Všechno, co ve svém životě satiricky kritizoval, našel v Příbrami – falešnou dobovou morálku i pokrytecké maloměšťáctví. Na zdejší Báňské akademii studoval spíše za trest, možná i proto studium nedokončil. Jednoduše proto, že nechtěl. František Gellner strávil v Příbrami tři roky, přesto pro něj bylo toto bohémské období jednou z nejdůležitějších životních kapitol.

 "Příbram je město nebeské. Nikde jinde není tolik chudoby ducha, dluhů a vší a podobných věcí, které otvírají brány rajské. Na hlavním náměstí kostel, osm hospod, lékárna, zastavárna a policejní strážnice, celkem všecko, co dodává obci kulturního vzezření," napsal v jednom ze svých dopisů.

„Tady v Příbrami jsou hrozně zdvořilí policajti. Když jsme se ve středu namazali, tak mně policajt otevřel dům a donesl mě do bytu. A k tomu ještě do cizího,“ napsal v jednom ze svých dopisů. František Gellner pocházel z Mladé Boleslavi, kde se narodil 19. června 1881, a do „příbramského vyhnanství“ se dostal po předchozím neúspěšném studiu technické univerzity ve Vídni. Na nátlak svého otce, mladoboleslavského židovského obchodníka, sem na podzim roku 1901 přijel studovat Báňskou akademii. 

Pronajal si byt v domě na rohu Dlouhé ulice a Komenského náměstí a vydal se do univerzitních poslucháren. A také do příbramských hospod. Už v říjnu přistihli strážníci skupinu akademiků, která v pět hodin ráno odtahávala lavičky v Jiráskových sadech, ničila plynové lampy a bušila na plechové rolety obchodů. Gellnera během prvního roku studia neminul ani „skok přes kůži“, tradiční slavnost, při které se přijímají studenti do hornického stavu. Během léta procestoval Čechy, aby se na podzim opět vrátil do Příbrami. 

Během dvou měsíců se třikrát stěhoval. Nejprve do hostince U Sebastopolu, pak do Střelecké ulice a nakonec do domu kupce Hušpauera na rohu Střelecké ulice a Václavského náměstí, kde bydlel až do konce svých studií. 

Více než samotnému studiu se František Gellner věnoval kreslení karikatur a psaní básní. Už předtím, než přijel studovat příbramskou akademii, mu vyšla sbírka Po nás ať přijde potopa. Další básně, často inspirované právě Příbramí, sesbíral v Radostech života, které vydal v roce 1903. Ve městě často navštěvoval restauraci U Stočesů v Zahradnické ulici, kde měl společenskou místnost akademický spolek Prokop. Angažoval se i v mladším spolku Carbonia, který pořádal různé kulturní akce a sídlil v hostinci U Černého orla na hlavním náměstí (v místech, kde dnes stojí Knihovna Jana Drdy). Gellnerovo studium na báňské akademii bylo neúspěšné, a tak se v letním semestru 1904 s Příbramí rozloučil. 

Jeho další kroky směřovaly na akademie do Mnichova, Paříže a Drážďan – žádnou ze škol ale nedostudoval. V roce 1911 se vrátil do Čech, z buřičského bohéma se stal ukázněný a spolehlivý redaktor Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, karikaturami a básněmi. Když v Evropě vypukla válka, narukoval do armády. Po jednom vyčerpávajícím pochodu na haličské frontě si unavený Gellner lehl vedle silnice, přikryl se a očekával svůj osud. Od té doby ho už nikdy nikdo neviděl. Bylo mu 33 let. 

Václav Bešťák s přispěním Josefa Fryše

Úryvek z básně:

Pod Svatou Horou v Příbrami najal jsem za sedm zlatých pokoj s třiceti soškami, kříži a obrazy svatých.

(Radosti života)

Po stopách Františka Gellnera

Báňská akademie
Po neúspěchu na technické univerzitě ve Vídni začal František Gellner studovat – na přání svého otce – Báňskou akademii v Příbrami. Ani tu nedokončil.

Jiráskovy sady
Vysokoškolský život doprovázely studentské zábavy. Brzy nad ránem se jistá skupina akademiků přesunula do městských sadů, kde „odtahala lavičky“.

Hušpauerův dům
V malém pokojíku v domě kupce Hušpauera na rohu Střelecké ulice a Václavského náměstí bydlel František Gellner v letech 1903–1904.

Restaurace U Stočesů
Ve společenské místnosti restaurace U Stočesů v Zahradnické ulici se scházel akademický spolek Prokop, jehož místopředsedou byl Gellner.

Foto: Karolina Ketmanová