Úrazy, které utrpěli dělníci horního závodu, léčili felčaři, ranhojiči a chirurgové. Ti se totiž zabývali vnějšími, okem viditelnými nemocemi. Graduovaní lékaři se věnovali především vnitřním chorobám.

Lékař s univerzitním vzděláním se v 18. století mohl stát také zemským fyzikem pro některý kraj, tedy státním zdravotním úředníkem s převážně preventivním posláním. Vhodné lékaře pro tuto veřejnou službu navrhovala pražská lékařská fakulta, jejíž profesoři byli všeobecně uznáváni jako největší lékařské kapacity v zemi, a schvaloval zemský sněm. 

Zemští fyzikové dohlíželi na dodržování zdravotního řádu a na léčení chudých lidí, kteří si drahé služby lékaře nemohli dovolit. Kontrolovali lékárníky a další zdravotnické profese včetně chirurgů a felčarů, aby řádně udržovali své oficíny a nepoužívali nepovolená léčiva. Během epidemií zemští fyzikové koordinovali protiepidemická opatření a rozdělovali léčiva. 

Příbram se od třicátých let 18. století stala sídlem zemského fyzika pro Berounský kraj. Roku 1733 se sem přistěhoval jako přísežný krajský fyzik čtyřicetiletý lékař Ondřej Wasserman, který pocházel z moravských Dunajovic (Tannovitz) a byl imatrikulován na pražské lékařské fakultě v listopadu 1726. Měl ve svém příbramském bytě i lékárnu a významně tu zlepšil zdravotní poměry. Údajně se však poranil při pitvě zavražděného koželuha Hořejše a zemřel. Dne 26. února 1738 byl v Příbrami pohřben. 

Po něm se téhož roku do Příbrami přistěhoval jeho nástupce, královský zemský fyzik Berounského kraje lékař Josef Ernest Cassinis de Bugella (jinak Cassini de Boiola, správně Biella, podle lokality v severní Itálii). Narodil se roku 1710 nebo 1711 v Praze a jeho otcem byl také lékař Jan Antonín Cassinis de Bugella (1645–1716), syn Maxmiliana Antonia Cassinise. 

Jan Antonín Cassinis absolvoval pražskou jezuitskou kolej v Klementinu, na pražské lékařské fakultě byl imatrikulován roku 1669, studoval i na lékařské fakultě v Sieně. Z lékařských věd získal roku 1673 doktorát. V Praze pak vykonával lékařskou praxi a roku 1684 vstoupil na fakultu jako mimořádný profesor anatomie, chirurgie a botaniky. Od května 1964 do července 1695 byl rektorem pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1695 až 1716 opakovaně působil jako děkan její lékařské fakulty. Jako vedoucí lékař takzvané Italské nemocnice (Welschen Hospitals) na Malé Straně v Praze, která sloužila především Italům žijícím v Praze, zavedl klinickou výuku. Spolu se skupinou lékařů zkoumal tehdy ještě neznámé příčiny morových epidemií od třicetileté války až do konce 17. století. Vykonával i praxi dvorního lékaře a byl autorem několika odborných latinských publikací. Jeho žákem byl také pozdější profesor lékařské fakulty Leonard Ferdinand Meisner, který kompendium přednášek svého profesora Cassinise v roce 1690 sepsal. Meisner byl tchánem příbramského hormistra a radního Christiana Antona Stritzla a byla o nich řeč v minulých příbězích. 

Magistr svobodných umění a doktor filozofie Josef Ernest Cassinis de Bugella byl imatrikulován na pražské lékařské fakultě 16. prosince 1728 za Meisnerova děkanátu. Dne 7. července 1733 jako kandidát medicíny veřejně prezentoval disertaci ATHANASIA LONGAEVITATIS, SIVE MANUDUCTIO AD VITAM LONGIOREM, QUAM Dissertatione inaugurali Medica SUB FAVENTISSIMIS AUSPICIIS Sacratißimi, Augustißimi, [et] Invictißimi MONARCHAE R. Stručný překlad tohoto názvu zní „Nesmrtelnost dlouhověkosti neboli Návod na delší život.“ Disertace byla vytištěna v jezuitské tiskárně téhož roku a lze si ji přečíst na internetu na books.google.cz nebo pod zkratkou 1url.cz/@disertace. 

Hned v jejím úvodu Josef Cassinis přiznává, že je opravdu synem Jana Antonína Cassinise, aby vyvrátil různé postranní řeči. V předmluvě zmiňuje filozofa Thaléta z Milétu, kterého se ptali, kdo je podle něj nejšťastnější ze smrtelníků. Thalés odpověděl: „Ten, kdo je fyzicky zdravý.“ – „Proto od všech věků až do moderní doby existovala tak velká láska ke zdraví a dlouhověkosti.“ Nejen v našich, ale ve všech dobách od těch nejstarších až po Cassinisovy byl a je dlouhý a spokojený život vytouženým lidským cílem, jakýmsi stavem milosti. 

Josef Cassinis píše: „Roky plynou, dny utíkají, hodiny letí a nás mrtvé s sebou střemhlav unášejí.“ Lidi rozděluje do tří kategorií na ty, kteří zemřeli okamžitě, na ty, kteří zemřeli brzy, a na ty, kteří zemřeli později. Pokračuje metaforou, že lidský život je jako loď. Ti, kterým je dána možnost žít déle než ostatní, vidí v pokročilém věku ze svých lodí již zblízka břehy moře mrtvých a brzy by v něm sami spontánně přistáli nebýt toho, že jejich soudný den vždy určí smrt. „A proto jsme unášeni velmi rychlým proudem, jako bychom byli poháněni vesly a plachtami najednou,“ píše Cassinis. „Smrt stále přemýšlí, jak k nám přijít.“ 

Disertace je rozdělena do devíti tezí. Na konci každé Cassinis pokládá několik otázek a moudře na ně odpovídá. První teze „O životě, jeho prodloužení a obecně o výživě starých lidí“ klade důraz na dva základní principy: na pohyb, protože život je synonymem pohybu a smrti, a na vyváženou a pravidelnou výživu zejména starších lidí.   

Druhá teze „O změně věku, její příčině, a o stáří jako tématu“ popisuje s humorem fyzický rozklad, hrubost, nečistoty, exkrece a tak dále a je jako vystřižená z naturalistického filmu, ale Cassinis prostě věděl, že to tak je. Doporučuje dobře, ale málo pít, jíst zeleninu a provozovat jemnou gymnastiku a mírnou chůzi.  

Třetí teze je „O vzduchu a jeho metodickém využití“. Čtvrtá je „O jídle“, kterým se člověk živí. V ní cituje starší známé výroky včetně dvou věčně platných pravidel, převzatých z univerzity v Salernu, kde byla jedna z nejstarších lékařských škol v Evropě: „Aby vám bylo v noci lehce, povečeřte krátce“. „Pokud se chcete vyhnout dlouhému těžkému trávení, začněte večeři zdravým nápojem.“ V páté tezi „O nápoji“ doporučuje víno, které považuje za lepší než pivo, alespoň pro staré lidi. Pití studené vody před popíjením čokolády je nesmysl. Čaj, káva a čokoláda jsou podle něj „pro prarodiče“ skutečnými všeléky. 

Šestá teze „O pohybu a klidu“ doporučuje oboje s rozumem, bez přehánění. „Po jídle si odpočiňte, ale moc nelenošte, ani hned neběhejte, trávení má totiž svůj vlastní rytmus.“ Sedmá teze je „O spánku a bdění“. Nejlepší je ani moc, ani málo. Sedm hodin spánku denně je dost pro mladé i staré. Pro starší lidi však doporučuje i spánek odpolední. 

V osmé tezi „O výměšcích, které hodně přispívají k zachování zdraví a prodloužení života“ podrobně popisuje všechny od potu až po hemoroidy. Poslední teze se jmenuje „O problémech duše“. Moudrý člověk je ten, který dobře stárne, a člověk dobře stárne, jen když je moudrý: žádný stres, celková abstinence, vnitřní klid, duševní činnost a aktivní společenský život, ale bez přehánění. Tato moudrá zdrženlivost se zřejmě týká i sexu, jelikož se o něm Cassinis jinak než mezi řádky nezmiňuje.   

Výsledek jeho disertace lze shrnout slovy „Dieta je univerzální lék“. Jezte správně a udržujte se v kondici, abyste se dožili vysokého věku. Josef Cassinis de Bugella svou disertaci obhájil. Doktorem medicíny byl slavnostně promován 14. července 1733.  O jeho dalších osudech do jeho příchodu do Příbrami není zatím nic známo. Dá se předpokládat, že úřad zemského fyzika pro Berounský kraj získal i díky svým blízkým vztahům k profesorům pražské lékařské fakulty. Ví se, že během svého zdejšího působení od roku 1738 horlivě ošetřoval měšťany i vojáky procházející městem během slezských válek.  Nelze však zjistit, zda tento talentovaný a vzdělaný, dnes ale zapomenutý lékař dodržoval zásady zdravého životního stylu, který doporučoval ostatním a který měl přinést dlouhý život. Stejně by mu to nejspíš nebylo nic platné. Zemřel totiž nenadále 22. srpna 1757 v Příbrami ve věku pouhých 46 let na „dušnotu“. Byl pohřben 25. srpna 1757 v Příbrami. Zanechal tu po sobě manželku Kateřinu se dvěma maličkými dcerkami.  

Pokračování příště. 

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram