Začátkem května si každoročně připomínáme výročí konce 2. světové války. Poslední výstřely tohoto krvavého konfliktu na evropském kontinentu padaly u Slivice nedaleko Příbrami.  

Na sklonku 2. světové války, po vzplanutí Květnového povstání 5. 5.–6. 5. 1945, se také ve většině obcí Příbramska ujímaly moci národní revoluční výbory utvářené spontánně ze zástupců jednotlivých složek ilegálního protinacistického hnutí odporu a domácí politické reprezentace. Reagovaly tímto na aktuální stav vojenských operací na bojištích války, vzniklou politickou situaci, blížící se porážku nacistického Německa a bezprostředně též na výzvu, která zazněla v exilovém čs. vysílání londýnského rozhlasu adresovaném do doposud okupované vlasti – přispět k osvobození země a k obnovení Československa. Formovaly se rovněž oddíly dobrovolníků a bylo mobilizováno čs. vojsko. Na území protektorátu se však stále nacházelo okolo 1 400 000 nepřátelských hitlerovských vojáků. Do Příbrami dorazili dne 6. 5. 1945 z okolních brdských lesů partyzáni organizovaní sovětskými parašutisty ze skupiny Smrt fašismu pod velením kpt. Jevgenije Antonoviče Olesinského. Tyto síly však nebyly s to poskytnout dostatečnou ochranu před mnohem početnějšími jednotkami hitlerovců, včetně SS, vyzbrojenými těžkou bojovou technikou, přemísťujícími se napříč Příbramskem, nejprve k potlačení Květnového povstání v Praze a následně ustupujícími opačným směrem na jihozápad do amerického zajetí, odhodlanými vynutit si průjezd za každou cenu.

Americký průzkum i za demarkační čárou

Proto se mnohé národní revoluční výbory snažily navázat prostřednictvím telefonního spojení, kurýrů i jinak kontakt se spojeneckou americkou armádou, která ve dnech 6. 5.–7. 5. 1945 osvobodila území jihozápadních Čech a stanula na hranici příbramského regionu, a žádaly Američany o pomoc. Spojenci vycházeli této iniciativě zpravidla vstříc. Prováděli aktivní průzkum i za takzvanou stop-linií, předem dohodnutou předpokládanou čárou dotyku sovětských a amerických vojsk, a přebírali nepřátelská uskupení do svého zajetí, aby tímto způsobem pomohli domácímu obyvatelstvu do doby, než sem dorazí Rudá armáda. Po uskutečnění akce se však museli Američané vrátit zpět za vzpomínanou demarkační čáru, aby neporušili dohodu se Sověty. Nejvyšší velení Rudé armády totiž odmítlo nabídku Američanů, aby divize USA osvobodily čs. území až k soutoku Vltavy a Labe. Mezitím další ustupující složky hitlerovské branné moci, často zcela bezdůvodně, jindy odvetou za akce domácího hnutí odporu, partyzánů nebo i vlasovců (příslušníků protibolševické Ruské osvobozenecké armády gen. Andreje Andrejeviče Vlasova), terorizovaly místní obyvatelstvo. 

V pondělí 7. 5. 1945 po předchozím telefonátu mezi velitelstvím americké armády a četnickými stanicemi v Rožmitále pod Třemšínem, na Březových Horách a v Příbrami na základě žádosti o pomoc vyřčené zdejšími národními revolučními výbory, vyrazil z jihozápadních Čech do Příbrami konvoj amerických průzkumných vozidel 2. jízdní kavalerie XII. sboru dislokované v Žinkovech nedaleko Lnářů. Tentýž den přijela přes Rožmitál pod Třemšínem do Příbrami ve směru od Plzně skupina amerických bojových vozidel por. Kitchena ze 16. tankového praporu a por. Clarka ze 64. praporu obrněné pěchoty 16. obrněné divize V. sboru. Dne 9. 5. 1945 pak dorazila do Příbrami skupina kpt. Thomase Cooka z velitelství 22. polního dělostřelectva a v okolí zasahovaly následně též jednotky 37. tankového praporu a 25. jízdní eskadrony elitní 4. tankové divize XII. sboru 3. americké armády.

Zpečetěný osud vlasovců

Situace na Příbramsku se značně zkomplikovala v podvečer 9. 5., a zvláště pak 10. 5. 1945, kdy sem pronikli ve směru od Prahy a Berouna příslušníci 3. pluku 1. divize gen. Sergeje Kuzmiče Buňačenka, jako součást vzpomínané Ruské osvobozenecké armády (ROA) gen. Andreje Andrejeviče Vlasova, kteří na konci války obrátili zbraně proti svým dosavadním hitlerovským spojencům, a ve snaze uniknout před Rudou armádou do amerického zajetí se přidali na stranu českého odboje. Výrazně pomohli proti německé přesile nejen při Pražském povstání, ale též při bojích v Příbrami, kde zlikvidovali minimálně 94 německých vojáků, při vlastních ztrátách 12 příslušníků ROA. Osud vlasovců byl však zpečetěn poté, co je Američané nakonec odmítli převzít do zajetí. Mezi Rožmitálem pod Třemšínem a Lnáři došlo 12. 5. 1945 k jejich obklíčení Rudou armádou a k fyzické likvidaci podstatné části uskupení ROA. 

Tehdy byly Příbram a okolí svědkem vyvrcholení dramatických dějových scén války. Podepsání kapitulace nacistickým Německem s platností od půlnoci z 8. na 9. května 1945 neznamenalo totiž automaticky okamžité ukončení bojových akcí nepřítele. V době, kdy Evropa již oslavovala mír, se do prostoru Slivice – Milín – Čimelice – Březnice dostala další nepřátelská hitlerovská vojska odmítající složit zbraně a usilující za každou cenu proniknout před blížící se Rudou armádou do americké zóny, což bylo v rozporu s právě vyhlášenou německou kapitulací. Při této činnosti terorizovala místní civilní obyvatelstvo. V nerovném boji se jim dne 11. 5. 1945 postavily skupiny příslušníků příbramské revoluční gardy a partyzáni. Jejich střetnutí však dopadlo pro představitele domácího hnutí odporu tragicky. V okolí Slivice a Milína položilo život celkem 17 mužů, většinou obyvatel Příbrami, a také několik místních civilistů.

Palebné pozice pod Svatou Horou

Teprve úder sovětských jednotek 1., 2., a 4. Ukrajinského frontu (UF) v odpoledních a nočních hodinách 11. 5. 1945 znamenal definitivní konec bojů. Po předchozím průzkumu terénu následoval přepad pomocí děl a kaťuší. Palebné pozice si Rudá armáda vytvořila mezi Svatou Horou a Háji, u Brodu a před Raděticemi. Hitlerovský obranný rajón mezi Slivicí a Milínem pokryla sovětská dělostřelecká palba a po ní začal útok pozemních vojsk. Z útvarů 2. UF maršála R. J. Malinovského bojovali v tomto prostoru vojáci 9. gardového mechanizovaného sboru gen. M. V. Volkova a 2. gardového mechanizovaného sboru gen. K. V. Sviridova v sestavě 6. gardové tankové armády gen. A. G. Kravčenka, postupující od Příbrami a Dobříše. Z východu, od Kamýka nad Vltavou a Radětic, útočily složky 24. a 25. gardového střeleckého sboru 7. gardové armády gen. M. S. Šumilova, a od jihu, po pravém křídle Američanů, jednotky 38. a 39. gardového střeleckého sboru 9. gardové armády SSSR. Ve směru od Obor a Dolních Hbit pronikali vojáci maršála A. I. Jeremenka ze 4. UF. Z útvarů 1. UF maršála I. S. Koněva zde plnil speciální úkoly, pronásledování a likvidaci vlasovců, 25. tankový sbor gen. J. I. Fominycha z 13. armády gen. N. P. Puchova, postupující od Příbrami a z Rožmitálska. K ránu 12. 5. 1945 se hitlerovci u Milína vzdali. Jejich velitel SS-Gruppenführer gen. Carl Friedrich von Pückler-Burghaus ve svém štábu v Čimelicích následně kapituloval před gardovým generálem Sergejem Serjoginem, velitelem 104. gardové střelecké divize 38. gardového střeleckého sboru 9. gardové armády 2. UF, a plukovníkem Danem Allisonem, náčelníkem štábu 4. tankové divize XII. sboru 3. americké armády. Záhy na to se německý velitel zastřelil. 

Také v příbramském regionu došlo k setkání spojeneckých amerických a sovětských vojáků a obyvatelé mohli i zde oslavovat konec 2. světové války. 

Josef Velflm Hornické muzeum Příbram

Ze setkání příslušníků americké armády a zdejších partyzánů z oddílu Smrt fašismu v Příbrami ve středu dne 9. 5. 1945 před radnicí. Uprostřed řidič amerického džípu des. James M. Hughes z velitelství 22. polního dělostřelectva 4. tankové divize, vlevo Petr Hošek – řidič velitele partyzánského oddílu kpt. Jevgenije Antonoviče Olesinského. Vpravo další příbramský partyzán a známý fotograf Miroslav Petřík.

Dne 9. 5. 1945 příbramští občané nadšeně vítají na hlavním náměstí vojáky protibolševických jednotek ROA generála Vlasova z 3. pluku 1. Buňačenkovy divize s trofejním sovětským tankem T-34/76 vz. 1941. Vlasovci zde svedli několik ozbrojených střetnutí s německými okupanty.

Sovětští tankisté ze 6. gardové tankové armády 2. ukrajinského frontu v Příbrami před sokolovnou dne 11. 5. 1945 s tanky M 4 Sherman americké výroby, které byly na čs. území v roce 1945 ve výzbroji Rudé armády pouze u jednotek tohoto útvaru. Podle číselného označení na věžích těchto tanků se nám podařilo zjistit, že tito Rudoarmějci s tzv. Rudými Shermany osvobodili předtím na čs. území Vyškov, Jihlavu, Načeradec, Bystřici, 10. 5. 1945 dorazili do Prahy na Pankrác, přes Smíchov pokračovali na Dobříš, 11. 5. přijeli do Příbrami, odkud směřovali ke Slivici a 12. 5. 1945 skončili v Rožmitále pod Třemšínem. Tím však válka pro ně neskončila, neboť záhy byli nasazeni proti Japoncům v okupovaném Mandžusku.

Ze závěrečných bojů Rudoarmějců v okolí Slivice 11. 5. – 12. 5. 1945. V okolí Slivice a Milína položilo život 17 mužů, většinou obyvatel Příbrami, a také několik místních civilistů.

Foto: Hornické muzeum Příbram