Již několik let připravuje autorský kolektiv (Jan Fára, Petr Pastyrik a Věra Smolová) vydání březohorského místopisu v rámci řady Fontes sborníku Podbrdsko. Zároveň probíhá několikaletá diskuse k nové podobě březohorského náměstí J. A. Alise, a tak se oba projekty prolínají. Součástí knihy bude úvodní studie k březohorským dějinám, jejímž hlavním cílem není podrobný a již mnohokrát zpracovaný popis místního dolování, ale přiblížení březohorské každodennosti především v prvních třech staletích novověké existence Březových Hor, zhruba od roku 1525.  

Kromě dokumentů z příbramského okresního archivu a z Národního archivu v Praze k tvorbě této studie slouží také opisy tzv. bergbuchů – horních knih, které byly pořízeny nejprve pro archiv Ministerstva veřejných prací v Praze a jejichž kopie se z archivu Rudných dolů naštěstí dostala do Archivu Diamo. Originál jejich nejstaršího svazku od svátku Nejsvětější Trojice, tj. 16. června 1527 se nyní nachází v Národním archivu v Praze a je uložen ve fondu Vrchní horní úřad Příbram. 

Autorem opisů je pozapomenutý zdejší rodák František Brummeisen (*9. listopadu 1856 Příbram; †7. 4. 1932 Příbram), syn Františka Brummeisena, tehdy c. k. klizovníka (Bratgefüller), zřejmě plniče pece, a Marie rozené Suntingerové z Döllachu u Großkirchheimu v rakouských Korutanech, proto se naučil výborně německy.  Zajímavé je, že ho nekřtil kaplan, ale sám děkan Prokop Ondrák, a že mu za kmotru šla Marie Lillová z Lilienbachu, manželka c. k. guberniálního rady Aloise Lilla z Lilienbachu.

Pád ze čtyřicetimetrového komína

František Brummeisen mladší byl velmi talentovaný a navštěvoval příbramskou reálnou školu (předchůdkyni pozdějšího reálného gymnázia). Dne 3. září 1868 spadl ze čtyřicetimetrového komína Prokopského dolu a utrpěl vážný úraz páteře, s jehož následky se potýkal celý život – měl „hrb“. Příbramskou reálnou školu úspěšně absolvoval a chystal se na studia do Prahy, jenže jeho otec – již jako naddůlní – v listopadu 1870 předčasně zemřel na plicní tuberkulózu, a jeho syn se o sebe musel postarat sám. V letech 1871–1873 se vyučil zámečníkem a pak vstoupil do služeb horního závodu. V říjnu 1875 byl jmenován horním kancelářským při strojnictví a stavitelství na Březových Horách. Dne 2. prosince 1889 byl přeložen do archivu báňského ředitelství. Roku 1912 mu byl udělen titul horního kontrolora a 1. června 1913 odešel do výslužby. S manželkou Josefou a dětmi Olgou a Odonem bydlel v Příbrami čp. 208/III. 

V letech 1883–1889 byl knihovníkem Čtenářského spolku na Březových Horách, roku 1889 revizorem tamního spolku Strojník, v letech 1895–1904 pokladníkem Národní jednoty pošumavské v Příbrami, roku 1899 jednatelem Okrašlovacího spolku, v letech 1901–1905 pokladníkem Včelařské jednoty. Přispíval svými články do příbramského týdeníku Horymír a do dalších regionálních periodik.  

Ve výslužbě se věnoval nejprve studiu exotických jazyků, dopisoval si s misionáři v Africe a Austrálii. Součástí jeho knihovny byla i sbírka slabikářů. Před první světovou válkou vedl korespondenci i s profesorem Tomášem Garrigue Masarykem a „umožnil tak za války mnoho ve styku s vedoucími odboje.“

Přepisy na stroji Oliver

Ve dvacátých letech 20. století v různých archivech vyhledával a přepisoval „na psacím stroji Oliver“ do svých bergbuchů stovky obtížně čitelných a těžko srozumitelných dokumentů, psaných raně novověkou němčinou. Pro ministerský archiv přepsal jen dokumenty k hornictví a hutnictví, pro něž byly horní knihy primárně určeny. Do dochovaného exempláře pro Příbram však zařadil i trhové smlouvy a další právní ujednání březohorských obyvatel, které byly do bergbuchů zapisovány na prázdná a nevyužitá místa a jež jsou pro historii a místopis Březových Hor mimořádně cenným pramenem, protože dochovaná trhová kniha březohorských nemovitostí začíná až roku 1656. 

Díky Brummeisenovi se nám otevírá pohled do života lidí na příbramských horách a tedy i na Březovém vrchu. Všechny příběhy se do studie nevejdou, a tak budou ty zajímavější popsány na stránkách Kahanu. 

Obnovené hornické práce na zdejších horách pochopitelně probíhaly již před rokem 1525, aby si byl zástavní držitel Příbrami Jindřich Pešík z Komárova jist, že má smysl zahájit dolování a tavení stříbronosné rudy i oficiálně. To potvrzuje i nález z roku 1835 v bývalé fundgrubě (nálezné jámě) Veselého rytířstva, k níž patřila nejbližší hořejší míra na visuté Vojtěšské žíle, pozdější Kovářský důl v hořejší části dnešního náměstí J. A. Alise, kde nyní stojí kostel sv. Vojtěcha. V Kovářské šachtě byl v ploché hloubce 27 ½ látra, tj. 55 m (kutnohorské látro = 3 a 3/8 českého lokte = 2,0004 m) nalezen pod štolou Josefa a Marie letopočet 1523, vyřezaný do důlní výztuhy (Firstenstempel). 

Dne 8. srpna 1525 tedy Jindřich Pešík nechal na příbramském hradě v přítomnosti nejvyššího purkrabího Zdenka Lva z Rožmitálu a Blatné, Fridricha Bechyně z Lažan a dalších dvou šlechticů sepsat listinu, kterou udělil nadějným horám okolo Příbrami svobody, práva a Jáchymovský horní řád. Přímo o Březovém vrchu se v listině nemluví, příbramským hormistrem byl toho roku Paul Zweifalder. 

Napřesrok nastaly zmatky. Jindřich Pešík nedodržoval své závazky a neodváděl stříbro do kutnohorské královské mincovny, a tak pan Lev povolal do Příbrami Jana Trčku z Vitence. Ten byl jeho hejtmanem na Horách Matky Boží. Hned dostal do zástavy Jindřichovu polovinu městečka Příbram s hradem a hořejším rybníkem na Oboře a s doly. Jan Trčka potvrdil 5. prosince 1526 Pešíkovu listinu a slíbil, že až se hory povznesou, daruje horníkům na svých pozemcích jimi vybrané a dostatečně prostorné místo a dřevo pro stavbu domů a vybudování nového svobodného horního města.   

Horní úředníci, ale i dělníci v šachtách bydleli zatím v Příbrami. Někteří si tam i zakoupili domek a založili rodinu. Nový příbramský hormistr Hanns Sudtner tam nepochybně bydlel také, ale žádnou koupenou nemovitost si do příbramských městských knih zapsat nedal. 

Jak napovídá jeho jméno, nejspíš pocházel z německého prostředí. V dolování se vyznal, když si ho Jan Trčka vybral jako hormistra. Hned také zavedl německou horní knihu, do které s ním zapisoval horní písař Mathiasch Behm. Za Sudtnerova hormistrování daroval král Ferdinand I. příbramskému knapšaftu – bratrstvu – stříbrné pečetidlo, kterým byla dodatečně zpečetěna už tři roky používaná horní kniha a které je uloženo v příbramském okresním archivu. Na jeho ploše se nachází kromě letopočtu 1530 dole obdélníková tabulka s nápisem Der Knaptschaft zvm Przibram. V hořejší části je umístěn štít se dvěma kladívky, který drží dva proti sobě stojící horníci ozbrojení mečem a držící v pravé ruce perlík. Držadlo pečetidla je z obou stran zdobeno třemi tepanými pětilistými růžemi, dvěma menšími s vypouklými lístky na krajích držadla a jednou větší s vydutými lístky uprostřed. K držadlu je připojen stříbrný řetízek s očkem.

Pečetidlo staré půl tisíciletí

Na prvním listu roku 1527 založené a v současnosti ztracené horní knihy bylo toto pečetidlo otištěno a u toho nechal hormistr Sudtner napsat: „Tato Pečket Na Střzibřze Rita a Střzíbrnegma řzetízkama Jest Od Wele (Slawný Pamieti) Czísaržské, Pána Pana Ferdinanda I. Krále Čzeského etc. etc. Společznosti Knappššaftu Horního, Wrchu Břzezowého nad Přzíbramý, v Lethu Pannie 1530, jakž na ní Samo ukazuje.“ Představa, že se ho tento muž před téměř 500 lety dotýkal, je fascinující.   

O Sudtnerově rodině se nedochovaly žádné zprávy. V úřadu hormistra setrval do roku 1534, takže byl nepochybně schopný. Pak se stal těžařem – důlním podnikatelem. V roce 1535 si propůjčil dvě hořejší a třetí míru za Zlatým křížem (nejspíš při šáru Mariánské žíly s Vojtěšskou) a druhou a třetí míru za Veselým rytířstvem, v dalších dvou letech si nepropůjčil nic a v roce 1538 si propůjčil například „osmou a devátou míru nad štolovou fundgrubou a na žíle na čtvrté a páté míře a dvě hořejší a třetí míru za touto fundgrubou“. V letech 1539–1544 se na jeho jméno žádná propůjčka neuvádí, ale mohl být členem některého kverkšaftu – těžařstva. 

Nakonec se na Březovém vrchu usadil společně s dalšími osmnácti horníky. Trvale obydlená osada, slíbená roku 1526, byla na Březovém vrchu založena před rokem 1559 nebo tohoto léta, kdy každému z nich bergwerk (horní závod) vyměřil a propůjčil místo pro dvůr, tj. domek a hospodářské zázemí s políčkem a zahradou, dlouhé 50 loktů a široké 25 loktů (český loket = 59,76 cm, pozemek tedy měřil 29,88 × 14,94 m = 450 m²). Sudtnerův domek stál poblíž dnešního kostela sv. Prokopa, při pohledu od jeho hlavních dveří jižním směrem. V roce 1566 domek změnil majitele, bývalý hormistr zřejmě zemřel. 

Dvacátý dům stál na Březovém vrchu už dříve a i s velkým pozemkem a studnou byl propůjčen hornímu přísežnému a měřiči Hansovi Möckelovi. Nemovitosti na Březových Horách totiž tehdy byly pouze propůjčovány pod podmínkou, že pokud je budou těžaři potřebovat k dolování, musí je jejich držitelé vrátit. Domky byly tehdy roubené, a tak se daly rozebrat a přenést. Na povýšení osady na královské horní město si Březové Hory musely od vydání listiny Jana Trčky z Vitence počkat 370 let.    

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram 

Máte staré fotografie do knihy?

Příbramský archiv shání staré fotografie březohorských domů a ulic, třeba i z rodinných alb s lidmi, pro chystanou knihu o Březových Horách, která vyjde v letošním roce. Čím starší fotografie, tím lepší. Snímky naskenujeme, nebo prosíme o zaslání kvalitního skenu (v rozlišení 300 dpi) na e-mail vera.smolova@soapraha.cz.