Jaké to je, když vám v pěti letech gestapo zatkne a později popraví tatínka? Jak prožívá malé dítě bombardování Ostravy? Jak probíhaly poslední dny 2. světové války v Milíně? A jak mohou politické procesy v 50. letech ovlivnit v rodině několik generací? To vše nabídla závěrečná prezentace projektu Příběhy našich sousedů v Příbrami.

Ve středu 15. června 2022 se v aule Waldorfské školy v Příbrami sešli žáci, pamětníci, zástupci Hornického muzea Příbram a veřejnost na závěrečné prezentaci projektu Příběhy našich sousedů, který se v Příbrami konal s podporou Hornického muzea Příbram a Středočeského kraje již počtvrté.

V letošním roce se zapojilo celkem pět týmů ze čtyř škol – ZŠ Školní, Waldorfská škola Příbram, Gymnázium Legionářů a ZŠ Milín. Od ledna tohoto roku týmy pod vedením svých učitelů (Zuzana Angelová a Lubomír Mašek z Waldorfské školy, Monika Levíčková ze ZŠ Milín, Jiří Jílek ze ZŠ Školní a Božetěch Burda z Gymnázia Legionářů) zpracovávaly životní osudy vybraných pamětníků. Žáci se mimo jiné dozvěděli více o odboji a posledních dnech války na Příbramsku, politických procesech v 50. letech nebo o bombardování Ostravy. Dva týmy si za svůj hlavní výstup zvolily audio reportáž, se kterou jim pomáhali zkušení redaktoři Českého rozhlasu v Praze. Dva týmy vytvořily krátký animovaný film a jeden tým se odvážně pustil do video reportáže.

Závěrečnou prezentaci moderovala Magdaléna Studená, hudební doprovod obstaralo smyčcové uskupení FidliMidli ve složení Hana Slepičková, Hana Kopecká a Matyáš Paul. Úvodního slova se ujal ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl a Magdaléna Sadravetzová, koordinátorka projektu v Příbrami. Půlroční žákovské snažení posuzovala odborná porota ve složení Stanislava Vlková (ZŠ Obecnice) a Václav Trantina (Památník Vojna Lešetice), která na závěr prezentace poskytla týmům slovní hodnocení jejich půlroční práce. Projekt byl letos nesoutěžní, přesto si každý tým, učitelé i porotci odnesli hezké dárky od sponzorů. Práci všech týmů v letošním ročníku Příběhů našich sousedů si můžete prohlédnout na webu projektu pribehynasichsousedu.cz. Na následujících řádcích přinášíme první ze série zpracovaných příběhů (tentokrát o Jiřím Vostarkovi), které budeme v Kahanu postupně publikovat.

Tragický konec války

Jiří Vostarek se narodil 14. února 1937 v Kojetíně, části obce Milín nedaleko Příbrami. Jeho maminka byla v domácnosti, tatínek pracoval jako cestář a po válce jako dělník na příbramských dolech. Dětství prožil v Milíně a rád na něj vzpomíná. 

Jedna z jeho nejsilnějších dětských vzpomínek se váže k datu 29. dubna 1945. V té době už proudili přes Milín směrem na Strakonice němečtí vystěhovalci a v obci bylo rušno. Byla neděle a Jiří šel s otcem do trafiky pro noviny a potravinové lístky, když na Milín začali nalétávat hloubkaři. „Stačili jsme ve střelbě doběhnout domů, maminka už nás čekala. Sbalila nějaké jídlo a utíkali jsme do Kojetínského lesa, kde jsme byli až do večera. Odpoledne začali spojenci na Milín shazovat bomby, odneslo to několik domů a zásah dostala i věž kostela svatého Václava.“ Jiří utekl s rodiči do nedaleké obce Palivo, kde strávili asi týden. Největších bojů se ale Milín dočkal až 12. května 1945, kdy se u Slivice střetli němečtí vojáci, mířící do amerického zajetí, s partyzány a vojáky Rudé armády.

Odplata za protesty

Základní školu navštěvoval Jiří Vostarek v Milíně, v Příbrami pak absolvoval čtyřletou hornickou školu. Pracoval v Mníšku pod Brdy na železných žílách jako důlní technik, později v Příbrami na Uranových dolech. Vojenskou službu absolvoval u pohraniční stráže. 

Dne 21. srpna 1968 byl Jiří Vostarek zrovna na šachtě č. 6 nedaleko Milína, kde pracoval jako naddůlní větrací technik. Ten den začala Československo obsazovat vojska Varšavské smlouvy. S kolegy práci přerušili a na protest šli v průvodu do Příbrami na ústředí Uranových dolů. Reakce ze strany KSČ na sebe nenechala dlouho čekat. Jiřího Vostarka přeřadili na šachtu č. 19, která se nacházela až u Dubence, a zařadili ho mezi běžné horníky. Tady nakonec fáral až do odchodu důchodu a nikdy za to nepřestal cítit křivdu.

Padesát let kronikářem

O historii se Jiří Vostarek zajímal už jako dítě. V listopadu 1974 se stal kronikářem obce Milín a jako první se pustil do uspořádání a přepsání pamětí původně sepsaných Antonínem Hejnicem. Další události už zaznamenával sám, a to až do začátku roku 2022. 

Připravil také řadu výstav a besed pro veřejnost i žáky milínské základní školy a publikoval několik knih a brožur o historii Milína. Jiří Vostarek žije dosud ve svém rodném domě v Kojetíně. 

Vyprávění Jiřího Vostarka zaznamenali v rámci projektu Příběhy našich sousedů žáci ze ZŠ Milín Matyáš Beer, Oliver Csaszar, Vlastimil Dudáček a Matyáš Průša pod vedením učitelky Moniky Levíčkové.

Magdaléna Sadravetzová
Post Bellum