V této rubrice pokračujeme publikováním seriálu soudniček a kriminálních příběhů, které se před mnoha lety odehrály v Příbrami nebo okolí. Maloměstská idyla tu panovala jen zdánlivě.

V květnu 1874 si koupil velký zánovní dům č. p. 31/III po levé straně Březnické ulice, respektive na dolejším konci Karlovy ulice za 1325 zlatých čtyřicetiletý krupař Josef Srdce, syn vojáka z Prahy, ale domovský příslušník blíže neurčených Záhořan. Když se do něj stěhoval se svou pětadvacetiletou manželkou Marií, dcerou příbramského tesaře Josefa Smrčka, spočítali zvědaví sousedé, že mají chlapce a tři děvčátka ve věku od pěti let do několika měsíců a že s nimi přijela asi čtrnáctiletá slepá dívka. Pak se dozvěděli, že je to krupařova dcera Magdalena, kterou měl za svobodna s Annou, dcerou uhlíře Jana Kuníka.

Později si Annu snad i vzal, ale dceru Magdalenu nenechal zlegalizovat, a po Annině smrti se oženil znovu. Josef Srdce si v domě zavedl krupařství a brzy se ukázalo, že je hrozný vydřiduch. Po Novém roce 1877 přibyla do rodiny další dcera Julie, a tak se Magdalenina macecha měla co otáčet.

Klepy se potvrdily

Slepá Magdalena, která nemohla pracovat, časem přestala vycházet na ulici a po městě se o ní začalo leccos šuškat. Až 29. června 1877 však přišlo na policejní strážnici udání, že Srdce schovává tuto svou dceru na půdě svého domu. Policejní strážmistr Stanislav Oppl se vydal se strážníkem Herdenem ke krupařovi, který právě odcházel na pouť na Slivici. Chtěli se vyhnout zbytečnému pozdvižení, a tak vyčkávali opodál, až bude Srdce dostatečně daleko. 

Pak vešli chodbou do domu, kde byly po obou stranách krámy s přilehlými kuchyněmi. Po schodišti vystoupali do prvního patra, kde měli Srdcovi pěkný byt o několika pokojích. Strážmistr Oppl nechal strážníka v pokoji s Marií Srdcovou a vyšel po dvaceti dřevěných schodech na půdu, pokrytou lepenicí. Dům měl sedlový krov, vyzděné štíty a dvojitou taškovou střechu. V zahrazeném koutě půdy našel sedmnáctiletou vyhublou dívku, ležící na pytli shnilé slámy v košili a v jediné, polorozpadlé sukni. Kout byl plný lidských výkalů a tělo nešťastnice bylo zcela rozežrané od špíny. Strážmistr Oppl hned odešel pro soudní komisi, ale než se s ní vrátil, Srdcové se podařilo snést Magdalenu z půdy do pokoje a převléct. Srdcová zapírala, že by dívka byla zavřená na půdě, ale usvědčily ji nalezené smradlavé a roztrhané Magdaleniny „šaty“ a ve hnoji zakopaný pytel se slámou, na kterém ubohá dívka na půdě ležela. 

Magdalenu hned odnesli do zdejší nemocnice, kde ještě téhož večera zemřela. Pak se objevil svědek. Když prý Srdce nedávno poznal, že jeho dcera už nebude dlouho naživu, nechtěl, aby její smrt vyvolala ve městě poplach. Dal ji snést do svého bytu a převléct a zavolal příbramského kaplana, že je dcera těžce nemocná, aby ji tedy přišel vyzpovídat. Dívka byla přikrytá až po obličej a kněz si jejího zuboženého stavu nevšiml. Když odešel, Srdce nechal Magdalenu zase obléct do hadrů a odnést zpátky na půdu.

Sousedé se nechtěli zaplést do rodinných záležitostí

Sousedé pak vypověděli, že než Magdalena skončila na půdě, Srdce ji nějaký čas držel pod zámkem v jakési kolně za domem vedle chléva. Magdalena se prý živila tím, co Srdce dával svým prasatům. Nechtěli se prý do jeho rodinných věcí plést, a tak mlčeli.         

Soud nařídil pitvu Magdalenina těla, která byla ukončena s výsledkem, že dívka zemřela na všeobecnou slabost. Tak byla příčina její smrti zapsána i do úmrtní matriky. Magdalena Kuníková byla pohřbena 2. července 1877 na příbramském hřbitově. 

Josef Srdce a jeho manželka Marie byli pro trýznění své dcery uvězněni a posléze vyšetřováni u Zemského trestního soudu v Praze pro přečin proti bezpečnosti života. Projednávání kauzy se na tu dobu neobyčejně vleklo. Ze spisu Okresního soudu Příbram vyplývá, že policejní strážmistr Oppl prohledával půdu Srdcova domu znovu ještě v březnu 1878 a našel tam vedle komína ukrytý hrneček s jedem na myši, na jehož koupi neměl Srdce žádný doklad. Srdce u soudu tvrdil, že si ho opatřil tajně z příbramské pekárny, ale že k němu neměl nikdo jiný přístup (tedy ani Magdalena uvězněná na půdě). Podezření, že chtěl, aby se dcera otrávila, nebylo možné prokázat. 

Obžalovací spis manželů Srdcových se mezi dokumenty Zemského trestního soudu nedochoval, a tak musíme vzít zavděk podrobnou zprávou z časopisu Horymír, který otřesnému případu věnoval mimořádnou pozornost. 

Závěrečné přelíčení se Srdcovými se mělo konat 16. února 1878, ale bylo předvoláno 25 svědků, takže skončilo až 13. května 1878. S ohledem na dobrozdání lékařské fakulty vzal státní návladní žalobu pro přečin zpět, soud přesto uznal obžalované vinnými z přestupku proti bezpečnosti života a odsoudil Josefa Srdce na tři měsíce tuhého vězení a jeho manželku Marii Srdcovou na dva měsíce tuhého vězení.

Trochu nadržovat

U Okresního soudu v Příbrami však byl ještě 20. května 1878 vyslýchán pekař Václav Mrvík rodem z Lešetic pro podezření, že 12. dubna 1878 napsal c. k. okresnímu soudci anonymní dopis, ve kterém tvrdil, že zdejší soudní adjunkt Václav Petříčka dostal od Josefa Srdce bankovku v hodnotě 50 zlatých, aby mu při vyšetřování „trochu nadlehčoval“. Adjunkt řekl, že ho Václav Mrvík z braní úplatku křivě obvinil i ústně před napsáním anonymu, a proto pekaře obžaloval pro přestupek proti bezpečnosti cti. Mrvík všechno popřel, ale na základě výslechu svědků a výsledků expertízy anonymního dopisu byl pro křivé obvinění odsouzen ke třem měsícům vězení a k náhradě útrat soudního řízení. Po odvolání mu byl trest v červenci zmírněn na dva měsíce a doplněn každý týden o jeden půst v délce 24 hodin. Josef Mrvík tedy strávil ve vězení stejnou dobu jako Marie Srdcová za utýrání nevlastní dcery. 

Josef Srdce se vrátil z vězení o měsíc později a s manželkou Marií zplodil ještě čtyři děti, z nichž nejmladší Emilie zemřela tři dny po narození a její matka ji přežila jen o rok, zemřela v srpnu 1887 ve 38 letech. 

Josef Srdce si pak vzal za manželku Josefu Boubovou z Maršovic, která byla o 31 let mladší než on. Začátkem července 1901 se stal příbramským domovským příslušníkem. Všechny jeho děti, které se dožily dospělosti, postupně odešly z domu a mimo Příbram. Ke konci života byl Srdce upoután na lůžko a sepsal poslední vůli, ve které odkázal svůj dům manželce. Svým pěti dětem v ní stanovil nestejné, a tudíž nespravedlivé podíly, proto musel být jeho majetek po jeho smrti 8. 3. 1902 zinventarizován. Nejmladší syn nebyl dosud ani zletilý. Podle narovnání zůstal dům vdově Josefě, která musela uhradit všechny dluhy a měla manželovým dětem vyplatit spravedlivé, soudně vyměřené podíly. 

Josefa Srdcová se za necelých sedm měsíců po Srdcově smrti provdala za svého vrstevníka Františka Kubíka, obchodníka z Tisové, a hned mu dala připsat polovinu svého domu, ve kterém žili mnoho let a měli v něm obchod smíšeným zbožím. Část domu pronajali manželům Jandovým, kteří si v něm zavedli obchod s obrazy. Další malý byt obývala příbramská porodní bába Marie Černá se svou dcerkou.   

Za druhé světové války dům v ceně 160 000 Kč změnil majitele a byl zbourán při takzvané asanaci města v druhé polovině 20. století. 

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram