Jaké výzvy dnes řeší Technické služby města Příbrami? Proč porostou náklady na odpadové hospodářství, jaké zkušenosti přináší systém door to door a jak se město připravuje na sucho, přívalové deště či konec skládkování? Po „sto dnech hájení“ jsme hovořili s Janem Poskočilem, novým ředitelem Technických služeb města Příbrami.

 

Jak vás po nástupu do funkce překvapilo fungování Technických služeb města Příbrami, ať už pozitivně, nebo negativně?

Stále mě překvapuje především rozsah práce, který Technické služby musí zvládnout. Kdybychom měli fungovat tak, jak bychom si představovali, myslím, že bychom potřebovali více lidí i lepší vybavení. V současnosti pracujeme s tím, co máme k dispozici. Daří se zvládat základní provoz, ale na větší rozvoj už kapacity příliš nezbývají.

Člověk si navíc po nástupu začne mnohem více všímat věcí, které by bylo potřeba udělat. Říká si: Tohle by chtělo opravit, tady by se dalo něco zlepšit. Jenže pak řešíte především to, co právě hoří – v létě například sekání trávy a zalévání, v zimě zase úklid sněhu. Na nějaký systematický rozvoj už potom nezbývá tolik prostoru. Nicméně díky práci mých předchůdců jsou Technické služby nastaveny tak, aby v určených činnostech město zabezpečily. Na mně je, abych v tom pokračoval a pokusil se spolu se všemi zaměstnanci tuto činnost posunout o něco dál, a to ke spokojenosti občanů.

 

Vaši předchůdci také mluvili o tom, že každodenní provozní povinnosti organizaci velmi zaměstnávají a na koncepční rozvoj nezbývá dostatek času ani kapacit. Co by se podle vás dalo systémově změnit? Znamená to více zaměstnanců, více prostředků nebo třeba lepší vnímání Technických služeb veřejností?

Myslím, že lepší reputace Technických služeb by určitě byla na místě. Když se člověk podívá například na Sportovní zařízení města, jejich práce je více spojená se zábavou a lidé ji vnímají pozitivněji. U Technických služeb si naopak každý všimne především toho, co není udělané. To je přirozené. Zároveň nás ale těší, když lidé na naši práci upozorní a řeknou, že jsou s něčím spokojení. Za to jsem opravdu vděčný.

Z naší strany bych se chtěl více zaměřit také na koordinaci jednotlivých činností. Někdy má jedna část organizace na starosti jednu věc a další část už neřeší. Chtěl bych, aby se na jednotlivé úkoly dívalo komplexněji a aby výsledná práce byla skutečně dokončená. Občan si totiž všimne i detailu, který třeba nám může připadat jako drobnost.

Měli bychom se také více vnímat jako jeden celek. Nejsme jen zeleň, komunikace nebo jednotlivé úseky. Jsme Technické služby. Nějaká koordinace samozřejmě funguje už dnes, ale když se pak člověk podívá přímo do terénu, vidí, že je v tomto směru stále prostor pro zlepšení.

Důležité je si také uvědomit, že objem práce narůstá s tím, jak město investuje do svého rozvoje. Jsou nové ulice, chodníky, osvětlení, nový mobiliář, nová zeleň, což do určité míry lze obsloužit se stávající velikostí, ať už lepší organizací či nastavením priorit. Ale od určité hranice musíte mít víc zaměstnanců a technického zabezpečení.

 

A jak funguje nábor pracovníků?

V dnešní době je obtížné shánět zaměstnance, a to nejen v naší oblasti. Jde o problém celé ekonomiky. Jednou z cest je investice do kvalitní techniky, abychom si v tomto ohledu pomohli a byli zároveň efektivnější. Významně nám v naší práci mohou pomoci i samotní občané. Teď mám na mysli některé negativní jevy. Například odkládání odpadu mimo kontejnery – ať se jedná o obyčejný odpad, nebo nábytek či pneumatiky, které neodvezu zdarma do sběrného dvora. Nebo nezmačkám obyčejnou petku, kterou vkládám do koše, a tím zaberu velkou část objemu koše. To vše má konkrétní dopady na využívání našich kapacit, které bychom mohli využít jinde. A všechny tyto věci hlavně stojí značné peníze.

Dobré je si také uvědomit, že prostředí, ve kterém ve městě žijeme, je společné dílo nás všech. Třídění odpadů, nebo že odpad hodím do koše, seberu papírek ze země, že se starám o okolí svého domu, uklidím sníh z chodníku před svým domem a podobně, to má všechno nakonec v součtu velký význam.

 

Největší částí vaší činnosti je odpadové hospodářství a svoz odpadu. Když jsem se díval na čísla, vychází zhruba půl tuny odpadu na obyvatele ročně, přičemž ročně město vyprodukuje 13 tisíc tun různých odpadů. Jak si v tomto ohledu Příbram stojí ve srovnání s podobně velkými městy?

Myslím, že jsme v tomto směru někde kolem průměru. Samozřejmě je prostor pro zlepšení. Když jsem tady začínal v dubnu, byli tu také zástupci společnosti Eko-kom a právě toto mě zajímalo. Oni ale mají spíše globálnější srovnání. Z toho, co jsem se díval, například v ČR máme odpadu kilogramech na občana za rok o něco více, než je průměr. Je to otázka, která má určitě své příčiny, ale v tuto chvíli je nedokážu přesně popsat.

Totéž podle mě platí pro třídění odpadu, které s tím úzce souvisí. Rozběhl se tady ještě před mým příchodem projekt door to door (svoz tříděného odpadu přímo z domácnosti – pozn. red.) a uvidíme, až se systém rozšíří do všech oblastí, jak se jeho fungování promítne do výsledků třídění. V Příbrami je to podle mě především otázka dlouhodobé práce. Máme strategii odpadového hospodářství a měli bychom podle ní dál postupovat. Musíme občanům třídění co nejvíce umožnit, zároveň je k němu vést a případně i finančně motivovat. Potom je potřeba mít také určitý systém kontroly a případné represe. Může se například stávat, že se v našem systému objevuje podnikatelský odpad nebo odpad z okolních obcí. Je to tedy několik různých zdrojů, které se nakonec projeví v celkových číslech. Změnit to bude určitě nějaký čas trvat.

 

Když mluvíte o motivaci, člověk si asi snadno představí tu negativní. Jak by podle vás mohla vypadat pozitivní motivace? V některých obcích funguje systém „pay as you throw“, tedy že lidé platí podle množství vyprodukovaného odpadu. U popelnic v systému door to door je čip, takže lze zjistit, kolik odpadu se z konkrétní nádoby odváží. Je něco podobného do budoucna v plánu i v Příbrami, zejména v okrajových částech města?

Data z těchto čipů máme a dokážeme podle nich zjistit, z jakých oblastí odpad pochází. Zatím s nimi ale tímto způsobem příliš nepracujeme. Myslím si, že do budoucna bychom se tímto směrem měli vydávat. Čím méně anonymity v systému bude, tím lépe.

Dnes máme například sběrná místa, kde může odpad odložit prakticky kdokoli. Do budoucna by bylo vhodné dostat se s evidencí co nejblíže ke konkrétním domům nebo vchodům. Samozřejmě je otázkou, jak přesně by takový systém fungoval, ale čím více dokážeme omezit anonymitu, tím lepší podle mě budou výsledky.

To by měl být dlouhodobý trend. Jakmile někde máte kontejner, kam může svůj odpad vyhodit kdokoli, je velmi obtížné kontrolovat, odkud odpad skutečně pochází a kdo ho produkuje. Pokud dokážeme systém nastavit tak, aby byla vazba mezi odpadem a konkrétní domácností nebo objektem co nejpřesnější, můžeme s tím následně mnohem lépe pracovat.

 

Dá se už vyvozovat nějaký dlouhodobější trend z dosavadních zkušeností se systémem door to door ve Zdaboři, který tam funguje už třetím rokem?

Určitě tam narůstá podíl vytříděného odpadu. Čím více je systém v dané oblasti využíván, tím větší je samozřejmě podíl vytříděného odpadu. Je ale potřeba říct, že funguje na základě dobrovolnosti a každá oblast je v tomto směru jinak „saturovaná“.

Trochu mě ale překvapuje, že směsného komunálního odpadu neubývá tolik, jak bychom očekávali. Pravděpodobně je to ale dlouhodobější proces. Lidé se musí nový způsob třídění naučit a nějakou dobu trvá, než se jejich chování skutečně změní. Myslím si, že je potřeba se na to dívat v delším časovém horizontu.

 

Čím to tedy může být, že podíl vytříděného odpadu narůstá, ale množství směsného komunálního odpadu zároveň neklesá tak výrazně?

Směsný komunální odpad klesá, ale ne tak, jak by člověk očekával. Přiznám se, že tohle ještě nemám úplně zmapované a nedokážu říct jeden konkrétní důvod. Každé město má podle mě trochu jiné podmínky. Například záleží na tom, jaký je podíl občanů žijících v bytových domech a rodinných domcích, jaké jsou případně možnosti pro občany nebo podnikatele zbavovat se odpadů i prostřednictvím jiných subjektů, třeba sběrných surovin. Faktory, co mohou mít vliv, jsou různé.

 

Jak je systém door to door náročný z hlediska uhlíkové stopy? Zabýváte se například tím, že je potřeba najet více kilometrů při svozu?

Rozhodně je to náročnější. Každý si podle mě musí uvědomit, že třídění a obecně ekologičtější chování může být v současnosti náročnější jak časově, tak ekonomicky. Z krátkodobého pohledu to podle mě skutečně může být dražší. Z dlouhodobého hlediska ale bude motivace ke třídění stále silnější, například kvůli nákladům na skládkování a dalším poplatkům. Dostáváme se k určité hranici, kdy se ekonomika celého systému začne výrazněji promítat do chování lidí.

Zároveň je ale potřeba vnímat i další souvislosti. Když to řeknu zjednodušeně, třeba plastová taška může být z hlediska uhlíkové stopy a ekonomiky v některých případech výhodnější než papírová. Jenže výsledný dopad je i jiný – u plastu řešíme například mikroplasty a další problémy, jejichž dopady se do jednoduchého ekonomického srovnání obtížně započítávají.

Ekologická odpovědnost tedy něco stojí. Musíme si postupně zvyknout na to, že pokud chceme některé dopady na životní prostředí omezovat, není možné vždy hledět jen na okamžitou cenu nebo na jeden konkrétní ukazatel.

 

Pro představu, za kolik dnes Technické služby prodávají například tunu plastů?

Ta otázka je složitější a není to tak, že by to byl vyloženě náš výnos. Musíme to svézt, platíme za to na místech, kam to svážíme, a kde to teprve třídí k nějakému dalšímu využití. Je to samozřejmě výhodnější než to uložit na skládku a je zde i finanční podpora ze strany Eko-komu pro město.

 

Idea spalovny se v regionu zřejmě odložila a do roku 2030 by mělo skládkování postupně skončit. Jaký dopad to bude mít na fungování Technických služeb a na svoz odpadu? Řešíte už, kam by se odpad mohl vozit, například do zařízení v Praze, Plzni, Mělníku nebo jinam?

Zatím je těžké říct, jak se ty věci přesně vyvinou. Z toho, co slýchám například na různých seminářích a konferencích, se připravuje velká spalovna odpadu u Mělníka, kde se projekt nějakým způsobem rozbíhá. Řeší se také dopravní obslužnost. Myslím si ale, že jde pořád o poměrně dlouhý časový horizont.

Funguje zařízení v Praze a my se na tuto situaci samozřejmě musíme připravit a připravujeme. Odpad budeme muset nějakým způsobem odvážet, ať už vlastními silami, prostřednictvím jiné firmy nebo ve spolupráci s některým z dalších měst či obcí v rámci správního obvodu ORP.

Otázkou je také způsob dopravy. Zda budeme odpad vozit vlastními auty, využijeme smluvní dopravu, nebo zda by se do systému mohlo zapojit například železniční spojení. Myslím si, že by do toho měl určitým způsobem vstoupit také kraj.

V rámci ORP se o těchto věcech bavíme na různých seminářích a setkáních, protože si všichni uvědomují, že se na změnu musíme připravit. Pro nás by bylo ideální, kdybychom jako Technické služby měli vlastní překládací stanici. Potom je otázkou, zda bychom měli vlastní dopravu, nebo bychom si ji zajišťovali smluvně. Další možností je, že by překládací stanici provozoval někdo jiný a nabízel nám odvoz odpadu jako službu.

Musíme také vyhodnotit, jestli se do takového systému budou chtít zapojit obce v okolí. Ani ony totiž samy o sobě nemají příliš mnoho možností, jak situaci řešit. Je to zatím určitá vize, ale už se na tom začíná pracovat. Je to ostatně součástí strategie a snažíme se na tyto věci myslet i při přípravě rozpočtu. Minimálně bychom měli mít připravené jednotlivé varianty a začít se bavit o tom, jak bude systém fungovat.

 

O jakém objemu odpadu – ze zmiňovaných 13 tisíc – se bavíme?

V současnosti je to podle mě zhruba 2000 tun ročně.

 

Takže zhruba dva tisíce tun ročně by potenciálně mohlo směřovat mimo skládku?

Ano, v současnosti je to množství, které máme nad stanovený limit. Samozřejmě se ale bude postupně měnit, protože požadavky na podíl vytříděného odpadu se budou zvyšovat.

 

Když to tedy spojíme s předchozím tématem třídění, čím více odpadu se podaří vytřídit a recyklovat, tím menší bude objem, který bude potřeba někam odvážet?

Ano, přesně tak.

 

A poroste v souvislosti s tím také poplatek za odpad, nebo se jeho růst díky vyšší míře třídění může zpomalit?

Poplatek podle mě bude muset růst. Jak jsem říkal, třídění a celý systém nakládání s odpady je nákladnější. Najednou máte například více svozových nádob a více svozových tras. Ty náklady tedy přirozeně rostou, ale čím méně odpadu vyprodukujeme, tím ten růst bude pomalejší.

 

Když jsme se před chvílí bavili o uhlíkové stopě, pořídili jste v souvislosti se systémem door to door také svozové vozidlo, které používá alternativní palivo?

Ano. V rámci projektu door to door jsme pořizovali svozové vozidlo, které využívá biopalivo HVO. Je to další způsob, jak se snažit snižovat dopady provozu svozové techniky na životní prostředí.

 

Pojďme od odpadu jinam. Už jste naznačoval, že Technické služby spravují velké množství městského mobiliáře, ploch a hřišť. Co vám jejich správu a údržbu nejvíce komplikuje?

Jednak je to samotný rozsah. Máme dvanáct uzamykatelných hřišť a dalších asi 74 hřišť nebo různě seskupených herních prvků. Je to poměrně rozsáhlý majetek. Někdy se dostáváme do situace, kdy by si občané samozřejmě přáli mít jednotlivé prvky co nejblíže svému bydlišti, ale potom je potřeba počítat s kapacitou Technických služeb, které se o ně musí pravidelně starat.

Největší komplikací je ale samozřejmě vandalismus. Neustále se něco ničí nebo rozbíjí. Když například někdo poškodí část vybavení, mohou vzniknout ostré hrany a najednou je prvek nebezpečný. Musíme ho co nejrychleji opravit nebo zabezpečit. To je pro nás velká zátěž.

 

Pod Technické služby spadají také městské hřbitovy. V současnosti se například něco realizuje na hřbitově na Hvězdičce. Co přesně tam probíhá?

Pokud myslíte kapli, která byla kvůli rekonstrukci zavřená, tak tam probíhají restaurátorské práce a měly by být hotové do konce srpna. Upravuje se vstupní fasáda, kde se restaurovalo například okno. Uvnitř se jednotlivé prvky zbavovaly červotoče a procházely rekonstrukcí. Pod oltářem se také upravovala podlaha, aby se do prostoru znovu nedostávala vlhkost. Současně od léta Odbor investic a rozvoje města realizuje zkapacitnění hřbitova. Mělo by tam vzniknout kolumbárium, respektive zeď s místy pro ukládání uren.

 

Dříve jste v Kahanu zveřejňovali přehled adopcí zvířat z útulku. Teď jsem si všiml, že natáčíte videa. Má to podle vás větší efekt?

Vnímám to pozitivně. Zjišťoval jsem například, jestli se videa nějak projevila u psů, kteří byli takto inzerovaní, kde se to konkrétně neprojevilo. Zvýšila se ale sledovanost útulku na Facebooku. Pozitivně se to odrazilo také na dárcovství. Lidé do útulku začali více vozit například krmivo a další věci pro psy. V tomto směru si myslím, že to mělo pozitivní efekt. Pokud jde ale o samotnou rychlost adopcí psů, tam se zatím výraznější změna neprojevila.

 

Jak je v současnosti naplněný útulek? Nedávno se řešila kauza psů odebraných například ve Vranovicích.

Všechny tyto psy se podařilo umístit. V současnosti máme v útulku patnáct psů.

 

S klimatickou změnou sílí počet neobvyklých projevů počasí. V Příbrami se to zatím projevuje ve formě přílivových lijáků s následným zatopením různých oblastí nebo nadměrným suchem. Připravují se Technické služby nějak na fakt, že budou do budoucnosti možná ještě více čelit těmto událostem?

Ze strany Technických služeb je určitě důležité, abychom měli v pořádku například propustky, které ve městě spravujeme, a aby byly na takové situace připravené. Když ale přijde skutečně velký příval vody, může se samozřejmě stát, že se v prvním okamžiku něco ucpe. Proto je důležité dbát i na běžnou údržbu. Když například sekáme, musí po nás být všechno uklizené. Pokud někde zůstane posekaná tráva nebo jiný materiál, může ho přívalová voda splavit a velmi rychle ucpat propustek.

Tohle považuji za jednu z věcí, na kterou se můžeme připravit a která je naší odpovědností. Některé další otázky už ale nejsou přímo v naší kompetenci. Týká se to například kapacity kanalizační sítě. Ta je nějakým způsobem dimenzovaná a pokud přijde mimořádně silný příval vody, je velmi obtížné takové situaci zcela zabránit.

My pak samozřejmě řešíme především následky. Máme dispečera a pohotovostní službu. Například během posledních dvou dnů, kdy byly silné bouřky, jsme samozřejmě zasahovali.

Jsem přitom opravdu rád, že v Technických službách funguje kolektiv jak vedoucích, tak provozních pracovníků, který se dokáže v takových situacích rychle aktivizovat. To možná občané úplně nevidí. Člověk často vnímá především kritiku toho, co se nepodařilo nebo co někde nefunguje, ale v podobných situacích naši lidé vždy dokázali rychle a účinně reagovat.

 

Zmínil jste také zeleň. Letošní léto ukazuje, že dlouhodobě vysoké teploty a sucho představují pro městskou zeleň velkou zátěž. Dá se na to připravit?

To je určitě otázka, kterou musíme řešit ve spolupráci s Odborem životního prostředí. Letos například hodně řešíme zálivku. Ať děláte, co děláte, v těchto podmínkách je současný způsob zalévání obtížný. Naši lidé jsou tím prakticky neustále zaměstnaní, roste spotřeba vody a náklady jsou vysoké, přesto výsledek není vždy takový, jaký bychom si přáli.

Do budoucna proto musíme přemýšlet také o tom, jakou zeleň ve městě vysazujeme. Měl by se zvyšovat podíl rostlin, které jsou odolnější vůči suchu a vysokým teplotám. Stejně tak je potřeba uvažovat o vhodnějších okrasných prvcích a obecně o tom, aby byla městská zeleň na nové klimatické podmínky lépe připravená.

Měli bychom se zabývat také možnostmi, jak vodu doplňovat jinak než pouze přímou zálivkou. Dokážu si představit například lokální zavlažovací systémy s retenčními nádržemi. Pracovník Technických služeb by tak mohl naplnit nádrž a voda by se následně postupně rozváděla k rostlinám. Dnes strávíme zaléváním spoustu času, a přesto není jednoduché dostat do půdy potřebné množství vody.

 

Samostatnou otázkou je sekání trávy. Jak hledáte míru mezi udržovanými plochami a ponecháním vyšší trávy, která pomáhá zadržovat vodu a snižovat teplotu?

Je to těžké. Na jedné straně jsou lidé, kterým vyhovuje, když se tráva nechává vyšší, na druhé straně si jiní občané stěžují, když se neseká dostatečně často. Musíme proto hledat nějaký rozumný kompromis. Některé plochy je možné sekat méně často, to jsou místa, kde se pohybuje méně lidí a jsou to větší kompaktní plochy. Ale například v centru města nebo v blízkosti komunikací (chodníky, silnice) nemůžeme nechat trávu vyšší. Má to samozřejmě svůj význam – vyšší vegetace pomáhá snižovat teplotu a zadržovat vodu. Zároveň ale v určitém okamžiku stejně musíme sekat, jinak by se šířily plevel nebo jiné nežádoucí rostliny. Letos je to navíc mimořádně náročné. Je teplo, potom přijde déšť nebo bouřka a tráva najednou velmi rychle vyroste. Je proto poměrně těžké najít ideální způsob, jak s tím pracovat.

 

Počet sečí se ve městě snižoval už před několika lety. Máte s tím nyní relativně příznivé zkušenosti?

Myslím si, že je důležité, aby bylo z naší strany vidět, že se o ty plochy někdo stará. Neměla by zůstat nějaká plocha úplně zarostlá. Můžeme například posekat alespoň pás po obvodu nebo část plochy, aby bylo vidět, že se tam údržba provádí. Uprostřed pak může zůstat vyšší nebo suchá tráva, ale samozřejmě tam nesmí být plevel, bodláky, kopřivy a podobně. To je jeden z mých dosavadních poznatků a chtěl bych tento přístup prosazovat i v příštím roce.

 

Mluvíme-li o údržbě v kontextu klimatické změny, rostou teploty a zimy jsou mírnější. Promítá se to nějak do vaší strategie údržby a například do nároků na finance na sůl, solanku, počet kilometrů nebo pracovní sílu?

Z toho, co vím, byla letošní zima zase poměrně náročná. Je to trochu matoucí, protože sice nemusí napadnout tolik sněhu, ale mohou se objevovat námrazy a další problémy. Letos jsme například ještě museli dokupovat ke konci sezony sůl.

Sůl je samozřejmě nejlevnější v létě, takže jsme se už předzásobili. Tohle se ale těžko předvídá. Zima nemusí být nijak extrémní, stačí několik mrazivých dnů a najednou máte problém. Lidé očekávají, že chodníky budou bezpečné a uklizené. A běda nám, kdybychom na takovou situaci nebyli připraveni.

 

Když už jsme u zimy – máte již vybraný vánoční strom pro náměstí T. G. Masaryka?

Zatím ještě ne. Pořád jej sháníme. Pokud má někdo tip, ať se nám ozve. 

Stanislav D. Břeň 

Jan Poskočil

Jan Poskočil je od 1. dubna 2026 ředitelem Technických služeb města Příbrami. Do té doby pracoval v rámci mezinárodní skupiny Moore Czech Republic a věnoval se daním a finančnímu auditu. Působil také ve finančním výboru příbramského městského zastupitelstva. Vystudoval VŠE Praha. Kandiduje v letošních komunálních volbách.