Šestačtyřicetiletý lékař Josef Ernest Cassinis de Boiola zemřel v srpnu 1757 v Příbrami. Jeho místo krajského fyzika bylo záhy obsazeno Josefem Tillerem, pak Janem Fischerem, a po něm nastoupil začátkem osmdesátých let František Kraus, který v Příbrami působil do roku 1797.  

Ani univerzitně vzdělaní lékaři si však nevěděli až do poloviny 20. století rady se souchotinami, které zabíjely lidi ze všech společenských vrstev.

Delší čas trpěla tuberkulózou (zřejmě plic) i Cassinisova vdova Kateřina, která po manželově smrti vychovávala jejich děti a vedla domácnost. Nedochoval se zápis o tom, že by si Cassinisovi koupili v Příbrami dům, zřejmě žili v pronájmu. Doktor Cassinis zemřel uprostřed sedmileté války, která přinášela chudému městskému, a zvlášť hornickému obyvatelstvu velké utrpení a bídu. Jeho rodina sice přišla o 20 zl., které ročně dostával lékař, docházející ke zraněným a nemocným havířům, a které mu z poloviny vypláceli těžaři a z poloviny hornická pokladna, ale díky nashromážděnému majetku na tom ani po jeho smrti špatně nebyla. Cassinisovi se v Příbrami pohybovali ve společenských kruzích, k nimž patřila například rodina hormistra Christiana Antona Stritzla. V loňském listopadovém a prosincovém Kahanu byla podrobně popsána hormistrova domácnost, sepsaná v roce 1747. Inventář majetku po doktorovu Cassinisovi do příbramských městských knih zapsán nebyl, ale dochovaly se poslední vůle a soupis majetku jeho vdovy, z nichž vyplývá, že vybavení jejich domácnosti bylo na téže úrovni jako u Stritzlových.     

Pětačtyřicetileté Kateřině Cassinisové, rozené Traittmonové (Treitmanové), se velmi přitížilo na jaře 1761. Odpoledne 22. května proto povolala k sobě domů příbramského děkana Vojtěcha Krause, vrchního horního správce Josefa Alexia de Adda a jako svědka Antonína Schuberta, aby jim sdělila svou poslední vůli, která se týkala také jejích finančních kapitálů, uložených u různých osob. Všechny své finanční záležitosti svěřila svému bratranci a zemskému prokurátorovi Františkovi Josefovi Dominikovi Wolfovi, s nímž je evidentně probírala již dříve. Její pohledávky u významných měšťanů a měšťanek včetně její sestry Rosalie Ungerové, která jí dlužila 500 zl., činily celkem 2624 zl. – jaký rozdíl oproti Stritzlovým, kteří zemřeli v dluzích dosahujících 3488 zl.! Celková hodnota majetku Cassinisových dosáhla 3692 zl.

Nezapomněla na služebné

Kateřina zvlášť kladla svému bratranci Wolfovi na srdce, aby její předešlé služce Terezii Fritschové, která jí vždycky věrně sloužila a která u ní během její dřívější a poslední nemoci zůstávala ve dne v noci, vyplatil 50 zl. Její aktuální služebné Kateřině Uršule, jejíž roční plat činil 8 zl., se měla po smrti zůstavitelky kromě doplacení mzdy ponechat postel, na které u ní tato služka spala. Nakonec Kateřina požádala Josefa Alexise de Adda, aby si vzal prozatím do péče její dvě milované dcery – jedenáctiletou Josefu a osmiletou Alojsičku – a jejich záležitosti. Vrchní horní správce slíbil, že se o to postará, dokud nepřijede pan Wolf, nebo to tak s vědomím zdejšího magistrátu zůstane takto. Kateřininu poslední vůli pak německy zapsal. Kateřina Cassinis rozená Traittmonová zemřela v Příbrami o den později, 23. května 1761, „na souchotiny“. Přestože 22. dubna 1761 dvakrát uhodil do věže kostela sv. Jakuba blesk, který srazil její prejzovou krytinu a poničil zdivo na západní stěně, byla Kateřina 25. května 1761 pohřbena v poškozeném kostele do krypty (měšťané včetně radních se marně pokoušeli požár na kůru zlikvidovat pomocí vody a kozího mléka, uhasil ho až náhlý prudký déšť. Za záchranu kostela Příbramští slíbili, že budou každý rok o sv. Vojtěchu putovat na Svatou Horu, kam při této příležitosti chodili až do roku 1948. Ještě téhož roku byla stažena novými kleštinami příliš těžká klenba z roku 1711, pro kterou nebyly zdi kostela uzpůsobeny. Při této opravě byly zřejmě postaveny venkovní opěrné pilíře kostela). Podrobný soupis pozůstalosti

Kateřinina poslední vůle byla zveřejněna 1. června 1761, kdy se magistrátní komise složená z radních Jana Baptisty Fiorone a Václava Štrofa, písaře Václava Josefa Kestřánka a zemského prokurátora Františka Josefa Dominika Wolfla, ustanoveného poručníka dědiců po Josefovi a Kateřině Cassinisových, vydala podrobně sepsat inventář jejich pozůstalosti. 

„Od zlata“ zapsali deset dukátů včetně pamětních mincí, prstýnek s devíti brilianty a druhý podobný, ale menší, prstýnek se zlámaným červeným kamínkem, další se sv. Janem Nepomuckým a další s tváří Krista. Starší dceři Josefě patřily prostý prstýnek s červeným kamínkem ve tvaru srdce a pár zlatých náušnic. 

Stříbrných předmětů bylo mnohem víc: piksly, nádoba na cukr, kávová konvice s dřevěným víčkem, deset šálků, devět kávových lžiček, hodinky s řetízkem, šest párů nožů, drahý relikviář, portrét na pozlacené oválné kapsličce, dva páry knoflíčků, dva páry přeztiček k rukám s kamínky, malý pozlacený „křížeček s diamantíčkem“, další pár přeztiček, pikslička, pět v stříbře zasazených ozdobných galanterních předmětů, křížek na krk zasazený ve stříbře s fialovými kamínky, stříbrný peníz u růžence se stříbrnou piksličkou. Šňůrka větších a dobrých perel byla oceněna na 175 zl. (!), dvě šňůry granátů na ruce na 13 zl. 

Zaznamenány byly předměty z mědi: stará opotřebovaná pánev na dorty se dvěma malými plechy a s poklicí, staré opotřebované ohřívadlo (do postele) a vanička s víkem. Mosazné byly dva moždíře, kastrol, čtvery různé váhy a maličký zvoneček u dveří do pokoje sloužící zřejmě pro přivolání služebnictva. Z cínu bylo dvacet talířů, polévkové a obyčejné mísy, tácy, konvice včetně kávové, kropenka, několik poklic, slánka, kalíšky na vejce, rozbité umyvadlo, nový a druhý starý noční hrnec a velká vanička. 

Na vaření se v kuchyni používalo železné a plechové náčiní: trojnožka, rošt, dortový kříž, rožně, litinové kozlíky, pánvičky, sekáček, plechy na vdolky, plechy a kotlíky do pece, vidličky, velký dranžírovací nůž, truhlička na koření, slánky, trychtýř, struhadlo, lžíce, štandlík na máslo, velké hrnce, nohy od velkého pracího kotle, sekery, lucerna. 

Dřevěné bylo toto zařízení: dvě díže, tři stolečky, posada na slepice, pres (lis) na servítky (ubrousky), měřice, tři kolovraty, šrák na sušení šatů, kuchyňský vál, štoudev na vodu, dvě prací vany, putna na vodu a druhá otevřená, moučné truhly, dvě noční stolice (přenosné záchody, které vynášelo služebnictvo na dvůr). 

Z nábytku po sobě Kateřina zanechala dvě postele z měkkého dřeva, drahou dubovou postel s kartounovými závěsy za 4 zl., velkou almaru se zámky a bíle okovanou za 7 zl., černou a žlutě nalakovanou almárku se zámky za 1 zl., dvanáct seslí potažených zeleným suknem a s plátěným přehozem za 24 zl., dvě hrobové (černé) truhly, dětskou dubovou stoličku, dvě svírací (zavírací) kožené sesličky, dvě dubové židličky, pěkného Ježíška za sklem v černé schránce dobře „pucované“ s dobře pozlacenou řezbou za 8 zl., čtyři portréty v pozlacených rámech, čtyři malé zrcadlové obrázky, starou krajinku a zrcadlo v černém rámu a přes třicet většinou náboženských knih.

Obnošené, přesto drahé oděvy

Inventář paní Cassinisové opět potvrzuje, jak velmi drahé byly byť i obnošené oděvy a prádlo, kterých měla značné množství: aksamitová mužská černá vesta měla cenu 6 zl., porterovaný (asi hedvábný) kožíšek ženský s popelkama stál 10 zl., fialový kožíšek ženský s liškama podšitý 4 zl., kanduš a sukně (vzadu upjatá šatová sukně nejspíš s rukávy, vpředu otevřená, protože sukně se oblékala pod něj) barchenová (bavlněné látky plátnové nebo keprové vazby počesané na jedné nebo obou stranách) stály 5 zl., kanduš a sukně štukovaná (vyšívaná) stříbrem, kanduš, ale neštukovaný stály 25 zl., plátěný komotl (vrchní šat) a sukně stály 3 zl., kanafasový rok (sukně) stál 4 zl., šněrovačka se zlatými krajkami byla za 12 zl. „Saky (velmi oficiální a honosné šaty, které se nosily dokonce u dvora, „sack-back gown“ či „robe à la française“, se objevily ve 20. letech 18. století a nosily se dalších padesát let; vzadu od horního okraje šatu měly skládaný a splývavý díl, který tvořil vlečku, živůtek byl přiléhavý s čtvercovým výstřihem, sukně se rozšiřovaly a podpíraly je spodničky z výztuží a obručí zvaných paniers či krinolína) měla tyto: černý hedvábný za 18 zl., žlutý damaškový za 26 zl. a tmavý porterovaný (hedvábný) s květy dokonce za 35 zl. Mužský kožich na spaní porterovaný podšitý červenou tykytou stál 15 zl. a druhý modře štráfovaný tykytový stál 12 zl. 

V zásobě měla 12 loktů nové žluté štráfované dykyty (silnější hedvábné látky podobné taftu), za 12 zl., 12 damaškových ručníků po 4 loktech za 12 zl., 14½ lokte červeně kostkovaného nového plátna za 3 zl. 52 kr., 7 loktů nového tenkého bílého plátna za 1 zl. 45 kr., 17 loktů červeného štráfovaného plátna za 5 zl. 4 kr., 17 ½ lokte bílého cvilinku za 9 zl. 12 kr. 

Pár černých nitěných punčoch stál 12 kr., pár ženských vyšívaných taclí (k rukávům) 45 kr., 15 kusů holandských krajek ve škatulce stálo 9 zl., pár pytlových střevíců a druhý pár z telecí kůže stály dohromady 45 kr. Lůžkovin (podušek, polštářů, dek a matrací) měla za 55 zl. 

Na konci byl ještě pořízen soupis oblečení a prádla, které byly už před pořízením inventáře vydáno dcerkám. Vzácným dokladem je seznam dětské garderoby osmileté Alojsičky, která nosila: plátěné pruhované „šatky“, druhé z potištěného plátna, pruhovaný komotl s číčovou sukničkou, bělavý kožíšek a sukně z perpetuelu (zřejmě ze směsi hedvábí a bavlny, nebo z perkálu, hustě tkané, pevné a odolné bavlněné látky s hladkým a matným povrchem), „šalamounovej“ kožíšek, červeně potáhnutou šněrovačku, mušelínový krajzlíček, tři košilky, šátek na krk, dva šátky do kapsy, dva flórové (z nejjemnější hedvábné tkaniny) čepečky, jeden mušelínový čepeček s krajkami, dva páry nitěných punčoch, pár černých vlněných punčoch, dva bílé fěrtoušky (zástěrky), tři pruhované fěrtoušky, cajkovou (z nevalchovaného tenčího a nepříliš pevného sukna) černou sukničku, dvě pruhované zimní sukničky a pár starých střevíců.

Větší kuřátko za čtyři krejcary

Komisaři pečlivě sepsali i obsah spižírny s cenami potravin, které se jinde dají těžko zjistit: v červnu 1761 stál strych (starý český strych je 93,36 litrů) ječmene 1 zl. 30 kr., strych ovsa 1 zl. 41 kr., strych pšenice 1 zl. 46 kr., žejdlík (0,48 l) slaného másla 9 kr., žejdlík husího sádla 9 kr., žejdlík přepuštěného másla 10 kr. strych žitné mouky 3 zl. 56 kr. 1½ d., strych pšeničné mouky 3 zl., měřice (asi 62 l) krupice stála 24 kr., měřice hrachu a čočky nejspíš 2 zl., slepice 12 kr., větší kuřátko stálo 4 kr. a maličké 2 kr., libra (0,514 kg) uzeného masa stála 10 kr., jazyk, 1½ husy a dvě maličká prasátka stály dohromady 55 kr., svíčka stála 13 kr., žejdlík vařených švestek již zakyslých stál necelé 4 kr., sáh (3,6 m³) dříví stál 1 zl. 

Pro srovnání: roku 1764 byl týdenní plat lezce v dolech dva zlaté 30 krejcarů, horník si měsíčně vydělal čtyři až šest a půl zlatého. Strych míry pražské (zřejmě 0,364 ha) pole nebo louky stál 25 zlatých. Zpustlý březohorský dům se stodolou a chlévy, s dvorem a dvěma částečně oplocenými zahradami měl cenu 160 zlatých, pár koní se starým nářadím stál 22 zl. (méně než jedny sváteční šaty paní Cassinisové), opotřebovaný vůz s příslušenstvím 10 zlatých. Opotřebovaný pluh s kolečky a s železy byl za 1 zl. stejně jako dvě brány s 35 železnými hřeby bez rozporek, za otep žitné a ječné slámy se platily 4 kr. 

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram