I přes pravidelné a plošné deratizace v některých částech Příbrami se populaci hlodavců stále nedaří úspěšně eliminovat. Ke stěhování pryč z města nemají důvod – i vzhledem k dostatku potravy – ani holubí sousedé, jejichž trus hyzdí nejen památky. Je nutné se s tím smířit?

Jde o dlouhodobý a zdá se i obtížně řešitelný problém. V novém dílu naší pravidelné rubriky jsme hledali odpověď na otázku: Proč se nedaří eliminovat množství potkanů a holubů v Příbrami a jak se město snaží tuto situaci řešit?

Poučeni z historie

„Když dnes mluvíme o deratizaci a snaze zbavit město potkanů, stojí za to si připomenout jeden slavný a trochu humorný příběh z australské historie. V roce 1932 vyhlásila australská armáda ‚válku‘ pštrosům emu. Tito ptáci ničili farmářům úrodu a vláda se rozhodla je ‚efektivně eliminovat‘. Vojáci, vojenská taktika – vše bylo připraveno. Jenže pštrosi nehráli podle pravidel. Rozutekli se do všech stran, běhali neuvěřitelně rychle, hnízdili rozptýleně, a hlavně se nedali zaskočit dvakrát stejným trikem. Výsledek? Armáda prohrála. Válka s emu se stala legendou, ale ne kvůli vítězství lidí. Naopak,“ připomíná téměř sto let starou snahu vypořádat se s obtěžujícími ptáky Barbora Daňhová, městská radní a předsedkyně komise pro životní prostředí, ekologii a zeleň ve městě. 

Podle radní jsou potkani městští „pštrosi“. Jsou obdařeni vysokou inteligencí a rychle reagují na okolní prostředí. „Pohybují se po kanalizaci i povrchu, mění trasy, když tuší nebezpečí, a neuvěřitelně rychle se dokáží přizpůsobit. Když se objeví jed, brzy si najdou cestu jinam,“ objasňuje Barbora Daňhová, že pokud je člověk začne hubit na určitém místě, jednoduše přejdou na jiné. Městské prostředí jim zároveň poskytuje dobré úkryty a potravu – odpadky. Spoléhat se na jednorázovou deratizaci tedy nepomáhá. „Stejně jako to nefungovalo u pštrosů, nestačí ‚válka‘. Je potřeba strategie, trpělivost, pochopení a důslednost,“ myslí si Barbora Daňhová. Mezi dlouhodobě efektivní opatření řadí kombinaci: omezení přístupu k potravě, dobrou práci s odpady, spolupráci s obyvateli a také pravidelnou odbornou a promyšlenou deratizaci. 

„Eliminaci populace potkanů nelze očekávat, pokud se nepodaří efektivní spolupráce napříč s vlastníky objektů a pozemků, kde je výskyt potvrzen, provozovatelem kanalizačních stok či samotnými obyvateli města Příbram,“ potvrzuje vedoucí Odboru životního prostředí Městského úřadu Příbram Lenka Růžičková. Také ona míní, že boj s potkany prakticky nelze vyhrát. Velmi rychle se rozmnožují a k jejich eliminaci nestačí zintenzivňovat plošnou deratizaci jen na pozemcích města. „Cílem je udržet populaci potkanů na přijatelné úrovni a nejvíce k jejich snížení přispěje odpovědné chování,“ konstatuje vedoucí.

Problém posilují drtiče odpadů

Nejstarší jedinci potkanů přežívají v podzemních chodbách, bývalých teplárenských kotelnách, kanalizačních stokách, v okolí popelnic a na místech, kde je nepořádek. Právě vyhazováním zbytků jídel do kanalizace, na ulici či kolem popelnic vytváří vhodné podmínky pro život a rozmnožování hlodavců. Ve společnosti Bytové družstvo občanů Příbram, které se stará o některé bytové objekty ve městě, aktuálně registrují větší problémy s výskytem potkanů u domů na Rynečku a v ulici Průběžná. 

Ke snižování populace potkanů využívá město služeb deratizační firmy. V minulých letech šlo o jednotlivé zásahy v ohniskách výskytu a jednou ročně byla prováděna plošná deratizace. Od loňského roku už dochází ke třem plošným deratizacím ročně v místech tradičních výskytů v Příbrami VII, VIII a okolí Příbramského potoka. V těchto lokalitách je vzhledem k deratizacím 6–9krát ročně vyhubeno velké množství hlodavců. Mimo plošnou deratizaci se ovšem potkani stále objevují na nových místech. Po nahlášení výskytu předá městský odbor deratizační firmě informaci k okamžitému zásahu, jestliže se jedná o pozemek ve vlastnictví města. 

Jak ale uvádí ředitel Příbramské provozní (provozovatel zdejší vodovodní a kanalizační sítě) Robert Morávek, pravidelně prováděné deratizace ztrácejí svou účinnost, protože nakrmení potkani neprojevují zájem o návnady. „Situaci výrazně zhoršuje používání kuchyňských drtičů odpadků, které je v rozporu s kanalizačním řádem města. Snažíme se vyzývat občany k dodržování kanalizačního řádu a k odpovědnému nakládání s kuchyňskými odpady, které by měly být likvidovány prostřednictvím běžného komunálního odpadu, nikoli kanalizace,“ upozorňuje Robert Morávek s tím, že spolupráce občanů je klíčová pro efektivní řešení problému a udržení hygienických standardů kanalizační sítě. 

„Rybáři z příbramského spolku se s potkany v Příbrami setkávají prakticky při každé obchůzce, zejména na Hořejší Oboře. Místa, kde je možné potkany vidět prakticky denně, jsou při ústí potrubí dešťové vody do Příbramského potoka nad Hořejší Oborou, ale i nad altánem a pod ním. Z našich několikaletých zkušeností mohu konstatovat, že po každém větším přívalovém dešti se v místech nad altánem po několika dnech objeví větší množství utonulých hlodavců, obvykle deset až dvacet. Bylo by dobré deratizaci zaměřit právě na tato špatně přístupná místa,“ nabízí pohled příbramské organizace Českého rybářského svazu její hospodář Tomáš Jarolímek.

Město – holubí dům

Také holubi nacházejí v městech přívětivá útočiště – na historických budovách, na půdách a v místech, kde nejsou jejich hnízda odstraňována. Ptáci jsou odchytáváni do klecí instalovaných na výškových budovách, příp. se ve vhodném prostředí odstřelují. Každoročně se tímto způsobem podaří v Příbrami odchytit přibližně 100 ptáků, za letošní rok jde o téměř 200 kusů. „Cílem není úplná eliminace, ale snížení či udržení počtu holubů na přijatelné úrovni, aby neohrožovali zdraví a nepoškozovali budovy. Jsme si vědomi, že holubi přinášejí nejen estetické, ale i zdravotní problémy, včetně poškozování staveb a přenosu nemocí,“ vysvětluje Barbora Daňhová. 

„Problém s výskytem holubů máme nejvíce v ulici Brodská a v takzvaném Křižáku. Řešili jsme ji před několika lety instalací odchytových klecí,“ zmiňuje zkušenost z některých částí města předsedkyně představenstva Bytového družstvo Příbram Ivana Šnebergerová. Do měst se holubi stěhují za potravou, kterou jim lidé poskytují – záměrně nebo nevhodným nakládáním s potravinami na veřejných prostranstvích. Obdobně jako v případě potkanů se ani holubi nesnaží potravu získávat mimo město, jelikož jí zde mají dostatek. „Vlivem člověka ve městech zdomácněli a pomalu ztrácejí schopnost přežít mimo civilizaci,“ dodává Lenka Růžičková. 

Ohleduplný a funkční způsob pro regulaci holubů, s respektem k přírodě i městskému prostředí, představují městské holubníky. Umožňují kontrolovaný prostor pro hnízdění, přičemž se zde vejce pravidelně vyměňují za neplodná. Tím pádem dochází k nenásilné regulaci další populace. „Holubi si na ně rychle zvyknou, protože jim přinášejí klidné a přirozené prostředí. Z pohledu města jde o dlouhodobě udržitelný a hygienicky přijatelný přístup. V některých městech se holubníky osvědčily a myslím, že i pro Příbram by mohly být zajímavou součástí budoucího řešení,“ předkládá možné řešení Barbora Daňhová. Připomíná, že dnes nevítaní hosté městských střech působili v minulosti jako naši důležití pomocníci. Poštovní holubi nosili zprávy a sloužili jako komunikační spojka i v dobách války.

Stovky tisíc ročně

Na deratizaci a omezování populace holubů město ročně vynakládá přibližně 300 000 korun. Ke snížení této sumy a počtu nechtěných spolubydlících by na základě výše uvedeného pomohla změna přístupu občanů. „Pokud chceme být chytřejší než potkani, musíme přestat myslet jako vojáci a začít myslet jako správci prostředí. A ideálně s trochou pokory vůči přírodě. Jak ukázali i slavní emu, ne vždy ten s větší silou vítězí,“ uzavírá Barbora Daňhová.

Stanislav D. Břeň

Drahý přítel

Známý příběh holubího hrdiny popisuje ve své letošní knize Nexus historik Yuval Noah Harari. Americké expediční síly bojovaly v roce 1918 za osvobození severní Francie od Němců, za nepřátelskou linií ale uvázl prapor více než 500 amerických vojáků. Kvůli špatnému určení polohy svých spolubojovníků začalo americké dělostřelectvo, které je mělo krýt před palbou, naopak ostřelovat vlastní řady. Poslední nadějí, jak předat informaci o správné poloze, se stal holub Cher Ami. Podle svědků letěl vstříc intenzivní německé palbě a zranil ho explodující granát. Přesto pokračoval v cestě do 40 kilometrů vzdáleného velitelství, aby zprávu předal. Ztracený prapor byl zachráněn, Cher Ami se stal hrdinou.

Kanalizace není odpadkový koš

Do kanalizační sítě nepatří nejen nebezpečné látky (chemické látky, barvy, ředidla, motorové oleje, léky), ale ani biologické složky jako zbytky jídel a odpad z kuchyňských drtičů. Problémy v kanalizaci způsobují rovněž jedlé tuky a oleje. Zbytky potravin v kanalizaci se stávají potravou pro různé druhy živočichů. Odpad z kuchyňských drtičů zároveň zanáší kanalizaci pevnými částmi, na něž se mohou vázat např. tuky. Výsledkem je v lepším případě snížení průtočnosti, v horším její ucpání.