V rámci úprav projektu rekonstrukce aquaparku byla řešena také možnost využití slané vody. Podle odborníků na bazénové technologie je využívání slané vody v krytých bazénech přeceňované, a navíc dochází k rychlejšímu opotřebení všech konstrukcí. Bazénu se slanou vodou bychom se mohli dočkat v některé z dalších etap rekonstrukce.

Slaná voda ve veřejném bazénu bylo téma, které se rozebíralo při plánování rekonstrukce aquaparku. Po diskuzích s odborníky nebyly do projektové dokumentace zapracovány vhodné stavební prvky k využití slané vody. Nyní při úpravě původní projektové dokumentace se část veřejnosti opět zabývá otázkou, zda není možné technologii využít. Místostarostka Zorka Brožíková uvedla: „Podle odborníků, kteří se zabývají výstavou bazénu a dodávkami bazénových technologií, je hned několik důvodů, proč slanou vodu, která není vodou mořskou, nevyužívat v krytých bazénech.“

Drahý „slaný“ bazén

Jak se po jednáních s několika odborníky na bazénové technologie ukázalo, vybudování vnitřního pětadvacetimetrového bazénu se slanou vodou není nemožné, ale má to významné, především ekonomické a provozní dopady – zvýšené náklady na vybudování odolného bazénu z pohledu stavební části, náklady na vybudování technologií, náklady na vybudování mycích zón, rychlejší degradace stavební a technologické části bazénu apod. „Slané bazény se většinou budují menší a ve venkovních prostorech, jako je tomu například ve Frymburku. S vybudováním malého bazénu se slanou vodou mimo budovu vedle věže na tobogany se počítá v další etapě rekonstrukce, tedy pokud tomuto kroku bude následující zastupitelstvo nakloněno,“ doplnila Zorka Brožíková.

Podle příbramského starosty je zásadním a hlavním úkolem rekonstrukci již začít a v přijatelném čase dokončit: „Neustálým vymýšlením všelijakých více či méně smysluplných změn oproti nastavenému směru rekonstrukce se nikam neposuneme.“ 

Následující vyjádření Jaromíra Kafky, jednatele společnosti Lacus Technology, blíže rozebírá jednotlivé argumenty: Je velice nutné rozdělovat výraz slaná a mořská voda. Slaná voda v bazénové technologii je do 0,5% koncentrace, tedy několikanásobně menší než v moři. To jen na úvod, aby nevznikal dojem, že slaná voda je rovna mořské.

Hlavní je však fakt, že sůl ve vodě je zejména proto, že desinfekce se děje tak, že slaná voda v bazénu probíhá přes elektrolytickou jednotku a ze soli a vody je vyvíjen chlornan sodný a zbytkový produkt je vodík. Finální desinfikant je tedy shodný, tedy chlor, a celá problematika je zejména v udržení správného dávkování. Z tohoto důvodu bych doporučoval zejména kvalitní automatickou a dávkovací technologii a následnou úpravu vody, která spočívá například ve středotlakém UV zařízení, které dále odbourává vázaný chlor, který je hlavním problémem.

Bronzové prvky mají přednost

Další poznámka se týká velmi výrazně zvýšeným požadavkům na stavební a zejména kovové prvky v bazénu, které musí být vůči soli odolné, což je při trvalém zatížení velmi problematické. Jiná čerpadla, žebříky, světla, trysky atd. Jedná se zejména o bronzové prvky, které trvale odolávají působení soli.

Vzhledem k faktu, že sůl je vstupním produktem pro výrobu desinfikantu, je zcela logicky spotřebovávána průběžně a průběžně musí být doplňovaná a při velikosti 25m bazénu bude spotřeba velmi značná, ve stovkách kilogramů měsíčně.

Neposledním faktem je potom nutnost obměny vody podle platných hygienických norem, tedy výměna vody na návštěvníka. V návaznosti na tento požadavek je bezpodmínečné průběžně vodu měnit a nově dodávanou podle potřebné koncentrace doplňovat solí. Avšak zásadní problém je v tom, že odpadní voda je v ten moment slaná, a to v koncentraci, která je problematická zejména pro ČOV, a je určitě nutné s tím počítat.

Eva Švehlová, Městský úřad Příbram