. armády v záloze Vladimír Šebesta, okresní školní inspektor Josef Štěch, drogista Karel Štěpán mladší, tiskař Jan Bejček, mlynář Josef Míkovec, železničáři Alois Grund a František Matějka, horníci Ladislav Bambas, Jan Pouchanič, Josef Fous, důlní kovář Josef Polák a hornický důchodce Petr Bejček.

Jejich ilegální skupiny se podílely samostatně nebo v rámci Krajského národního revolučního výboru na celé řadě odbojových akcí, jako byla například rozsáhlá zpravodajská činnost o německé branné moci, ukrývání a další pomoc osobám v ilegalitě, materiální zajištění rodin zatčených spoluobčanů, koncipování, tištění a rozšiřování ilegálních tiskovin, shromažďování zbraní a destrukčních prostředků, zejména trhavin z březohorských dolů, a od roku 1943 i vlastní sabotáže a diverze.

Podrobně tento příběh popisuje Josef Velfl, ředitel HMP