Komise pro bezpečnost a prevenci kriminality jedná o možnostech, jak zvýšit pocit bezpečí v Příbrami a zároveň pomoci lidem, kteří se ocitli na okraji společnosti nebo se vracejí z vězení. Její předseda Jiří Novotný mluví o každodenních problémech i dlouhodobých řešeních – od práce s osobami bez domova přes prevenci kriminality až po projekty pro mladé či posílení městské policie.

Čemu se věnuje Komise pro bezpečnost a prevenci kriminality?

Základní náplní komise je být poradním orgánem města. Přicházíme s podněty, snažíme se navrhovat projekty a řešit konkrétní problémy, které v Příbrami jsou – například i otázku lidí bez domova. Podle posledních informací se v našem městě hlásí k „homeless životu“ zhruba 50 až 55 lidí. Je to těžká a dlouhodobá práce a nedávno jsme měli na komisi i zástupce neziskových organizací. Společně jsme přemýšleli, jak pomoci.

Ze zápisů jsem viděl, že se tomuto tématu věnujete, mimo jiné třeba na náměstí 17. listopadu. Co je zde největším problémem?

Na náměstí 17. listopadu se často schází lidé, které označujeme také jako nepřizpůsobivé. Konzumují tam alkohol a vzhledem k tomu, v jakém jsou pak stavu, se tam lidé necítí bezpečně. I můj čtrnáctiletý syn říká, že tam nerad chodí sám, ale raději s kamarády. Pro mnoho obyvatel je to nepříjemné prostředí.

Rozumím tomu, že pro obyvatele může být obtížné se s lidmi bez domova setkávat. Já s podobnými lidmi pracuji i ve věznici a často vidím ještě horší příběhy. Pracuji ve věznici s vysokým stupněm zabezpečení a setkávám se tam odsouzenými, kteří se dopustili i těch nejzávažnějších trestných činů.

Často se mluví o tom, že lidé bez domova se vracejí do problémů, ať už jde o drogy nebo trestnou činnost. Proč se to děje?

Jednoduše proto, že když člověk po pěti letech vyjde z výkonu trestu, nemá nic – bydlení, práci, peníze. Dostane jízdenku na autobus a ocitne se zpátky na ulici. Recidiva je kolem 70 procent. Dokonce se i stalo, že v osm ráno propustí někoho z výkonu trestu, a v osm večer sedí znovu ve vazbě. Měl jsem možnost to detailně zkoumat, psal jsem na to i diplomovou práci. I proto jsem později vymyslel projekt „Začni znova“, který by měl pomoci propuštěným vězňům začít znovu fungovat.

Co by těmto lidem mohlo pomoci? A co může dělat město?

Zásadní je práce a bydlení. Technické služby města Příbrami i další městské organizace mají dlouhodobě nedostatek pracovníků. Pokud by tito lidé měli střechu nad hlavou a možnost pracovat, výrazně by to pomohlo. Problém je i v exekucích – lidé začnou pracovat a okamžitě jim téměř vše spolkne exekutor, což je demotivuje. Bylo by dobré, kdyby město více investovalo do bytového fondu. Bez bydlení a práce se problém nehne. Jinak je ale třeba říci, že město má vybudovaný několikastupňový záchytný systém. Začíná to zmiňovanou ubytovnou a pokud lidé bez domova spolupracují, mohou se posouvat blíže k vlastnímu bydlení. Pravdou ovšem je, že posuny v rámci jednotlivých stupňů se dějí v jednotkách případů ročně. A co je nejdůležitější: hlavně dotyčný musí chtít změnu sám.

Nízkoprahové centrum i ubytovna fungují už řadu let. Proč někteří lidé zůstávají na ulici i v zimě?

Podmínkou je, že člověk přijde střízlivý. Kdyby chodili po práci rovnou do ubytovny, problém by se zmenšil. Jenže někteří lidé prostě nechtějí. Mají svůj způsob života. Dokud nepáchají trestnou činnost, nikdo je nemůže nutit. Pokud se rozhodnou spát venku a žít takto, nic s tím neuděláte.

A co můžete říct občanům, kterým je situace nepříjemná?

Tito lidé tu jednoduše jsou a nevytlačíme je. Není kam. Městská policie může místo kontrolovat třeba pětkrát za hodinu – skupina se rozejde, ale za půl hodiny se vrátí, nebo se posunou o ulici dál. Dá se jim to maximálně „znepříjemnit“, aby si našli jiné místo, ideálně spíš na okraji města. Nebudou tak na očích, budou monitorováni a bude jim jednodušší pomoci, když se budou soustřeďovat na jednom místě, a nebudou rozprostřeni po celém městě. A kdo z občanů by jim rád pomohl, ví, kde je najde.

Pojďme k dalšímu tématu – projekt Kam chceš dojít. O čem je?

Je to projekt zaměřený na prevenci drog u mladých lidí. Dnes je to obrovské téma – mladí opouštějí alkohol a mnohem víc sahají po drogách. Na projektu spolupracuje Vězeňská služba, Policie ČR i město. Jezdí se po školách, mluví s dětmi o tom, co drogy způsobí – rozpad rodiny, dluhy, kriminalitu. Natáčejí se i videa s odsouzenými, kteří vyprávějí své příběhy. Někdy se dělají i exkurze do věznice, aby mladí viděli realitu na vlastní oči. Za to všem patří velké poděkování, protože prevence má smysl a vyplatí se.

Chystáte také výstavu prací odsouzených z Věznice Příbram. Kdy proběhne?

Ano, jednáme o tom. Výstava by měla být ve foyer Divadla A. Dvořáka Příbram. Starosta i ředitel divadla Petr Bednář s nápadem souhlasí. Teď záleží na mých nadřízených, aby připravili výběr těch nejkrásnějších prací. Budu rád, když se to stihne co nejdříve. Osobně jsem již některá umělecká díla viděl na vlastní oči. Jsou skutečně nádherná, občané se mají na co těšit.

Na komisi jste řešili i kurzy sebeobrany pro ženy. Jaký byl zájem?

Vedl je Michal Janoušek, který je instruktorem Krav Magy – Kapap pro ČR a SR. Byl o to velký zájem a rád bych kurz zopakoval i příští rok. Tentokrát se přihlásily hlavně ženy z města, ale chtěl bych rozšířit nabídku pro ženy z úřadu práce, nemocnice, nebo i z věznice a dalších institucí, které projeví zájem.

Před lety město spolufinancovalo kurzy i pro širokou veřejnost…

Otevřít to úplně veřejnosti by samozřejmě šlo, ale záleží na časových možnostech instruktora, který nepořádá jen kurzy pro dospělé, ale pravidelné tréninky pro své dlouholeté žáky.

Jaké další problémy v Příbrami řešíte z pohledu prevence a bezpečnosti?

Nemyslím si, že by Příbram byla nějak výjimečně problémová. Má podobné potíže jako jiná města. Městská policie i Policie ČR odvádějí dobrou práci. Městská policie by měla každý rok nabrat čtyři nové strážníky, aby se navýšila kapacita, bylo více strážníků v ulicích a zvýšil se pocit bezpečí. Co se týče kriminality, ta dlouhodobě klesá. V Příbrami žiju od roku 2001 a musím říct, že město se za tu dobu výrazně zklidnilo. 

Stanislav D. Břeň