"Víte, co je systémové dobro?" ptá se příbramský starosta Jan Konvalinka. „V principu to funguje tak, že čím víc dobrých věcí a skutků do systému vložíme, tím větší bude koncentrace toho pozitivního mezi námi.“ V bilančním rozhovoru byla řeč také o veřejných zakázkách, parkování, přípravě žáků a studentů v příbramských školách nebo životě zdejších seniorů.

Opět se scházíme u bilančního rozhovoru. Když jsme spolu mluvili v tomto čase vloni, byly hlavními tématy energie, inflace, agrese Ruska na Ukrajině, ekonomická krize. Jaký byl pro Příbram letošní rok?

Byl trochu lepší než ty předcházející. Aspoň nepřinesl tak zásadní zvraty do našich životů. Město žilo dál svým běžným životem a řešily se víceméně běžné každodenní záležitosti. Moc bych si přál, aby trend stabilizace a zklidnění pokračoval i v příštím roce. Nelíbí se mi strach lidí z budoucnosti a neustálá nejistota z toho, co bude. Potřebujeme zase nabýt víru v to, že nás čekají dobré časy, a ne zkáza.

Před Příbramí jsou velké investice – do čistírny odpadních vod nebo plaveckého bazénu. Proč se situace dostala tak daleko, že lidé už tři roky nemohou připojit nový dům na městskou kanalizaci a že plavecký bazén je po letech příprav vlastně skoro na začátku?

Čistírnu opravovali již naši předchůdci před několika lety, a nepovedlo se jim to tak, jak původně mělo. Čistírna je na limitu své funkčnosti a musí se zkapacitnit. Když se posčítá všechno, co je k čistírně připojené, plus to, co je takzvaně rezervované, dostáváme se přes 100 procent kapacity. Máme hotový projekt pro stavební povolení, které jsme získali. Společně s projektanty řešíme etapizaci stavby tak, abychom jednak uzávěru odblokovali co nejdříve a abychom náklady na celkovou rekonstrukci rozložili do několika let. Na Státním fondu životního prostředí jednáme o dotaci na celý projekt nebo alespoň na jeho části. Rádi bychom pokračovali ve vyhlášení tendru na zhotovitele díla co nejdříve.

S tím bazénem je to u nás dost podobné jako v jiných městech. Úplně stejný příběh prožívá Písek. Podobné to bylo například ve Znojmě, kde několik let řešili, zda opravit staré městské lázně, a nakonec se stejně jako my rozhodli postavit bazén nový.

A nejsme tedy na začátku?

Nejsme. Máme kompletní projekt na rekonstrukci starého bazénu včetně všech povolení. Kdybychom z jakéhokoliv důvodu usoudili, že nebudeme stavět bazén nový, máme se k čemu vrátit. Co se týká nového projektu, máme pohromadě velký soubor dat a podkladů, který nám dává nyní příležitost postoupit k projektování. Když někdy poslouchám diskuze zastupitelů týkající se nového projektu, nabývám dojmu, že někteří z nich v projektu vůbec postoupit nechtějí, že spíše hledají způsoby, jak věc brzdit, než jí pomoci v rozjezdu.

Plavecký bazén, ale třeba i lávky ve městě mohou vzbudit dojem, že Příbram nedokáže své projekty správně soutěžit. Mnoho projektů se také prodlužuje oproti harmonogramu. Proč se to děje?

Víte, zakázkové prostředí či přesněji zákon o zadávání veřejných zakázek je někdy dobrý sluha, ale dost často zlý pán. S vědomím toho, že říkám kontroverzní věc, si neodpustím podotknout, že náš zakázkový systém je v rámci evropských zemí jeden z nejkrkolomnějších a nejméně pružných. Stačí se třeba podívat k sousedům do Německa a porovnat si finanční limity pro zákonné a podlimitní zakázky. Nicméně. V konkrétním případě lávek došlo k tomu, že původně vybraná a řádně vysoutěžená firma nakonec nechtěla podepsat smlouvu a celý tendr se musel opakovat. A to je proces na měsíce.

Je pravda, že se některé investiční akce protahují. To mě osobně štve úplně stejně jako ostatní občany. Někdy jsou důvody pochopitelné – narazíme na komplikace, nepředpokládaná zjištění – zpravidla jde o potíže s podložím při zakládání staveb. Někdy se stavba prodlouží vlivem chyb zhotovitele, typicky mě tady napadá rekonstrukce toalet v březohorské poliklinice nebo střechy na Waldorfské škole. Firmy, které neplní své závazky ze smluv, následně platí penále a reálně jim hrozí, že se nebudou moci ucházet o městské zakázky.

Po dlouhé době příprav a odkladů začíná město zavádět parkovací zóny i mimo nejbližší centrum. Od listopadu je to v Příbrami II. Reakce občanů jsou někdy souhlasné, jindy naprosto odmítavé. Proč město potřebuje parkovací zóny?

Protože máme s parkováním velký problém. Míst je málo, aut je stále víc a lidé jsou nuceni parkovat všude možně, často i v rozporu s předpisy. Auta parkují na trávě, v křižovatkách, v nepřehledných místech. Máme dva způsoby, jak situaci řešit. Stavět parkovací místa nebo zmenšit počet parkujících aut. To první je možná snazší, místa budujeme stále. Bez druhého se ale neobejdeme. Po našem městě parkuje spousta aut, která tu nemají co dělat. Jde o auta přespolních obyvatel, kteří od nás cestují autobusy za prací. Parkuje tu i hodně aut, která by mohla stát v zahradách a v garážích svých majitelů. Také tu máme množství odložených aut, se kterými sice nikdo jezdit nechce, ale protože stojí na ulici zadarmo, tak to nikdo neřeší. A přesně s tímhle pomohou zóny. Lidem, kteří jsou tu trvale hlášeni a platí tu daně, chceme dát příležitost parkovat první vozidlo v pohodě a v některých lokalitách třeba zadarmo. Lidé, kteří nejsou občané města, ať si svá vozidla dávají na odstavná parkoviště nebo ať platí vysoké parkovné. Výhodné také nebude parkování více vozidel jednoho majitele. Zavádění zón je těžký a obtížně komunikovatelný krok. Myslím si, že kolega místostarosta Karpíšek si počíná dobře a že nastavení zón po celém městě společně se svým týmem zvládne.

Na začátku příštího roku by měl začít fungovat nový parkovací dům u autobusového nádraží. Jak významným bude ulehčením pro parkování v centru i jeho širším okolí?

Myslím, že velkým. S kapacitou více než 170 míst má parkovací dům potenciál absorbovat vozidla, která denně přijíždějí zaparkovat do části města kolem nádraží, na Ryneček a částečně i do centra. Kromě rezidentů budou v parkováku stát i auta pendlerů jezdících z města za prací autobusem nebo vlakem. Parkovací dům bude sloužit i návštěvníkům města, neboť docházková vzdálenost například na náměstí T. G. Masaryka je asi sedm minut.

Investice do osobní mobility pomocí vozů jsou velmi vysoké. Ale nezapomíná se trochu na cyklisty, koloběžkáře či pěší?

Nezapomíná. Už nyní fungují cyklistická spojení některých částí města. Stejně tak se snažíme dále zlepšovat podmínky pro pěší, například lepším osvětlením přechodů nebo opravami či budováním chodníků. Zcela nový chodník například nedávno vznikl v Anenské ulici. V projektech pro cyklisty a pěší chceme dál pokračovat. Uzavřeli jsme například memorandum s obcí Podlesí o tom, že společnými silami vystavíme stezku pro pěší a cyklisty. Dalším opatřením je budování cykloboxů ve školách. Jako první bude takový box osazen v ZŠ Bratří Čapků. Naše město bohužel není svou výškovou členitostí vhodné pro masivní rozvoj alternativních způsobů osobní mobility. Jsem přesvědčený o tom, že automobilová doprava bude vždy v Příbrami převažovat.

Od prosince bude příbramská MHD více zapojena do systému Pražské integrované dopravy. Co to bude znamenat pro občany?

Tohle je spíš otázka na místostarostu Karpíška, do jehož gesce MHD spadá. Za mne jen tolik: Integrace přinese možnost sjednocení jízdenek a jízdného. Cestující získá nově možnost na jeden tiket dojet dále, a to včetně přestupů. Malinko se zahýbe s jízdními řády a částečně se změní i označení linek. V principu by ale nemělo jít o citelné změny.

Hodně se mluvilo o tom, že město podpoří výstavbu obnovitelných zdrojů energie a sníží svou energetickou náročnost. Jak Příbram reaguje na tyto výzvy v oblasti životního prostředí a udržitelnosti?

Pro letošek jsme na to v rozpočtu měli dokonce dvacet milionů korun. Předpokládali jsme iniciativní návrhy od jednotlivých komisí, zejména od komise Smart city. Nakonec řešíme prvotní projekty ve spolupráci s městským energetikem. Jde primárně o fotovoltaiku na ploché střechy městských budov. V první fázi půjde o zimní stadion, kde je předpoklad vysoké efektivity využití solární energie. Efektivitu provozu řešíme i u dalších projektů. Například u zmíněné čistírny odpadních vod je projektována nejen její soběstačnost, ale také schopnost vyrábět a do sítě dodávat nejen elektřinu, ale i plyn. Budoucnost vidíme i v takzvaném komunitním způsobu sdílení energie, kdy na jednom místě vyrobíme a na jiném spotřebujeme. Tím, že se nám podařilo na následující období vysoutěžit výrazně nižší ceny energií, se návratnost investic do obnovitelných zdrojů trochu komplikuje. My však myslíme více do budoucna a chceme být připraveni na další energetické a cenové turbulence, které nás mohou potkat.

Jste bývalý učitel a město zřizuje většinu základních škol. Vnímáte ve výuce dětí nějaké nedostatky?

Na léta za katedrou si ještě pamatuji, ale vývoj ve školství jde tak rychle, že se někdy až nestačím divit, s čím se potkávám. Jde třeba o výskyt všech možných druhů závadového chování u čím dál mladších žáků. Výjimkou už nejsou ani závažné psychiatrické poruchy. Není týdne, kdy bychom se nezabývali nějakým podnětem od škol a prosbou o součinnost. Stále se snažíme najít cestu k dialogu mezi školami, úsekem prevence kriminality a oddělením sociálně-právní ochrany dětí. Myslím, že právě posledně zmíněná instituce má nesmírně svázané ruce a její působení se omezuje spíše na preventivní než na represivní. A to není ani vina, ani problém našich zdejších kolegů, je to celorepublikově špatně nastavené. Bohužel můžeme někdy nabýt dojmu, že pachatel nějakého přečinu požívá větší ochrany než oběti. A to je něco, co je systémově naprosto špatně uchopené. Dokud někdo nedostane rozum a nezmění se legislativa včetně příslušných metodik, nebudeme moci efektivně potírat závadové chování u dětí.

Jak nastupující generaci připravovat na život, který je čeká?

Připravit děti na budoucnost je vždycky výzva. Obzvláště v takhle rychle se měnící době, ve které žijeme. Své žáky jsem vždy vedl k tomu, aby byli schopni hledat východiska ze složitých situací, aby se nenechali odradit neúspěchem a za všech okolností se snažili být dobrými a pro společnost prospěšnými lidmi. Dnes bych k tomu ještě přidal schopnost rozlišovat informace a podrobovat je kritickému uvažování. Moderní generace je snadno ovlivnitelná, bez rozmyslu konzumuje a přejímá ideje a myšlenky šířené médii a sociálními sítěmi. Zároveň neuznává hodnoty svých rodičů ve vztahu k práci, k budování vlastního života a zázemí. Nechci, aby to působilo nějak pesimisticky, ale bohužel to tak v mnohých případech je.

V Příbrami přibývá seniorů, kteří mají specifické problémy i zájmy. Dokáže jim město vycházet vstříc?

Funguje tu několik organizací, které se seniorům věnují. Největší je městem zřizované Centrum sociálních a zdravotních služeb, které se o seniory stará doslova – poskytuje pečovatelskou službu, domov seniorů a třeba sociální poradenství. Pak jsou tu ještě další instituce, například Senior Point nebo Fit Senior, a další, které se starají o volný čas našich starších spoluobčanů, pořádají pro ně semináře, akce, výlety, cvičení atp. Město poměrně štědře dotuje provoz nejen těch městských, ale i soukromých organizací. Jejich práce není úplně lehká, ale je společensky velmi žádoucí. Mám velkou radost z toho, jak je u nás v Příbrami o seniory po všech stránkách postaráno.

V Příbrami funguje mnoho sportovních klubů, ale od začátku tohoto volebního období se mi zdá, že se upozadil důraz města na sport v podobě programů jako Trenéři do škol nebo Na hřišti to žije. Je to mylný dojem?

To bude jen dojem. Obě zmíněné věci fungují dál a těší se jak zájmu veřejnosti, tak podpoře města.

Před rozhovorem jste mi říkal, že příští rok bude rokem chodníků. Co to znamená?

Moc dobře si uvědomujeme, že máme ve městě chodníky, které jsou schůdné jen se zvýšenou opatrností. Lidé nás sami často upozorňují na místa, která by zasloužila opravu. Dohodl jsem se s oběma místostarosty, že vytvoříme soupis úseků chodníků vhodných k rekonstrukci a že už v příštím roce začneme s jejich plošnou opravou, která bude pokračovat až do roku 2026. Dotkne se to celého města. Nejsou to velké investice a kromě zvýšené bezpečnosti to přinese i lepší estetický dojem z města.

Které další projekty nebo iniciativy považujete z pozice starosty za prioritní pro příští rok?

Jsou to velké projekty, ale i úplně malé věci. Z těch velkých zmíním tendr na intenzifikaci čistírny odpadních vod a projektové práce na nový aquapark. Také se pustíme do revitalizace vnitrobloku Jana Drdy a do kanalizace v Kozičíně. K tomu tu máme lávky a mosty a už zmíněné chodníky. Z malých věcí zmíním třeba výtah v městské ubytovně, díky jehož rekonstrukci budeme mít možnost ubytovávat i imobilní občany, kteří nedosáhnou na standardní byty. Čekají nás také investice do požárních a bezpečnostních řešení v domech s pečovatelskou službou. Opravdu hodně se těším na zbrusu nové dopravní hřiště, které vznikne na místě toho stávajícího. Kromě povrchů a vybavení bude nový i princip výuky, o kterou se nově postarají městští strážníci. Zmínil jsem jen zlomek toho, co se bude příští rok dělat. Každá jednotlivost, která přispěje k lepšímu životu ve městě, je svým způsobem prioritou.

Začíná advent. Co byste popřál občanům v tomto předvánočním období?

Je to taková zvláštní věc, které jsem se naučil říkat „systémové dobro“. V principu to funguje tak, že čím víc dobrých věcí a skutků do systému vložíme, tím větší bude koncentrace toho pozitivního mezi námi. Stačí se na někoho usmát, pustit chodce na přechodu, pomoci někomu s dveřmi, mile pozdravit i neznámého člověka, promluvit si s kolegou, který má problémy, pochválit paní učitelku, popřát řidiči autobusu pěknou směnu, dát číšníkovi větší spropitné, a tak dále. Zkrátka chovat se k sobě pěkně a snažit se jeden druhému pomoci. Věřte, že dřív nebo později se nám to začne vracet. Nejen v době adventní, ale pořád. Přeji tedy všem příbramským lidem, ať je provází ono systémové dobro.

Stanislav D. Břeň

Jan Konvalinka

Kariéra Jana Konvalinky začínala ve školství, ostatně vystudoval UJAK (speciální pedagogika). Před zahájením politické kariéry působil v sociální oblasti a vedl tehdy nově založené Centrum sociálních a zdravotních služeb města Příbram. Prakticky celé minulé volební období byl příbramským starostou, na tomto postu pokračuje i po loňských komunálních volbách.