Třídění odpadu, a zejména jeho recyklace, je něco jako vzkaz v láhvi, který posíláme sobě do budoucna a generacím, jež přijdou po nás. Budoucnost většinou nedokážeme ovlivnit, ale způsob, jak nyní nakládáme se zdroji, a odpad v našich popelnicích zdrojem je, zásadně ovlivní, jak se bude žít našim potomkům.

Každý rok Příbram vyprodukuje tisíce tun odpadu a větší část končí na skládce. Přibližně 40 % je vytříděno a putuje k dalšímu zpracování. Ve městě se třídí poměrně hodně druhů odpadového materiálu – plasty, papír, nápojový karton, bílé sklo, barevné sklo, kovy, olej, biodpad. Zhruba polovina vyprodukovaného odpadu je pořád ukládána na skládky také v dalších českých městech. Tomuto faktu nahrála v minulosti mj. skutečnost, že země si v rámci Evropské unie opakovaně vyžádala posun zákazu skládkování, což snížilo, resp. nezvýšilo tlak na hledání dalších rezerv ve třídění.  

Tříděním to pouze začíná

Od loňského roku je účinný nový zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. Co si Česko předsevzalo? Do čtyř let chce recyklovat, nikoliv jen třídit komunální odpad z 55 %. V roce 2030 by Příbram, stejně jako celá Česká republika, měla recyklovat 60 % komunálního odpadu. A tím to nekončí, další meta bude za dalších pět let, v roce 2035 bude závazných 65 %. Odpadový balíček zásadním způsobem posunul to, co lze dnes považovat za recyklaci. Zatímco donedávna platilo, že recyklace znamenala i pouhý vstup do systému třídění, nyní se tzv. měřící bod recyklace posunul na úroveň výstupu z dotřiďovacích linek. Za klíčové se proto bude stále více považovat fakt, zda vytříděný odpad je opravdu recyklován (tedy dále přepracován na surovinu) a ideálně poslouží jako materiál pro nový výrobek. 

Od nového balíčku odpadové legislativy si stát slibuje, že pomůže převést Českou republiku od lineárního přístupu k výrobkům a odpadu k cirkulárnímu pojetí. Cirkulární přístup předpokládá, že rostoucí objem recyklovaného materiálu se bude opět navracet do výrobního procesu a bude tvořit základ nových výrobků. Ještě vítanější je to, aby některé recyklované komponenty byly bez nutného přetvoření s přispěním další energie použitelné jako základ pro inovované produkty. Ve světě se testují různé modely cirkularity, kdy si spotřebitel např. pračku za určitou cenu „pronajme“. Po pěti sedmi letech ji „vrátí“ výrobci, který výrobek inovuje (sníží energetickou náročnost, vylepší design, vymění opotřebované součástky) a pračku opět předá do prodeje/nájmu. Tento přístup bude nutit výrobce k tomu, aby znovu využili maximum komponent. A v duchu myšlenky ekodesignu své výrobky pak i navrhovali – např. se základní platformou, která bude stejná a vzájemně zastupitelná pro různé modelové řady, či v provedení, kdy porucha banální součástky nepovede k likvidaci celého výrobku. 

V Česku lidé vyseparují velké množství odpadu, zejména toho obalového. Např. tři čtvrtiny PET lahví končí bezpečně v systému třídění. Co nám schází, je právě výraznější recyklace, tedy uzavírání smyčky a využívání principů cirkularity. Příkladem budiž hliníkové plechovky, které mohou být recyklovány prakticky neomezeně, a to v podílu převyšujícím 99 %. Nejlepší certifikované plechovky pro nápoje, které si český spotřebitel může koupit, však obsahují „pouze“ 75 % recyklátu. A mnoho plechovek se vyrábí z úplně nového (virgin) hliníku. Proč se využívá nízký podíl recyklátu, má mnoho důvodů. Od těch ryze technologických přes legislativní a logistické až po marketingové a ekonomické. Velkou roli hraje to, že recyklát pro potravinářské účely bývá dražší než nový materiál. Situace se postupně mění, ale vedle legislativy zde hraje velkou roli rovněž spotřebitel, jeho nákupní chování a preference. 

Třídit, recyklovat, neskládkovat

Příbram letos nezvyšovala poplatek za svoz komunálního odpadu a vloni jen mírně. Pokud však města obecně nezačnou vykazovat vyšší množství tříděného, a především recyklovaného odpadu, pak dříve či později bude muset dojít k razantnímu růstu ceny „skládkovného“. Do nové odpadové legislativy je totiž vtělen mechanismus, který bude postupně zdražovat ukládání využitelných a recyklovatelných odpadů na skládky. Zatímco nyní je tento poplatek 800 korun za každou uloženou tunu, v roce 2029 to bude až 1850 korun. Může se stát, že některé obce se rozhodnou poplatek dotovat takzvaně ze společného, peníze pak ale budou chybět jinde. Lze tedy předpokládat, že většina obcí, včetně Příbrami, zmiňovaný poplatek v budoucnosti promítne do sazeb za svoz odpadu pro občany. Obrana proti zvyšování „poplatku za popelnice“ může být docela jednoduchá: třídit, recyklovat, neskládkovat. 

Ke splnění naznačeného cíle může přispět i obezřetnější (nižší) spotřeba výrobků včetně obalů, které se posléze stávají odpadem a s nimiž je nutné nakládat. Někteří uvádějí, že „mírnější“ spotřeba představuje tu opravdu jedinou možnost, jak řešit otázku odpadů (a mj. přispět ke zmírnění globální klimatické změny). Dávno pryč je totiž doba, kdy vyspělý svět mohl vytříděné materiál exportovat např. do Číny a věřit, že zde budou recyklovány pro budoucí nový produkt. Jednak praxe byla o poznání méně idylická a jednak tradiční odběratelé „globálního“ tříděného odpadu – ve světle svých lokálních problémů s životním prostředím – omezili přijímání odpadů. Případně akceptují odpad, který je velmi dobře separovaný, téměř neobsahuje nežádoucí příměsi a lze jej po jednoduchém přepracování začlenit do výrobního procesu. 

Další výzva, které se bude Příbram pravděpodobně věnovat, spočívá ve způsobu rozúčtování nákladů. Domácnosti, které to myslí s tříděním vážně, jsou schopny bez značných obtíží separovat více než 90 % odpadu. Tento podíl předávají do systému jako surovinu a potenciální zdroj příjmu (nechme nyní stranou podstatný fakt, že systém třídění je sám o sobě nákladný a že výkupní ceny v mnoha letech nepokryjí náklady na jeho fungování). Potom se logicky mnoho občanů bude ptát, proč by měli platit povinnou částku za týdenní odvoz jedné popelnice se směsným odpadem, když jim stačí půlroční frekvence svozu. Je ještě solidarita platit do systému za službu, kterou vlivem své neochoty třídit využívá někdo jiný? V České republice už mnoho let existují obce, kde se platí jen za skutečně vyhozený odpad (systém PAYT – pay as you throw). Výraznějšímu zavedení ve městech brání skutečnost, že odpad na sídlištích je ukládán do společných nádob, ale i v tomto případě se hledají nové možnosti.

Spalovat, či nespalovat?

Jedním z odpadových témat, kterým se města – včetně Příbrami – zabývají, je možné budování zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO). Umožňovalo by pálení odpadu, protože navzdory přísným požadavkům na třídění a materiálové využití bude stále vznikat část odpadu (nyní zhruba čtvrtina), který nebude možné separovat, ale bude škoda ho skládkovat. Odpad se přemění na teplo nebo v rámci kogenerace na elektřinu. Podobných zařízení v zemi už několik funguje. Obecně tzv. spalovny nemají dobrou pověst, faktem však je, že současné technologie zajišťují, že ZEVO nepředstavuje ohrožení pro obyvatele a okolí. 

Pro odpady bude nutné hledat další řešení, která přesahují rámec obcí i států. Týká se to třeba zpracovatelských kapacit, protože i v Česku už jsou zkušenosti s projekty, jež přinášely velkou naději v oblasti recyklace např. obchodně méně zajímavých druhů plastů, ale které ekonomicky neuspěly. Za třicet let se na to nikdo ptát nebude, onen pověstný vzkaz v láhvi, jenž pošleme dál, však bude jasným poselstvím o tom, co děláme či neděláme právě nyní. 

Stanislav D. Břeň

Co a jak v Příbrami třídit

• Směsný komunální odpad

Jde o odpady z domácnosti po vytřídění využitelných složek a nebezpečného odpadu (např. kuchyňské odpadky, smetí, popel, znečištěný papír, papírové pleny), pouze tyto odpady patří do nádob (popelnic) nebo kontejnerů na komunální odpady. 

• Tříděný odpad

Vytříděný odpad z domácností mohou občané bezplatně ukládat do kontejnerů na tříděný odpad. Kontejnery jsou rozmístěny na 113 místech ve městě a v jeho okolí. Pro hlášení plných nebo poškozených kontejnerů tříděného odpadu je možné využít formulář na webu Technických služeb města Příbrami nebo mobilní aplikaci, která nabízí také informace o správném umístění tříděného odpadu. Zdarma ji můžete stáhnout do mobilních zařízení s platformou iOS a Android pod názvem Třídění odpadu v Příbrami.

Co patří do kontejnerů na tříděný odpad:

Plasty – žlutá nádoba: Fólie, sáčky, plastové tašky, sešlápnuté PET lahve, obaly od pracích a kosmetických přípravků, kelímky od jogurtů, mléčných výrobků, balicí fólie od spotřebního zboží, obaly od CD disků, pěnový polystyren a další výrobky z plastů. Do kontejneru nepatří bakelit, guma, PVC, linoleum, pneumatiky. 

Papír – modrá nádoba: Noviny, časopisy, sešity, krabice nebo papírové obaly, obálky s fóliovými okénky, knihy bez vazby, kancelářský papír a ostatní papír všeho druhu. Nevadí papír s kancelářskými sponkami. Do kontejneru nepatří papír s vrstvou plastové nebo hliníkové fólie (např. nápojové krabice od mléka a jiných výrobků), mokrý, mastný či jinak znečištěný papír. 

Sklo – nádoba bílá nebo zelená: Skleněné lahve například od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin. Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit. Do kontejneru nepatří zářivky, porcelán, keramika, plexisklo, kovové uzávěry lahví, autosklo, drátěné sklo, zrcadla. 

Nápojové kartony – oranžová nádoba nebo stojany s plastovými pytli a víky: Krabice od džusů, vína, mléka a mléčných výrobků, omáček, které je potřeba před vhozením do kontejneru řádně sešlápnout. Do kontejneru nebo stojanu nepatří různě znečištěné kartony, např. nebezpečnými odpady – oleje, barvy. 

Olej – hnědá uzamykatelná nádoba: Vychladlé jedlé tuky a oleje nalijte např. do PET lahve (ne skleněné). Do nádoby nepatří technické oleje, maziva a kapaliny např. z vozidel. 

Kovy – šedá nádoba: drobné kovové předměty, hliníková a kovová víčka, prázdné a vymyté plechovky od potravin a nápojů je možné odhazovat do sběrných nádob k tomu určených ve sběrném dvoře. Do kontejneru nepatří kovové obaly obsahující zbytky nebezpečných látek, jako jsou plechovky od barev, spreje, laky. 

Elektroodpady – červené plechové nádoby: elektronika a spotřebiče – mobilní telefony, elektrické hračky, fény, klávesnice, kalkulačky, přehrávače aj. (velký otvor v nádobě), monočlánky – malý otvor v nádobě. Do nádoby nepatří zářivky, úsporné žárovky, PC monitory, televizory z důvodu, že se vhazováním rozbijí – nutno odevzdat ve sběrném dvoře bezplatně jako zpětně odebraný výrobek. 

Kontejner na ošacení a textil: Do kontejneru je možné odložit letní a zimní oblečení, lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony, látky, peří, péřové a vatované přikrývky, polštářů a dek, obuv – veškerou nepoškozenou, páry svázané nebo spojené gumičkou, aby se boty neztratily, hadrové hračky. Do kontejneru nepatří znečištěný a vlhký textil, elektronika, matrace, koberce. Odložením nepotřebného textilu pomáháte např. Diakonii Broumov nebo Klokánku. 

Bioodpad – hnědé kontejnery: Tráva, listí, drny, piliny, zbytky rostlin, kořeny, listy zeleniny, květiny, zemina z květináčů, štěpkovaný nebo nastříhaný odpad z řezu keřů a stromů, zbytky ovoce, zeleniny, kuchyňský odpad rostlinného původu, spadané ovoce prokládané trávou a řezem z keřů nebo zeminou. Do kontejneru nepatří zbytky jídel, oleje, odpad z kuchyně živočišného původu, maso, kosti, uhynulá zvířata, pleny, biologicky nerozložitelné a jiné odpady.

Zdroj: pribram.eu