Žádný sen není příliš daleko, pokud jste ochotni pro něj každý den udělat alespoň malý krok.

Cesta k úspěchu není jednoduchá a často přinese překážky, pochybnosti i chvíle, kdy budete chtít všechno vzdát. Právě tehdy je ale nejdůležitější vytrvat,“ říká Kristýna Branišová z Příbrami, která na přelomu dubna a května reprezentovala Česko na Mistrovství Evropy ve wellness fitnessu ve španělské Santa Susanně. Šampionát nakonec vyhrála a stala se mistryní Evropy.

Stala jste se mistryní Evropy a sama říkáte, že jste nečekala ani postup do finále. Kdy vám začalo docházet, že byste mohla bojovat o medaili, a jaké byly vaše první pocity po vyhlášení výsledků?

Bylo to až ve chvíli, kdy jsem po semifinále volala domů, jak to vypadá. Byl přímý přenos na YouTube a naši koukali z pohodlí domova, kdy mi taťka řekl „vypadá to na medaili, ale budeš to mít těžké“. Už v ten moment jsem byla vděčná a šťastná, že stojím mezi prvními šesti holkami na mistrovství Evropy. Když došlo na vyhlašování, které bylo dost rychlé, tak jsme tam během chvilky stály jen dvě a já stále netušila, co se děje. V ten moment, kdy jsem na vyhlášení zůstala stát sama, se mi úplně zastavil čas. Nejdřív jsem si říkala: „Počkej, fakt řekli moje jméno?“ A hned potom přišla obrovská vlna emocí. Radost, šok, slzy... všechno najednou.

Wellness fitness se věnujete necelé dva roky a všechny dosavadní soutěže jste vyhrála. Čemu přičítáte tak rychlý vzestup a kdy jste si poprvé uvědomila, že byste mohla uspět i na mezinárodní úrovni?

Popravdě za tím je dlouhodobá dřina. Myšlenka začít závodit se zrodila v roce 2024. Mám ráda výzvy a v sobě závodního ducha. Přišlo mi to jako něco, co mě může posunout fyzicky i mentálně vpřed. O prázdninách přišel zlomový moment, kdy jsem si řekla, že jdu do toho. Najednou do prvního startu zbývalo už jen deset týdnů. A prvními závody se nastartovala tato soutěžní jízda. Na podzim roku 2025 jsem dostala nabídku od české reprezentace odletět na mistrovství světa, bohužel jsem měla na rozmyšlenou pouze 24 hodin. Není to úplně levný koníček a musela jsem odmítnout. Tato nabídka mě tehdy velmi překvapila. Po podzimní sezoně 2025 jsem věděla, že se chci připravit na jaro 2026, kde se uskutečnilo ve Španělsku zmiňované mistrovství Evropy.

Jak vypadá váš běžný den v období závodní přípravy?

Je to hodně stereotypní režim, který trvá přibližně 13 týdnů, ale je to dost individuální.

Tak jen pro představu…

Zhruba čtyřikrát až pětkrát týdně budíček ve čtyři ráno, abych před prací stihla hodinové kardio. Pak práce, v zaměstnání samé krabičky s jídlem, po práci trénink. Domů jsem se dostávala až večer, rychle uvařit, jít spát a tento režim opakovat po dobu třinácti týdnů. Čím víc se blíží soutěž, tím víc se všechno zpřísňuje. Člověk pak začne fungovat skoro jako robot, ale zároveň ho žene cíl a vidí, jak se forma mění každý den. Nejtěžší byla únava a psychika. Tělo postupně funguje na minimu energie a člověk je někdy úplně vyčerpaný fyzicky i psychicky. Právě v těchto chvílích se člověk mentálně posouvá nejvíce.

Zmínila jste velmi přísnou dietu a omezení běžného společenského života. Byla během přípravy chvíle, kdy jste měla chuť všechno vzdát, a co vás naopak motivovalo pokračovat?

Určitě, a nebylo jich málo. Myslím, že to zažije každý závodník. Ale vždycky jsem si připomněla, proč jsem začala a kolik práce už mám za sebou. Držela mě představa cíle. Letos byl ten cíl ještě mnohem osobnější, protože jsem věděla, že přiletíme 4. května, kdy můj největší obdivovatel a zároveň největší opora – taťka – slavil 60. narozeniny. Já si strašně přála předat mu trofej jako dárek. Splnila jsem si svůj sen a zároveň jsem taťkovi připravil krásný narozeninový dárek.

Jaké byly samotné závody a atmosféra v zákulisí mezi reprezentantkami z různých zemí? Překvapilo vás na soutěži něco?

Atmosféra byla nepopsatelná. Když jsem poprvé vešla do haly, měla jsem husinu po celém těle. Byla to obrovská směs emocí – nervozita, adrenalin, ale zároveň neskutečná energie. Když člověk stojí mezi nejlepšími závodnicemi z celé Evropy, uvědomí si, jak velká věc to vlastně je. Reprezentantky z různých zemí byly neskutečně připravené. Ale v ten den jsem se hlavně soustředila sama na sebe, protože jakmile začnete pokukovat po konkurenci, může to dost zamávat s psychikou, a následně, jakkoliv to může znít zvláště, i s formou.

Wellness fitness je poměrně neznámý sport. Co všechno se skrývá za několika minutami na soutěžním pódiu?

Kategorie wellness je podle mě krásná kombinace síly a ženskosti, ale jak se říká – sto lidí, sto chutí – každý na to má jiný pohled. Nejde jen o svaly, ale i o eleganci, prezentaci a celkový dojem na pódiu. Člověk musí působit sebevědomě a přirozeně, i když uvnitř prožívá obrovskou nervozitu.

Po titulu mistryně Evropy se nabízí otázka: jaké jsou vaše další sportovní sny a cíle?

To je otázka, na kterou ještě nemám úplně jasnou odpověď. Ale určitě se chci dál zlepšovat, posouvat svoji formu a sbírat další zkušenosti. Ale myslím si, že na soutěžní pódium se ještě postavím. Bohužel je tento sport dost o financích, a abych si závody vůbec mohla dovolit, chodím do dvou prací. Teď ale potřebuji, aby si tělo i hlava trošku odpočinuly a já nabrala síly na další cestu.

Pokud by se některá žena nebo dívka chtěla vydat ve vašich šlépějích, co byste jí vzkázala?

Žádný sen není příliš daleko, pokud jste ochotni pro něj každý den udělat alespoň malý krok. Cesta k úspěchu není jednoduchá a často přinese překážky, pochybnosti i chvíle, kdy budete chtít všechno vzdát. Právě tehdy je ale nejdůležitější vytrvat. Pokud máte jasný cíl, věříte sami sobě a jste odhodláni pracovat i ve dnech, kdy se vám nechce, dokážete mnohem víc, než si umíte představit. Někdy se to, co se zdá nemožné, stane skutečností jen proto, že jste to nevzdali.

Stanislav D. Břeň