Od konce letošního února se Měkká aréna pro virtuální realitu v Galerii Františka Drtikola rozšiřuje z jednoho na čtyři herní stanoviště. Autorem návrhu je opět Vojtěch Rada, letošní držitel ceny Jindřicha Chalupeckého, prestižního ocenění pro české umělce do 35 let. Nový prostor bude zároveň sloužit jako komorní přednášková místnost.

Důvodem pro rozšíření virtuální reality v městské galerii byl fakt, že stávající prostředí neumožňovalo v jeden okamžik nabídnout naše zařízení několik divákům zároveň. Často se sešly dvě rodiny zároveň nebo přišla větší skupina menších diváků, které jsme nestačili obsloužit. Zvlášť před koncem roku byl zájem o naši hernu enormní. 

Galerie otevírá jedno designové křeslo a dvě kulová pole zakrytá sytě žlutými závěsy. K dispozici jsou tři zařízení Oculus Quest 2, která nabízejí jiný obsah, než stávající zařízení HTC Vive Pro. Materiály jsou opět měkké a poddajné, architekt navrhl i velkou lavici, která bude sloužit pro větší skupiny, a také nové osvětlení, které přinese do prostoru specifickou atmosféru. 

Naším cílem je přivést do galerie mladší generaci, pro kterou je digitální prostředí běžným životním prostorem, a ať chceme nebo nechceme, bude tato generace žít digitálně daleko intenzivněji než my, navíc současné umění je často také digitální. Obsah, který nabízíme, sahá od uměleckých děl přes vzdělávací, ekologická až po herní a chce v bezpečném prostředí konkurovat běžným hernám, jimž dominují především adrenalinové hry.

Bosch či Dalí virtuálně

A jaké hry si můžete v příbramské galerii zahrát? Jednou z nich je Eye of the Owl – Bosch VR. Ponoříte se do mistrovského díla Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší. Virtuální lupa vám umožní prozkoumat i ty nejmenší detaily. Zároveň se přesunete v čase do umělcova ateliéru a sám Bosch vám bude interpretovat scény z obrazu. Malba byla digitalizována v ultravysokém rozlišení, uvidíte i ty nejjemnější tahy štětcem a jemné praskliny v podkladu. 

Další je třeba Paper Beast. Hráč se ocitá v neznámém světě, který se podobá krajinám slavného španělského malíře Salvadora Dalího. Na cestě poseté různými předměty potkává tvory, připomínající svou konstitucí japonské origami. Postupně se učí ovlivňovat místní ekosystém a odhalovat jeho zákonitosti. Hra vyžaduje trpělivost a chuť experimentovat.

S Vojtěchem Radou podruhé

Autorem návrhu rozšířené Měkké arény je opět Vojtěch Rada (1991). Vystudoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze, absolvoval stáž v oboru interaktivní design na umělecké škole v Curychu.

V současné době působí jako doktorand na fakultě elektrotechnické ČVUT na katedře počítačové grafiky a interakce. Pracuje v oblastech volného umění, architektury a interaktivní počítačové grafiky. Jádrem jeho práce je zkoumání simulací a tvoření fikčních světů za pomocí kresby, textu, fyzických instalací, herních enginů či renderovacích programů. V rámci těchto světů poskytuje Rada návštěvníkům prostor hrát si na něco či někoho jiného a pokusit se vidět složitá témata jako nové technologie, asymetrické vztahy či globalizační problémy z perspektivy jiného člověka, počítače nebo třeba šišky. V letošním roce je vítězem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Kromě výstavních aktivit v českém prostředí vystavoval například na Benátském bienále architektury (2021), na Ars Electronica v Linci (2018) či v galerii Husslehof ve Frankfurtu nad Mohanem. Pro Příbram Vojtěch Rada připravil první Měkkou arénu na sklonku roku 2020, letošní instalace je jeho druhou prací pro Galerii Františka Drtikola. 

Jan Freiberg, Galerie Františka Drtikola 
zdroj profilu Vojtěcha Rady: Cena Jindřicha Chalupeckého