Hlavním tématem minulého Kahanu bylo třídění odpadů ve městě. Zákon o odpadech již několik let stanovuje citelné finanční sankce, pokud obec ukládá na skládku nadlimitní množství směsného komunálního odpadu (po přepočtu hmotnosti odpadu na počet obyvatel s trvalým pobytem).

Tyto sankce bohužel vzhledem k nízké míře třídění dopadají i na město Příbram – tedy na všechny občany coby daňové poplatníky. Statistiky třídění v Příbrami jsou méně příznivé, než je průměr v kraji, v republice i ve srovnatelně velkých městech. Je proto chvályhodné, že ve Zdaboři a v dalších okrajových částech Příbrami radnice zavádí a v roce 2026 bude zavádět systém door-to-door. Díky němu mohou mít občané nádoby na hlavní druhy tříděného odpadu přímo u domu. 

Ovšem největší produkce domácích odpadů v úhrnu logicky vzniká v zahuštěné zástavbě. Tedy na sídlišti a částečně v Příbrami I a III. Prioritou v podpoře třídění a rozšíření počtu nádob na separovaný odpad by tak měly být právě tyto oblasti.

Kapka v moři

Je v pořádku, že brzy budou moci výrazněji třídit občané třeba v Bytízu či Jerusalemě – úskalí z pohledu města jako celku spočívá v tom, že ve srovnání s počtem obyvatel a objemem odpadu např. na sídlišti je to kapka v moři. Nejen vzhledem k odpadovým limitům, ale i kvůli životnímu prostředí bych považoval za vhodné (pokud nelze zavést změny všude najednou) přednostně zlepšovat možnosti třídění zejména v těch částech města, kde žije nejvíce lidí. 

Radnice může argumentovat tím, že na nádoby k rodinným domům získala dotaci, a proto postupuje v tomto pořadí. Je ovšem vždy nejlepší zvolit právě to řešení, které je zrovna dotováno? V oblasti ekologie nelze podle mě hledět jen na to, která cesta k řešení je v danou chvíli nejlevnější. 

Jinou kapitolou je „nabídka“ jednotlivých typů kontejnerů v sídlištní zástavbě. Z hlediska hmotnosti (která je klíčová při výše zmíněných sankcích) hraje nezanedbatelnou roli bioodpad. Ten často končí v běžné popelnici. Z pohledu jedné domácnosti na sídlišti je tato „produkce“ (jde kromě jiného třeba o slupky od ovoce a zeleniny nebo určité zbytky jídla, s vyloučením masa apod.) nepatrná. Ale vynásobme to tisícovkou obyvatel v bloku panelových domů, a dostáváme se na jiná čísla. 

Například v prostoru zhruba ohraničeném ulicemi Brodská, Školní a Čechovská je jedenáct sběrných hnízd – ovšem nádoby na bioodpad jsou jen v šesti z nich. Domnívám se, že i pouhé dorovnání počtu kontejnerů na bioodpad (ať již s celoročním, nebo jen sezonním svozem) v rámci stávajících hnízd by představovalo posun kupředu. Možnost třídit má každý obyvatel Příbrami již dnes, jak zaznělo v předchozím Kahanu. Ale přece jen se třídí o něco snáz, když je kontejner 50 m od vchodu, nikoli 300 m od vchodu. 

„Nepřítelem“ třídění někdy je nepozornost, kvůli které může dojít ke kontaminaci jednoho druhu odpadu jiným materiálem. Jedná se kupříkladu o sáčky v bioodpadu nebo zdroje mastnoty v kontejneru na papír. V důsledku toho je pak celý kontejner klasifikován (a penalizován) jako směsný odpad. Zde by politici mohli být důslednější a konkrétnější při propagaci odpovědného přístupu.

Více třídím, méně platím

S odpovědností souvisí i poslední poznámka: V oblastech se systémem door-to-door občané prokazatelně více třídí. Tím kromě životního prostředí pomáhají také městskému rozpočtu: Snižují výdaje města na likvidaci směsného odpadu a na již zmíněné pokuty za nadlimitní skládkování. Přitom ale tito občané mají platit stále stejné poplatky za komunální odpad – ačkoli se frekvence jeho svozu v dotčených oblastech omezuje na polovinu. 

Pokud by radnice nastavila vhodný motivační systém (třeba v té podobě, že určité budoucí zvýšení poplatků za komunální odpad by se nedotklo oblastí se systémem door-to-door), mohla by tím mj. posílit aktivní zájem obyvatel ze sídliště o to, aby i tam byla co nejdříve k dispozici co nejširší síť kontejnerů na hlavní druhy tříděného odpadu. 

Finanční odlišení podle jednotlivých částí města lze zavést kdykoli. V praxi je důkazem flexibility pravidel např. již zmíněný Bytíz, kde jsou občané od poplatku osvobozeni. Ano, tato konkrétní úleva souvisí s tamní skládkou – podstatné je zde to, že určení výše poplatku či slevy v libovolné části města je v pravomoci zastupitelstva. 

Tomáš Mosler, občan města