Minulý příběh ze života hormistra Stritzla skončil popisem přízemí čili mázhausu jeho domu na Příkopech, v němž nyní sídlí příbramský stavební úřad. Teprve v prvním patře se však přesvědčíme o tom, jak obrovský rozdíl v životní úrovni a vybavení domácnosti panoval mezi ním a jeho chudými dělníky z dolů a hutí, kteří mívali ve svých příbytcích většinou o jedné místnosti a komůrce kromě kuchyňského a hospodářského náčiní zpravidla jen postel, stůl, lavici a nějakou truhlu na skrovné oblečení.

V prvním poschodí Stritzlova domu bylo šest nákladně zařízených pokojů laděných v tehdy oblíbených barvách – zelené a žluté. Přímo ze schodiště se vcházelo do velkého zeleného pokoje se třemi okny, na nichž visely zelené soukenné záclony. Byl to zřejmě přijímací pokoj či salon, protože v něm nebyla žádná postel. Nacházely se v něm obrazy císaře Karla VI. a jeho manželky Alžběty, portrét Stritzlova zemřelého otce, obrazy květin a Mater amabilis – Matka hodná lásky.

Byly tu hodiny ve schránce s dlouhým kyvadlem a zavážím, velké zrcadlo v pozlaceném rámu, oválný dvoudílný stůl se zeleným kobercem (tlustou textilií, které my říkáme ubrus) a potažený voskovaným plátnem, dubový šenktyš na pivo, almárka na knihy a druhá podobná na zbraně, černý prádelník a stolek s hrací deskou. K sezení tu měli šest zelených křesel s opěradly (lenošek) a dvě křesla bez opěradel, šest židlí potažených zeleným suknem, dva dubové „choridony“ (správně guéridony čili malé kulaté stolky na vysokých nohách), komodu, čtyři velká železná ohřívadla s kleštěmi, lopatkou a pohrabáčem, cínové kropítko na svěcenou vodu a barometr. Místnost byla osvětlována dvěma pozlacenými nástěnnými svítidly.

Hormistrův soukromý pokoj a jeho sbírky

Po levé straně od velkého zeleného pokoje byl menší a zřejmě hormistrův pokoj, v němž byl oltář Panny Marie. Soška Panny Marie s Ježíškem byla oblečena v šatičkách, na jejich hlavách byly stříbrné koruny a přes šatičky visel stříbrný křížek. Ve schránce se soškou byla ještě relikvie sv. Kříže s autentikou – listinou prokazující pravost svatých ostatků. Pod oltářem byla dvě oratoria a nahoře schránka s Ježíškem. Stály tu bicí hodiny ve skříni a s pouzdrem, druhé jim podobné, ale opakující hodiny, a třetí „visuté“ nástěnné hodiny bez závaží s okrouhlým ciferníkem. Troje hodiny v jediné místnosti opět ukazují na hormistrovu zálibu v hodinářství.

Byly tu mosazná lampa, „klekací sesle“ potažená zeleným suknem, malé zrcadlo, dubový kabinet čili psací stůl, postel s koženou matrací a „poslamkou“ čili prostěradlem a u ní zelený baldachýn (sloužil k zateplení lůžka), obrázek Panny Marie Pomocnice, tři mědirytiny, psací souprava v koženém futrálku, v němž byly uloženy nožíky se stříbrnými střenkami a perořízek. Našly se tu ještě dva kancelářské nožíky, dvě železné lineálky, apatyčka (lékárnička) v pouzdře, malé vážky, almárka na léky, šest zelených dřevěných piksel na léky a šest menších, hmoždířek z černého kamene, sluneční hodiny ve futrálu s kompasem, další kompas v aksamitovém futrálu, kartáček na šaty, skládací loket (měřidlo délky), vyřezávaný krucifix a druhý maličký, malé zrcadlo se svatou Anežkou, stoleček, do kterého se zamykaly stříbrné mobilie (předměty, o nichž se dozvíme přespříště), kovaná truhla se dvěma řetízky, maličký portrét, cínové kropítko. „Horní pečeť“ čili pečetidlo hormistrovského úřadu bylo hned po Stritzlově smrti odevzdáno novému hormistrovi Nicklasovi Franzovi Ehemanntovi. 

Přes tento menší pokoj se chodilo do třetího pokojíčku, kde byly dvě postele s matrací a polštářem, černý stoleček, dubové umyvadlo. Zelené záclony z cajku (pevné bavlněné látky) visely u dveří a u okna, které se zakrývalo ještě zeleným suknem. Pokojíček byl vyzdoben mědirytinami.

Malý zelený pokojíček

Čtvrtým v pořadí byl malý zelený pokojíček, sloužící asi jako další ložnice. Byl vyzdoben obrazem Panny Marie v černém rámu malovaném zlatem, vyobrazením karmelitánského Ježíška, malým obrazem sv. Trojice v černém rámu, malým obrazem sv. Jana (Nepomuckého) a jeho svatého jazyka, obrazem sv. Antonína namalovaným na plechu, relikviářem v podobě kulatého obrázku sv. Pavla a pergamenovým obrázkem za sklem. Byly tu postel s nebesy a zelenými závěsy (opět sloužily k zateplení lůžka), s matrací a slamníkem, velká vykládaná almara, malý oválný stoleček a vysoká dubová stolička. Na okně visely dvě bílé záclony a zakrývalo se zeleným suknem. 

Pátý, velký žlutý pokoj – zřejmě dámský – byl vybaven velkým zrcadlem, čtyřmi maličkými portréty, třemi velkými a dvěma menšími portréty, obrázkem Charitas (milosrdné lásky), dvěma stojícími modrými relikviáři, schránkou na hodinky, maličkým oválným zrcadlem a dalším zrcadlem v pouzdře, vykládaným kabinetem (psacím stolem), dvěma stejnými vykládanými prádelníky, hracím stolkem a oválným stolem se žlutým kobercem, a potaženým voskovaným plátnem. K posezení sloužily žluté kanape, velká židle (křeslo) s opěradlem, šest menších lenošek a dvě malé židle bez opěradel. Opět tu byly „repetírující“ hodiny s dlouhým kyvadlem a závažím ve skříni a dva barometry, a ještě dvě dvouruční potažené a okované truhličky. Místnost měla tři okna se žlutým suknem. 

Šestý, malý žlutý pokoj měl jedno okno cloněné suknem. V pokoji byly dvě postele se žlutými závěsy a dekami, malé žluté kanape, dubový stoleček a na něm almárka se zásuvkami, vyřezávaný krucifix, socha sv. Jana a socha sv. Barbory, dvě hrobové (černé) truhly, vysoká dubová stolička, kůží potažená psací souprava se zámečkem a kalamář z černého kamene. V žádné z místností nejsou zapsána odcizitelná kamna, takže se dá předpokládat, že alespoň ve velkých pokojích byla kamna kachlová.

Knihovna a hormistrova odborná literatura

Není jasné, ve kterém pokoji měl hormistr Stritzl svou knihovnu. Vlastnil 53 knih o hornictví různých formátů, podle nichž se tehdy knihy rozlišovaly na tituly „in quarto, in octavo, in folio“. Výběr knih svědčí o tom, že hormistr měl o svém oboru dobrý přehled. Jako příklad poslouží kromě známého díla Dvanáct knih o hornictví a hutnictví Jiřího Agricoly a Jáchymovského horního řádu neméně proslulý titul Sarepta neboli Hornická postila, jejímž autorem je Johannes Mathesius z Jáchymova. Několik hormistrových knih se zabývalo prubířstvím. Stritzl měl také knihu Speculum Metallurgiae Politissimum od Balthasara Rosslera z roku 1700, jejíž potrhaný výtisk se dodnes dochoval v příbramském okresním archivu. Bohužel není známo, čí původně byl, a jak se tam dostal. 

Dalších asi 135 hormistrových knih různých formátů pojednávalo o lesnictví, o právnictví (zemský kodex, zemské zřízení, zlatá bula), o polním hospodářství, o pěstování vína, o zahradnictví, o květinách a rostlinách, o chovu koní a jezdectví. Měl dějepisné knihy včetně Balbínovy knihy o historii Svaté Hory z roku 1665, velký slovník, francouzsko-německou gramatiku, knihy o matematice, alchymii, fyzice, o čínském lékařství. Samozřejmě nechyběly náboženské knihy – modlitby, životopisy svatých. Hormistr zřejmě uměl německy, latinsky a francouzsky. České knihy neměl, ale to neznamená, že neuměl alespoň částečně česky. U knihovny měl tři psací desky. 

Nejspíš ve velkém zeleném pokoji se našly tyto zbraně a jejich příslušenství: vnitřní flinta s laufem, stutz čili štuc (taženice, tažená ručnice) s německým zámkem mandírovaný mosazí, štuc s flintovním zámkem, krátký flintovní štuc, čtyři flinty, čtyři pistole – jeden pár kovaný mosazí a druhý pár „sprostějších“ (obyčejnějších), dvě banditky kované mosazí, nová flintovní hlaveň „danircírovaná“, pár hlavniček vcelku na banditky, bajonet, partasana (partyzána, tj. dlouhá dřevcová zbraň s typickou čepelí trojúhelníkového tvaru a ostřím po obou stranách), karlspodské (zřejmě karlovarské) křesadlo se strojem, dvanáct forem k štucům, dvě kličky k štucům, šroub k spravování strojů, čtyři štempflíky, vykládaný havířský čekánek (hůl opatřená sekyrkou, tři formy pro „vystkávání“ flastrů k štucům a kladivo, dva růžky na prach, dva kožené pytlíky s broky, dvě tašky na patrony.

Stříbro chudých

V domácnosti Stritzlových bylo dále nalezeno a sepsáno 253 cínových předmětů o celkové hmotnosti asi 300 liber (zhruba 136 kg). Byly to mísy, misky, šálky, osm tuctů talířů, slánky, svícny, pět umyvadel. Stritzlovi měli leštěný tác na kávu a malý tác s konvičkou, šálky, šálky na křen, šálky s víčky na máslo, tři čajové konvice, noční lampu se sklem, pět nočních nádob (nočníků, které každé ráno vynášelo služebnictvo), okrouhlé umyvadlo a mísu na holení, dvě velká vědra na nožičkách na máslo, šest piksel s léky, „korbelík pletenej“ s cínovým víkem a další věci. Část cínových předmětů byla dělaná „na stříbrný mustr“, tedy byla vyleštěna tak, aby se jako stříbro leskla (dříve se cínu dokonce říkalo „stříbro chudých“). 

Mosazných předmětů se u Stritzlových našlo osmadvacet: velký hmoždíř se zelenou pokličkou, kotlíčky, menší moždíř, dvě ohřívadla, velká stříkačka, piksla na cukr, piksly na thé, okrouhlá konvička na thé, piksla na mýdlo, zvoneček, kahanec, maličká lucerna, cihličky, jeden velký a tři malé kohoutky a kružítko. 

Část nádobí byla vyrobena z mědi: velká a malá vanička, dva pekáče, vytloukaná truhlička, dvě stejná ohřívadla se železem uvnitř, velké ohřívadlo a druhé menší ohřívadlo na uhlí, ohřívadlo pro ohřátí peřin, hluboký kotlík, dva velké hrnce s víkem, menší hrnec bez deklu, velký „rybný“ kotel, nový kotel, dva kotle v kuchyni, velký rybní kotel s rukojetí, větší a menší kotlík na pálení vod (na pálenku?) s kloboučky, velký kastrol a mísa, šest pocínovaných kastrolů, pánvička s držadlem, cedník, velká a malá pivní konvice, dvě konvice na kávu a dvě na thé, malý hrnec, plochá lžíce, čtyři velké a malé lahve se šroubem, hrnec do vody „pro zachování mřeňat“ , velká dortová pánev a druhá menší s víky, „klejch“ s měděnými miskami, dlouhá piksla na „kuřící“ tabák a kropítko, čtrnáct olověných liber (závaží), patnáct formiček na dorty. V prádelně byl prací kotel. 

V domácnosti Stritzlových nechybělo ani několik kusů nádobí z majoliky – původně španělské keramiky (pojmenované pak podle Mallorky) s bílou glazurou, na které byly namalovány rostlinné motivy, lidské postavy a zvířata. Stritzlovi měli deset majolikových mis a osmnáct talířů, dva hrnečky s víčkem a takový džbánek s cínovým víčkem. Tyto předměty byly zařazeny do jedné skupiny s tehdy velmi drahým a ceněným porcelánem, který se dovážel hlavně z Číny a v letech před Stritzlovou smrtí se v blízkém sousedství Čech začal vyrábět jen v Míšni, ve Vídni a u Paříže. První porcelánka v českých zemích byla založena v Horním Slavkově až roku 1792.

Pokračování příště.

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram