Deset let od vyhlášení CHKO Brdy je příležitostí ohlédnout se za nedávnou historií – od vojenského újezdu, přes období nejistoty a politických sporů před vyhlášením CHKO až po postupnou obnovu a hledání nového „smyslu“ tohoto území. Příběh horského ostrova uprostřed Čech ukazuje, jak složitá byla cesta k jeho ochraně i jak křehká je rovnováha mezi ochranou přírody, hospodářskými zájmy a turismem. Přinášíme pohledy publicisty a znalce Brd Jaroslava Hodrmenta, ředitele Turistické oblasti Brdy a Podbrdsko Luboše Kožíška a provozního technika VLS Petra Macháčka. Obsáhlejší článek k 10 letům CHKO z pohledu Správy CHKO Brdy chystáme do březnového vydání.

Situace v období před oficiálním vyhlášením CHKO Brdy (1. ledna 2016) nebyla jednoduchá. Nevědělo se, zda nakonec nepřevládnou názory některých poslanců či lobbing části starostů podbrdských obcí, kteří byli, někdy i dost urputně, proti. Vedení Příbrami bylo nejprve výrazně proti (ČSSD, ODS), po volbách v roce 2014 pak aktivně pro (ANO, TOP 09). K nejhlasitějším odpůrcům patřili také lidé s prominentní výhodou volného vstupu do vojenského újezdu. Hodně se strašilo možnou výstavbou hotelových resortů či golfových hřišť, ačkoli bylo jasné, že podobné developerské projekty v Brdech legislativa, zejména v režimu CHKO, neumožní. Tehdejší situace byla poněkud chaotická a výsledek hlasování předem jasný nebyl.

Doutnající milíře, vojenská střelnice, K. H. Mácha a trampové

Není od věci si právě dnes připomenout, že do 1. ledna 2016 v Brdech vládl tuhý režim vojenského újezdu – zejména centrální Brdy byly běžné veřejnosti nepřístupné, a to pod hrozící pokutou! Slýchávali jsme příběhy houbařů ukrývajících se skokem za strom nebo do příkopu před projíždějícím gazíkem. 

Jen pár připomínek k historii pobytu vojsk v Brdech; k historii, v níž lze jen těžko přehlédnout události veskrze tragické. Zřídit vojenskou střelnici v Brdech bylo vládní rozhodnutí z roku 1926, schválené parlamentem, v následujících letech pak bylo zabráno nemalé území, vyměřeny cílové plochy a nastalo rozsáhlé a bezohledné kácení, v Jincích počala výstavba kasáren, první výstřel se ozval 15. května 1930. To bylo provázeno opakovanými protesty podbrdských obcí, memorandy milovníků Brd, negativními stanovisky přírodovědců (např. botanik Karel Domin), spisovatelů (zejména Jirásek, Rais, Dyk, Stašek, Krásnohorská), již před tím (1921) v parlamentu neuspěl dobře míněný návrh skupiny poslanců na zřízení národního parku. 

Přístup veřejnosti do Brd byl zpočátku omezen jen na cílové plochy, za druhé světové války však němečtí okupanti zakázané území rozšířili, na vstoupivší civilisty se střílelo. Brdské vesnice (zejména Hrachoviště, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť a Kolvín) však nacisté nezlikvidovali („jen“ vystěhovali), jejich srovnání se zemí proběhlo až v padesátých létech, to již za činnosti komunisty řízené Československé lidové armády. Z velmi sporných důvodů byly na území středních Brd postupně zbourány nejen výše zmíněné vesnice, ale také četné myslivny, hájovny a hospodářské objekty, některé i velmi cenné. Nepřístupným se stal i hojně navštěvovaný hrad Valdek. 

Dnes je ale mnohem důležitější podívat se, alespoň velmi stručně, do minulosti dávnější, do přirozeného a nerušeného světa Brd před vstupem armády. Hledat tu inspiraci. Jak se v Brdech tehdy žilo, pracovalo, cestovalo? Uvidíme tu obydlené a upravené brdské vesnice se školou, kaplí, hospodami, hamry, rybníky, spatříme řadu pěkných hájoven, nádhernou hrázděnou myslivnu na Boru v sousedství několika chalup, Jineckou a Hořovickou baštinu, turistickou útulnu na Kočce, Eliščinu rozhlednu, frekventovanou turistickou chatu Valdek s ubytováním a restaurací... V lesích potkáme dřevorubce, zahlédneme doutnající milíře, na Valdeku se pozdravíme s Karlem Hynkem Máchou. 

Myšlenky Klubu českých turistů (založen 1888) v Příbrami záhy uvádějí v život vrchní horní rada profesor Josef Hrabák, gymnaziální profesor a kreslíř Jindřich Klecanda nebo březohorský učitel Ladislav Malý a řada dalších. V Brdech jsou značeny první trasy, budovány stezky, chodníčky či výhledová místa. Jsme svědky rodícího se turismu, na Toku potkáváme výpravy skautů, z osad zaznívá zpěv trampů, účastníme se zimních přechodů Brd. Příbramané pěšky putují přes brdskou Korunu do Holoubkova a vracejí se zpět vlakem. Jak dosvědčují dobové fotografie, pohlednice a četné publikace, Brdy před vstupem armády rozhodně nebyly pusté. V Brdech přirozeně kypěl život. A město Příbram? To byly Podbrdské Athény.

Jak Brdy vidíme dnes?

Po deseti letech od založení CHKO vidíme postupný návrat k životu původních nevojenských Brd. Což je však řečeno s nadsázkou, protože výrazné škody, způsobené devastujícími zásahy vojsk, jsou již patrně nevratné. Se zřízením CHKO vojáci Brdy sice neopustili, ale jejich činnost dnes vidíme zpravidla jen na území Posádkového cvičiště Jince, střelby předem přehledně avizují. Nezdá se, že by současná aktivita jineckých dělostřelců turistický ruch v oblasti výrazněji omezovala. 

Vojenské lesy a statky jsou navíc ve spolupráci s CHKO autory velmi pěkné Lesnické naučné stezky Klobouček (2018). Péči o komunikace, starost o údržbu lesa, rekonstrukci studánek a poskytnutí odpočinkových přístřešků dnes již bereme skoro jako samozřejmost. V nejvyšší partii Brd byla z iniciativy AOPK vybudována Naučná stezka Tok (2021) a v provozu je řada dalších stezek. V hospodářské části Třítrubeckého zámečku byl zřízen Dům přírody Brd (2023). Turistická oblast Brdy a Podbrdsko (destinační agentura) spolu s Klubem českých turistů postupně rozšiřuje turistické značení. Na území probíhají akce Ukliď Brdy či Běhej Brdy. Návštěvníkům je k dispozici několik informačních a mapových serverů, GPS pokrytí je dosud neúplné. 

Jak se kdysi vyjádřil geolog Jan Krejčí, „druhá Šumava“ svými vrcholky přesahuje 800 m a příroda tu vytváří jakýsi horský ostrov uprostřed Čech. V současné době je v CHKO vyhlášeno již 13 chráněných maloplošných území, sedm přírodních rezervací a šest přírodních památek. Objevujeme tu, řečeno ve stručném výčtu, bohatou vegetaci (např. kosatec sibiřský či rosnatka okrouhlolistá), řadu prastarých památných stromů, prameniště, rašeliniště, studánky, struhy, potoky a rybníky, hluboká údolí, kamenná moře, mrazové sruby, skládaná skaliska. Na obloze zahlédneme orla mořského, v mechu mloka skvrnitého, ve vodě pak raka kamenáče nebo listonoha letního. V roce 2023 byli v centrálních Brdech poprvé registrováni vlci, na fotopasti byl zachycen také rys ostrovid (2025). A to jako milovníci přírody považujeme za optimistické zjištění. Brdy se postupně vracejí ke svým kořenům. 

Procházíme-li si desetiletou historii Brd po založení CHKO Brdy, kvitujeme s povděkem, že k vyhlášení této chráněné oblasti vůbec došlo. Bylo to správné rozhodnutí. Podíváme-li se však na srovnatelné CHKO v České republice, v některých ohledech za nimi zůstáváme pozadu. Typický problém našich Brd – četným návštěvníkům tu citelně chybí alespoň náznak té nejzákladnější turistické infrastruktury. 

Jen jeden příklad, popisující momentální situaci: v ČR je v současné době asi 450–500 rozhleden a na kdejakém kopečku vznikají další. Často technicky zajímavé, pěkné, praktické, udržitelné. Na obrovském území celých jižních a středních Brd dnes nenajdeme ani jedinou rozhlednu. Hřebeny pak mají Studený vrch, což je vlastně bývalá měřická věž, kterou některé okolní stromy převyšují. Většina srovnatelných CHKO je tu evidentně daleko před námi. 

A přece, na závěr rádi upozorníme na první pěkný počin, pro nás dobrý příklad – v roce 2022 byla na Hřebenech nedaleko Černolic zprovozněna konstrukčně pozoruhodná a celoročně přístupná rozhledna Korunka. Je nesporné, že její vzhled a skvělá panoramatická dohlednost návštěvníky přitahuje. Návrh věže provedl Přemysl Kokeš, na své náklady ve spolupráci s obcí Černolice ji postavila pražská telekomunikační firma. Dovolujeme si tvrdit, že tato rozhledna přírodě Brdské vrchoviny a jejímu krajinnému rázu rozhodně nikterak neškodí. Ostatně, můžeme se o tom přesvědčit sami a rozhlednu za vhodného počasí navštívit. 

Jaroslav Hodrment