V Příbrami nelze už pět let v běžném režimu připojovat nové stavby na kanalizaci. Kvůli nedostatečné kapacitě čistírny odpadních vod (ČOV) totiž platí uzávěra neboli stop-stav. V poslední době jsem coby publicista zjišťoval, jak je to s povolováním kanalizačních přípojek během tohoto omezení. Okolnosti s tím spojené mě vedou k všeobecnému zamyšlení nad co nejotevřenějším informováním veřejnosti.

Z odpovědi 1. SčV (do konce roku 2024 provozovatel městské vodohospodářské infrastruktury) k jedné z přípojek povolených v době uzávěry vyplývalo, že v daném případě byla ve prospěch plánované velké stavby v Příbrami IV převedena část existující kapacity z kanalizační přípojky u jiného objektu téhož vlastníka. Takový postup je možný, ale převedená kapacita překračovala úroveň celkové povolené kapacity u tohoto „zdrojového objektu“ podle hodnot, které jsem měl v dané době k dispozici. 

Na článek, ve kterém jsem v listopadu 2024 shrnul svá zjištění (Příbramský bublifuk), v dubnu 2025 reagoval (Příbram.cz) příbramský koaliční zastupitel Jiří Holý. Ten uvedl, že u příslušného objektu byla v roce 2000 kapacita přípojky zvýšena. To umožnilo pozdější zachování potřebné kapacity i po převedení části kapacity na zamýšlenou novostavbu. Potud v pořádku.

Zbytečné očerňování občanů

Jenže ve výsledku vyplaval na povrch jiný problém. Zastupitel poukazoval na to, že jsem údajně byl na správný stav ohledně kapacity u uvedeného zdrojového objektu upozorněn – pročež mi připisoval nedbalost, či dokonce záměr. Ovšem abych mohl cokoli zamlčet, musela by mi 1. SčV onu „nepoužitou“ část informací v první řadě poskytnout. To se navzdory četným dotazům nestalo. 

Neochotu 1. SčV sdělit konkrétní údaje názorně ilustruje odpověď, že informace o produkci odpadních vod mají „charakter obchodního tajemství, na jehož poskytnutí třetí osoby nemají právní nárok“. Označit údaj o objemu splašků za obchodní tajemství může působit až úsměvně. Podstatné ale je, že vodárenská infrastruktura včetně ČOV patřila a patří městu Příbram. Kapacita přípojek v městské síti tak nepředstavuje soukromou záležitost, ale údaj o využití městského majetku. 

Abych získal potřebné informace, dotázal jsem se před vydáním článku na historickou změnu kapacity přípojky také Městského úřadu Příbram (stavebního úřadu). Tak jsem se dopracoval k údajům o výchozí kapacitě v roce 1997. Ovšem žádný dokument, dokládající změnu v roce 2000 – při úpravách povolených stavebním úřadem – jsem neobdržel. Tento dokument mi byl zaslán až nedávno, když jsem podal novou žádost. (Na jeho základě jsem mohl provést opravu zmiňovaného článku.) 

Že městský úřad vydá rozhodnutí o tom, že určitou informaci nesdělí, to se občas stane. (Někdy z logických a oprávněných důvodů, někdy odvolací orgány či správní soudy odmítavé rozhodnutí zvrátí.) Překvapivější je, že v tomto případě úřad existující informaci původně neposkytl, ovšem zároveň ani nevydal rozhodnutí o odmítnutí. Vlastně jsem tak byl coby žadatel o informaci uveden v omyl, že tato informace (a tedy ani změna kapacity) neexistuje. 

Pokud si 1. SčV nechávala ty či ony informace o okolnostech provozování městského majetku pro sebe, budiž. Pokud něco neposkytne městský úřad, i k tomu může dojít. Poté ovšem přišlo zbytečné očerňování činnosti občanů ze strany zastupitele.

Prostor pro zlepšení

Dle mých zkušeností úřad informace v naprosté většině případů bez problémů poskytuje. Chvályhodnou praxí při vyřizování žádostí dle informačního zákona také je, že k poskytnutí často dochází dříve než na konci lhůty. Zádrhel nastává v případě občasné informační neprodyšnosti. Na možnost zlepšení situace v této oblasti jsem se před nedávnem zeptal politického vedení města. Dotaz souvisel s jedním původně odmítnutým dokumentem (v jiné než výše popisované záležitosti), který jsem obdržel až po podaném odvolání. Takový postup prodlužuje dobu do získání informace a zatěžuje samotný úřad. „Nakonec jste dokument dostal,“ zněla lakonická odpověď. Reakce ohledně toho, proč nelze ty či ony informace poskytnout rovnou, bez odvolání, nepřišla žádná. 

„Přesné a důsledné informování veřejnosti je naší prioritou i pro další období,“ stálo ve volebním programu hlavní koaliční strany. Realita je bohužel někdy jiná. V minulém vydání Kahanu zmínilo vedení města konstruktivní debatu. Bylo by dobrým znamením, pokud by vedení mělo o takovou debatu zájem i k tématu přímočarého informování. 

Tomáš Mosler, publicista