První, co mě v souvislosti s letošním rokem napadá, je parafráze zlidovělé průpovídky z úst herce Rudolfa Hrušínského v Menzelově filmu Rozmarné léto: „Tento způsob letošního roku zdá se mi poněkud nešťastným.“ Pominu-li dopad pandemie na ekonomiku města, pak mne mrzí, že nebylo možné uskutečnit všechny pečlivě připravené kulturní, zábavní a sportovní akce. Energii jim věnovalo město a jím zřizované organizace: divadlo, galerie, sportovní zařízení, kulturbí centrum, knihovna, školy, ale také sportovní kluby a neziskové organizace včetně Ústavu Dvořákovo Příbramsko, který nemohl uskutečnit 52. ročník HFAD.  

Přestože jsme ve vedení města řešili v době nouzových stavů mnoho záležitostí spojených s pandemií, pokračovali jsme ve všech běžných činnostech. Občas se stalo, že z důvodu onemocnění nebo karantény vznikla v harmonogramu práce přestávka, ale jak to bylo možné, ve věci se pokračovalo. Byla jsem mile překvapena přístupem většiny zaměstnanců úřadu, kteří i přes překážky fungovali tak, aby se práce nezastavovaly. Část lidí pracovala z domova a všichni jsme byli nuceni v podstatě ze dne na den projednávat vše na dálku. Paradoxně, přestože se pracovalo distančně, vedlo to mnohde k větší soudržnosti na pracovištích. 

První vlna pandemie covid-19 vyvolávala u mnohých obavy a stres. Zaznamenali jsme mnoho znepokojených volajících na městský úřad, a především na Zelenou linku. Z jednání s různými stranami vnímám, že druhou vlnu doprovází rozčarování z neuchopitelnosti předkládaných informací a z ovlivňování prostřednictvím „fake news“, a také pocit, že vydávaná opatření omezují osobní svobodu. 

Z hlediska podnikání bylo nejvíce napadeno asi pohostinství, které se však po uvolnění opatření pravděpodobně rozběhne v běžném režimu. I když nelze vyjmenovat všechny postižené oblasti, je zřejmé, že velké ztráty pocítili podnikatelé v terciální sféře a malé a střední firmy, na které dopadá druhotná platební neschopnost. Dlouhodobé následky se jistě projeví v obrovském propadu cestovního ruchu a turismu, ušetřen nezůstane ani trh práce. Protože se na nás občané obracejí, vím, že přijatá opatření se dotýkají jejich každodenního života a mají vliv na jejich životní úroveň. Věřím, že tam, kde došlo k narušení mezilidských vztahů, to nebude mít trvalý charakter, stejně jako věřím, že se životní úroveň brzy vrátí na úroveň před pandemií. 

Velmi mile jsem byla překvapena jarní vlnou solidarity. Mnoho dobrovolníků, kteří nezištně pomáhali díky charitativním organizacím, nebo sami za sebe. Nakupovali, venčili psy a vyzvedávali léky pro starší občany, vyučovali děti, komunikovali s lidmi, uklidňovali, radili, šili roušky. Lidé hledali, jak a čím by mohli prospět podle svých možností. 

Jaké poznání si lze odnést z končícího roku 2020? Podrobněji jsme nahlédli do každodenního života občanů. Poznali jsme také charaktery lidí, se kterými spolupracujeme. Dále vnímáme, že tu dlouhodobě zůstane větší kontakt s informačními technologiemi. 

Změna bude trvalá. Někteří lidé budou chtít fungovat jako před pandemií, ale prostředí a jiní lidé jim návrat zpět neumožní. Říká se „štěstí přeje připraveným“, tentokrát to bude platit dvojnásob. Firmy v různých oborech budou hledat do svých týmů další odborníky, a tak je pro mnohé čas na změnu kariéry. Zkrátka hodně věcí poběží jinak a já věřím, že jinak v tomto smyslu bude znamenat lépe. Nečekejme však na zázraky, věřme sami v sebe, naučme se žít s covidem za zády a cíleně se připravujme, ať máme co odpovědět, až se nás budoucnost zeptá, co jsme dělali v covidovém podzimu 2020.

A ještě něco: nechte se bez lítosti vtáhnout do vzpomínek na krásná minulá předvánoční období, navoďte si ve svých domovech podobnou atmosféru a společně si popřejme krásné vánoční svátky.

Zorka Brožíková, místostarostka města