Sídlo Českého rybářského svazu – místní organizace Příbram najdete v uličce Nad Kaňkou 232 v Příbrami III a přiznám se, že ačkoliv v našem městě žiju přes šedesát roků, v tomto půvabném koutku přírody jsem byl koncem ledna patrně úplně poprvé. Setkání s chlapy od vody se uskutečnilo v přízemním domku za nádržkou s dřevěným čápem v životní velikosti, kde mají rybáři kancelář a společenskou místnost. Důvod mé návštěvy zde nebyl nijak náhodný, příbramská místní organizace totiž v červnu oslaví krásné kulaté výročí – 100 let od svého založení v roce 1923.

Hned v úvodu bychom měli „v kostce“ popsat, co vlastně Český rybářský svaz zajišťuje. Především vykonává rybářské právo, zajišťuje chov, ochranu a lov ryb, ochranu životního prostředí a samozřejmě rozvíjí a popularizuje rybářský sport. Příbramská místní organizace má v popisu práce rovněž vydávání rybářských lístků a povolenek k rybolovu, sdružuje všechny členy, pořádá pravidelné rybářské schůze a výlovy rybníků. Také se může pochlubit přehlednými webovými stránkami, je aktivní na sociálních sítích a svůj sport pro širokou veřejnost popularizuje i tradičními a velice oblíbenými Rybářskými plesy. Ten poslední se uskutečnil v pátek 24. února v estrádním sále zdejšího Divadla A. Dvořáka.

Ve Státním okresním archivu Příbram v dokumentu První rybářský klub v Praze – odbočka Příbram v letech 1930 až 1950 jsem objevil zřejmě nejranější zmínku z historie místních rybářů. Jenom pro představu, tehdy příbramská odbočka, jež se později přeorganizovala pod Český rybářský svaz, čítala přes šest desítek členů. Jejich složení bylo velice různorodé, např. majitel továrny, velkostatkář, řídící učitel, nadlesní, lékaři, okresní notář, advokát, správce lomu, prokurista živnostenské záložny, sklepmistr, obchodníci, restauratéři, řezník, strážmistr, ale i kameníci, horníci, zámečníci, železničáři a lesní dělníci.

Povolenky a ruské tanky

Mezi členy mě zaujalo jméno Jaroslav Hadrava, neboť se jedná o dědu současného předsedy místní rybářské organizace, který se jmenuje také Jaroslav Hadrava. On sám ke svým prvním rybářským krůčkům uvádí následující: „V roce 1967 jsem jako třináctiletý kluk chodil do zdejšího rybářského kroužku, který tenkrát vedl pan Holý. Kancelář svazu fungovala ve staré zástavbě na Rynečku, a to ve druhém baráku pod veřejnými záchodky, kousek vedle stával domek s nožířským krámkem. Pamatuju se na jednu z prvních výprav kroužku, kdy nás pan Holý vzal za odměnu na výlov rybníka v Tisové. Přišel jsem pak domů řádně zmazaný od bláta a reakce rodičů byla zcela adekvátní, dostal jsem nářez. Po několika měsících jsme si my členové kroužku vysloužili povolenky, ale pak přijely ruské tanky, a to znamenalo velký útlum činnosti. Dalšími vedoucími rybářského kroužku byli postupně pánové Noha, Grund, Doležal a nyní ho úspěšně vede Petr Poláček s manželkou. Předsedou svazu jsem už asi 18 let, přede mnou byl předsedou jedno funkční období pan Žižka, před ním pan Tošovský a ještě dříve pánové Batelka, Melichar, Šimků, Klasna a další.“ 

Současné svazové sídlo místní rybářské organizace se nalézá za rybníkem Kaňka. Rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno 30. listopadu 1987. Předtím, v 70. letech, měli rybáři kancelář v dnešní ulici K. H. Máchy nad hospůdkou Malý Kotel a další azyl pak získali v prostorách hned za rohem v tehdejší ulici J. Fučíka, nyní Bratří Čapků. A teprve odtamtud se po Sametové revoluci stěhovali za Kaňku.

Od Podařilů k Pletánkům

„Nezanedbatelnou součástí naší činnosti jsou i rybářské schůze. Kde je mívali naši předchůdci před rokem 1966, nevím, ale po tomto datu jsme se scházeli v restauraci U Podařilů, následně v Kulturním domě Příbram, potom na plavečáku a skončili jsme v restauraci U Pletánků. O tom, že pořádáme i plesy, zde již padla zmínka. Asi dvacet jsme jich organizovali U Podařilů, pak deset v příbramské Sokolovně a všech dalších sedmdesát už v kulturáku. V této souvislosti tu musí zaznít jedno jméno, a to Jirky Lhotáka, který celé ty dlouhé roky vyráběl pro plesy výzdobu. V době covidu jsme samozřejmě plesy museli vynechat,“ dodal Jaroslav Hadrava. 

V dalším pokračování dáme slovo pamětníkům místní rybářské organizace, kteří se více rozpovídají o stavbě areálu za Kaňkou či vybudování pstruhové líhně ve Stěžově. 

Václav Moravec

Ota Pavel:
„Chceš-li být šťasten hodinu, opij se. Chceš-li být šťasten tři dny, ožeň se. Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem.“