V červenci 1704 zemřel hormistr Jakub Bittner. Začátkem příštího roku předložil magistrát české komoře žádost, aby mohl úřad hormistra vzhledem ke skromnému dolování a výnosu stříbrných hor zastávat některý z příbramských měšťanů. Za ušetřený hormistrovský plat chtěla obec zaměstnat další dva až tři horníky.

Česká komora však ustanovila příbramským hormistrem s ročním platem 150 zlatých německy mluvícího malostranského měšťana Jiřího Tomáše Pusche (* asi 1662), dosavadního správce rožmitálského arcibiskupského statku, jeho železáren a vysokých pecí. Hormistrovskou přísahu složil koncem ledna 1705. Pracovalo se jen na štole Matky Boží u Svaté Hory, ale Pusch už nechal stavět kavnu u znovu otevíraného, ale starého dolu Nové léto jinak Novoročního „pod Březovým vrchem“, v němž se začalo dolovat příštího roku. Dnes je zasypaný v severní části odvalu dolu Anna.

 Postup prací záležel hlavně na tom, kolik peněz se vybralo na cupusech a kolik jich hormistr dostal od místního výběrčího na dani z piva a vína. Na dolování se mělo ročně z tácu vynakládat nejméně 144 zl., magistrát se zavázal ještě k příplatku 100–150 zl. Od června 1690 byl výběrčím tácu voskář, solní a kontribuční úředník a radní Filip Václav Wiesser, od července 1706 i primátor města.

Důležité zdroje příjmu

Roku 1698 se ze sudu (asi 255 l) piva prodávaného po začátku 18. století za 9 zl. 30 kr. platil tác ve výši 1 zlatý 18 krejcarů. Podle účtů z let 1710–1712 dosahoval roční výstav kolem 1200 sudů, asi 3082 hl piva. V jedné várce bylo 21 ¾ sudu. Pivo bylo vedle železárny druhým nejdůležitějším zdrojem městských příjmů. 

V roce 1705 činily celkové výdaje na dolování včetně platů dvou horníků 204 zl. 18 kr. V roce 1706 pracoval jeden horník se dvěma hašplíři a celkové výdaje dosáhly 251 zl. 8 kr. V roce 1707 měl každý ze čtyř horníků týdenní plat 1 zl. 10 kr. Půl roku pracovali i dva hašplíři, půl roku tři, každý dostával týdenní mzdu 1 zl. Po 23 dnů čerpali vodu dva nádeníci za denní mzdu 6 kr., tedy půl zlatého týdně. Na stavbě nové kavny u Matkobožské štoly pracoval zedník, který tam dělal kamna, truhlář vyrobil okenní rám a sklenář okno. Celkové náklady včetně veškerého materiálu dosáhly 458 zl. a 26 kr.  

Nový král Josef I. byl reformátor. Pro povznesení hornictví, které řídil nejvyšší mincmistr a hormistr Petr František hrabě Kokořovec z Kokořova, jmenoval 9. června 1707 dosavadního adjunkta správce vrchního horního úřadu v Jáchymově Jana Františka Lauera vrchním inspektorem horních měst a dolování v Českém království a zároveň správcem vrchního horního úřadu v Jáchymově, s platem 800 zl. ročně. Lauer prý získal potřebné znalosti od svého zkušeného otce, ale hlavně půjčil Josefovi I. 20 000 zl. Sekretář české komory Jan Kryštof Bořek z Dohalic si ale už roku 1708 zapsal, že nejvyšší mincmistr ani vrchní inspektor hornictví nerozumějí a jsou i jinak neschopní. 

Hormistr Pusch koupil v srpnu 1708 v Příbrami od radního Václava Lorence za 200 zl. domek se zahradou za arcibiskupským zámkem, a ještě toho roku k němu dostal od magistrátu pivní várku, protože „prý na tomto domku kdysi bývala“. Od Josefa Mohelnického přikoupil hormistr okolní pozemky s domem a nechal si tam pro svou rodinu postavit nový dům. Tak vzniklo jedno z největších příbramských hospodářství Na Příkopech čp. 105/I, dnes stavební úřad.

Domeček se zahrádkou za 53 zlatých

Oficiálním pomocníkem hormistra Pusche se 10. září 1708 stal Matěj Alis (děd známého hormistra J. A. Alise), dosavadní šichtmistr příbramských železných hutí, a to jako šichtmistr stříbrných hor. Když se na přelomu října a listopadu objevovalo v Novoročním dole stále víc a víc důlních vod, rozhodl se hormistr se šichtmistrem v týdnu od 10. do 17. listopadu hloubit novou šachtu nad dolem Nové léto, aby se „nadále mohly hnát štoly pod Novým létem a celým Březovým vrchem“. To je počátek dědičné odvodňovací štoly, která se razila tak, aby ústila nad Podměstským rybníkem čili Dolejší Oborou. Později se jí začalo říkat štola Císaře Karla čili Císařská (Karel VI. byl zvolen císařem v říjnu 1711). My ji známe pod názvem Karlo-Boromejská a svému účelu slouží dodnes. U horního závodu pracovali tehdy tři havíři a tři hašplíři a najímáno bylo od tří do pěti nádeníků. Na podzim 1708 přijel inspektor Lauer na vizitaci a stanovil nové mzdy: štajgr měl týdně 1 zl. 15 kr., horník 1 zl. 10 kr. a hašplíř 48 kr. (domeček se zahrádkou na Březovém vrchu se tehdy prodával za 53 zl.). Celkem se roku 1708 na dolování vynaložilo přes 594 zl. a práce na uvedených dílech probíhaly i v následujících letech. 

Začátkem roku 1710 onemocněl a v říjnu zemřel primátor a výběrčí ordinárního tácu Filip Václav Wiesser. Ordinární tác od března vybíral jeho syn, zlatník Severin Wiesser, jehož kauci 500 zl. pojistil na svých pozemcích jeho švagr Matěj Alis. Na jaře 1711 se začalo dolovat na staré fundgrubě Naší milé Paní na Březovém vrchu, celkem v dolech pracovalo 12 až 14 horníků. 

V dubnu 1712 se stal primátorem a administrátorem obecního hospodářství krejčí Václav Tomáš Lorenc. Snažil se umořovat obecní dluhy dosahující už částky přes 9000 zl. a zároveň čelit rostoucím nákladům na vojsko.  Od října 1713 se Příbram musela vypořádat s rok trvající morovou epidemií. Po městě se začaly šířit zprávy o Lorencově benevolenci při vymáhání pohledávek od měšťanů a pomalém splácení obecních dluhů, a dostaly se i k nadřízeným úřadům. 

Hormistr Jiří Tomáš Pusch vzal tehdy na prohlídku stříbrných dolů dva obecní starší, kteří pak na radnici potvrdili, že by se v nich mohlo najít mnoho stříbra. Magistrát poslal žádost o podporu dolů nejvyššímu mincmistrovi Františku Karlovi hraběti z Pöttingu a vyslal primátora Lorence a jednoho radního za hormistrem Puschem se zprávou, že obec má v úmyslu se na dolování finančně podílet a koupit jednu nabízenou šichtu kukusů od březohorského těžařstva.

Nevysedávat a neupíjet

V říjnu 1714 si radní předvolali obecního sládka a oznámili mu, že se z každé várky bude jedna čtvrtce piva z dolívky odebírat a peníze z jejího prodeje se využijí na dolování. Zakázali mu nalévat pivo do příliš velkých džbánů, které k němu lidé pro pivo posílali, aby jim nedával víc, než měl, a nechávat lidi v pivovaru vysedávat a upíjet z obecního piva. Na rozvoj stříbrných dolů magistrát ještě přenechal dvě čtvrtce piva, která se dosud stáčela místo deputátních patok primátorovi a důchodnímu. Při ceně 48 krejcarů za toto pivo se z 60 várek mohlo získat 237 zl. ročně. 

V listopadu požádal magistrát nejvyššího mincmistra znovu o přímluvu, aby česká komora dovolila kukusy koupit. Mincmistr prostřednictvím hormistra Pusche magistrátu vzkázal, aby za ním primátor Václav Lorenc a radní Martin Hutter přijeli do Prahy a otázku kukusů s ním projednali ústně. Obec se 48 kukusů za 135 zlatých 36 krejcarů ujala 21. ledna 1715. 

Inspektor horních měst Jan František Lauer ale v té době už spřádal plán, jak Václava Lorence sesadit z jeho úřadů. Pomáhal mu hormistr Jiří Tomáš Pusch, který se v červnu 1714 odmítl stát regulérním příbramským měšťanem, což bylo nutné, aby magistrát mohl přijmout jeho dům jako záruku za kauci jeho zetě Petra Jakuba Rubrici, který se měl stát novým kontribučním úředníkem a taky byl cizím měšťanem. Hormistr požádal v září o lhůtu šesti týdnů, ale ani pak o vykonání přísahy věrnosti nestál, a tak magistrát začátkem listopadu nařídil, že se hned po uplynutí lhůty pověsí na hormistrův dům dražební cedule. Po 6. prosinci 1714 si magistrát hormistra kvůli přijetí městského práva ještě jednou předvolal. Pusch argumentoval, že je měšťanem královského Menšího Města pražského a že se v královském horním městě Příbrami bez přijetí městského práva může usadit i každý obyčejný horník. Tvrdil, že si to ještě rozmyslí.

Přeslechnutí písaře

Dne 13. prosince 1714 přišlo rozhodnutí české komory, že primátor Lorenc bude suspendován z úřadu administrátora obecního hospodářství, který převezme hormistr Pusch. Překvapený primátor se dvěma členy magistrátu vyhledal právníka, který mu po dohodě s ostatními představiteli městské samosprávy sestavil supliku. Stálo v ní, že dekret komory o předání hospodářské administrace hormistrovi Puschovi je napsán německy, čemuž magistrát dostatečně nerozumí, a proto žádal o tři dny na jeho překlad. A že hormistr bude zmocněn potvrzovat všechny hospodářské dokumenty, z čehož vyplyne porušení privilegií příbramské obce. 

Všichni radní, rychtář, obecní starší a další úředníci supliku potvrdili podpisem s tím, že „v tom všem chtějí žít a umřít“. Česká komora ji prohlásila za vzpouru a pohrozila trestem, a tak se všichni kromě primátora Lorence podepsali na omluvný list, že slova ohledně smrti byla do supliky zapsána přeslechnutím písaře, že se na to nikdo nepamatuje a že měšťané podepsaní na suplice nebyli při jejím sepisování přítomni. Hormistr Pusch se úřadu administrátora obecního hospodářství ujal a dožadoval se předání všech městských písemností. Primátor Lorenc se ale rozhodl, že mu bez boje neustoupí. (Pokračování příště). 

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram