Od mládí se v něm potkávaly dvě umělecké touhy – hrát divadlo a malovat. Splnil si obojí. Josef Hlinomaz se proslavil jako velký herec malých rolí i jako naivistický malíř a ilustrátor, který se netajil svou láskou k Příbrami.

Josef Hlinomaz se narodil 9. října 1914 v Praze, odkud se rodina krátce po jeho narození přestěhovala do Dobříše a po dvou letech do Příbrami. „Nastěhovali jsme se do Mariánského údolí. Byla to prudce se svažující ulice, vydlážděná nejkočičejšími hlavami, jaké jsem kdy viděl,“ vzpomínal později ve své knize Majoucta aneb Jsem malující šašour. Jeho tatínek, Václav Hlinomaz, byl příbramským rodákem a významnou postavou zdejšího hudebního života – působil jako řídící učitel, hudební učitel, založil hudební školu a byl předsedou Příbramské filharmonie. 

V příbramské sokolovně navštěvoval Hlinomaz koncerty a představení, zároveň tu sám hrál ochotnické divadlo. „Tam jsem také poznal prvně, jak chutná řev obecenstva a aplaus, když jsem vystupoval zcela opilý na Silvestra ve vlastní hře, napsané dopoledne v den premiéry a proměněné ve veselohru pomocí dvou flašek rumu.“ Na celý život ho pak ovlivnila představení Tůmova biografu v Pražské ulici. 

Hlinomaz vynikal v plavání, i proto rád navštěvoval Nový rybník. Když se tu objevil první gramofon na kličku, okamžitě si zamiloval jazz. „Začínáme té muzice přicházet na chuť. Hrají Hallelujah desetkrát denně, třistakrát za měsíc,“ napsal v Majouctě. 

Po maturitě na příbramské reálce studoval dva roky profesuru zeměpisu a kreslení na ČVUT, odkud odešel na hereckou konzervatoř. Po jejím absolvování působil v angažmá v Kladně, v Pardubicích, Praze a Plzni. Během války, kdy byla většina divadel uzavřena, se odstěhoval zpět do Příbrami a vrátil se k malování, které ho také živilo. Cesta hledání jeho výtvarného projevu vedla od napodobování tvorby předních světových osobností moderního umění až k vlastnímu charakteristickému směru, který nazýval surneonaivismem. V něm – s pomocí štětce, barev, notné dávky fantazie a smyslu pro nadsázku – uplatnil i svůj talent vypravěče. 

Herecké zkušenosti získával v mnoha divadlech, proslavil se však také ve filmu. Jeho filmografie obsahuje 140 rolí, k nejvýraznějším patří například pistolník Grimpo ve filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), hostinský Palivec v Dobrém vojáku Švejkovi (1956), zápasník Čongr ve filmu Lidé z maringotek (1996) nebo role v televizním seriálu Chalupáři. 

Hlinomaz napsal mnoho fejetonů a také dvě knihy, Neuvěřitelný návrat a Majoucta aneb Jsem malující šašour. V obou vzpomíná na Příbram, která – jak uvádí – patřila k největším láskám jeho života. Zemřel na srdeční selhání 8. srpna 1978 na dovolené ve Splitu. 

Hana Ročňáková, Václav Bešťák

Po stopách Josefa Hlinomaze 

Někdejší sídlo filharmonie: Otec Josefa Hlinomaze byl organizátorem hudebního života ve městě, předsedal například Příbramské filharmonii.

Park Střelovna: S kamarády navštěvoval park při promenádních koncertech, které se tu pravidelně konaly o víkendech.

Sokolovna: Do sokolovny chodil na hudební a divadelní vystoupení, později zde sám hrál jako ochotník. Potkal se tu i s Janem Drdou.

Nový rybník: Hlinomaz rád plaval. Když se na příbramské plovárně objevil první gramofon na kličku, zamiloval si jazz.

foto: Karolina Ketmanová, Národní filmový archiv