Příbramský kverkšaft byl začátkem 90. let 16. století finančně vyčerpán budováním wasserkunstu – odvodňovacího zařízení, bez něhož nebylo možné postupovat při dolování do větších hloubek. Stříbra se tu tehdy těžilo jen málo a úřad hormistra v roce 1594 opustil Daniel Vlčovský.

Už na podzim 1593 vypukla válka s Turky o Uhry. Císař Rudolf II. vyžadoval od českých zemí pro boj s osmanskou říší další peněžitou i vojenskou pomoc. Začátkem listopadu 1593 mu pražský zemský sněm povolil v zemi vybírat veliké domovní berně, daň „z poddaných“, z dobytka, z vín, „sladkého pití“, piv, pálenek, z ryb a dalších věcí. Na obranu proti Turkům, kteří v Uhrách podnikali loupeživé nájezdy, se měla postavit zemská vojenská hotovost. U kostelů se konaly peněžité sbírky a v krajích probíhaly mustruňky čili vojenské odvodní přehlídky. Měšťany a poddané obírali i němečtí vojenští knechti, kteří se od začátku následujícího roku trousili do Uher českou zemí na pomoc proti Turkům.

Každý osmý do války

Česká komora nařídila 19. srpna 1594 Příbramským, že stejně jako ostatní města mají ze svých obyvatel vybrat každého osmého člověka schopného válčit, vyzbrojit ho na své náklady dlouhou ručnicí a korduláčem, tedy širokým dvojsečným mečem, nebo dobrým tesákem, a odeslat všechny vymustrované do Znojma. 

Císařské vojsko utrpělo během tažení několik vážných porážek a roku 1596 se chystala odveta. Začátkem listopadu se zástupci českých horních měst včetně Příbrami vydali do Prahy a prosili císaře, aby je osvobodil od placení válečné pomoci proti Turkům, protože Ferdinand I. je od berně osvobodil. Stěžovali si, že mnohá z nich se nacházejí v krajině nepříznivé pro polní hospodářství a v rodinách horníků, jejichž živitelé utrpěli úraz, panuje chudoba. Potraviny musí draze kupovat z okolních míst, odchodem četných dělníků z hor k vojsku se snížil počet obyvatel, čímž hornictví trpí nemalou újmu, a je třeba brát ohled na kverky, kteří hory vydržují. 

Komora zástupcům po pěti dnech čekání oznámila, že císař jejich prosbu projednával s nejvyššími zemskými úředníky a komorními rady, ale protože o válečné pomoci rozhodl zemský sněm, musí vyřídit i jejich žádost. Příbramští horníci (osobně svobodní) byli vojenské služby zproštěni, ale vojenská povinnost byla přenesena na zdejší poddané. Byli z ní vyňati jen sedláci, patřící svatojakubskému záduší. O měsíc později císař nařídil obyvatelům Podbrdského kraje, aby k odvozu munice a jiných válečných potřeb připravili co nejvíc formanských koní, a znovu byly na vojsko proti Turkům vybírány peníze.

Lehké české mince

Na přelomu století zemi sužovaly mor, velký úhyn dobytka a neúroda. V roce 1600 v Čechách rychle vzrostly ceny obilí. Jeden strych pražské míry pšenice, žita a hrachu stál půl čtvrté kopy grošů českých, strych ovsa se prodával za kopu grošů českých. Roku 1601 v Českém království se stříbrný tolar místo dosavadních sedmdesáti rovnal třiasedmdesáti krejcarům. Dobré stříbrné české mince překupníci vozili do ciziny, kde je tavili a předělávali na „lehké“, tj. méně kvalitní a drobné mince. Ty pak přiváželi do Čech a ke škodě země dosahovali nemalého zisku. 

V červenci 1602 Příbram musela stejně jako ostatní horní města ze svých obyvatel vypravit do pole každého patnáctého člověka. Válka trvala až do listopadu roku 1606, kdy s Turky uzavřel mír arcivévoda Matyáš proti vůli svého bratra a císaře Rudolfa II.           

Již v minulém příběhu byl zmíněn šichtmistr Greger (Gregor) Behem, který byl v těchto pohnutých desetiletích jedním z představitelů knapšaftu. V příbramských pramenech se objevuje po moru 1582. 

Morové epidemii pravděpodobně podlehl šichtmistr Georg Wolff, který si postavil dům u příbramského špitálu. Po smrti své první manželky si vzal Annu, dceru březohorského prvousedlíka Cuntze Ludwiga. Ta se starala o jeho syna Anderesa z prvního manželství a o pět společných dětí. Posléze se Wolffovi rozhodli vyměnit svůj příbramský dům za hospodářství vdovy po hormistrovi Hansi Möckelovi čp. 2 na Březovém vrchu, ležící mezi hořejší 4. a 5. mírou za Naší milou paní se zahradou a velkým polem. 

Ovdovělá Anna Wolffová se podruhé provdala právě za Gregera Behema, který byl tehdy šichtmistrem na Darovaném štěstí na Vrančickém vrchu. Vyženěné a již dospělé pastorky ze statku jejich otce v ceně 80 zl. vyplácel od léta 1584 do roku 1591, kdy už byl také starším knapšaftu. Vlastní děti s Annou neměl. 

Nevýdělečná důlní díla byla opouštěna, a tak v roce 1593 Gregor Behem koupil za 30 kop míšeňských už nepotřebnou kovárnu u hořejší 4. míry za Štolovou fundgrubou. Toto stavení ve spodní části Březového vrchu doplatil až v roce 1603. Zřejmě stálo v místech dnes již zbouraného hostince U Černého orla poblíž zastávky u křižovatky Rožmitálské a Žežické ulice.

Místo huti mlýnec

Podobný osud měla i sešlá šmelcovní huť v Podlesí (vlevo od silnice z Příbrami), kterou císař Rudolf II. v dubnu 1594 propůjčil i s pozemkem, s vodním příkopem a vodou od této staré huti až dolů k nové huti (dnešní Kovohutě) radovi apelačního soudu Matyáši Kremerovi z Grunova, který si koupil Zárybnický dvůr u Dolejší Obory a přikupoval k němu další pozemky v jeho okolí.

Mohl si to i v těchto těžkých letech dovolit, protože kromě jiných příjmů pobíral roční plat přinejmenším 600 kop míšeňských. Směl si místo huti vystavět mlýnec, ovšem s výminkou, že až by se královské příbramské hory dočkaly nového rozkvětu a český král by pro ně potřeboval tuto huť nebo vodu a příkopy, bude muset aktuální držitel staré huti to všechno českému králi bez odporu vrátit. Matyáš Kremer se však po několika letech svého zdejšího majetku zbavil a na podzim 1602 bylo místo po staré šmelcovní huti propůjčeno lénhavéři Georgovi Mayerovi, který na ní měl postavit huť s uhelnou, wasserlauf a puchýrnu a který byl od roku 1603 několik let správcem hormistrovského úřadu, než ho vystřídal Gallus Lang. 

Greger Behem byl nejpozději v roce 1599 i štejkýřem (štajgrem) a dařilo se mu dobře. V červenci si koupil pole s podnivkem (menším orným pozemkem pod nivou na mírném svahu) od Jana Sládka Maruščiných a louku ležící směrem ke Zdaboři a k cestě k Bohutínu za 44 kop míšeňských. V listopadu 1601 koupil od Anny Honzové za 37 kop pole s loukou nad cestou, kterou se chodilo do Zdaboře přes Jablonný. Na přelomu let 1602 a 1603 si jako lénhavéř propůjčil fundgrubu na Bohaté útěše s přilehlými mírami na Lískovém vrchu u Obecnice a s hlubokou dědičnou štolou na Zajíci a dvě míry na Německé štole, vše na Strachovském vrchu. 

V roce 1607 se opět objevuje jako šichtmistr a v prosinci si za 100 (!) kop míš. koupil pole a louky od Jana Holíka od cesty, která vedla ke Zdaboři až pak až k cestě nahoru ke vsi Bohutínu. Tak si kolem svého domu – bývalé kovárny vytvořil dostatečnou plochu zemědělské půdy, aby nebyl finančně závislý na příjmu z upadajícího dolování.

Msta Pasovských

Spory mezi Rudolfem II. a Matyášem se vyhrotily v lednu 1611, kdy Rudolf II. využil nabídky svého bratrance arciknížete a pasovského arcibiskupa Leopolda a povolal si do Prahy na pomoc jeho vojsko. Pasovští neuspěli a při ústupu z Prahy v brdských lesích v průsmyku před Příbramí jich několik set po střetu se sedláky padlo. Zbylí Pasovští pak cestou na jih z pomsty vypalovali vsi i městečka. Jeden jejich houf způsobil v Příbrami značné škody a donutil obyvatele města, aby jim vydali své zásoby potravin na další cestu. 

Potom Rudolf II. český trůn svému bratru Matyášovi postoupil. Příbramští se obávali, aby nepřišli o privilegia královského horního města, proto se snažili českou komoru, nejvyššího mincmistra a nového panovníka přesvědčit, že zdejší doly nejsou ztraceny. Podle dochovaných účtů těžila příbramská obec na Bohaté útěše a na Darovaném štěstí v letech 1611 až 1614 s celkovým plusovým rozdílem mezi příjmy a výdaji pouze kolem 12 zl. ročně. Cupus (příspěvek na dolování) na Bohaté útěše na jeden kukus roku 1611 činil 32 gr., při 128 kukusech na důl, z toho čtyř bezplatných dědičných a dvou ve prospěch kostela a obce, se tedy mělo vybrat od jejich držitelů celkem asi 56 zl. V letech 1612–1614 se cupus zvýšil na 48 gr., celkem asi 84 zl. 

V letech 1611–1613 pracovali na Bohaté útěše jen čtyři horníci se mzdou 1 zl. týdně, další obsluhoval vodní čerpadlo za 1 zl. 12 gr. a příplatek za svátky, štajgr bral týdně 1 zl. 12 gr. Šmelcovalo se nepravidelně a velmi zřídka, šichtmistr pak za každý týden dostával 1 zl. Stříbro vozil do Prahy. V polovině srpna 1613 nastala změna: celkový počet horníků v příbramských horách se pohyboval kolem dvanácti. Pracovali dvanáct hodin ve dne nebo v noci za 1 zl. 4 gr. týdně. Několik dalších obsluhovalo vodotěžný stroj. 

Příbramští pak prosili císaře Matyáše, aby jim potvrdil Rudolfovo privilegium a všechny starší výsady římských císařů a českých králů. Matyáš jim listinu vydal 8. února 1614 v Českých Budějovicích. 

Možná už tehdy (prameny chybí), ale prokazatelně nejpozději v roce 1616, se stal Greger Behem hormistrem a následujícího roku bylo upuštěno od dolování ve Vrančicích. Těžilo se pouze na Bohaté útěše. 

Behemův život se chýlil ke konci. V roce 1617 dovolil své nevlastní dceři Catharině Nickelwackerové, aby jeho pole vedle svého domku užívala jako své koupené. V lednu 1618 se svou manželkou Annou předal svůj dům a dvůr s poli a loukami ležícími blízko města svému nevlastnímu synovi Georgeovi Wolffovi a jeho sestrám Catharině a Margarettě, aby to všechno svobodně a co nejlépe užívali jako své otcovské dědictví. Brzy potom hormistr zemřel, a ještě téhož roku byl jmenován správcem hormistrovského úřadu Mattes Langer.

V předvečer strašlivé války

Tehdy už byl českým králem Ferdinand II. Štýrský, který byl vychován v přísné katolické víře a proti příslušníkům nekatolických církví ve svých dědičných zemích od přelomu století postupoval s velkou tvrdostí. Zemské stavy si ovšem při jeho volbě králem nevzaly z těchto jeho skutků poučení. České království se ocitlo v květnu 1618 defenestrací královských místodržících na začátku stavovského povstání. S obavami ho sledovali i členové příbramského knapšaftu, protože krátce na to do zdejší horní knihy někdo z nich napsal: ANNO 1618 MISerICOrs DeVs VIrtVs nostra Da nobIs PaCeM Pie IesV ReX noster. Roku 1618: milosrdný Bůh naše síla, dej nám mír, laskavý Ježíši, náš Králi. Tak začala strašlivá třicetiletá válka. 

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram

Snímky březohorských domů a ulic

Příbramský archiv shání staré fotografie březohorských domů a ulic, mohou být i z rodinných alb s lidmi. Budou použity pro chystanou knihu o Březových Horách, která vyjde v tomto roce. Čím starší fotografie, tím lepší. Snímky naskenujeme, nebo prosíme o zaslání kvalitního skenu (v rozlišení 300 dpi) na e-mail vera.smolova@soapraha.cz.