V minulém čísle Kahanu bylo zmíněno, že při založení nestarší příbramské horní knihy v roce 1527 stál Mathiasch Behm po boku hormistra Hannse Sudtnera jako horní písař. Na fotografii titulní strany této horní knihy je jeho jméno napsáno na konci prvního odstavce.

Další zprávy o Behmově působení v tomto úřadu se nedochovaly, ale až do roku 1540 není známo ani jméno žádného jiného horního písaře. Do poloviny 30. let si Behm nepropůjčil žádné důlní dílo, zřejmě nebyl důlním podnikatelem čili kverkem. 

Urozený vladyka Jan Trčka z Vitence chtěl vystrnadit z Příbrami jako zástavní spolumajitele Pešíky z Komárova. Když se mu to v roce 1529 podařilo, sice jim stále musel odvádět podíl na výnosu dolů, ale šidil je, kde mohl. 

Král Ferdinand udělil Trčkovi ještě povolení vykupovat stříbro a vybírat horní desátek. Doufal, že vstřícností vůči držitelům statků a důlních podílů (kukusů) zvýší zájem podnikatelů o těžbu drahých kovů. Slíbil, že potřebným horám promine částečně nebo úplně horní desátek na řadu let. O výnos hor se měl dělit s gruntovním pánem stejným dílem. 

Kromě podílu na královském desátku zůstalo majitelům statků právo, aby u každého nového důlního podniku pracovali kverkové (podílníci) pro gruntovního pána zdarma na čtyřech kukusech, dokud nebude třeba užít k dopravě vytěžené rudy na povrch kbelíky a lana. Jakmile toto nastalo, museli gruntovní páni skládat cupus (příspěvek na dolování) jako ostatní kverkové, jinak ony čtyři podíly připadly pracujícím horníkům.

Vržen provaz a kbelík

Jan Trčka z Vitence byl roku 1533 jmenován za rytířský stav hejtmanem Podbrdského kraje. Začal Příbramské nutit k placení daní z piva a dalších věcí, a proto si na něj konšelé u krále stěžovali, že jim chybí peníze a nemohou investovat do dolování a že Trčka nedodržuje smlouvu, kterou s králem uzavřel ohledně zmíněných čtyř kukusů. I když „byl vržen provaz a kbelík“ a důlní pole bylo vyměřeno, na mnoha dolech nevynaložil na žádný ze svých kukusů peníze. Ferdinand I. dne 10. března 1534 všechny nezaplacené Trčkovy kukusy přenechal příbramské obci, dokud bude Trčka příbramským zástavním pánem. O den později král ještě potvrdil městu všechny starší svobody od arcibiskupa Zbyňka z Házmburka a krále Vladislava. 

Narovnáním o kovy z 30. března 1534 král omezil urburu, tedy svůj důchod, který pobíral za to, že umožnil majitelům statků těžbu drahých kovů, na které měl v zemi regál, tj. výhradní právo. Dosud měl nárok na každý osmý koš vytěžené rudy a od nynějška na každý desátý. Drahé kovy se ale musely prodávat za výkupní cenu do královských hutí.

Znamenité hory s nadějnými žílami

O měsíc později král ještě doplnil práva města Příbramě, protože podle hodnověrných svědků byly příbramské hory znamenité a s nadějnými žílami. Kverkové sem mohli volně přicházet a odcházet a zarážet doly a těžit a užívat svého nabytého majetku. Král povolil městu ještě druhý týdenní trh a dva svobodné výroční trhy a další výhody. 

Nejdůležitější bylo, že zbytky od přepalování stříbra v hliněných hrncích zvaných testy a zrnka menší než půl lotu měla dostávat obec pro dobro města, na podporu chudých a konání bohoslužeb. S testy a zrnky se mělo hospodařit náležitě, řádně a ne podezřele, aby nebyli poškozováni těžaři. „Zbytek“ byl ovšem velmi široký pojem. Vždycky záleželo na poctivosti těch, kteří s přepalováním a odevzdáváním stříbra měli co do činění. Prostor pro nepoctivost horních úředníků tu byl velký. 

Jan Trčka z Vitence později zhodnotil výnos hor v těchto letech slovy: „Jakož pak když Pán Bůh naděliti ráčil, toho jsme do několika let užívali.“ Navzdory tomu panovníkovi příbramské doly nepřinášely takový užitek, jak se čekalo, a dělníci často nedostali včas svou mzdu.

Jedovatá díra v městském žaláři

Zástupci knapšaftu města Příbramě 29. března 1535 napsali nejvyššímu mincmistrovi, že dělníci od hor utíkají, a tak je nemá kdo obdělávat. Někdo Jana Trčku z Vitence udal, že v huti u dolu Pštros tajně vyrábí stříbro pro sebe a krále poškozuje. Když se to Jan Trčka dozvěděl, obvinil u komory přepalovače stříbra Melchiora Grefa, že mu zpronevěřil 50 kop grošů, špatně vedl horní účty a těžařům vyměřoval vyšší cupusy než bylo nutné, aby se obohatil. Dal Grefa zavřít do kabátu, nejhorší a jedovaté díry v městském žaláři, do něhož byl vězeň spouštěn poklopem. Pro strašný smrad se tam nedalo vydržet. Grefova vina se neprokázala, Trčka ho tedy nařídil propustit. Když pro Grefa přišli, omdléval a chtěl kněze, aby ho zaopatřil. Nakonec přežil. Když byl zase schopen chodit, požádal mincmistra, aby mu vyplatil zadrženou mzdu, a město navždy opustil. 

Mathiasch Behm (později se podepisoval Mattes Behm nebo Behem), zvaný ve městě Čech, se v roce 1535 stal kverkem a téhož roku se poprvé objevuje jako hormistr, když vystřídal Thomase Schustera. Ten se sice napřesrok do úřadu vrátil, ale už 23. března 1536 načas rezignoval, protože stříbroprenéř (palič stříbra Jacob Flickh) proti němu každý den vystupoval „s nepočestným jednáním a s hádkou“, tak jak to činil předcházejícím hormistrům. Hormistři se rychle střídali až do roku 1539, kdy nastoupil do tohoto úřadu Jorg Schmidt. Od roku 1541 byli zástavními majiteli Příbrami Gutštejnové, Jan Trčka z Vitence se později stal nejvyšším mincmistrem Českého království. Příbramské doly se slibně, i když pomalu rozvíjely, a Jorg Schmidt zůstal hormistrem devět let. 

O dalším působení Mathiasche Behma na horách není až do roku 1548 nic známo, ale dařilo se mu dobře. Již v roce 1533 si koupil louku na Zybotkách od Jana Zámečníka. Neznámo kdy si koupil také dům na předměstí, pozdější čp. 77/III. Roku 1541 ho prodal Honsi Praunovi. 

V roce 1538 si totiž koupil od purkrabího Mikoláše Wythy pěkný dům na rohu příbramského rynku a Dubenské, dnes Pražské ulice (pozdější Carmineho dům, nyní zbourané čp. 125/I). Napřesrok k němu přikoupil od Mikoláše Wythy sousední dům v Dubenské ulici a polnosti (dědinu) od Jana Miříka a Bohuše Wrabského z Wrábí, kterou vyměnil za svůj kukus. V roce 1546 si koupil ještě zahradu vedle panského dvora Na Příkopech, kterou prodal v roce 1551. Téhož roku si koupil od Brikcího Želivských Strnadkovskou dědinu nad Jablanskou cestou až po cestu k Bohutínu. Budoval si tedy vlastní hospodářské zázemí, které mu poskytovalo vlastní zdroj potravin. 

Po prvním stavovském povstání roku 1547 se stal královským místodržícím v Čechách osmnáctiletý arcivévoda Ferdinand Tyrolský, druhorozený syn krále Ferdinanda I. Byl velmi schopný, obklopil se pomocníky z řad domácí nižší i vyšší šlechty a začal se zabývat také horními záležitostmi. 

Roku 1548 se stal příbramským hormistrem právě Mathiasch Behm. Byl představeným knapšaftu, jehož členy v říjnu 1549 byli přísežní Jacob Wolssendorffer a Hans Schnitzhoffer, šichtmistr Jacob Flickh(er), štajgr Nickel Franck, lehentrager (lénhavéř, tj. havíř, který pracoval sám na sebe a nebyl sdružen v žádném těžařstvu). Melcher Prell a Carius Unuirlorn, horní písař.  Desátníkem byl Hans Pockdorfer z Poksdorfu.

Zdlouhavá náprava poměrů

První roky nového hormistra nebyly snadné. Musel například oznámit nejvyššímu mincmistrovi Janovi Trčkovi z Vitence, že když se něco nekalého lidem z příbramských hor přihodí, úředník na zámku ani purkmistr a konšelé v městečku nikoho nepotrestají. Jeden hospodář zabil ve svém domě havíře, druhého jiný hospodář téměř připravil o život. Hormistrovi, který chtěl zjednat nápravu, vyhrožovali. Nejvyšší mincmistr sice napsal zdejšímu hejtmanovi, který zodpovídal za bezpečnost, aby viníky potrestal, ale nařídit mu to nemohl. Náprava poměrů byla zdlouhavá. 

V polovině století ovšem zdejší výroba stříbra neprobíhala podle představ vysokých horních úředníků ani arcivévody Ferdinanda Tyrolského, a tak bylo šmelcování přesunuto do Kutné Hory. Huť v Podlesí chátrala. 

Koncem května roku 1551 však desátník Hans Pockdorfer konečně mohl arcivévodovi napsat: „V jednom dole zvaném Naší milé paní se našly v hloubce velmi mocné a krásné drúzy a rudy, jaké nikdo nepamatuje. Když budou vyslyšeny mé návrhy, bude důl velmi užitečný. Každému musí být zřejmé, že převážení rudy z Příbrami a dalších měst nanejvýš špatnými vozy k šmelcování do Kutné Hory a přivážení stříbra zpátky, aby se mohlo vyplatit, je jak nebezpečné, tak nákladné, a Jeho Veličenstvu tím vznikají velké škody.“ Žádal také o vybudování mincovny v příbramském zámku. V srpnu společně s hormistrem Behmem požádali o zvýšení platu. Na staré fundgrubě bylo ustanoven kverkšaft 20 kverků, zčásti šlo o urozené osoby.

Obnovená šmelcovna v Podlesí

Panovník vydal 10. listopadu 1551 rozhodnutí, že mincovna bude na Malé Straně v Praze, ale spokojeně konstatoval, že nastalo tolik očekávané oživení příbramského dolování. Hormistr Behm dostal 80 zlatých na služebního koně a 30 tolarů na cesty. Společně s desátníkem Pockdorferem směli obnovit šmelcovnu v Podlesí. Pockdorfer navrhl postavit novou huť. Shodli se, že nejlepší místo pro její vybudování je mezi Podskalským mlýnem a mlýnem Růzhovským, nad soutokem Pstruhového a Obecnického potoka (na místě dnešních Kovohutí). Bylo zde dost místa i pro založení nezbytné vodní nádrže. 

V březnu 1552 žádali hormistr a desátník o další udělení horních svobod a prosili o ustanovení horského rychtáře (bergrichter), v červenci 1553 požádali jménem kverků o horní svobody na 10 let. Pro celý bergwerk byly povoleny 27. září 1553 a na horách se směl zavést úřad rychtáře (bergrichteramt). V roce 1553 se v huti vytavilo 2132 hřiven stříbra, příbramské hory dosáhly vrcholu svého rozkvětu.

Počátek trvalého novověkého osídlení Březových Hor

Hormistr Mathiasch Behm k hornictví přivedl i svého syna Sixta, který se ještě za jeho života stal šichtmistrem. Mathiasch Behm zemřel v neděli 31. března 1555 v Příbrami. Už se tedy zřejmě nedožil vyměření a postavení prvních devatenácti domů (jeden už stál) na Březovém vrchu, které se uskutečnilo ještě téhož roku. Po prohlédnutí nejstarší horní knihy je nyní už jisté, že právě tento rok je počátkem trvalého novověkého březohorského osídlení. 

Sixtus Behm otcův nárožní dům (čp. 125/I) zvaný už Matyášovský roku 1560 prodal a na náměstí si koupil jiný dům u náměstí (čp. 96/I). V roce 1570 dva kvartály vykonával hormistrovský úřad, o dva roky později byl horním písařem a v Příbrami je doložen ještě v roce 1588. 

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram

Pošlete staré fotografie do knihy?

Příbramský archiv shání staré fotografie březohorských domů a ulic, mohou být i z rodinných alb s lidmi. Budou použity pro chystanou knihu o Březových Horách, která vyjde v tomto roce. Čím starší fotografie, tím lepší. Snímky naskenujeme, nebo prosíme o zaslání kvalitního skenu (v rozlišení 300 dpi) na e-mail vera.smolova@soapraha.cz.