Vokálně-instrumentální soubor dobových nástrojů Chairé vznikl v Příbrami v roce 1999. Již 25 let se hudebníci souboru věnují hudbě z období gotiky, renesance a baroka, kterou posluchačům předávají hrou na lyry, flétny a další historické nástroje. Příbramský umělecký soubor Chairé přivedl „starý“ repertoár až na evropská pódia. O historii i léčivé síle hudby jsme si na půdě Waldorfské školy v Příbrami povídali se zakladatelem, multiinstrumentalistou, hudebním skladatelem, spisovatelem a aranžérem skladeb souboru Josefem Krčkem.

Co znamená název Chairé?

K názvu jsem se dostal přes řecké báje. Jde o milostný příběh Eróta a Psýché, kterým se narodila dcera Chairé, což v řečtině znamená radost. Matka Eróta Afrodita pozvala Chairé na Olymp. Tím se podle mýtického vědomí stala Radost součástí Olympu a měla by být přítomna v evropské kultuře. Takže hrajeme pro radost, přičemž jsme začínali jako muzikoterapeutická skupina. V začátcích jsem netušil, že se naše působení tak rozšíří a budeme koncertovat i v zahraničí.

Historický repertoár souboru odráží složení hudebníků a nástrojů…

Hrajeme na lyry. Lyra je archetyp hudebního nástroje, který prochází dějinami hudby od starého Řecka až dodnes. K lyře patřil v řecké kultuře aulos – flétna, z níž pak vznikly populární zobcové flétny, na něž také hrajeme. Tím vzniklo spojení, takzvaná auletika (z aulos – starověký řecký hudební dechový nástroj – pozn. red.). Propojení lyr a fléten dodržujeme stále, čímž se zvuk stává archaickým. Když se na to podívám z psychologického hlediska, tak lidé, kteří nás poslouchají, ani netuší, že v kolektivním nevědomí jim to něco říká. Zvuk odněkud znají, ale neumí ho definovat. Každopádně působí velice léčivě, což návštěvníci našich koncertů i potvrzují. Od starých dob umění vždycky léčilo, a proto byly vedle řeckých olympijských her také hry pýthické se soutěžemi ve hře na hudební nástroje, básnictví, rétorice a přednesu.

Pojďme se tedy nejdříve věnovat muzikoterapii. Jakým způsobem vlastně hudba na člověka působí?

Muzikoterapie obsahuje – jak napovídá název – dva světy. První svět je hudební. Sem patří hudební fenomenologie, například působení hudebních nástrojů. Druhý svět je terapeutický. Sem patří lékařské, psychologické a psychiatrické zkušenosti. Oba světy se spojí v muzikoterapii, skupinovou nebo individuální. Při té individuální je nutná spolupráce lékaře a psychologa, který určí anamnézu. Na základě vlastního pohledu na problém klienta vybere muzikoterapeut určité nástroje a způsob hry. Můžeme se zeptat. Čím to je, že hudba oslovuje člověka tak přímo? Jak to, že hudba může působit nezávisle na stupni vzdělání, dokonce i nezávisle na věku člověka? Již nejmenší děti mohou s velkým zájmem naslouchat tónům, které jsou jim přiměřené, tedy nevtíravé. Hudba nás totiž umí oživit.

Hudební terapie a jiné formy uměleckých terapií byly nově vyvinuté. Byly vyvinuté z nahlédnutí do souvislostí umění a člověka. Každý člověk nachází v sobě umělce a s jeho pomocí buduje vlastní bytost. Architekt v něm buduje statiku kostry, sochař zobrazuje živoucí formy svalů, malíř přináší barevnost jeho zevnějšku, hudebník hraje mnohonásobné odstínění jeho duševních pohnutek a komponuje životní melodie, básník v něm vytváří řečí životní drama a osud, tanečník pohybem prožívá radost, nadšení a sounáležitost k druhým lidem. Herec zrcadlí lidské činnosti, příběhy a každodenní i nevšední rituály. Z těchto poznatků jsem vytvořil metodiku pro spojení hudby a ostatních umění. Hudební architekturu, hudební plasticitu, hudbu a obraz, hudbu a slovo, hudbu a pohyb, hudbu a drama.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Zmíním jeden z mnoha: Dětský problém se soustředěním a myšlením. Pokud dáte dítěti do ruky buben a chcete, aby šlo levou, pravou a levou nohou a na třetí dobu bouchlo do bubnu, tak se v rytmu bubnu střídá levá a pravá. Zároveň se procvičuje levá analytická hemisféra s pravou analogickou. U dětí je velmi důležité, aby se propojilo myšlení s motorikou. V tomto případě okamžitě poznáte, které dítě je jaksi zasněné a ne úplně „na zemi“ a které je naopak už „bdělé“ a dokáže správným rytmem propojit motoriku s myšlením. Jde tedy o bdělost, soustředění a zapojení myšlení.

Jak to funguje u skupinové terapie?

Zde bych se trochu rozpovídal. U skupinové terapie se používají sociální hry. Vytváří se sociální kontext, většinou v kruhu se modeluje určitá situace s hudebními nástroji. Učení sociálního kontextu a umělecká aktivita jsou doménou waldorfské školy. Umělecká aktivita jako forma i jako obsah vyučování je motiv, který se neuplatnil v běžném školství, ale zato se plně rozvíjí na waldorfských školách. Nejenže se tam vhodné partie výkladu dramatizují, látka hlavního předmětu se zachycuje kresbami do epochových sešitů a hodiny hlavního předmětu začínají každý den rytmickou částí, která je uměleckou rozcvičkou (zpěvem, recitací, tancem) a končí vyprávěním, například řeckých bájí, ale právě do oborů, které hrozí intelektuální strohostí, jako psaní nebo počítání, jsou děti zprvu uváděny za pomoci uměleckých zaměstnání – vyprávění, her, zpěvu a malování. 

Waldorfská škola Příbram zahájila svoji činnost v roce 1991 jako příspěvková organizace města Příbram. Sdružuje mateřskou školu, základní školu, školní družinu, kombinované lyceum, učňovské obory umělecký kovář, umělecký truhlář a reprodukční grafik. Školu navštěvují žáci z celé Příbrami, blízkého i vzdálenějšího okolí. Do činnosti školy, jako hudebník a muzikoterapeut jsem se zapojil již v roce 1998. Vypozoroval jsem, že děti Waldorfské školy mají rozvinutý sociální kontext. Pokud se škola zaměřuje na umění, jsou děti v tomto prostředí více „doma“. Umění zachraňuje svět. A děti, které projdou Waldorfskou školou, často pěstují umění i v dospělosti. V této pohnuté době je to pro naši společnost lékem.

Domníváte se, že tento umělecký pohled více prostupuje i do mainstreamového vzdělávání?

Ano, zachytil jsem tento přístup už ve více školách. Mám to ověřené v rodině, přestože moje děti i vnoučata navštěvovaly Waldorfskou školu. Často i v jiných školách dnes přecházejí z vysvědčení s číslicemi na slovní hodnocení formou osobního dopisu. Navíc tam, kde je například rozšířená hudební výchova, nebo i jiná umělecká činnost, tak ta škola žije bohatším životem, což na školních koncertech těchto škol velice oceňují rodiče.

Jak se soubor Chairé vyvinul za 25 let, co hrajete?

Myšlenka auletiky zůstává. Lyry a flétny jsou základ. Je nás deset včetně houslí a violoncella, různých dalších dechových a bicích nástrojů. Zpíváme čtyřhlasně. Vedle základního repertoáru českých a evropských písní a tanců gotiky, renesance, baroka a klasicismu hrajeme i duchovní skladby různých autorů. Letos připravujeme koncert k Roku české hudby s písněmi Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Repertoár se za dvacet pět let značně rozšířil. Hráli jsme v Bruselu, kde byly vystaveny příbramské betlémy, reprezentovali jsme město Příbram ve francouzském městě Villerupt. Účastnili jsme se festivalů v Itálii, vystupovali jsme na vánočních koncertech v Německu či Rakousku.

Staré nástroje jistě vyžadují určitou péči. Jak se o ně staráte?

Mezi výrobce patří například rodina Čípů ze Zubří na Moravě. Vyrábějí zobcové flétny, dudy a staré nástroje jako například gemshorny a kornamusy. Většinu nástrojů mám od nich. Oni je také opravují. Péče o ně je samozřejmě nutná. Některé jsou staré přes sto let, ale jedná se o kopie. Ty opravdu historické najdete v muzeu v Praze. Náš kolega z oboru umělecký truhlář Rostislav Anton vyrábí lyry. Jsme jediní v republice, kteří na ně hrají.

Do jaké míry upravujete skladby a z jakých pramenů čerpáte?

Skladby upravuji minimalisticky a každému na tělo. Co se týká pramenů, existuje nepřeberné množství kancionálů a zpěvníků. Vycházím z Jistebnického kancionálu. Knihu ve špatném stavu našel roku 1872 na půdě fary v Jistebnici u Tábora sedmnáctiletý student gymnázia v Táboře Leopold Katz. Kniha se dostala k rukám historika Františka Palackého, který ihned rozpoznal její pramennou hodnotu. Druhá kniha, z níž také vycházím, jsou Dějiny české hudby v příkladech od Jaroslava Pohanky. Renesanční písně hrajeme ze sbírky Otokara Hostinského 36 nápěvů ze 16. století. Barokem začínají velké sbírky Karla Jaromíra Erbena, Františka Sušila a dalších, které vycházely v 19. století. Národní obrození dbalo na to, aby se tyto soubory vydávaly k podpoře národa. Když to shrnu, zpěvníků je moc. Sbírám je celý život, a tak máme z čeho čerpat.

V národním obrození začala mít hudba i politický podtext, dřívější gotická a renesanční hudba byly spíše panevropské. Jak vaši hudbu vnímají v zahraničí, dá se najít ta společná „evropská“ linka?

V gotice se věnujeme i skladbám trubadúrů z jižní Francie. V repertoáru máme dále písně španělské, portugalské, německé, anglické nebo skotské. Já to tak chápu, že gotika a další hudební styly jsou panevropské. Nicméně v Evropě je česká hudba velmi oceňovaná.

Když zmiňujeme hudbu v minulosti, dá se o ní mluvit jako o spojovníku Evropy? Podobně jako v případě víry?

Určitě. Hudba jde ruku v ruce s vývojem křesťanství. Gotická doba přináší zbožný pohled na křesťanství a umění, včetně malířství nebo sochařství. V renesanci se začínají tisknout kancionály. Rádi hrajeme českobratrské písně Jana Amose Komenského. Duchovní hudba jako taková, ať už v protestanství nebo katolictví, jde stále v kontextu s křesťanskou linií. Například Johann Sebastian Bach jako protestant z Lipska píše úžasné mše a pašije. O náboženské toleranci té doby svědčí mimo jiné to, že Georg Friedrich Händel, ač protestant, byl vítán v kruzích nejvyššího vatikánského duchovenstva. Nezáleží, zda jde o protestanskou nebo katolickou víru. Bible je jen jedna a hudba také.

Jak je důležité hrát v rodině?

V Chairé mám rodinu, manželka hraje na lyru, dcera na violoncello a neteř na flétnu. Štědrý den by u nás doma bez rodinného muzicírování vůbec nemohl být slaven. Rodinné muzicírování vždy bylo a snad i bude, je velice prospěšné. Podívejte se na Příbramskou filharmonii, v ní by to bez rodiny Kopeckých a dalších rodin ani nešlo.

Když jsme u těchto rodinných, nebo až epigenetických souvislostí, platí tedy stále, že co Čech, to muzikant?

Když byla v 19. století v Praze založena Umělecká beseda, chodil tam Mikoláš Aleš, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana a další velikáni. Prostředí působí na každého člověka. To je téma právě epigenetiky, která studuje dědičné změny v expresi genů vlivem prostředí. Dnešní vývoj vědomí je pluralitní, můžete se setkat s vyznavači různých náboženství, názorů, což platí i pro Příbram. Pluralita je všude a v celkovém vědomí lidstva. Když se lidé setkávají v uměleckém hudebním prostředí, tak věta, „co Čech, to muzikant“ určitě platí. Každý národ má svoje slovo. Naším slovem je hudba a hudební školství v České republice je na výborné úrovni. Pro každého člověka, i toho, jenž na žádný hudební nástroj nehraje, je důležitý vztah k hudbě. Protože hudba vždy léčí duši.

 Koncerty Chairé v roce 2024

• 11. dubna: koncert k Roku české hudby, Waldorfská škola
• 22. června: Slavnosti pětilisté růže, Český Krumlov
• 3. srpna: Písně v proměnách času, Červená nad Vltavou
• 8. srpna: koncert k Roku české hudby, zámek Dobřichovice
• 8. září: Příběhy českých písní, Chřešťovice
• 10. prosince: O Vánocích zpívám, Písek
• 14. prosince: Vánoční rozjímání, Český Krumlov
• 17. prosince: O Vánocích zpívám, Waldorfská škola
• 20. prosince: O Vánocích zpívám, Dobříš