Všichni doufali, že se po odchodu vojsk v první třetině roku 1743 hospodářská situace zlepší. Ke stabilizaci českých zemí mělo přispět oficiální uvedení Marie Terezie na český trůn.

Její korunovace „na usmířenou“ se v Praze konala 12. května 1743. Z Příbrami se jí na náklady obce zúčastnilo 18 osob. Příbramští doufali, že při zpáteční cestě do Vídně panovnice zavítá do Příbrami a na Svatou Horu, ale rozhodla se jet nejkratší cestou do Milína, kam magistrát podle pokynu poslal večer před příjezdem královského páru 22 koní. Dne 16. června odjeli členové magistrátu do Milína královnu uvítat. Svatohorského superiora – představeného tamní jezuitské rezidence – přijala, když seděla se svým chotěm v kočáře a čekala, než přepřáhnou koně. Magistrát se přijetí podle všeho nedočkal. Marie Terezie jistě byla informována, že před rokem a půl Příbramští v čele s magistrátními úředníky vřele vítali bavorského kurfiřta. 

Někdy v té době se zjistilo, že hormistr Stritzl dosud neodvedl do horní pokladny 1926 zl. za loňský prodej klejtu (PbO). Někteří jeho spoluradní uvedli, že již dříve uzavřel různé půjčky, jimiž zatěžoval svůj majetek a mezi nimiž byl i dluh 200 zl. u obce. Je otázkou, zda se své jmění půjčkami v těžkých válečných časech naopak nesnažil udržet pohromadě s předpokladem, že ceny za války rostou, takže reálná hodnota jeho dluhů bude klesat a cena jeho nemovitostí a movitých věcí naopak poroste. Druhou otázkou je, zda tyto peníze ve Wiesserově nepřítomnosti nepoužil coby druhý radní na potřeby obce, například na válečné odvody. 

Stritzlova důvěryhodnost byla zpochybněna, takže když koncem srpna 1743 nařídili administrátoři nejvyššího mincmistrovského úřadu, aby magistrát zaslal vota k příští obnově městských úředníků, Stritzl už mezi navrženými kandidáty nebyl. Primátor a dalších deset radních včetně obou zdejších felčarů (chirurgů) Jana Brunnera a Maxmiliána Jindřicha Pokorného, rychtář a zároveň apatykář Jakub Ferdinand Procházka a šest obecních starších byli potvrzeni administrátorem nejvyššího mincmistrovského úřadu Lauerem 25. září 1743. Místa 9. a 12. konšela nebyla obsazena.

Vzájemné obviňování

Za zjištěný schodek v horní pokladně byl volán k odpovědnosti pokladník a primátor Filip Zikmund Wiesser, a proto 4. října 1743 učinil na veškerý zdejší majetek Christiana Antonína Stritzla právní přípověď a zápověď, aby jeho obestavením pojistil peníze horního závodu. Stritzl a Wiesser se navzájem obviňovali, vyšetřování se vleklo. Dne 22. listopadu 1743 podal právní přípověď na Stritzlův majetek také Jan Christoph Mayer, správce vrchního úřadu v Horním Slavkově, kterému hormistr dlužil 2000 zl. 

Začátkem srpna a znovu v září 1743 prosili hormistra březohorští hospodáři Jan Mládek, Matěj Ptáček a Mikoláš Fiala, kteří vozili klejt do Prahy a dostávali jen 21 krejcarů za centnýř, aby jim byla mzda zvýšena, protože v tomto těžkém válečném roce přišli o veškeré krmivo. Svůj oves a seno museli odevzdat a kupované byly velmi drahé, a proto na odvozu klejtu už nic nevydělávali. Stritzl tedy požádal Lauera o osm až deset zlatých, aby mohli tito povozníci – svobodní březohorští obyvatelé – dostávat k obvyklým 4 kr. za jednu fůru rudy odvezené od žentouru do hutě o krejcar více. Lauer povolil osm zlatých, takže od listopadu do konce roku 1743 dostávali povozníci o krejcar víc. 

Byly zjištěny velké chyby ve vyúčtování loje, kterým se v dolech svítilo a který v nich byl ve válečných časech ukrýván. Horní přísežný a šichtmistr dostávali každý týden po jedné libře loje, který se zaúčtovával koncem každého kvartálu o 13 týdnech. Kvůli krádeži loje byl koncem září 1743 po pěti letech propuštěn z práce šichtmistr Antoni Florian Hessler. Než ho stihli zatknout, z Příbrami zmizel. Jeho práci musel zastat dosavadní hutní písař Jan Michal Fritsch, který ale měl velké dluhy u kupce, a tak se Lauer obával jeho případné nepoctivosti. Lauer dokonce požadoval od Stritzla zprávu, proč má Fritsch bez jeho vědomí a schválení klíče od hutní komory se zásobami rudy. 

Také Antonín Illing, štajgr ve štole, přišel o své místo u horního závodu „pro své známé provinění“ a stal se pouhým hašplířem. Stritzlovi Lauer vytýkal, že neplní služební povinnosti. Nařídil mu, aby byl pilnější a horlivější, víc dbal na správnost účtů a řídil se nařízeními vrchnosti. 

Vytěžená ruda se měla od dolů do skladu u hutě odvážet ve vlastních bednách horního závodu koupenými koňmi tak, aby se nezkracovaly šichty. Znatelný počet horníků totiž odešel. Hormistr Stritzl dostal pokyn napsat do Kutné Hory, aby tamní horní úřad poslal do Příbrami 15 až 18 mužů. Na třídenní cestu měli dostat příspěvek a za každý týden práce u zdejšího závodu měli mít přídavek 30 kr. z horní pokladny. Dostatečně potrestanému Antonínu Illingovi hormistr dovolil stát se horníkem za obvyklý plat. 

Hormistr Stritzl měl od 1. října 1743 ročně dostávat 200 zl. (necelé 4 zl. týdně) z tácu a šest sudů piva. Novým horním a hutním faktorem byl jmenován Niclas Frantz Ehemannt s ročním platem 100 zl. z tácu a 100 zl. z horní pokladny a s pivním deputátem. 

Pro srovnání je vhodné na tomto místě uvést tehdejší týdenní mzdy dalších zaměstnanců horního závodu: vrchní štajgr 2 zl. 30 kr., podštajgr 2 zl., horní kovář bral 2 zl. 15 kr., jeho dva tovaryši dohromady 3 zl. Hlídač kunstu 1 zl. 30 kr., pomocník u kunstu 1 zl., hlídač příkopů (struh) 1 zl. 30 kr., tesař – štajgr 1 zl. 18 kr., tesařský pomocník 48 kr. Horníků bylo 45 a brali po 1 zl. 10 kr., hornických učňů bylo 31 a brali po 1 zl., dva pacholci u žentouru brali po 1 zl. Sedm hašplířů bralo po 48 kr., sedm běhačů po 42 kr. týdně, sedm chlapců po 36 kr. týdně. V těžkých čtyřicátých letech 18. století stál bochník chleba o hmotnosti 2,5 kg 12 krejcarů. V roce 1744 stála nová kamna 9 zl. 46 kr., nástěnné hodiny byly za 1 zl. 24 kr.

Nejposlušnější a nejpoddanější pacholek

Niclas Frantz Ehemannt, který se k roku 1729 objevuje v pramenech jako adjunkt královského fiskálního úřadu, byl patolízal, jakému nebylo u zdejšího horního závodu rovno. V komunikaci s mincmistrovským úřadem se podepisoval „nejposlušnější a nejpoddanější pacholek“ (Knecht), což po něm ani v oněch časech určitě nikdo nechtěl. Hned po svém ustanovení ale požádal z důvodu rostoucích životních nákladů o akcidenci (přídavek) 4 kr. z každého centnýře olova, které se napřesrok mělo odvážet do Mauthausenu a odtud do Uher. Odůvodňoval to svou prokázanou pílí na tomto úkolu a tím, že huťmistr v Jáchymově dostává za jeden centnýř vyšmelcovaného olova akcidenci 6 kr. Ehemannt stále ujišťoval Lauera o svém pracovním nasazení, píli a věrnosti v nejhlubší oddanosti. 

V roce 1743 vyrobil zdejší horní závod pouze 92 kg stříbra, ale 12 000 kg olova a klejtu. Výtěžek na jeden kukus klesl na 40 zlatých. V prosinci 1743 provedl hormistr Anton Christian Stritzl vyúčtování příjmů a výdajů zdejšího horního závodu za dobu od roku 1728. Podle účtů činil celkový příjem obce z dolování za 15 a tři čtvrtě roku 200 161 zlatých, celkové výdaje dosáhly 189 463 zlatých. Kromě toho měl závod zásoby rud a podobně, takže zůstatek činil 18 625 zlatých. 

Na jaře 1744 horní závod koupil od dobříšského knížete Mannsfelda dalších 84 provazců lesa za 840 zl. Opravovala se cáchovna pod Korábem a byl přestavován Vysokopecký rybník. Koncem července tam bylo zjednáno na práci téměř 200 dělníků, kterým se platilo penězi za olovo odvezené do Uher. Hráz se zpevňovala kameny a dřevem, které se bralo zčásti z lesa horního závodu a zčásti z městských lesů, protože obec používala vodu z Vysokopeckého rybníka pro železářský závod a mlýny. Stavba měla být hotova do podzimu, aby mohl rybník zadržet všechny zimní srážky. Všichni – kunst, puchýrna, šmelcovna a mlynáři – totiž opět trpěli nedostatkem vody. Náklady na rybník toho roku dosáhly 1058 zlatých 12 kr. 3 d. 

V září 1744 začali Prusové v rámci takzvané druhé slezské války ostřelovat Prahu, která 18. září 1744 kapitulovala. Do Příbrami pak přišli pruští dezertéři. V říjnu 1744 táhli přes Příbram huláni za saskými pluky s děly proti Prusům, kteří Prahu vyklidili ke konci listopadu. Na příkaz gubernia bylo na obranu Prahy odesláno ze zdejší šmelcovny 120 centnýřů a 83 liber olova obsahujícího stříbra po 11 zl. 43 kr. za centnýř, tedy celkem za 1414 zl. 6 kr. a včetně dalších nákladů za 1442 zl. 47 kr., které dosud nebyly závodu uhrazeny stejně jako 24 centnýřů 8 liber olova za 232 zl. 14 kr. 2 d., které byly dodány královské armádě v roce 1742.

Výhrůžky exekucí

Během roku 1744 uhynul velký počet hovězího dobytka, magistrát však musel odvádět předepsané potraviny pro zajaté Francouze i pražské dragouny a krmení pro jejich koně. Tyto výdaje dosáhly 2315 zlatých. Pasiva příbramské obce dosáhla 76 764 zlatých a věřitelé jí vyhrožovali exekucí. Měšťané, kterým byl pro dluhy zabaven majetek, žádali magistrát o pomoc. 

Stále se řešily také chybějící peníze za klejt prodaný v roce 1742. V listopadu 1744 se v Příbrami konala v Příbrami komise, která při likvidaci účtů v přítomnosti nového horního a hutního faktora Ehemannta a horního pokladníka a primátora Wiessera potvrdila, že v čase francouzských a bavorských válečných potíží v nepřítomnosti horního pokladníka měl zaplatit k rukám horní pokladny za prodaný klejt „a co je s ním spojeno“ 1926 zl. 21 kr. 2 d. hormistr Stritzl. Dne 9. prosince 1744 dostal Stritzl od Lauera z mincmistrovského úřadu dopis, v němž stálo: „Tímto se potvrzuje panu hormistrovi neodvolatelná obtíž, protože s koncem tohoto roku musí být napraven a vyrovnán i tento dluh, hormistr ho musí vyrovnat nejpozději do konce ledna 1745, a počínaje lednem 1743 k tomu přibyl i úrok šest procent, to je 118 zl. 27 kr.“ 

Hormistr tedy dlužil za prodaný klejt celkem 2044 zl. 48 kr. Administrátor Lauer nařídil hormistrovi vložit tuto částku včetně úroku do horní pokladny do konce ledna 1745. Začátkem ledna 1745 ho Stritzl, který nadále poukazoval na Wiesserův podíl v této kauze, žádal o poshovění, protože společně se svými sourozenci prodával dům v Karlových Varech, a jeho nejstarší sestra pobývala na Moravě. Tvrdil, že do té doby může na všechny své dluhy zaplatit 1400 zl. a jeho manželka 500 zl. uložených u knížete z Mannsfeldu. 

Lauer Stritzlovi odklad nepovolil a prohlásil, že Wiesser za nic nemůže (až v roce 1756 kontrola zjistila, že tehdy horní pokladně dlužil 497 zl. za rok 1739). Pozastavil Stritzlovi polovinu ročního platu, tj. 150 zl. a zakázal mu také dávat pivní deputát, z něhož se měly platit úroky z hormistrových dluhů u horního závodu a u obce. Ehemannt se stále vyptával zdejších lidí, jak to za války bylo, a opakovaně prohlížel účty. Stritzl podle jeho zprávy pro Lauera mohl za všechno. Lauer v březnu 1745 nařídil, aby se hned prodaly Stritzlovy příbramské pozemky. 

To nechtěli Stritzlovi dopustit. Stritzlova manželka Barbora Alžběta tehdy vložila do horní pokladny asi 500 zl. ze svého a společně s manželem tuto částku zvýšili na 739 zl. 27 kr. Dne 30. června 1745 se Stritzlovi písemně zavázali splácet za klejt počínaje rokem 1746 každoročně 150 zl. Zůstatek dluhu ve výši 1200 zl. u horního úřadu, a také další pohledávky ve výši několika tisíc zlatých ale byly na jejich nemovitostech pojištěny. Barbora Alžběta Stritzlová se kvůli lepší zástavě písemně zřekla i svého ženského práva – obvěnění. 

Pokračování příště.

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram