Začátkem února 1892 předal sedmašedesátiletý příbramský židovský obchodník Samuel Beständig vedoucímu zdejší pošty Františkovi Neubauerovi výhrůžný dopis odeslaný 16. ledna 1892 z Plzně, který mu byl doručen o den později. Poštmistr ho odnesl na četnickou stanici, která ho 9. února 1892 postoupila okresnímu soudu.

Židé se začali usazovat v Příbrami až po polovině 19. století. Samuel Beständig (*24. června 1824 v Dubenci) byl ženatý s Terezií (*1822 v Praze) a získal tu prozatímní povolení k pobytu od března 1852 do ledna 1855. Teprve v květnu 1857 mu místodržitelství povolilo obchod se smíšeným zbožím (střižním a kožešnickým, kuřáckým a zámečnickým zbožím a s dámskými oděvy), s obilím a dobytkem.

Berou nám obživu

Starousedlíci si stěžovali, že přicházející Židé berou dosavadním živnostníkům obživu. Zdejší řemeslníci, stále ještě svázaní zastaralými cechovními řády, jim ve skutečnosti nebyli schopni konkurovat ani kvalitou, ani množstvím svých výrobků. Obchodníci tvrdili, že díky státnímu monopolu mají Židé obchodování snazší. Příbramská městská rada písemně požádala 6. února 1858 ministerstvo vnitra o „odstranění Židů z Příbrami“, jelikož se prý poměry k obživě zdejšího obyvatelstva ocitly v politováníhodném stavu, neboť Izraelité v krátké době přebrali všechny obchody. Její žádosti ministerstvo nevyhovělo. Měšťané také žalovali, že Židé od horníků nakupují střelný prach a další věci, a tak dělají škodu hornímu eráru. 

Židé přicházející z okolních vesnic a malých měst do Příbrami se tu na rozdíl od Židů usazujících se v Praze snažili zapojit do bilingvní českoněmecké společnosti a sociálně podpůrných spolků a akcí, někteří se přidali k českožidovskému národnímu hnutí. Přesto byli častým terčem nenávisti. Právě Samuel Beständig výrazně přispěl ke konsolidaci zdejší náboženské obce a k dobrému spolužití s nežidovským obyvatelstvem. Byl předsedou Podpůrného a pohřebního spolku izraelitské obce Příbram, Kamenná a Dobříš. Tento spolek pomáhal jak členům své konfese, tak lidem ostatních vyznání, například daroval školním dětem chudých rodičů nové oblečení. 

Roku 1858 vznikla příbramská náboženská obec, jejímž představeným se stal právě Samuel Beständig. Uspořádala mezi svými členy sbírku a za vybrané prostředky včetně značné sumy z vlastních Beständigových peněz vybudovala v roce 1875 synagogu. 

Beständigovo morální, občanské a politické chování bylo podle dochovaného spisu Okresního úřadu v Příbrami výborné. Byl loajální k vládě a v tomto duchu uplatňoval svůj vliv na své souvěrce. Proto mu na základě výnosu ministra vnitra vláda vyslovila 4. ledna 1876 písemné uznání za jeho obecně prospěšnou činnost. 

V lednu a únoru 1882 se ve městě objevily plakáty útočící proti úředníkům báňského ředitelství, Židům a Němcům v Příbrami a na Březových Horách. Došlo k incidentu mezi českými a německými dělníky, množily se stížnosti hornictva na neutěšené poměry v dolech. V časopise Horymír byla propagována antisemitská brožura Moje odpovědi rabínům, aneb Pět psaní o talmudu a židovské rituelní vraždě A. Rohlinga z roku 1877, která byla plná nesmyslů, ale v okolí velmi rozšířena.

Vytlučená okna

O prvním židovském velikonočním svátku 1883 byla vytlučena okna synagogy a opakovalo se to i v květnu. Další protižidovské demonstrace a výtržnosti vypukly v polovině února 1889 na Březových Horách, v Podlesí a okolí. Byly nalezeny štvavé plakáty proti židovským občanům, v nichž se psalo, že se mají řezat a že zabili korunního prince Rudolfa (ve skutečnosti si vzal život sám). 

Obchodník Moritz Edelstein z Březových Hor dostal dopis, v němž mu anonym vyhrožoval smrtí. Obchodník David Pereles v Příbrami obdržel asi v dubnu 1890 dopis, v němž se mu vyhrožovalo revolucí. Hejtmanství tedy upozornilo magistrát, že by mladí lidé, nezaměstnaní nebo „bez práce se nalézající lůza“ mohli proti Židům ostře vystoupit.

Žaloby pro nesplacený dluh

Problémem příbramského okresu byla skutečnost, že Židé byli velmi často věřiteli dělníků a horníků, pracujících celé dny za mizivé mzdy stěží pokrývající jejich nejnutnější potřeby. Tížívá situace mnoha dělnických rodin, často ovšem zhoršovaná nerozumnými výdaji například za alkohol, vedla k nepokojům. Každý rok došlo k okresnímu soudu asi 2400 záležitostí a většinou to byly žaloby Izraelitů na dělníky v dolech pro nesplacený dluh. Tyto dlužníky pak političtí nacionalističtí agitátoři štvali proti Židům. 

Samuel Beständig měl podezření, že pisatelem nebo objednavatelem dopisu mohl být zedník Josef Kubín bydlící v Plzeňské ulici, kterého před Novým rokem 1892 upomínal právě o zaplacení dluhu 9 zl. 46 kr. Dne 11. února 1892 okresní soud oznámil tuto věc státnímu návladnictví v Praze, které 2. března 1892 nařídilo okresnímu soudu věc co nejrychleji vyšetřit a ukončit. 

Dne 21. února 1892 byl Samuel Beständig vyslechnut. V dopisu psaném česky, ale kurentem (!) s množstvím pravopisných chyb ho pisatel oslovoval například „pse z prdele, potvoro židovská“ a dalšími velmi sprostými slovy mu vyhrožoval ublížením na těle, že už se na něj několik lidí chystá, že chcípne, a aby si připravil škopek na střeva. Hrozil mu také červeným kohoutem (vypálením). Po obdržení dopisu se Beständig nějaký čas bál po setmění sám vyjít z domu. Proto mu trvalo, než výhrůžný dopis předal úřadům.

Rozpárám vás

Beständig vypověděl, že si ho Kubín při upozornění na nezaplacený dluh na ulici změřil pohledem shora až dolů a řekl: „Jestli ještě jednou budete mi říkati o ty peníze, tedy vás rozpárám a vysoukám z vás střeva.“ Když tedy Beständig v dopisu viděl slova o škopku na střeva, napadlo ho, že mu ten list poslal Kubín, surový chlap a rváč. Beständig nevěděl o nikom jiném, kdo by k němu choval takové nepřátelství. Rukopis Kubína však neznal a nevěděl, zdali má někde u Plzně nějaké příbuzné. 

Dne 6. března 1892 byl vyslechnut čtyřicetiletý Josef Kubín narozený ve Višňové, otec pěti dětí ve věku 5–16 let, již trestaný pro přestupek podle § 411 o úmyslném tělesném poškození (např. při rvačkách). Uměl číst a psát, do 20 let žil u rodičů. Tvrdil, že výhrůžný dopis Beständigovi nenapsal, ani ho nedal napsat. Popřel, že by Beständigovi někdy před Novým rokem vyhrožoval. 

Soudní úředník ho nechal do vyšetřovacího protokolu vlastnoručně napsat část onoho listu, text mu diktoval. Kubín ho napsal napřed latinkou, písmo nesouhlasilo. Pak ho úředník vyzval, aby psal takzvaným švabachem, písmo opět nesouhlasilo. Na dotaz, zda má v Plzni nebo u Plzně příbuzné, uvedl, že jeho manželka Anna pochází z Plískova u Zbiroha, ale v Plzni žádné příbuzné nemají. Vyšetřovací spisy byly téhož dne zaslány státnímu návladnictví v Praze, které na jejich základě 7. března 1892 striktně oznámilo okresnímu soudu, že vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo odhalit viníka, neshledává důvod k dalšímu Kubínovu stíhání. Případ byl odložen, útoky na Židy však nepřestaly. Samuel Beständig mizí z příbramských evidencí obyvatel už před rokem 1900. S největší pravděpodobností se raději odstěhoval do Prahy. Tam jakýsi Samuel Beständig zemřel 14. října 1904 v 81. roce svého života, věnovaného dobročinnosti, jak je uvedeno na jeho úmrtním oznámení. 

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram