Jedna ze soch ve vlastnictví města musela nedávno opustit své místo. Jedná se o umělecké dílo, které je vedeno pod názvem Žena s krystalem a trojúhelníkem a jež muselo na čas ustoupit rekonstrukci pavilonu školní jídelny bývalé 8. ZŠ, kde vzniká domov seniorů. Další umělecké dílo, plastika Dobová hornická svatba, bylo věnováno Hornickému muzeu Příbram.

Před přesunem sochy z prostranství v Žežické ulici město oslovilo historiky a umělce, kteří nejen sdělili správný název sochy – Alegorická postava ženy –, ale současně navrhli postup při novém umístění tohoto díla. Ředitel Galerie Františka Drtikola Jan Freiberg upozornil, že by bylo vhodné připravit sochu k restaurátorskému zásahu a poté ji umístit na původní místo nebo v blízkosti. Zároveň nechal na toto dílo významného českého sochaře Vladimíra Janouška, člena umělecké skupiny UB 12, vypracovat posudek od historičky umění Radoslavy Schmelzové. Ta na místě konstatovala, že pískovec, z něhož byla socha vytesána, je na mnoha místech poškozený a figura postupně degraduje. Potřebovala by restaurátorský zásah, ale hlavně velmi jemné zacházení.

Přemístění jako krajní řešení

Historička umění doporučila připravit kvalitní architektonické prostředí pro opětovné osazení, aby socha mohla komunikovat s okolním revitalizovaným prostředím. Obecně totiž sochy vznikají pro konkrétní místo – jejich velikost, materiál i dobový úmysl přinášejí místům kulturní paměť. Relokace soch představuje krajní řešení. Radoslava Schmelzová také detailně popsala průběh transferu uměleckého díla do depozita i k restaurátorovi. 

Josef Velfl, ředitel Hornického muzea Příbram, sdělil, že socha byla umístěna před budovou bývalé 8. ZŠ cíleně v souvislosti s vybudováním tohoto původně vzdělávacího zařízení, slavnostně zprovozněného v roce 1963. Plastika kombinuje figurální a geometrické tvary a znázorňuje studentku se školními rýsovacími pomůckami. I když nedaleké budovy již několik let jako škola neslouží, architekturou nikterak nezapřou svůj někdejší původ a s touto plastikou tvoří promyšlený harmonický celek. Ani v budoucnu se tento areál svého školního původu nezbaví, byť zde bude fungovat a vlastně již funguje něco zcela jiného. Kdyby se tato socha musela z nějakého důvodu umístit jinam z okruhu školních budov, stalo by se dílo jen tuctovou sochařskou kulisou. Na základě těchto vyjádření navrhl městský architekt Jaroslav Malý pro sochu novou lokalitu, stále však v těsné blízkosti v současnosti rekonstruovaného areálu. Mezitím byla figura odborně sesazena a transportována specializovanou firmou k restaurátorskému zásahu.

Hornické k hornickému

S rekonstrukcí areálu někdejší základní školy v Žežické ulici souvisí také příběh plastiky nazvané Dobová hornická svatba. Ta byla mezi lety 1980–2006 instalována v obřadní síni Zámečku-Ernestina. Jde o dílo akademického sochaře a malíře Ivana Lošáka (1913–1990). 

V posledních letech se plastika nacházela v jídelně bývalé 8. ZŠ v ulici Žežická. Vzhledem k již zmíněné rekonstrukci objektu na domov seniorů byla v březnu letošního roku provizorně umístěna do budovy někdejšího Báňského ředitelství na nám. T. G. Masaryka. Zároveň se hledaly vhodné prostory pro trvalou výstavu či úschovu. Opětovná instalace do obřadní síně by sice tematicky odpovídala, nicméně toto řešení není možné vzhledem k současné architektonické podobě síně. Také další uvažovaná místa byla – vzhledem k velkým rozměrům plastiky či nutnosti umístění do interiéru – vyhodnocena jako nevhodná. Po posouzení všech variant řešení a předchozím projednání schválili radní uzavření darovací smlouvy, kdy se novým nabyvatelem stává Hornické muzeum Příbram. Po dlouhém „uvěznění“ v nevyužívané budově a po nutném restaurování se tak dílu Ivana Lošáka dostane důstojného umístění a budou si ho moci prohlédnout příbramští občané. 

Zorka Brožíková, místostarostka města

Karel IV., Horník, Kováři...

Ivan Lošák po absolutoriu nastoupil do ateliéru profesora Karla Pokorného a spolu s ním se podílel na tvorbě mnoha děl, mezi nimi např. na tvorbě sochy Karla IV. v prostorách pražského Karolina. Do Příbrami přichází v roce 1960 a zaměřuje se na tematiku hornictví apod. Z jeho dílny pocházejí monumentální postavy „Horník“ u gymnázia, „Hutník“ u Kovohutí, dále „Kováři“ na Březových Horách a plastika Dobová hornická svatba. Realisticky zobrazuje tradiční hornickou svatbu na sklonku 19. století, včetně detailně zpracovaných slavnostních hornických uniforem, a je tak cenným dokladem života Příbrami v době největšího rozmachu stříbrorudního hornictví. Podkladem pro sochařské ztvárnění byly patrně kresby Karla Hojdena.  

Josef Velfl, Hornické muzeum Příbram