V těchto dnech si připomínáme nejkrutější období 2. světové války, kterým byla heydrichiáda odehrávající se před 80 lety. Svou krvavou stopu zanechala také na Příbramsku.

Slovo heydrichiáda vzbuzuje ještě dnes hrůzu z teroru, který rozpoutal po příchodu do Protektorátu Čechy a Morava dne 27. 9. 1941 na funkci zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich vyhlášením I. stanného práva s platností od 28. 9. 1941 do 20. 1. 1942. Během trvání tohoto výjimečného stavu bylo podle německých záznamů popraveno na 500 Čechů a jinak postiženo dalších 4000–6000 osob. Represálie hitlerovců se však odehrávaly i po skončení I. stanného práva, což se projevilo také na Příbramsku, a vyvrcholily poté, co byl na Heydricha proveden dne 27. 5. 1942 československými parašutisty vyslanými z Velké Británie atentát. To vyvolalo další bezmezné násilí okupantů v čase II. stanného práva 28. 5.–3. 7. 1942 a mělo pokračování i v následujícím období. V užším slova smyslu se slovem heydrichiáda označuje pouze perioda II. stanného práva, kterému padlo za oběť okolo 1600 lidí a dalších více než 3000 osob hitlerovci povraždili v koncentračních táborech. Tuto krvavou stopu zanechala heydrichiáda rovněž na Příbramsku.

První a poslední

Z vojenskopolitického hlediska je atentát považován za největší čin domácího odboje v době okupace. Tak významného nacistu se v průběhu 2. světové války nepodařilo zlikvidovat v Evropě již nikomu! Odstranění „kata českého národa“ a jednoho z architektů holocaustu naplánovala československá exilová vláda v Londýně společně s britskými spojenci a akci uskutečnili vojáci naší zahraniční armády z Velké Británie za pomoci příslušníků domácího hnutí odporu. Důsledkem atentátu bylo také definitivní přijetí československé exilové reprezentace do protihitlerovské koalice a uznání neplatnosti mnichovské dohody. V reakci na atentát nastolili němečtí okupanti za vzpomínaného II. stanného práva další nebývalou krutovládu. Ke zděšení celého civilizovaného světa dokonce vymazali z povrchu zemského na základě zcela smyšlených obvinění obec Lidice. Následovalo vypálení osady Ležáky. Obyvatelé obou vesnic byli zavražděni nebo odvlečeni do koncentračních táborů, kde na ně rovněž čekala, až na výjimky, smrt. Vzpomínané represe postihly tisíce dalších Čechů, včetně lidí z Příbramska. 

Pro heydrichiádu je typické úsilí nacistických okupantů v co nejširší míře omezit činnost protektorátní vlády a uskutečnit zrůdné plány germanizace našeho území. V praxi šlo o to, zlikvidovat domácí odboj, zbavit se nositelů a propagátorů české vzdělanosti a kultury, tj. inteligence, a násilím přinutit všechny sociální skupiny české společnosti k podpoře nastoleného režimu. K poněmčení českých zemí chtěli využít kombinaci několika řešení. Jednak provést asimilaci tzv. rasově schopného obyvatelstva, přesídlit či jinak odstranit „rasově nevyhovující“ a kolonizovat uvolněný prostor Němci.

Záměr s vysídlením realizovali mimo jiné i na území příbramského regionu v části Sedlčanska, a to v letech 1942–1944, kdy zde vznikl výcvikový prostor SS, tzv. SS-Truppenübungsplatz Beneschau (později pojmenovaný SS-Truppenübungsplatz Böhmen) o celkové rozloze asi 440 km², z něhož se muselo vystěhovat okolo 18 000 českých obyvatel. Stal se největším výcvikovým prostorem, jaký se kdy v českých zemích nacházel. A dále území na Rožmitálsku a Jinecku v souvislosti s rozšířením již existujícího vojenského výcvikového prostoru v Brdech s názvem Truppenübungsplatz Kammwald, určeného především pro Wehrmacht. V praxi to znamenalo do konce roku 1941 vysídlení 13 vsí v Brdech se zhruba tisícovkou obyvatel. Celkově mělo být vystěhováno přibližně 24 vesnic.

Transporty z Příbrami

Důležité místo v nacistických plánech, na kterých se nemalou měrou podílel právě Reinhard Heydrich, zaujímala konečná fyzická likvidace „rasově nečistých“ a „špatně smýšlejících“, namířená zejména proti židovským spoluobčanům a odpůrcům říše z řad českého obyvatelstva. Z Příbrami byli Židé odvlečeni hromadnými transporty „Bd“ koncem srpna (většinou 30. 8.–31. 8. 1942) a v září 1942 a z Březových Hor převážně transportem „Bz“ v listopadu (26. 11. 1942) téhož roku. Z dostupných pramenů vyplývá, že se jednalo minimálně o 288 osob narozených nebo příslušných do Příbrami a Březových Hor, které byly v době okupace odtransportovány nebo i za jiných okolností uvězněny. Z nich přežilo patrně okolo 30 lidí a více než 250 označených Davidovou hvězdou zahynulo v nacistických továrnách na smrt. 

Teror cíleně soustředěný proti českým vlastencům, šířený od vyhlášení I. stanného práva do konce II. stanného práva (28. 9. 1941–3. 7. 1942) a bezprostředně poté, si vyžádal, mimo obětí holocaustu, více než pět desítek lidských životů obyvatel Příbramska nebo zdejších občanů, včetně rodáků, které hitlerovské běsnění zasáhlo mimo region. V první fázi, tj. po nástupu Heydricha do úřadu zastupujícího říšského protektora, je nutné zmínit především oběti z řad čelních představitelů domácího odboje v rámci ilegální organizace Obrana národa. 

V odbojové organizaci Obrana národa působil například redaktor Hugo Vávra, rodák z Březových Hor, který pracoval jako novinář. Po proniknutí německé tajné státní policie do organizační struktury ilegálního hnutí Obrany národa byl v dubnu 1940 Hugo Vávra zatčen, v heydrichiádě v červnu 1942 jej Němci odsoudili k trestu smrti a krátce před Vánocemi v prosinci 1942 byl popraven v Berlíně-Plötzensee. Další obětí byl Václav Brož, hostinský z osady Lazec, zatčený na udání táborským gestapem 11. 11. 1941 a umučený 14. 4. 1942 v koncentračním táboře Osvětim. 

Z důvodu rozšiřování protinacistických letáků na Březových Horách byl dne 15. 4. 1942 zatčen dokonce tajemník Městského úřadu na Březových Horách JUC. Karel Matys i s někdejším starostou, následně předsedou správní komise města Václavem Hrbkem. Toho nakonec gestapo pro nedostatek důkazů propustilo, Karel Matys byl odvlečen do koncentračního tábora a dne 16. 8. 1942 umučen v Osvětimi.

Hrdě, nepohnutě, beze slova

Množství poprav v době II. stanného práva se odehrálo ve střelnici německých policejních kasáren v Táboře. Exekuce zde byly zahájeny ve středu 3. 6. 1942 a mezi prvními sedmi zastřelenými byl šestatřicetiletý rolník z Dubna František Berka, obviněný ze schvalování atentátu. O pět dní později byl v Táboře popraven dvacetiletý kancelářský praktikant Miloš Otruba z Příbrami, zatčený na udání taktéž pro schvalování atentátu. Zároveň padl do rukou gestapa jeho otec, v té době pracovník Zemského úřadu v Praze, jenž byl následně uvězněn v koncentračním táboře Terezín. Milošova o rok mladší sestra Olga byla před maturitou vyloučena ze studií na příbramském gymnáziu. Spolu s Milošem Otrubou byl v pondělí 8. 6. 1942 zastřelen v Táboře dvaačtyřicetiletý mlynář Václav Sedlák z Milešova. V textové zprávě nacistů o chování odsouzených Otruby a Sedláka na popravišti je uvedeno, že „oba stáli před popravčí četou hrdě, nepohnutě, beze slova“.

Za údajné schvalování atentátu na Heydricha byla poslána na smrt i řada významných představitelů místního veřejného života, jako např. advokát JUDr. Zdeněk Černý, předseda příbramské městské spořitelny, bývalý náčelník Sokola a jeden z hlavních organizátorů manifestací na obranu republiky na podzim roku 1938. Ve spárech táborského gestapa se ocitl v úterý 2. 6. 1942 ve 24.00. Zemřel na popravišti v Táboře 23. 6. 1942. Ve stejný den, 2. 6. 1942, byl na základě předchozího udání zatčen táborským gestapem v budově poštovního úřadu v Příbrami poštovní úředník Karel Pfleger, rodák z Březových Hor, obviněný ze schvalování atentátu a popravený v Táboře v pátek 5. 6. 1942. Stejný osud postihl učitele Pokračovací učňovské školy v Příbrami Ondřeje Štvána, zatčeného 20. 6. 1942 a popraveného v táborské střelnici v pondělí 29. 6. 1942.

Popravy se odehrávaly dokonce i v neděli, o čemž svědčí úřední záznam z 21. 6. 1942, kdy došlo v Táboře k exekuci komisaře Okresní politické správy v Příbrami a bývalého náčelníka Orla JUDr. Jaroslava Michálka. Onen den zde byl usmrcen další velký vlastenec, ředitel příbramského gymnázia PhDr. Josef Lukeš, zatčený táborským gestapem přímo ve škole během prvního dne maturit 15. 6. 1942. Týž den zatkli příslušníci táborského gestapa i sedmnáctiletého studenta třídy VI. A gymnázia Antonína Stočese, jenž byl nejmladší obětí heydrichiády z Příbrami popravenou v Táboře. Exekuce se uskutečnila v pondělí 29. 6. 1942 v 19.00 a spolu s tímto chlapcem přišel o život i jeho otec Vojtěch Stočes, úspěšný příbramský podnikatel, vlastenec a čelný funkcionář nedávno zakázaného Sokola.

Táborská Schutzpolizei ten den popravila pro údajné schvalování atentátu na Heydricha ještě tři další příbramské občany, obchodníka židovského původu Josefa Karpeho, modistku Marii Šemberovou a vzpomínaného učitele Ondřeje Štvána. Poslední obětí z Příbramska, odsouzenou za schvalování atentátu na Heydricha a popravenou v Táboře ve středu 1. 7. 1942, byl novinář, bývalý redaktor časopisu Horymír Josef Trnka z Březových Hor. Vdovec Josef Trnka tehdy zanechal doma třináctiletou dceru Miladu, o kterou se naštěstí postarali příbuzní v Praze.

Dne 15. července 1942 zatkli táborští gestapáci dokonce nejvyššího reprezentanta komunální správy v Příbrami Ing. Jana Holického, předsedu správní komise města. Pro zrušení stanného práva se již neuskutečnila v Táboře exekuce, ale byl odvlečen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde jej nacisté umučili dne 4. 11. 1942.

Exekuce také v Kobylisích

Němým svědkem mnoha exekucí v době výjimečného stavu bylo také popraviště v Praze-Kobylisích. I zde zhasl život několika občanů pocházejících z příbramského regionu. V pondělí 1. 6. 1942 v 18.45 položil život v této nechvalně proslulé střelnici vysokoškolský pedagog, zoolog a entomolog RNDr. Jaroslav Štorkán, rodák z Příbrami. O den později, v úterý 2. 6. 1942 v 18.45 zde byl zastřelen další z příbramských rodáků JUDr. Max Gach, profesí právník a redaktor. Smrtící kulka příslušníků Schutzpolizei ho zbavila života přesně v den jeho 59. narozenin. Salva popravčího komanda dne 12. 6. 1942 v 18.50 tu ukončila život železničáře Karla Slance, narozeného v Příbrami, v čase heydrichiády policejně přihlášeného do Prahy-Michle. O šest dní později, ve čtvrtek 18. 6. 1942 v 18.45, byl v Kobylisích zastřelen za údajné schvalování atentátu na Heydricha březohorský rodák, obchodník Richard Šimonovský. 

Za ukrývání a podporování nepřátel říše vykonalo na stejném místě dne 30. 6. 1942 v 19.30 hitlerovské popravčí komando likvidační akt na absolventu příbramského gymnázia, vrchním radovi státních drah Ing. Ottovi Zeithammelovi. O život přišly i jeho děti, dcera Blažena a syn Otto. Ve středu 1. 7. 1942 v 19.30 popravili v Kobylisích odborného učitele Václava Patu, rodáka z Podlesí. V citovaném hrůzném výčtu obětí by bylo možné pokračovat.

Nepotrestaný Herbert Teufel

Klíčovou roli při likvidování příbramských vlastenců v době heydrichiády sehrál vedoucí místní blokové ústředny německé bezpečnostní služby, tzv. Sicherheitsdienst (SD), SS-Oberscharführer (nadrotmistr) Herbert Teufel, civilní profesí ředitel německé školy v Příbrami. Většinu údajů ze zdejšího regionu zasílal nadřízené táborské služebně SD. Ta je po zpracování předávala šéfu tamního gestapa, jenž zařídil zatčení a výslechy. Pak následovala exekuce příslušníky Schutzpolizei na táborském popravišti. Na základě poválečných šetření bylo zjištěno, že takových udání obdržela táborská služebna SD od Herberta Teufela celou řadu. Na všech byl jeho podpis a podpis dotyčného konfidenta – udavače. Tito příbramští informátoři vykonávali svoji špinavou práci z různých důvodů. Jednak z přesvědčení, ale též z osobní zášti, hlouposti a dokonce i za peníze! Nacista Herbert Teufel nebyl po válce potrestán. Některé z jeho místních informátorů neminula nakonec spravedlivá odplata.

Zvláštní skupinu obětí heydrichiády z Příbramska tvoří lidé nejnižší sociální úrovně, bez existenčních prostředků. Jednalo se o tuláky. Nacisté je pod záminkou nedodržení přihlašovací povinnosti bez milosti posílali na smrt. Tyto osoby bez zaměstnání a stálých příjmů představovaly pro hitlerovce rovněž absolutně nežádoucí element v plánech germanizace našeho území. Nechtěly nebo nemohly totiž nabídnout ani to poslední, o co okupanti stáli, tj. svoji pracovní sílu. Proto byly systematicky likvidovány. Dne 5. 6. 1942 došlo v Táboře k popravě rodáků ze Starého Podlesí u Příbrami Vojtěcha a Aloisie Veselých se sestrou Anastázií (ta byla původem odjinud). Již od 20. let 20. století se potulovali po různých místech státu. V době heydrichiády byli zadrženi na Táborsku, a proto zde byli také postaveni před stanný soud. V evidenční knize Krajského soudu v Táboře jsou označeni jako tzv. Landstreicher – tuláci. Svědčí o tom i seznam jejich věcí, které převzala správa soudu: „Hůl, batoh se špinavým prádlem, osobní doklady, nůž, minimální obnos peněz…“ V hlášení nacistů jsou popisováni jako „nepotřebné, otrhané, zpustlé, asociální elementy“.

Všichni tito lidé se stali obětmi nacistického řádění za heydrichiády, jehož výsledkem mělo být tzv. konečné řešení české otázky. Jejich památka by neměla být zapomenuta.

Josef Velfl, Hornické muzeum Příbram