Letos uplyne 80 let od události, která se stala v únoru roku 1945, tedy víceméně na sklonku druhé světové války. Němci tehdy v jednom dni popravili šestnáct představitelů protinacistického odboje z Příbramska.

Stalo se tak v Brandenburgu u Berlína. Pod gilotinou nalezlo smrt šestnáct statečných mužů, kteří se nebáli podstoupit smrtelné riziko v boji za svobodu a naši národní hrdost. Žádný předchozí ani další podobný akt zaměřený proti zdejším obyvatelům už tento hrozný čin nepřekonal. 

Když se člověk malinko ponoří do historie dvacátého století, uvědomí si, s jakým objemem zla se musely jednotlivé generace potýkat. Nutně si musí klást otázku, jak se s těmi obrovskými traumaty jako války, okupace, násilné převraty, politické procesy a vším, co si lze představit pod pojmem totalita, lidé vyrovnávali. A zvláště pak mladí lidé bez jakýchkoliv životních zkušeností s dušemi doposud neobroušenými a nezjizvenými kontaktem s něčím zlým. 

Možná mě někdo ze čtenářů označí za „boomera“, ostatně věkem bych na to skoro měl nárok. Nicméně hledím na současnou generaci mladých lidí na prahu dospělosti s obavami. Vnímám je jako mimořádně křehké a zranitelné, mnohdy až zbytečně přecitlivělé a rozhodně snadno ovlivnitelné. Více než kdokoliv dříve babrají se někteří mladší zástupci Generace Z v sobě samých, ve své identitě a pseudoproblémech generovaných toxickým prostředím sociálních sítí. Bývají úzkostní a necítí se dobře v běžné mezilidské interakci. Až si někdy říkám, že máme velkou kliku v tom, že žijeme v relativně klidné a bezpečné době, protože představit si tyto mladé lidi čelící skutečným existencionálním nebezpečenstvím prostě nedokážu. 

Proto je potřeba, abychom si neustále a pořád dokola připomínali hrdinství našich předků, lidí, kteří utvářeli identitu našeho národa a neváhali pro své ideály obětovat zdraví a životy. Mladí lidé by si spíše než z pseudoikon sociálních sítí měli brát příklad ze skutečných hrdinů, kterých je naše historie plná. 

Trochu těžké téma na úvodník, uznávám, ale po přečtení článku na stranách 26 a 27 jsem nemohl jinak. 

Jan Konvalinka
starosta města Příbram