Na snímku jsou členové čs. paradesantních skupin shozených 30. dubna 1942 v 1.31 u Hořejšího Padrťského rybníku na Rožmitálsku, na snímku před odletem z Velké Británie. Desant Intransitive, stojící zprava: Bohuslav Grabovský, Vojtěch Lukaštík a Václav Kindl. Zcela vlevo instruktor Jaroslav Šustr. Skupina Tin, klečící zprava: Ludvík Cupal a Jaroslav Švarc.

V letošním roce si připomínáme 80. výročí heydrichiády, která bývá považována za nejtěžší období nacistické okupace v době druhé světové války.

Heydrichiáda se vyznačovala terorem, jenž rozpoutal po příchodu do protektorátu Čechy a Morava 27. září 1941 zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Hrůzovláda vyvrcholila poté, co byl na Heydricha 27. května 1942 proveden československými parašutisty vyslanými z Velké Británie atentát. V době I. a II. stanného práva bylo popraveno okolo 2000 našich spoluobčanů, 3000 umučeno v koncentračních táborech a dalších 6000 jinak perzekvováno. Ony události měly dramatický průběh také na Příbramsku a vyžádaly si více než 50 lidských životů. Je známý osud rodiny Stočesů, ředitele gymnázia Josefa Lukeše, předsedy správní komise města Jana Holického, Zdeňka Černého, Jaroslava Michálka, Ondřeje Štvána, Karla Pflegera, Miloše Otruby a dalších obětí heydrichiády.   

Za pomoc poskytnutou čet. Bohuslavu Grabovskému, členu československé parašutistické skupiny Intransitive (vysazené v době heydrichiády 30. dubna 1942 v 1.31 v Brdech u Padrťských rybníků), zaplatila životem rodina Viktorova z Věšína a jejich příbuzní. Spolu se skupinou Intransitive zde byla také vysazena paradesantní skupina Tin, jejíž člen rt. Jaroslav Švarc padl hrdinskou smrtí spolu s dalšími parašutisty, kteří se přímo podíleli na atentátu na Heydricha, a to po boji s hitlerovskou přesilou 18. června 1942 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici. Parašutista Grabovský se nejprve skrýval do 2. května 1942 u Viktorů, odkud se přemístil na jednu ze záchytných adres, do Bernartic na Písecku. Ještě předtím mu rodina Viktorova ve Věšíně zajistila nejen přístřeší, ale také mu pomohla schovat část vojenského materiálu, shozeného v kontejnerech. 

Po proniknutí klatovského gestapa do sítě podporovatelů parašutistů byli 25. června 1942 manželé Josef a Božena Viktorovi zatčeni i se svými dětmi Marií a Jiřím a spolu s nimi i Viktorova neteř Marie Hübelbauerová (ve čtvrtém měsíci těhotenství) s manželem Karlem. Hübelbauerovi tehdy přijeli k Viktorům na návštěvu z Prahy a s ukrýváním parašutisty neměli nic společného. Prvního července 1942 v 19.30 byli všichni popraveni v lubské střelnici ve Spáleném lese u Klatov. Dceři manželů Viktorových Marii bylo 19 a synovi Jiřímu 16 let. Stal se nejmladší obětí z příbramského regionu popravenou v době heydrichiády. Přímo na popravišti se podařilo Marii Viktorové vysmeknout ze sevření členů popravčího komanda a v zoufalství se pokusila o útěk, avšak marně… 

Josef Velfl, Hornické muzeum Příbram