Máte rádi komiksy? Já na nich vyrostl. Od hrdinů ze Čtyřlístku, co mají tak trochu přisprostlá jména, kačera Donalda, přes Rychlé šípy jsem se dopracoval až k Želvám Ninja. Když tak vzpomínám na to, jak jsem si s darovanou dvackou běžel do trafiky pro výtisk něčeho barevného s texty v bublinách, zmocňuje se mě nostalgie.

Toho „svého“ superhrdinu má asi každý. Někdo Supermana, jiný Ironmana, další třeba Mirka Dušína, ChuckaNorrise nebo foglarovského záporáka Štětináče. Aniž bychom to kdykoliv přiznali, stává se, že do svých komiksových a filmových hrdinů často projektujeme svoji vlastní osobnost, hledáme společné rysy a ve skrytu duše toužíme být tím, kdo je naší ikonou. 

Máme kolem sebe i tak trochu reálnější superhrdiny. Obzvláště v mimořádných událostech posledních dvou let jsme si uvědomili, jak velcí frajeři jsou hasiči, policisté, lékaři, sestry, sociální pracovníci, ale třeba i učitelé nebo prodavačky. To jsou ti skuteční „superheroes“ moderní doby. 

Každý z komiksových či filmových superhrdinů má nějakou svou unikátní vlastnost, která jej definuje. Veliká síla, nadzvuková rychlost, schopnost létat, umění tkát pavučiny nebo dokonce zdvihat kladivo, které jiný neunese. I my obyčejní smrtelníci máme ale své superschopnosti. I mamka a taťka jsou hrdinové, i paní učitelka, i úřednice, i řidič v autobuse, i paní na poště, i policista na přechodu, i popelář, i sestřička u zubaře, i zedník na stavbě, i uklízečka v divadle a tisíce dalších. Každý je nějakým způsobem jedinečný a pro své okolí je tím bezpodmínečně největším superhrdinou. 

Pro všechny hrdiny, ať už jsou všední nebo nevšední, máme připraveno parádní superhrdinské léto. Každý si zaručeně přijde na své. 

Jan Konvalinka, starosta města Příbram