Po smrti hormistra Ondřeje Strnada za morové epidemie 1582 nastalo tříleté mezidobí, pro které se nepodařilo zjistit jméno dalšího hormistra. Důlní propůjčky prováděl coby správce hormistrovského úřadu např. šichtmistr Wolff Günther.

Ještě na přelomu let 1581–1582 se pracovalo ve Vrančicích a na Březovém vrchu na Matce boží, Veselém rytířstvu, na štole Josef Marie a na Strachovském vrchu. Z důvodu morového „času smrti“ (verhinderung sterbszeit) však v následujících měsících nepřicházely od kverků peníze a práce na Březovém vrchu stály.

Příbram si pořizuje okolní vsi

V roce 1584 město Příbram koupilo od Rudolfa II. za 900 kop českých grošů vsi Bohutín, Kozičín, Brod, Zdaboř, Oseč, Orlov a Žežice, aby mělo vlastní hospodářské zázemí. V roce 1585 se Příbram, povýšená v listopadu 1579 na královské horní město, pokusila dosáhnout zlepšení svého faktického postavení poddanského města patřícího králi. Příbramští požádali o vynětí z pravomoci české komory a o zařazení mezi ostatní plnoprávná královská města, zastoupená na zemském sněmu. Císař Rudolf II. ale jejich žádost zamítl.

Začátkem roku 1585 spravoval doly šichtmistr Greger Behem, pak byl ustanoven nový hormistr Marcus alias Marx Schönfelder. První zpráva o něm pochází z 8. dubna tohoto roku, kdy byla do příbramské městské knihy česky zapsána smlouva mezi „Marcusem Šnifeldem perkmistrem hor příbramských a Andresem Šníčků z Olomouce o ten ouraz, který se stal v městech pražských“. Schönfelder Šníčka buď zranil, nebo zbil. Na poručení Jeho Milosti císařské nejvyššího pana mincmistra (Vilém z Oppersdorfu) se vyrovnali tak, že hormistr musel Andresovi vyplatit jako odškodné velkou částku 22 kop míšeňských grošů (pro srovnání: v roce 1580 činil plat hormistra 85 kop ročně). Při uzavření smlouvy mu dal dvě kopy, zbytek mu měl splácet po pěti kopách každého čtvrt roku. Pokud by si peníze Andres nevyzvedl osobně, měl je hormistr skládat před pány na rathauzu.   

Tehdy se kromě již zmíněných míst kutalo na Třešni, na Bohaté útěše, na Mordýřské štole. Zpracovávaly se i šlakové haldy v okolí staré a sešlé šmelcovní huti v Podlesí, jejíž stržení bylo povoleno 7. listopadu 1586. Téhož roku žádali příbramští těžaři o pomoc pro doly a o povolení postavit huť znovu. 

Naděje na nález mocné stříbrné žíly po několika letech pohasla, a tak v roce 1589 provoz v nové huti (dnešní Kovohutě) téměř ustal. Těsně nad ní vyrostl na Obecnickém potoce ještě před jeho soutokem s Pstruhovým potokem (Litavkou) nový mlýn s pilou, v němž začal hospodařit Matěj Krupička. 

V květnu 1590 prodal hormistr Marx Schönfelder se souhlasem celého knapšaftu Clementovi Priefferovi svou rozpadlou cáchovnu zvanou na Pradědu u stejnojmenné fundgruby. I tehdy stále platila podmínka, že kdyby ji chtěl Clement Prieffer prodat, bude na ni mít hormistr předkupní právo, a kdyby chtěl cech na fundgrubě Praděd zase těžit, bude tato cáchovna za stejnou cenu zase odkoupena a připsána knapšaftu. 

Po parném a suchém létě 1590 nastala velká bída. V roce 1591 se hormistr Schönfelder dozvěděl, že bude na příkaz vedení české komory přeložen do Uher. Správce desátku v Budějovicích mu z pohledávky 63 tolarů poslal jen 25 tolarů, a tak nejvyšší hormistr desátníkovi v červenci nařídil, aby zbytek peněz Schönfelderovi doplatil už kvůli tomu, že se musí přestěhovat. Podle listopadové úředníkovy odpovědi byl problém v tom, že se na příbramském bergwerku téměř netěžilo a do císařské mincovny se nedodávalo žádné stříbro, proto bylo nutné výdaje na hormistra potřeba radikálně omezit. 

Marcus Schönfelder se začal zbavovat svého dalšího majetku na Březovém vrchu. Nejprve musel vrátit dva koupené domy (současné čp. 149 a v místech současného čp. 154) předešlým majitelům, protože je nezaplatil. Pak prodal stavební pozemek ležící proti zvonici, který mu předtím propůjčil knapšaft. Zbyl mu jeden dům. 

Na jaře 1592 císař také rozhodl, že březohorská obec bude podřízena příbramské městské radě, ale bude mít svou samosprávu. Proto schválil i jmenování Petra Ulricha z Randecku prvním březohorským rychtářem a zároveň představeným knapšaftu. Březové Hory se tím dostaly na úroveň ostatních vsí příbramského panství. Nový rychtář si na Březovém vrchu koupil dům se zahradou, pole nad fundgrubou Matky boží a někdejší Schönfelderovu parcelu. Vydržel tu jen do roku 1598, kdy tyto nemovitosti prodal zlatníkovi Gorgovi Nissnerovi z Bamberka. 

Nejvyšší hormistr nakonec jmenoval Marcuse Schönfeldera hormistrem v Kašperských Horách (Bergreichenstein). V sobotu 22. srpna 1592 měl odcházející hormistr a zároveň horní písař Schönfelder předat příbramské městské radě své úřední knihy a horní registra a přestěhovat se na nové místo, ale radní od něj tyto písemnosti odmítli převzít. Zdrželi ho, dokud nenapíšou nadřízeným a nedostanou odpověď.

Pouze naděje udržuje doly

Prezidentovi a radům české komory pak napsali český list, že se bez hormistra neobejdou. Nadále potřebují rozumného horního hospodáře, pokud možno z řad zdejších vhodných měšťanů, který by pracoval i za ten nejmenší plat, jen aby tu hormistr mohl být, stejně jako je tomu ve zlatohorním městě Kníně. Podle nařízení císařského majestátu Rudolfa II. už totiž vynaložili na dolování tisíce zlatých a doufají, že hory přece jen začnou vynášet. Zároveň poslali jako důkaz výtah z účtů od kvartálu Lucie 1579 až do konce srpna 1592, který pro ně pořídil „zadržený“ hormistr Schönfelder a z něhož vyplývá, že celková investovaná částka příbramské obce coby kverků na fundgrubě Matky boží, na Mordýřské štole, na Štolové fundgrubě a vůbec na dolování dosáhla 5619 kop míšeňských, tj. 7024 zlatých. Prosili, aby dostali hormistra, „kterej by se s námi česky smlouvati uměl.“ Schopné osoby navrhli nejvyššímu hormistrovi a očekávali, že se přece jen ukážou lepší časy, neboť „nam sola spes tenet montanos – pouze naděje udržuje doly“. Nejvyšší hormistr Lazarus Ercker k tomu pořídil pro komorní rady německý překlad tohoto listu. 

Žádost Příbramských byla tentokrát vyslyšena. Novým hormistrem se stal Daniel Vlčovský z hory Tábor, který býval úředníkem kláštera sv. Dobrotivé na Ostrově (u Zaječova) a v Příbrami se usadil kolem roku 1587. Zakoupil si tu dům, pole a chmelnici. Jako hormistr v pramenech naposledy vystupuje v srpnu 1594. 

Bývalý hormistr Schönfelder, který měl nakonec přece jen odejít za prací do Uher, se objevuje na Březovém vrchu ještě v červnu 1594, kdy přišel s Gregerem Behemem do knapšaftu ohledně své schovanky Margarety, dceři zemřelého Michela Lauesa. Tato dívenka mu byla kdysi dána na vychování jako vlastní dítě i s kouskem pole či zahrady se stodolou, z jejichž výnosu ji měl živit a které jí odkázala Kristina, vdova Benediga Jilmana. Marie Schönfelderová, zřejmě hormistrova manželka, již roku 1588 v knapšaftu prohlásila, že tam postavila komoru, kterou jí nikdo nemůže zcizit, protože Margaretu vychovala a dávala jí jídlo a veškeré zaopatření. Bývalý hormistr se však o Marii ani nezmínil. Tvrdil, že jak je mnoha dobrým lidem známo, Margareta u něj byla jedenáct let a vychoval ji ke všemu dobrému, nyní však u něj už nechce zůstat a odmítá ho do Uher následovat. 

A poněvadž ho Margareta během těch jedenácti let stála mnoho peněz, na jeho „úpěnlivou prosbu“ mu Greger Behem půjčil 20 kop grošů míšeňských proti zástavě jejího políčka s tím, že „až Bůh dívku obdaří jejím vlastním chlebem“, sama řečenému zaplatí těch 20 kop Gregerovi Behemovi, který jí pak zastavené políčko vrátí. Pokud mu Margareta peníze nevrátí, bude ho Behem moct užívat, jako kdyby ho koupil. Knapšaft tento kontrakt schválil. 

O dalším Schönfelderově osudu je ze zdejších pramenů známo jen to, že zemřel někdy před srpnem 1606. Tehdy v přítomnosti správce hormistrovského úřadu Galluse Langa prodali Schönfelderovi pozůstalí synové Hans, Casper a Simon za 37 kop míšeňských grošů svůj zdejší dům s poli a zahradou proti městu. Zřejmě tedy stál někde poblíž současného kostela sv. Prokopa, odkud je na Příbram vidět. Kupující tesař Hans Schneider dům doplatil teprve v adventu 1619 a byl naživu ještě roku 1632. V dalších letech třicetileté války tato chalupa zvaná po něm Tesařovská podobně jako dvanáct jiných březohorských stavení zpustla. Znovu se uvádí k roku 1714, kdy už byla obydlená.      

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram

Máte snímky březohorských domů a ulic?

Příbramský archiv shání staré fotografie březohorských domů a ulic, mohou být i z rodinných alb s lidmi. Budou použity pro chystanou knihu o Březových Horách, která vyjde v tomto roce. Čím starší fotografie, tím lepší. Snímky naskenujeme, nebo prosíme o zaslání kvalitního skenu (v rozlišení 300 dpi) na e-mail vera.smolova@soapraha.cz.