V květnu 2021 uplyne osmdesát let od násilného zastavení časopisu Husitské Podbrdsko. Pojďme se na chvíli přenést do 30. a 40. let minulého století, kdy tento věstník náboženských obcí Církve československé husitské (CČSH) na Podbrdsku vycházel.

Časopis podbrdského okrsku CČSH vycházel od roku 1932. Kromě zpráv z Příbramska oslovoval čtenáře od Berouna až po Březnici. Od ledna 1939 byl okruh čitatelů rozšířen ještě o Blatensko. Na zrodu Husitského Podbrdska se od počátku podílel příbramský farář a od roku 1910 též profesor místní reálky František Kalous, který patřil k členům redakční rady, vedené učitelem a pomocným duchovním ve Zdicích Františkem Procházkou. Od osmého ročníku, tedy od roku 1939, byl kromě letních prázdnin časopis vydáván jako měsíčník. Redakční vedení postupně přebíral František Kalous, který patřil i mezi pilné přispěvovatele. Namísto dosavadních šesti čísel v roce 1939 a 1940 vyšlo čísel deset. V květnu 1941 bylo vysázeno ještě páté číslo jubilejního desátého ročníku, přičemž muselo být vydávání Husitského Podbrdska 15. května 1941 zastaveno.

Přežily pouze dva

Od roku 1941 totiž začal prudce narůstat počet titulů, jejichž vydávání nebylo povoleno, v následujících dvou letech, jež představovala období nejstriktnějšího uplatňování germanizační kulturní politiky nacistů za celou dobu existence protektorátu, byla podle vlastních statistik cenzury zakázána přibližně polovina titulů, které jí byly předloženy. Z 16 periodických časopisů, které CČSH v roce 1939 vydávala, přežily do roku 1945 pouze dva. 

Pro přemýšlení a pochopení přítomnosti a budoucnosti každodenního života v příbramském regionu jsou dějinné události zachycované v Husitském Podbrdsku podstatným pramenem. Časopis od počátku přibližoval zejména dějiny CČSH, její duchovní vývoj a aktuální dění v rychle se rozrůstajících náboženských obcích na Podbrdsku. Přesto řada popisovaných událostí sahá za pomyslné hranice církve. 

Celá série článků se v roce 1936 pojila ke stavbě sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra na Březových Horách. Každý ze zlomových okamžiků stavby (položení základních kamenů, první zvonění, dokončení věže s rozhlednou, otevření) byl navázán na slavnost, pro kterou organizátoři vytvářeli smysluplný obsah. V polovině července 1936 firma Herold oznámila radě starších, že pro ni má k odeslání připraveny tři objednané zvony. Farář Kalous s radou starších začali okamžitě jednat a slavnostní zvonění naplánovali jako vzpomínkovou tryznu na paměť padlých a zemřelých ve Velké válce. Bohoslužby 26. července 1936 (výročí vyhlášení částečné mobilizace z roku 1914) odsloužil před pomníkem padlých duchovní a bývalý legionář František Procházka. Mezi účastníky slavnosti byly pozvány březohorské vdovy, téměř na padesát legionářů v uniformách; nechyběly ani členové 102. pluku benešovského, u kterého sloužili rekruti z Příbramska. Zvony poprvé rozezněli italský legionář Václav Plecitý (zvon Farský), francouzský legionář Antonín Synek (zvon Hus) a ruský legionář Josef Matějka (zvon Masaryk). Slavnost byla zakončena společným zvonění za zemřelé vojáky, horníky, vdovy a sirotky. Z článku je snadno rozeznatelný silný vnitřní náboj slavnosti, jež byla prosta běžných oficialit.

Díla od Bílka i Šáry

V roce 1937 byla na březohorské výstavě v prvním poschodí obecné školy instalována expozice z dějin CČSH na Příbramsku. Vedle četných fotografií, náčrtků a plánů březohorského sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra se mezi exponáty objevila díla sochaře Václava Šáry, dotvářející interiér husitského kostela na Březových Horách (např. reliéfy večeře Páně pod obojí), nebo hliněná plaketa patriarchy Karla Farského od světoznámého tvůrce Františka Bílka, který v roce 1921 do CČSH s celou rodinou přestoupil. Dubnové číslo ročníku 1938 otisklo promluvu „Masaryk – Mojžíš svého lidu“ příbramského rabína Adolfa Lebovitse – s celou rodinou byl zavražděn 8. září 1942 ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec, kterou pronesl na pozvání svého přítele Františka Kalouse při příležitosti nedožitých 88. narozenin T. G. Masaryka ve sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra. 

Krátce před okupací českých zemí otiskla redakce Husitského Podbrdska promluvu duchovní svobodné církve unitářské z Anglie Miss Lee, která na osobní pozvání faráře Kalouse navštívila v lednu 1939 Příbram. Její mise v Československu byla spojena s finanční pomocí evakuovaným uprchlíkům z obsazených území, která byla rozdělována skrze sociální odbory jednotlivých náboženských obcí CČSH. I její zásluhou se podařilo do bezpečí dopravit několik židovských dětí, které našly dočasné útočiště v církevním Dětském domově dr. Karla Farského v Jílovém u Prahy.

Pro povzbuzení věřících

V druhém roce nacistické okupace si CČSH připomínala dvacáté výročí svého založení. Při té příležitosti otisklo Husitské Podbrdsko sérii článků o vzniku a vývoji církve na Příbramsku, Rokycansku, Hostomicku a Blatensku. Od prvního čísla roku 1940 na pokračování rovněž vycházely články jednoho ze zakladatelů CČSH, lnářského faráře Adolfa Arnošta, jehož knihu vzpomínek Jak jsme začínali… vydala v roce 1941 Knihovna Husitského Podbrdska jako svůj první svazek. S humorem psané vzpomínky bývalý lnářský augustinián dokončil krátce před svou smrtí. 

Vnitrocírkevní tisk ve válečných letech otevíral církvím, zatlačovaným z veřejného prostoru, dveře, kterými mohly oslovovat a povzbuzovat věřící. I proto vedle Husitského Podbrdska začaly od roku 1940 vydávat svůj Farní věstník též římskokatolické farnosti příbramského vikariátu. O něm ale třeba zase někdy příště. 

Martin Jindra, Ústav pro studium totalitních režimů