Vystupovala s předními evropskými orchestry, mezi její posluchače patřil Edvard Beneš i Tomáš Garrigue Masaryk. Ervína Brokešová se řadila mezi technicky nejdokonalejší houslistky české hudby. Během druhé světové války se zapojila do protinacistického odboje a Příbramsko se jí stalo druhým domovem. V Rožmitále pod Třemšínem, tomto malebném podbrdském městečku, se pak usadila natrvalo.

Do vypuknutí první světové války zbývá jeden den. Martina a Sylva jsou naprosto identická dvojčata, která nerozpozná ani vlastní otec. Martina však vnitřně zápasí se svou záští vůči sestře a když Sylva tragicky zahyne při vyjížďce na plachetnici, otevře se Martině možnost „uloupit“ jí její život – ten, po kterém dlouho tak toužila. 

Taková je základní zápletka románu Uloupený život českého spisovatele Karla Josefa Beneše. Knize se dostalo mezinárodního ohlasu hned po jejím vydání v roce 1935. Netrvalo dlouho a první filmovou adaptaci zpracovala Velká Británie. Za honorář si Beneš se svou ženou postavil vilku v Rožmitále pod Třemšínem. Tou ženou byla právě Ervína Brokešová. 

Ervína Brokešová se narodila v roce 1900 a své dětství prožila v Netvořicích u Benešova. Od mala hrála na housle a už v devatenácti letech vystoupila s Českou filharmonií. Ve stejné době také začala studovat Pražskou konzervatoř u Otakara Ševčíka, významného houslisty a pedagoga. Záhy nato už hrála na zahraničních turné nejen s Českou filharmonií, ale i dalšími předními evropskými orchestry – ve Vídni, Berlíně i Varšavě. V tomto období se také provdala za zmíněného spisovatele Karla Josefa Beneše. 

V souvislosti s okupací Československa se oba manželé aktivně zapojili do Petičního výboru Věrni zůstaneme. Karla J. Beneše zatklo v prosinci roku 1941 gestapo, několik výslechů podstoupila i Ervína Brokešová. Pod krycím jménem Foška se stáhla do ilegality a působila jako spojka pražského a rožmitálského odboje. Dokonce se tajně dostala za svým manželem i k soudnímu líčení v Drážďanech, kde mu byl navrhován trest smrti – posléze snížený na sedm let vězení. „Voláme Ervínu Brokešovou v Rožmitále! Její manžel spisovatel K. J. Beneš se vrací jako delegát z Freisingu,“ slyšela pak 21. května 1945 z vysílání pražského rozhlasu. 

Po skončení války se oba natrvalo přestěhovali do Rožmitálu pod Třemšínem. S ohledem na změny po únoru 1948 – v souvislosti se zapojením Karla J. Beneše do českého národního odboje a zatýkáním některých jeho spolupracovníků – se stáhli do ústraní. Karel J. Beneš se věnoval tvůrčí činnosti, Ervína Brokešová prakticky omezila své umělecké aktivity a pomáhala mu s přepisováním rukopisů. Zemřel po dlouhé nemoci v roce 1969. 

Ervína Brokešová zůstala sama. Její zdravotní stav se pomalu zhoršoval. Nejprve jí pomáhali sousedé a přátelé, později potřebovala prakticky trvalou péči. Zemřela v pondělí 19. října 1987 v příbramské nemocnici, rozloučení se konalo ve smuteční síni Na Hvězdičce. 

Václav Bešťák

Po stopách Ervíny Brokešové

Rožmitál pod Třemšínem
Poklidné podbrdské městečko na Příbramsku se stalo druhým domovem manželům Benešovým.

Vila Benešových
Vila v Klikově ulici v Rožmitále byla původně jejich letním sídlem. Po skončení války se sem přestěhovali natrvalo

Smuteční síň Na Hvězdičce
Ervína Brokešová zemřela 19. října 1987 v příbramské nemocnici, rozloučení se konalo ve smuteční síni Na Hvězdičce.

Hřbitov
Spolu se svým manželem je Ervína Brokešová pohřbena na městském hřbitově v Rožmitále pod Třemšínem.

foto: Karolina Ketmanová